Účinné řešení, nebo kouřová clona?

Na první pohled chvályhodná myšlenka. Kuřáci mají vyšší riziko vážných nemocí a jejich léčba je drahá. Bude jen správné, když si připlatí. Má to ale několik háčků.

Za prvé, pokud bychom chtěli argumentovat čistě finančně, museli bychom zahrnout nejen náklady na léčbu kuřáků, ale i příjmy z nich. Kromě zdravotního pojištění si kuřáci celý život platí sociální pojištění, předčasným skonem navíc výrazně odlehčují našemu zastaralému důchodovému systému.

Museli bychom také spočítat, jestli je léčba kuřáka (například s rakovinou plic) dražší než varianta, že by nekouřil, dožil se vyššího věku a celou dobu tedy čerpal náklady na zdravotnictví. Navíc, podle hrubého odhadu, by už stávající daně vybírané z cigaret plně pokryly náklady na léčení kuřáků (tedy kdyby se nerozpustily v černých dírách státního rozpočtu).

Bojovat proti kuřákům je sice populární, stát je ale v podstatě má rád. Cigarety jsou, jak známo, návykové, poptávka po nich je tedy, řečeno hantýrkou ekonomů, málo elastická. Zvýšení daní může vést ke zvýšení daňových příjmů.

Aby se kouřit zcela přestalo, musela by daň stoupnout do astronomických výšin. Tedy, ono by se kouřit stejně nepřestalo, jen by nastala stejná situace jako při každé prohibici. Výrazně by se rozšířil černý trh s nedaněným kuřivem.

Ale vysvětlujte to poslancům. Po cigaretách bude další na řadě nepochybně zvýšené zdanění alkoholu. Pak přijde zdanění a zákazy tučných jídel. Co potom? Speciální daň z počítačů, protože spousta lidí si hrbením u nich ničí zdraví? Daň na lyže, snowboardy, horská kola?

Jádro problému není ve financích, ale v motivaci. Zdanění odsouvá odpovědnost za vlastní zdraví kamsi daleko a z lidí dělá nesvéprávné ovce, které je třeba popohnat jednou tam, podruhé jinam. Pokud si někdo ničí zdraví, měl by to přímo pocítit na vlastní peněžence, ať už vyšším pojistným nebo spoluúčastí. Nejde o to, že je to "ideologicky čisté" řešení, je to jediné, které bude fungovat.

P.S.: jeden odstrašující příklad z praxe Krotitelů dluhů: novomanželé s čistým příjmem 17000 korun, měsíční výdaje za cigarety 2500 korun. Nezbývá než doufat, že se finančnímu poradci povedlo jim vysvětlit, kolik by naspořili, kdyby si stejnou částku posílali 40 let někam do fondu. Ale možná si vyslechl něco ve smyslu: "proč bychom to dělali, mámo, postará se přece stát."