Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Turecké hospodářství lepší českého

Situace v domácí politice se mění rychleji než počasí, v měsíčníku (text vyšel v říjnovém tištěném FINMAGu) ji tedy nemá smysl komentovat. Má ale smysl zabývat se jejími ekonomickými důsledky. S ekonomikou se nic nestane – a to je právě problém. Snad se můžeme utěšovat alespoň tím, že si nevedeme tak zle jako Venezuela. Nejen o ní pojednává následující výběr událostí, které mě zaujaly.

1. Jedna skutečná ztráta

Začneme optimisticky – nekrologem. 12. září zemřel v úctyhodných 95 letech americký vědec Norman Borlaug. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Není se co divit, nebyl žádná celebrita. Pro lidstvo ale udělal víc než milion Michaelů Jacksonů (při vší úctě ke králi popu).

Borlaug je označován za otce takzvané „zelené revoluce“ v zemědělství. Od 40. let až do své smrti pracoval pro různé soukromé nadace i vládní instituce na šlechtění výnosnějších a odolnějších obilnin a na nových metodách pěstování. Ty pak zachránily před smrtí hladem miliony a nakrmily miliardy lidí po celém světě. Katastrofické předpovědi byly v módě už v 60. letech, práce Borlauga a jeho kolegů ale obřím hladomorům zabránila. Například v Indii se díky novým odrůdám během několika málo let výnosy pšenice téměř zdvojnásobily.

Co z toho plyne? Borlaugův příběh ukazuje, jak se moderní proroci apokalypsy mýlí. Slepě předpokládají, že lidé neudělají nic pro to, aby svoji situaci zlepšili. Jenže jak správně podotkl ekonom Julian Simon, nejdůležitějším – a nevyčerpatelným – přírodním zdrojem je lidská tvořivost. Tvořivost lidí jako byl Borlaug a miliony dalších ve všech sférách lidského snažení. Pokud pokrok sami pod záminkou odvrácení apokalypsy neudusíme, apokalypsa nepřijde.

2. Turecké hospodářství lepší českého

Nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou světa je Švýcarsko. Alespoň podle žebříčku, který počátkem září vydalo Světové ekonomické fórum. Alpská země z první příčky sesadila USA. „Konkurenceschopnost“ žebříček měří pomocí tvrdých ekonomických dat i ukazatelů kvality života. Spojeným státům uškodila především krize: zdraví amerických bank je prý až na 108. místě, hned za Tanzánií. Z dalších zemí si v žebříčku polepšily Brazílie, Indie i Čína, naopak Rusko sestoupilo.

A jak je na tom Česko? Popolezlo o dvě příčky na 31. (těsně za Chile a Čínou). V kvalitě státních institucí jsme ovšem na 66. místě – jaké překvapení! Shodou okolností zároveň vyšel jiný žebříček s podobně nelichotivým závěrem. Jde o zprávu „Doing Business“ Světové banky. Ta hodnotí, jak snadné je v té které zemi podnikat – založit firmu, vypořádat se s různými regulacemi, vymáhat smlouvy atd. ČR sestoupila o osm příček na 74. místo, hned za Turecko. Ze zemí OECD je na tom hůře jen Itálie a Řecko. Podobné žebříčky je samozřejmě nutné brát s rezervou, každopádně na chvostu vyspělých ekonomik nás trvalá prosperita nečeká...

3. Vlastnit, či vyvlastnit, to je, oč tu běží

Venezuela musela v srpnu nakoupit 1500 tun kávových zrn z Brazílie, informovala agentura Reuters. Na tom by nemuselo být nic pozoruhodného, obchod s potravinami je globální a úplná potravinová soběstačnost je jen chiméra. Venezuela ovšem byla po většinu 20. století jednou z kávových velmocí. Až socialistické experimenty prezidenta Huga Cháveze kdysi prosperující plantáže zlikvidovaly. Zatímco náklady i díky inflaci neustále rostou, maloobchodní cena kávy je regulovaná, takže se jednoduše nevyplatí pěstovat. Z nedostatku kávy ovšem Chávez obvinil „spekulanty“, a vyvlastnil největší pražírny v zemi.

Důsledky pro konkurenceschopnost Venezuely jsou zjevné. A jak to souvisí s konkurenceschopností Česka? Na počátku září poslanci schválili návrh zákona, který opět o něco usnadní vyvlastňování pozemků určených na stavbu dálnic a jiné infrastruktury. Infrastruktura je pro kondici ekonomiky důležitá. Je ale důležitější než jistota, že vám stát nesebere majetek za cenu, kterou v podstatě sám určí?

4. Další rok Šípkové Růženky

Volby v ČR se odkládají (tedy pokud mezi uzávěrkou a vydáním časopisu zase někdo nezměnil názor). Každopádně je zábavné sledovat „předvolební“ billboardy. Podle jednoho prý máme říci NE rovné dani, která je „výhodná jen pro nejbohatší“. To je docela úsměvné. Platí sice jednotná sazba daně z příjmu, na libovolné kalkulačce na internetu si každý může ověřit známý fakt, že systém je stále progresivní. Ano, pro nejvyšší příjmovou skupinu platí strop na sociální a zdravotní odvody, takže pak nastává místo progrese degrese (jak libozvučné slovo). Pouze tady mají socialisté špetku pravdy – ovšem i kdybychom připustili, že je to nespravedlivé, stále to není „vada“ rovné daně jako takové, ale konkrétního daňového systému.

Odklad voleb je dobrá zpráva pro zastánce hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Slabá dočasná vláda se nemůže pouštět do nákladných populistických dobrodružství, dokonce se snaží šetřit. Jenže jakékoli reformy, například penzijního systému, byly opět (pokolikáté už) odloženy k ledu. A to dobrá zpráva není, protože počet let, kdy české veřejné finance budou ještě fungovat tak nějak samospádem, se kvapem tenčí.

5. Když insider, tak insider

Na závěr jedna zpráva o insiderech, v tomto případě těch skutečných, tedy manažerech firem obchodovaných na burze. Podle údajů za srpen v USA prodávali akcie vlastních firem jako diví. Prodeje předčily nákupy třicetinásobně, mnohem více než je obvyklý průměr. Manažeři mají informace o zdraví firmy dříve, než jsou zveřejněny. Pokud tedy prodávají akcie, zřejmě je na tom ekonomika opravdu špatně, a akcie klesnou. Podobné signály jsou ovšem krajně nespolehlivé.

V únoru 2008 insideři zase rekordně nakupovali – z krátkodobého hlediska ne zrovna geniální načasování... Tehdy se jim akcie zdály asi už dost levné, teď si možná zajišťují alespoň nějaké zisky po několikaměsíčním silném růstu. Budoucnost ale nezná nikdo a drobného investora by podobné informace měly nechat spíše chladným. Kdo se řídí podle každého „zaručeného tipu“, spolehlivě prodělá. Ostatně ani miliardář Warren Buffett nezbohatl „časováním trhu“.

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK