Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kimovo předvánoční překvapení

Severní Korea provedla 30. listopadu přepadovou měnovou reformu. O přísně utajovaném plánu pravděpodobně věděly jen špičky režimu a pracovníci centrální banky. Podařilo se jim tak zastihnout téměř všechny v KLDR nepřipravené. Jak k tomu došlo?

Jak upozorňuje jihokorejská humanitární organizace Good Friends, vše začalo naprosto neočekávaně v pondělí 30. listopadu v devět hodin ráno přerušením telefonních spojení v Pchjongjangu. Režim tím chtěl zamezit „vyzrazení jakékoliv informace o tajné výměně peněz.“ V deset hodin pak následovalo oficiální prohlášení korejské vlády, že „v roce transformace v silný a prosperující národ je třeba pro dosažení dalekosáhlých změn sáhnout k měnové reformě.“

100:1

Podle vydaného nařízení mělo být možno staré bankovky od následujícího dne směnit v poměru 100 starých wonů za 1 nový, ovšem pouze do výše 100 000 W. To je podle kurzu na černém trhu pouze 40 USD, tedy něco málo přes 700 Kč. Výměna peněz měla proběhnout během prvního prosincového týdne. Po dobu reformy stát nařídil uzavření všech trhů, obchodů i továren. Režim se ale pravděpodobně natolik soustředil na utajení reformy, že mu na propracování její konkrétní podoby nezbyl čas. Od začátku ji proto provázely nejasnosti a neustálé změny pravidel „za pochodu“.

Pro ilustraci: limit 100 000 wonů byl během prvních tří dnů nejprve navýšen na 150 000, jen aby byl poté opět snížen na původních 100 000 s tím, že za každého člena rodiny lze vyměnit dalších 50 000 až do maxima 300 000 wonů na čtyřčlennou rodinu. Bankovky nad tímto (pohyblivým) limitem bylo původně možno vyměnit v kurzu 1000 : 1. I zde ale došlo k úpravám. Již několik hodin po startu bylo nařízeno, že výměnu vyšších částek lze provést jen jejich uložením na bankovní účet. Režim zároveň stanovil maximální hranici i pro „nástavbu“ (200 000 wonů). Třetí den reformy pak byl tento limit zrušen s tím, že „s celou uloženou částkou bude státem naloženo odpovídajícím způsobem.“

To ale Korejce, kteří chovají v živé paměti poslední měnovou reformu z roku 1992, příliš neuklidnilo. Tehdy si totiž mohli do banky uložit až 20 000 wonů, jen aby se o měsíc později dozvěděli, že vybrat si budou moci už jen 4 000.

Kimové na hranici

Nelze se proto divit, že měnová reforma vedla i k událostem v Severní Koreji více než nezvyklým – protestům obyvatelstva. Na síle jim přidaly rychle rostoucí ceny potravin, které brzy překročily ty předreformní. Někteří Severokorejci se proto „na truc“ začali zbavovat bezcenných starých bankovek po svém: spálili je, protože nevěřili, že by jejich uložením v bance něco získali. Tedy kromě zájmu úřadů o to, kde k tolika penězům přišli.

Na „popravu žehem“ režim okamžitě zareagoval zatýkáním. Dle platných zákonů šlo o znesvěcení památky Kim Ir Sena, který je na některých bankovkách vyobrazen. Největší vlna odporu se zvedla v provincii Hamhung. Po jejím potlačení zůstalo na místě dvanáct těl lokálních vůdců. Režim je bez milosti popravil. Protesty přesto nakonec vládu obměkčily: limit pro výměnu hotovosti v poměru 100:1 byl poslední den reformy zvýšen až na 500 000 wonů. Řadě Korejců, kteří už svoje staré wony stačili spálit, to již ale příliš platné nebylo.

Nejasné mzdy

Kromě nejasností ohledně výměny samotné, nebylo jasno ani v tom, jak se měnová reforma dotkne mezd a cen. Šířily se proto pouze zvěsti. Až 11. prosince strana oznámila, že přesné výpočty stanovující novou výši mezd ještě nebyly dokončeny a budou účetním zaslány později. Podobně nedošlo ani ke stanovení oficiálního kurzu mezi novým severokorejským wonem a čínským yuanem a kalkulaci cen zboží a služeb.

Světlou výjimkou byla doprava, kde byly určeny ceny železničních jízdenek (na rozdíl od autobusových, silniční dálková doprava tak zůstala stát). Ceny základních potravin byly vyhlášeny tři dny po skončení reformy s tím, že byly sníženy zpět na úroveň před započetím liberalizace v roce 2002. Bez ohledu na to se zdá, že nařízené ceny potravin (kromě vepřového) jsou vyšší než před reformou. Trhovci je navíc nerespektují: obvyklá cena je zhruba dvojnásobkem ceny stanovené. Například u rýže je státem nařízená cena 23 wonů, nakoupit ji ale lze za 50 wonů.

Do třetice všeho „dobrého“

Jakmile byly zveřejněny fotografie nových platidel, začaly se vynořovat zajímavé detaily: nové mince a bankovky menších hodnot byly vyraženy a vytištěny už v roce 2002, zatímco dvě bankovky s nejvyššími hodnotami (2000 a 5000 wonů) na sobě nesou datum 2008. Zdá se tedy, že měnová reforma byla plánována už v roce 2002, kdy došlo k částečné liberalizaci ekonomiky, a opětovně v roce 2008, kdy byla pravděpodobně odložena kvůli zhoršení Kim Čong-ilova zdravotního stavu.

Vyšlo také najevo, že měnové reformě předcházely přepadové kontroly celních úřadů, podniků zahraničního obchodu a jiných významných společností, které začaly už 27. listopadu a vedly k zabavování dokumentů a zboží ze skladů.

Zpátky k přídělům

Většina analytiků se shoduje, že cíle reformy nejsou ekonomické, ale politické. Jde zejména o co největší potlačení tržišť a přinucení Korejců vrátit se zpět k státem organizovanému přídělovému systému. Počátky trhů (tzv. jangmadang) se datují od hladomorů v druhé polovině devadesátých let, kdy přestal fungovat přídělový systém. Režimu tehdy nezbylo než přivřít oči nad tím, že si Korejci začali pěstovat a prodávat potraviny na improvizovaných trzích sami. Odvrat od „tržního hospodářství“ přišel na přelomu let 2004-5. Různé zákazy a omezení obchodování mimo státem kontrolované kanály ale zřejmě nebyly dost účinné, a tak bylo potřeba učinit rázný zásah.

Nejvíce postiženi měnovou reformou jsou právě trhovci. Zatímco většina Korejců pracující ve státem řízené ekonomice nemá úspory žádné, hrstka elit a opravdových zbohatlíků je naopak hromadí v tvrdé měně: eurech, yuanech, nebo dolarech. Jsou to tak právě pouliční prodejci, kteří kvůli každodennímu obchodování a nemožnosti používat státem kontrolovaný bankovní systém museli platit a spořit v severokorejských wonech.

Téměř vše, co si svou tvrdou prací za posledních několik let vydobyli, teď přišlo mávnutím kouzelného proutku vniveč.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK