Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mýty o Velké depresi

V těchto dnech si svět připomíná jedno neveselé výročí: uplynulo 80 let od vypuknutí Velké deprese. Jako den jejího začátku se obvykle uvádí „černý čtvrtek“ 24. října 1929, kdy začaly výprodeje akcií. Silnější poklesy následovaly v dalších dnech: na černý pátek, černé pondělí a černé úterý. Takže si můžeme vybrat, kdy přesně budeme „slavit“.

Výročí, navíc v kombinaci se současnou recesí, je samozřejmě vděčným námětem pro novinové články. Deprese je ovšem opředena řadou mýtů.

Za prvé, deprese nezačala krachem na burze. Ten pouze signalizoval, že trh si uvědomil, že "něco" není v pořádku a spekulativní bublina skončila. Známky nastávající ekonomické recese se objevovaly už v průběhu roku – a dokonce v průběhu předcházejících let. Jenže už tehdy jim centrální banka dočasně čelila přilíváním dalších "levných peněz" do ekonomiky. (I když na dnešní poměry se úvěrová expanze ve 20. letech nezdá drastická).

Často se tedy dočteme, že řešením krize by bylo jednoduše v pumpování peněz pokračovat. Podle jednoho článku měla vláda snížit daně. S tím nelze než souhlasit! Jenže článek bohužel pokračuje – vláda měla snížit daně ne aby podpořila podnikání a investice, ale aby prý lidé měli více peněz na nakupování. O nesmyslnosti představy, že lékem na recesi je vyšší spotřeba, jsem tu už psal.

Stejně absurdní je i názor, že depresi ukončila druhá světová válka. Jde o ekonomický folklor podobný tvrzení Dr. Ratha, že Adolf Hitler rozhýbal německou ekonomiku. Ano, HDP za války rostl (koneckonců samotné moderní národní účetnictví zahrnující koncept HDP vzniklo i pro potřeby měření válečného hospodářství). Ale rostl díky výrobě zbraní a munice, tedy věcí určených k zabíjení lidí. To není zrovna definice prosperity.

Teorie válečné prosperity také nevysvětluje prosperitu poválečnou. Jak to, že se ekonomika nepropadla znovu do deprese a hluboké nezaměstnanosti, když válečná výroba skončila a na trh práce se najednou vrátily miliony vojáků?

Dalším sporným tvrzením je, že depresi způsobil nebo prohloubil zlatý standard. Zlatý standard uplatňovaný ve 20. století už byl pouze jakýsi hybrid: systém měn vázaných na zlato s pevnými kursy. Jenže nejde nafukovat objem peněz v ekonomice a zároveň držet pevný kurs měny ke zlatu (či k méně inflačním měnám). Takový systém logicky trpěl problémy, samotný žlutý kov je v tom ale nevinně.

Zastánci různých vládních stimulačních balíčků by také museli vysvětlit, proč se ekonomika nepropadla do Velké deprese už v roce 1920. Tehdy vypukla také recese, zpočátku dokonce prudší, než o desetiletí později. Přesto se ekonomika poměrně rychle zotavila. Tehdejší administrativa, v níž byl ministrem obchodu pozdější prezident Hoover, nestihla zareagovat. Hoover byl velkým obhájcem státních zásahů (a to je mimochodem další mýtus – že Hoover byl pomateným zastáncem laissez-faire, kdežto osvícený Roosevelt zachránil ekonomiku svým "New Dealem"), jenže než je stihl prosadit, recese skončila.

Možná z toho plyne nějaké ponaučení pro dnešní dobu? Ale kdeže! Pojďme utrácet, utrácet, utrácet...

Foto: Profimedia.cz

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 48 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK