Prohnilé dotace

Zemědělství je zkrátka privilegovaným odvětvím. Jak to? Důkazů je k dispozici celá řada: Z 55 miliardového unijního rozpočtu k agrárníkům každoročně odpluje plných 42 procent. A to i přesto, že se ve většině západoevropských států zemědělstvím neživí ani 5 procent populace. Zemědělství se navíc týká většina unijních směrnic a předpisů.

Unie se zkrátka proměnila v byrokratického molocha upřednostňujícího úzkou skupinu vyvolených, což v důsledku škodí nám všem. Ne každý produkt je totiž díky unijním zásahům levnější a celá řada jich díky nelogickým tržním regulacím dokonce podražila. Obligátním příkladem je cukr, jehož cena se vstupem České republiky do Evropské unie vzrostla téměř dvojnásobně. Řada cukrovarů přitom dostávala podporu za to, že nic nevyráběla, či svou výrobu uzavřela jednou pro vždy.

Soběstačnost?

Mají tedy dotace, jejichž společným jmenovatelem je kouzelné sousloví „potravinová soběstačnost“, vůbec smysl? Nezávislost na okolí sice zní lákavě, je však naivní předpokládat, že si ji v případě jakékoliv rozsáhlé živelné katastrofy či války zachováme. Situaci samozřejmě nezmění ani více než 36 miliard korun rok co rok putujících do kapes českých hospodářů.

Naši zemědělci přitom v roce 2008 dokázali, že i v tomto odvětví fungují tržní zákony a že i za cenu stanovenou poptávkou a nabídkou je možné produkci prodat. Z toho jasně vyplývá, že také cena zemědělských komodit se z velké části řídí světovým trhem, a jakékoliv dotace proto postrádají smysl.

Některé odborníci dokonce tvrdí, že unijní podpora přímo poškozuje chudé africké státy, v nichž by pěstování té či oné plodiny bylo ekonomicky mnohem výhodnější, díky našim dotacím jsou ale tamější produkty nekonkurenceschopné. Tento názor zastává například Hans Rosling, tvůrce webu gapminder.org. Když jsem Roslingovu kritiku dočetl, kvalitní francouzské víno za babku mi najednou chutnalo o poznání méně.

Většinu unijních dotací navíc hravě spolknou velké nadnárodní korporace, zatímco malí a střední zemědělci musejí pro jejich získání vynaložit mnohem větší úsilí. V narušeném tržním prostředí je pro ně mnohem obtížnější neustále zavádět nové metody a inovace požadované Unií.

Myslím si proto, že pokud by došlo k plošnému zrušení dotací, tj. k nastolení klasického tržního konkurenčního boje, většina malých a středních zemědělců by změnu uvítala. To bychom však nesměli mít lobbing a především korupci, která je v evropských institucích všudypřítomná. Jen se o tom moc nemluví…

Foto: Profimedia.cz