Ekonomikou proti extremismu

Osm let po jedenáctém září si mnoho lidí na Západě myslí, že islám představuje hrozbu. Islámští extremisté jsou pokládáni za roboty s vymytými mozky a o zbytku Muslimů se má za to, že jen slepě přijímají, co jim káží vůdcové. Tento pohled nebere v potaz jednu důležitou věc: za islámským extremismem bezprostředně nestojí doktrína, ale zkostnatělé, přeregulované ekonomiky, které dusí podnikání; izolují Muslimy od globální ekonomiky a obírají je o pracovní místa, služby i naději na lepší budoucnost. Existuje však světlo na konci tunelu: v posledních letech došlo v muslimském světě k pozvolnému rozvoji střední třídy. Pokud ji Západ podpoří, může se vypořádat s islámským extremismem všude ve světě.

v čem je problém?

Zamysleme se nejdřív nad tím, v čem je problém. V mnoha zemích muslimského světa již příliš dlouho klesá životní úroveň. Populace mládnou, chabé tempo růstu nedostačuje. Podle jednoho odhadu bude muset arabský svět vytvořit do roku 2020 sto milionů nových pracovních míst, aby došlo k uspokojení raketově rostoucí poptávky po práci. A situace nevypadá dobře. Nezaměstnanost stoupá a ti, kdo mají to štěstí, že se jim práci podaří najít, se musí spokojit s podřadným a ponižujícím zaměstnáním. Sociální mobilita je také vzácná - a extremismus vzkvétá. Radikální islám slibuje zoufalým mladíkům naplnění. Jak mi nedávno řekl jeden pákistánský otec budoucího džihádisty: „Ať se z mého syna stane mučedník. Nic ho tu nečeká. Nemá žádnou budoucnost. Pokud zemře jako džihádista, alespoň přinese čest své rodině."

Náznaky změny představují ekonomické reformy v Turecku, Dubaji a Malajsii a mírné uvolnění vládní kontroly nad hospodářstvím v Egyptě, na Západním břehu či v Pákistánu. Místní podnikatelé a byznysmeni toho začínají využívat.

Málá, ale rostoucí

Výsledkem je zrod malé, ale rostoucí střední třídy. V šedesátých letech nežila v průměru ani třetina obyvatelstva ve velkých muslimských zemích, jako jsou Turecko, Írán nebo Pákistán, ve městech a podle většiny odhadů nespadalo do střední třídy ani 6 % populace. Dnes žije v městských oblastech těchto zemí kolem dvou třetin obyvatelstva a střední třída čítá v průměru dvojnásobek. Definujeme-li střední třídu jako skupinu lidí s pravidelným příjmem, zaměstnáním ve formální ekonomice se zaručeným platem a prémiemi, kteří si mohou dovolit věnovat třetinu svých příjmů na výběrovou spotřebu, představuje dnes střední třída kolem 15 % populace Pákistánu a 30 % v Turecku. Čísla jsou mnohem vyšší, rozšíříme-li definici i na ty, kdo přijali moderní rodinné hodnoty, obzvláště touhu mít méně dětí a investovat do jejich vzestupu. Podle jednoho odhadu spadá to této skupiny až 60 % Íránců.

Náznaky růstu kapitalismu, jehož je střední třída motorem, můžeme sledovat po celém muslimském světě - i ve válkou zničeném Bejrútu nebo fundamentalistickém Teheránu. Ačkoli na tom celkově vzato tyto země nejsou dobře, začíná nenápadně docházet k ekonomické renesanci. V letech 2002-2008 rostl reálný HDP zemí Blízkého východu a severní Afriky tempem 3,7 % ročně.

Střední třída jako zbraň

To vše je důležité z jednoho důvodu: kapitalističtí příslušníci střední třídy jsou největší nadějí na pokrok a nejmocnější zbraní v boji s extremismem. Ačkoli je pravda, že útočníci z jedenáctého září byli příslušníky střední třídy (stejně jako mnoho jiných teroristů), důležité je to, zda střední třída jako celek (ne)podporuje extremismus. Problémem muslimského světa doposud bylo, že nepočetná střední třída v muslimských zemích měla minimum vazeb na svobodné trhy a byla závislá na státních mzdách a rentách. Rozmach lokálního kapitalismu a integrace do světové ekonomiky by to však mohly změnit.

Tyto síly už působí. Nedávné povolební bouře v Íránu je možné číst i jako boj rostoucí střední třídy za ochranu svých ekonomických zájmů proti prezidentu Mahmúdu Ahmadínežádovi, populistovi, který se snaží zvýšit státní nadvládu nad ekonomikou. A Turecko je již dnes úspěšnou muslimskou demokracií plně integrovanou do globální ekonomiky.

Jeden a půl miliardy spotřebitelů

Stejný vzorec se bude opakovat i jinde. Jeden a půl miliardy spotřebitelů, to už je nějaká síla, a s tím, jak se muslimští spotřebitelé posouvají výše na ekonomickém žebříku, začínají požadovat spojení tradičního umírněného islámu s příležitostmi a materiálními přínosy liberálního kapitalismu. Chtějí zřetelně islámské zboží: nejen stravu halal a šátky, ale islámské bydlení, haute couture, bankovnictví, vzdělání, zábavu, média a spotřební zboží.

Nový druh poptávky již vyvolal na globálních trzích několik vln. Nejlépe to dokládá boom v islámském finančnictví (finančních službách, které se řídí islámskými pravidly, jež zakazují výběr a vyplácení úroků). S tím, jak roste objem těchto služeb, se muslimský svět přibližuje globální ekonomice. Ačkoli se stále jedná o drobounký trh (v 75 zemích světa v současnosti působí kolem 300 islámských bank a investičních společností, ty dohlížejí na bankovní služby odpovídající zhruba 500 miliardám dolarů a islámský akciový trh v hodnotě 82 miliard, tedy jen 0,1 % světových akciových trhů), podle některých odhadů stoupnou aktiva tohoto sektoru v roce 2015 až na hodnotu 4 trilionů dolarů. Tento trend by mohl na první pohled vypadat jako pokus o „obejití" globální ekonomiky. Ve skutečnosti jde ale o pokus se k ní připojit - způsobem, jenž se muslimům kombinujícím kapitalismus se zbožností zamlouvá.

Část nové střední třídy jsou děti staré byrokracie, mnohem větší část z nich ale pochází z venkova a nižších sociálních tříd. Synové a dcery chudých venkovanů poskočili do střední třídy díky tomu, že přijali požadavky moderní ekonomiky. Mnoho z nich je zbožných, jejich bohatství a aspirace je však staví jednoznačně proti extremismu.

Potěšení světského života

S bohatstvím koneckonců přichází okázalá spotřeba, liberální společenské a politické hodnoty a silný zájem užívat si potěšení světského života. To neznamená, že ze střední třídy už nevzejde žádný muslimský terorista. Ale terorismus jako celek přestane v integrované muslimské třídě rezonovat. Dojde k podobnému procesu jako v Latinské Americe v devadesátých letech. Ti, jejichž osud závisí na směně, se nebudou hlásit k destruktivním myšlenkám, které by mohly ohrozit jejich budoucnost. Odcizení a nenávist, jíž cítí mnoho mladých muslimů k Západu, je produktem historických křivd, které navíc značně zhoršilo vyloučení z globální ekonomiky. Pokud se toto podaří změnit, mnoho Muslimů začne hledět spíše vpřed než zpět.

Na to, abychom mohli říci, zda se byznysmeni v Lahore, Teheránu a Káhiře postaví do čela plnohodnotné kapitalistické revoluce podobné té, za níž stáli protestantští měšťané v Holandsku před čtyřmi sty lety, je ještě brzo. Evropská historie ale naznačuje, že jen aktéři tohoto druhu a nezlomná forma kapitalismu, kterou prosazují, mají šanci na to zmodernizovat muslimský svět. Moderní kapitalistický Západ byl stvořen dětmi reformace. To, co hrálo klíčovou roli, ale nebyla jejich víra. Byla to spíše jejich znovuobjevená důvěra v obchod a směnu, která se uchytila v periferiích Evropy, jako bylo Skotsko, a z níž se zrodily osobnosti jako Adam Smith nebo David Hume.

Ani dnes nebudou aktéry, kteří porazí muslimský extremismus, sekulární diktátoři, osvícení duchovní nebo liberální reformátoři, ale podnikatelé a byznysmeni.

Buržoazie musí růst

Tato skutečnost má zřejmé implikace pro západní vlády. Hodnoty nabývají na významu, pokud slouží ekonomickým a sociálním zájmům lidí, a formují chování států, když ti, kdo je vyznávají, získají moc. Pokud v muslimských zemích zatím nedošlo k úplnému přijetí kapitalistických hodnot, není tomu tak kvůli povaze islámu jako takového, ale proto, že třída obchodníků, která stojí v čele procesu jejich přijímaní, je příliš malá. Napomáhání tomu, aby buržoazie rostla, je nejlepším způsobem, jak zajistit, aby došlo k zakořenění těch správných hodnot.

Co by měl tedy Washington a jeho spojenci dělat? První odpovědí je obchod. Západ obětoval mnoho své krve a bohatství, aby na Středním východě zajistil své zájmy, skutečných obchodních vztahů však (kromě Turecka) navázal jen velmi málo. Pokud nepočítáme prodej ropy a zbraní, odpovídá obchod USA s celým arabským světem sotva zlomku jejich obchodu s Latinskou Amerikou, Východní Evropou nebo Indií. Spojené státy uzavřely dohody o volném obchodu s Jordánskem a Marokem a Evropa zvažuje možnost ekonomického partnerství se středomořskými zeměmi. To jsou pozitivní kroky, v západních zemích je však arabského zboží stále jako šafránu.

Snažit se zreformovat něčí náboženství je bláznovstvím, a když přijde řeč na budování států, nemá se Západ čím chlubit. Je-li ale jedna věc, v níž je Amerika a její spojenci dobrá, pak je to uvolňování transformujících sil obchodu. Západ by měl proto napomoci uvolnění muslimských ekonomik z pout státní kontroly. Je třeba vyvíjet tlak na lokální vlády, aby se podřídily vládě práva, akceptovaly ústavní limity své moci, otevřely své ekonomiky zahraničním investicím, obchodu a volnému pohybu zboží a zredukovaly regulaci. Západ by měl také otevřít své trhy produktům z muslimského světa a zajistit, aby peníze, které mu posílá, byly vynaloženy na správné změny.

Ke změně nedojde v průběhu pouhých pár let. Muslimský svět trpí příliš mnoha problémy. Ale pokud bude Západ posilovat své vztahy s „kritickou střední vrstvou" a pomáhat jí k prosperitě, změna je možná. Velký historický proces, který změnil Západ, právě začal na Středním východě. Spojené státy s Evropou mu musejí pomoci.

Z textu Valiho Nasra uveřejněného v Newsweeku 24. října 2009 připravil Jan Klusáček.

Text byl publikován v Revue Politika 12/2009

Foto: Profimedia.cz