Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomie dobrá a zlá

Bestseller Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla nabízí zajímavé souvislosti a klade zajímavé otázky. Aby jich nebylo málo, položme si nějaké další...

Pokud bychom měli knihu zhustit do jedné věty, zněla by asi následovně: dnešní ekonomie jaksi zpychla, zapomněla na svoje morální základy, a podle toho to taky dopadá. S tím lze určitě souhlasit, s jinými postřehy už méně.

Autor se zabývá příčinami současné krize. Jednak vidí krize jako nedílné součásti fungování ekonomiky, jednak jako důsledek "nenažranosti" naší společnosti. Stačí však naše „nenažranost“ k tomu, aby nás stihl boží trest v podobě krize?

Faktem je, že různé bubliny vznikaly i v dobách před průmyslovou revolucí, před rozmachem moderní tržní ekonomiky, kdy byla společnost jako celek sotva nenažraná. Za všechny jmenujme například "Mississipskou bublinu" ve Francii 18. století.

Na první pohled jako by se pravidelné krize skutečně objevovaly, jakmile vznikne i jen zárodek kapitalismu.

To bychom ale zapomněli na jednu důležitou věc, a sice peníze. Ekonomie není věda o penězích, ale rozhodně je nemůže z analýzy vynechávat. Peníze usnadňují fungování trhu a vyjadřujeme v nich ceny. Pokud "něco" provedeme s penězi, ovlivníme celou ekonomiku.

A existuje obsáhlá literatura zabývající se právě tím, jak za každou z bublin a krizí (včetně Velké deprese i současné recese) najdeme "něco" v peněžním systému. Nejčastěji inflaci peněžní zásoby nebo manipulaci úrokovými sazbami, resp. obojí. Samotná „nenažranost“ tedy jako spouštěč krize zdaleka nestačí. Ostatně manipulace s penězi hrála zřejmě roli i v pádu "nenažrané" římské říše.

Ekonomie dobra a zla nabízí spoustu dobrých postřehů, například nesmyslnost konceptu "homo oeconomicus". Pro laického čtenáře jsou možná překvapivé, v mnoha případech ale nejde o nic nového pod sluncem.

Bystřejší ekonomové už dávno varují před "kultem růstu". Nejlépe to vyjádřil Murray Rothbard: "Každý má takový růst, jaký chce". Neboli: na svobodném trhu vedle sebe mohou fungovat nenažranec i asketa.

Úkolem ekonomů není modlit se k božstvu jménem růst HDP, pouze vysvětlit, proč a jak lidé dosahují takového růstu, který si přejí. A případně jak zajistit, aby svoje přání mohli naplnit bez okrádání někoho jiného (včetně budoucích generací). Tady už se dostáváme na pole etiky či politické ekonomie, kterou se ostatně ti ekonomové, kteří nepodlehli kouzlu jednoduchých modelů, nikdy nepřestali zabývat. Zřejmě není náhoda, že jde zhusta o zastánce "laissez faire".

A ještě jedna drobná výhrada: v jedné poznámce kniha tvrdí, že neexistuje vědecká metoda, jak dokázat, že komunismus nemůže fungovat. Háček je, že autoři jako Mises nebo (jinde v knize citovaný) Hayek nefunkčnost socialismu dokázali.

Tvrdili, že nemůže fungovat, protože v něm nefungují tržní signály (tj. ceny) určující kolik čeho produkovat, a ekonomika se rozpadne do chaosu. Jistě, podobné tvrzení není možné dokázat jako fyzikální zákon, ale dokud jsou lidé lidmi, socialismus jednoduše fungovat nebude.

Bylo by tedy chybou odvrhnout veškeré ucelené ekonomické teorie, a "postmoderně" si vybírat to, co se nám zrovna hodí na tu kterou situaci. Jednoduše stačí vrátit se ke zdravým základům.

Nebo se alespoň začít hádat, kde ty zdravé základy jsou. V tom je nesporný přínos Ekonomie dobra a zla. Pokud otřásla převažující vírou v ekonomy coby moderní proroky, splnila svůj účel skvěle.

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK