Když tituly chřadnou

Při pohovoru zažívala krušné chvilky. Personalista se ji rozhodl proklepnout opravdu důkladně: Vyptával se na předměty i vyučující. Samozřejmě, že si po pěti letech nedokázala vzpomenout na jména všech profesorů, které během svého studia potkala. Personalista se jí zkrátka snažil znejistit, nachytat na holičkách. Nakonec došlo i na konkrétní otázky z různých předmětů a pochybovačné poznámky typu: „Nějak vám to v hlavě neuvízlo, co?“ Nelze se divit, že jak její odvaha, tak sebevědomí, bylo v tu chvíli na bodu mrazu.

Diplomy z určitých vysokých škol zkrátka prožívají inflaci ne nepodobnou té peněžní. Všechny jsou totiž založené na důvěře soukromé a státní sféry, že škola poskytla jejich nositeli dostatek znalostí k tomu, aby mohl titul používat oprávněně.

Pokud si tedy nějaká vysoká škola vyrobí diplomy, které nejsou kryté žádnými znalostmi, je logické, že jakmile se problém provalí, dojde poklesu její prestiže. Ten může v nejhorším případě dokonce vyústit v hyperinflaci, jež je pak doprovázena „runem“ na vysokou školou a její „bankrotovou“ ochranou a restrukturalizací.

Hyperinflací v současnosti procházejí plzeňská práva, která se snaží stahovat toxické, znalostmi nekryté tituly. „Pádivou inflaci“ pak zažívá třeba soukromá Vysoká škola finanční a správní, jež poskytla sporné tituly mnohým politikům z ODS.

Ještěže v případě vysokých škol funguje konkurenční prostředí. U peněz totiž existuje pouze jedno státem stanovené platidlo, které musíme užívat pod pohrůžkou násilí.

Diplom vs. maturita

V současnosti studuje na vysokých školách (veřejných i soukromých) v České republice více než 400 tisíc lidí, což je dvakrát tolik jako v roce 2001. Není se tedy čemu divit, že někteří srovnávají i hodnotu vysokoškolského diplomů za starých a nových časů.

Na druhou stranu je třeba říci, že i přes klesající náročnost studia na vysoké škole jsou vysokoškoláci velmi poptávaní. Jejich průměrná mzda roste nejrychleji ze všech a v roce 2007 dosahovala 42 tisíc korun. Byla tak o 44 procent vyšší než ta průměrná celostátní. Toto procento bude s největší pravděpodobností nadále růst společně s Giniho koeficientem, který vypovídá o nerovnosti ve společnosti (Česká republika je stále jednou z nejvíce rovnostářských zemí na světě).

Od Západu nás zatím neodlišuje pouze rozdílná distribuce bohatství ve společnosti ale také podíl vysokoškoláků. Zatímco průměr zemí OECD dosahuje 27 procent, u nás je to téměř o polovinu méně. Opravdu tristní pak jsou naše výsledky, pokud se zaměříme pouze na mladou generaci mezi 25 a 34 lety. Zde jsme v porovnání se státy západní Evropy na úplném chvostu statistiky.

Polistopadovou transformaci ekonomiky lze z tohoto pohledu považovat za značný neúspěch, protože jsme dali přednost jiným, často pochybným, prioritám než právě vzdělaní.

Vysokoškolský diplom tak, i přes skandály a narůstající počet absolventů, stále zůstává prestižní záležitostí. Jeho vlastníci většinou prožijí mnohem kvalitnější život, co se týče životní úrovně. Ale všeho s mírou! Dejme si pozor, abychom nedopadli jako má další známá, která se v Praze ucházela o práci, kde jí byl nabízen nástupní plat 25 000 korun hrubého. Řekla, že s diplomem za takové peníze ani nevstane z postele.

Foto: Profimedia.cz