Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Janotův balíček není dobrý ani jako kompromis

Balíček navržený českou vládou není ve skutečnosti úsporný, ale spíše výdajový. Veřejnost pocítí vyšší výdaje ve formě zvýšení spotřebních daní a DPH. Zúžení plánovaného deficitu bylo z větší části dosaženo právě zvýšením daní. Nikoli úsporami.

Ministr financí Janota připustil, že zvýšení daní obsažené v „balíčku“ může snížit hospodářský růst v roce 2010 o 0,6 procentního bodu. Je to pochopitelné. Výdajový balíček je ekvivalentem dupnutí na brzdu ekonomiky. Vysoké daně hospodářství nepomáhají. Tvrdí to shodně Keynes, Hayek i rozsáhlé mezinárodní zkušenosti.
Přesto existuje silný myšlenkový proud, který hlásá, že „není žádné umění škrtat ve státních výdajích – je naopak zapotřebí postarat se o navýšení příjmů“. S tímto názorem se ztotožňuje nemalá část veřejnosti. Je příznačné, že rozpočtové rezervy hledá laická veřejnost u tzv. bohatých. Tedy u zaměstnanců nebo živnostníků, jejichž příjmy převyšují průměr. Třeba – ó hrůzo! – i několikrát.

Zde je namístě jedna osobní profesní zkušenost. Občas bývám v kontaktu s jedním privátním bankéřem z Curychu. (Ne kvůli vlastním, nýbrž klientským penězům.) Švýcarští bankéři jsou samozřejmě velmi diskrétní, ale ten „můj“ mi přece jen sdělil zajímavé pozorování: „Čeští klienti jsou na tom ještě relativně dobře. Hledají zhodnocení úspor. Maďaři jsou na tom mnohem hůře. Ti utíkají před daněmi. Maďarské finanční úřady šlapou bohatším lidem po krku, a ti utíkají, jak se dá. Úplně jiné starosti.“

Při pohledu na maďarské veřejné finance je zřejmý určitý rozdíl. V roce 2008 vybral stát ve formě daní a daním podobných příjmů 40,1 procenta HDP. Se započtením nedaňových příjmů (různé poplatky a příjmy ze státního majetku) vybrali Maďaři 49,6 procenta HDP. Český stát vybral v tomtéž roce 36 procent HDP; včetně nedaňových příjmů to bylo 41 procent HDP. (Proč to Maďarům nestačí? Protože sociální stát má nekonečné potřeby. Vyrovnat je navyšováním příjmů je iluze.) Nechme dále hovořit statistiky. Maďarský zaměstnanec je zatížen daněmi a odvody v průměrné výši 54,1 procenta celkových mzdových nákladů. To je jedna z nejvyšších daňových zátěží na světě. Čeští zaměstnanci nesou břemeno o váze 43,4 procenta mzdových nákladů, slovenští 38,9 procenta.

Umělé zdražení pracovní síly vyvolané vysokou daňovou a odvodovou zátěží znamená nižší poptávku po tomto výrobním faktoru. V české ekonomice je míra ekonomické aktivity 65,3 % obyvatel v produktivním věku. V Maďarsku jen 57,3 %. Menší míra hospodářské aktivity znamená zaostávání. V roce 1999 byl hrubý národní produkt České republiky o osm procent vyšší než v Maďarsku. V roce 2008 – po téměř dalších deseti letech šlapání na krk bohatým – jsou Češi téměř o 30 procent bohatší než Maďaři, a to při nižší míře majetkové nerovnosti.

Ještě zajímavěji dopadá srovnání Maďarska a Slovenska. V roce 1999 byli Slováci páriové, zatímco Maďarsko stálo na piedestalu úspěšné reformní ekonomiky. Tehdy byli Maďaři o 41 procent bohatší než Slováci, vyjádřeno hrubým národním produktem na osobu. Jenomže Maďaři na svém piedestalu usnuli. V roce 2008 byli již Slováci bohatší o 13,5 procenta. Rozdíl? Žádné šlapání po krku. Žádné pronásledování podnikatelů a vyhánění do Švýcarska. Dzurindovy reformy. Rovná daň. Podstatné zlepšení podnikatelského prostředí, včetně například insolvenčních zákonů.

A také rozumná reforma sociálního systému. Před pár lety tvrdili někteří „odborníci“ z českého ministerstva práce a sociálních věcí, že „Slováci jsou horké hlavy, jejich reformy jsou šité horkou jehlou, za pár let se zhroutí“. Jak je vidět, slovenská ekonomika sice podléhá cyklickým vlivům podobně jako česká, ale ke zhroucení spíše směřuje kdysi oslavované Maďarsko. Práce pro odborníky Zpět k české ekonomice. Ministr financí musel balancovat mezi rizikem zhoršení dluhové pozice a rizikem zpomalení ekonomiky. Přiklonil se k názoru, že navýšení daňové zátěže je menší zlo. To však nic nemění na tom, že zvyšování daní uprostřed recese není dobré. „Balíček“ není dobrý ani jako kompromis.

Jaké by bylo správné řešení nynější potenciálně nebezpečné situace? Už dávno měla nadstranická parlamentní pracovní skupina pracovat na řešení problému trvalé udržitelnosti veřejných financí a zlepšení podnikatelského prostředí. Cosi jako NERV, ale na permanentní bázi, složený z ekonomů na plný úvazek. (Ne nutně ve stejném personálním složení jako NERV.) A pochopitelně, parlament by musel doporučení odborníků brát vážně.

Jenomže nalézt v české politice vůli k pozitivnímu řešení čehokoli je utopie. Spíše můžeme očekávat šlapání po krku.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners

Psáno pro Lidové noviny

Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK