Slovensko ukázalo pasti šrotovného

Zavedení šrotovného na Slovensku se zdálo jednoznačným úspěchem. První vlna na počátku roku trvala jen pár dní a na jejím konci stály stovky aut před šrotovišti, jen aby na poslední chvíli jejich majitelé získali státem nabízenou prémii. Poměrně rychle se vyčerpává i kvóta na druhou vlnu s oficiálním hranicí konce roku. A vláda Roberta Fica začala dokonce mluvit o vlně třetí. Současně se ale ukazuje, že tím posledním, kdo na šrotovném vydělal, byli ti, kteří si místo svého deset a více let starého auta pořídili auto nové. Tedy slovenští občané.

Největším vítězem jsou samozřejmě automobilky. Ty slovenské jen částečně - vzhledem na to, že drtivá většina z více než šest set tisíc aut, která se na Slovensku za rok vyrobí, míří rovnou z výrobních hal na export, je mezi produkcí slovenských automobilek a podporou domácího odbytu šrotovným jen velice nepřímá úměrnost.

Vítězem číslo jedna je „česká“ automobilka Škoda, největší prodejce na Slovensku, které podobně jako v Německu a dalších západoevropských státech i na Slovensku šrotovné zafungovalo především u nejlevnějších modelů Fábií. Spolu se škodovkami šly doslova na dračku ty nejlevnější modely aut, rumunské dacie, v Turecku vyráběné renaulty Thalie. Z aut vyráběných na Slovensku výrazněji zabodovala jen Kia. Jak uvedly slovenské Hospodárské noviny, z aut prodaných v rámci šrotovného bylo na Slovensku vyrobených jen 10 %. „Lidé na Slovensku se poskládali na to, aby mohli mít práci lidé v zahraničí,“ říká poslanec opoziční Slovenské demokratické a křesťanské unie Ivan Štefanec.

Druhým vítězem je, kupodivu, slovenský stát. Šrotovné, nejen na Slovensku, ale ve všech státech Evropy, totiž je konstruováno tak, aby na něm v konečném výsledku stát vydělal. A to i přes lákavě vypadající slevu (na Slovensku 1000 euro od státu, plus 500 až 1000 euro od prodejce) do níž investoval slovenský stát dohromady přes 55 miliónů euro na asi 50 000 aut. Jen na DPH a dalších výdajích spojených s koupí auta je však zisk státu v porovnání s náklady na šrotovné víc než devatenáct miliónů euro.

Ale tím to nekončí. Automobil totiž představuje pro stát stroj na vydělávání peněz. A to nejen daní, kterou si stát uplatňuje při jeho prodeji a která u drtivé většiny typů vozů výrazně převyšuje ono „šrotovné“. Pořízením auta (výměnou za staré si stát zajistí, že v něm budete jezdit o mnoho let déle) se totiž stáváte dobrovolným přispěvatelem do státního rozpočtu placením paliva, dálničních poplatků, silniční daně, nepřímo pak přispíváním do systému pojištění, či povinného ručení. Stát má s motorismem samozřejmě i výdaje, jako stavbu a opravu silnic, ale výsledný součet je pro stát výrazně kladný. Šrotovné tak není služba občanům, je to především prostředek státu, jak si pro sebe zajistit příjem, o který by při naprostém výpadku prodeje a provozování nových aut jinak přišel.

Plné autobazary

Zatímco stát a automobilky na šrotovném vydělaly, tím, kdo prodělal a kdo se díky šrotovnému dostal do potíží, je slovenský občan. Už sama logika šrotovného je na Slovensku, zemi, kde je průměrný plat stále pod úrovní průměru V4 a tedy výrazně pod západoevropským standardem, zcestná. Zatímco v západní Evropě byla skupina aut, které se šrotovné týkalo, klasickými druhými auty do rodiny (a tento typ aut si také Západoevropané za šrotovné v převážné většině pořizovali), na Slovensku ani jinde v chudé „nové Evropě“ tomu tak není.

Mít v rodině dvě auta není v postkomunistických zemích věc obvyklá. Lidé, kteří mají deset a více let staré auto, ho na Slovensku ani ve většině jiných postkomunistických zemí nemají jako „druhé“, ale většinou jako auto jediné. A rozhodně to nejsou lidé, kteří mají zbytečných sto padesát až tři sta tisíc korun, aby si dopřáli nové auto a nemuseli přitom sáhnout na podstatnou část úspor. Průměrná cena auta, které si Slováci pořídili na šrotovné, je 10,5 tisíce euro, tedy asi 260 tisíc českých korun.

Tento sociální problém se ukazuje i na slovenském příkladu, kdy část z v rámci šrotovného pořízených aut už skončila v bazarech, případně byla zabavena bankami a leasingovými společnostmi. Podíl aut do jednoho roku stoupl za poslední měsíce ve slovenských autobazarech díky problémům kupců aut se šrotovným na dvojnásobek obvyklého stavu.

Jak slovenská liberální opozice, tak analytici upozorňují, že v podmínkách chudších postkomunistických zemí, které navíc ani nemají dostatečnou kapacitu vnitřního trhu s auty, je šrotovné ekonomický a sociální nesmysl. „Stimulování výroby ničením funkčního majetku za peníze daňových poplatníků je z ekonomického hlediska plýtvání našimi daněmi,“ řekl slovenskému deníku SME analytik institutu INESS Radovan Ďurana.

To vše by měla nová česká vláda zvážit, než na šrotovné v Česku definitivně někdy koncem roku kývne. Tím nejrozvážnějším krokem by ale i po zkušenostech ze Slovenska bylo toto populistické a v našich podmínkách nesmyslné opatření zrušit.

Autor je středoevropským analytikem Lidových novin

Foto: Profimedia.cz