https%3a%2f%2fwww.finmag.cz%2ffinance%2f261983-prilis-stedry-stat
https://www.finmag.cz/finance/261983-prilis-stedry-stat
https://www.finmag.cz/finance/261983-prilis-stedry-stat
Příliš štědrý stát
V době, kdy se prodávaly banky, se domácímu akciovému trhu příliš nedařilo. Bankovní domy se nadto prokousávaly vážnými problémy. Jejich vedení tak těžko mohlo počítat s podobně velkoryse stanovenými odměnami jako později neustále rostoucí ČEZ.
Málokterá zpráva vyvolala podobné emoce jako informace o miliardách, které získá vedení ČEZ uplatněním opcí na nákup akcií firmy za zvýhodněnou cenu.
Podmínky, na jejichž základě mohou manažeři tohoto energetického giganta získat akcie, se mezitím změnily a již nejsou tak výhodné. I ten, kdo neuvažuje v intencích v ČR tak rozšířené závisti a nepřeje tedy sousedovi, aby mu chcípla koza, si ovšem nejspíš položí otázku, proč tato změna přišla tak pozdě.
Akcie této polostátní elektrárenské firmy totiž každoročně výrazně posilují od teroristického útoku na USA v roce 2001 a dávno tak překročily desetinásobek jejich tehdejší hodnoty. Proč se tedy nikdo, rozuměj stát, tímto opčním programem nezabýval daleko dříve?
Jedno z vysvětlení nejspíš spočívá v tom, že ČEZ zůstává, navzdory kritice ekologů i některých dalších institucí a osob, jednou z výkladních skříní úspěchu české ekonomiky a pilířem růstu pražské burzy. Navíc úspěšně expanduje do dalších zemí, což může (ale podle některých kritiků také nemusí) firmě přinášet další přidanou hodnotu.
Energetika také patří ke strategickým odvětvím, což nejspíš rovněž hraje při stanovení výše odměn manažerů i některých dalších zaměstnanců ČEZ roli. Nemluvě o politických stranách, které se snažily, v minulosti leckdy úspěšně, ovlivňovat složení statutárních orgánů společnosti, a nikdy nepotvrzených spekulacích o možných politických prebendách pro některé partaje.
Bez ohledu na to, kdo je momentálně u vládního kormidla, na rostoucích ziscích firmy ve formě daní nebo postupně rostoucích dividend vydělává i stát. Kdo pby měl za těchto okolností odvahu sáhnout na toto pomyslné zlaté vejce?
Pohříchu se bohužel zapomíná na to, že zdaleka nejde o první (a určitě ani poslední) opční program na nákup akcií, který byl v Česku přijat. Ještě před jeho přijetím v ČEZ byli podobně motivováni manažeři některých bank nebo třeba tehdejšího Českého Telecomu. Například při přípravě jejich privatizace.
Jejich šéfové měli ovšem smůlu. V době, kdy se prodávaly banky, domácímu akciovému trhu se příliš nedařilo. Bankovní domy se nadto prokousávaly vážnými problémy. Jejich vedení tak těžko mohlo počítat s podobně velkoryse stanovenými odměnami jako později neustále rostoucí ČEZ. Dlužno přitom dodat, že energii ničím nenahradíš…
Po privatizaci nahradily v některých společnostech motivační opční programy jiné – ovšem mnohem skromnější. Zvýhodněným nákupem akcií motivuje například zaměstnance (a to nikoliv jen ty vrcholové) rakouská Erste Bank. Možnost získat takto akcie rakouské matky je však daleko víc omezená, než nabízel vedení České spořitelny v době privatizace stát, o motivaci manažerů ČEZ nemluvě.
Zdaleka přitom nejde jen o výši odměny Martina Romana a jeho blízkých spolupracovníků tváří v tvář české závisti. Kdo ví, jak jsou odměňováni šéfové dalších státních firem, s jejichž akciemi se neobchoduje na burze, o svém majetku nemusí proto tak důkladně informovat a díky nedostatku informací zůstávají stranou pozornosti?
Zůstává tedy otázkou, zda stát, který hledá kvůli deficitu státních rozpočtů úspory, kde se dá, "nepřemotivovává" i manažery v jiných firmách, jejichž výsledky tomu na rozdíl od zmíněné energetické firmy třeba vůbec neodpovídají. A veřejnost o tom nemá ani páru.
Další články Františka Maška
Ptejte se nás v Poradně
Reagujte na článek
Kvalitní příspěvky budou publikovány jako komentáře k článku nebo jako samostatné články na Finmag.cz.
Podmínky, na jejichž základě mohou manažeři tohoto energetického giganta získat akcie, se mezitím změnily a již nejsou tak výhodné. I ten, kdo neuvažuje v intencích v ČR tak rozšířené závisti a nepřeje tedy sousedovi, aby mu chcípla koza, si ovšem nejspíš položí otázku, proč tato změna přišla tak pozdě.
Akcie této polostátní elektrárenské firmy totiž každoročně výrazně posilují od teroristického útoku na USA v roce 2001 a dávno tak překročily desetinásobek jejich tehdejší hodnoty. Proč se tedy nikdo, rozuměj stát, tímto opčním programem nezabýval daleko dříve?
Jedno z vysvětlení nejspíš spočívá v tom, že ČEZ zůstává, navzdory kritice ekologů i některých dalších institucí a osob, jednou z výkladních skříní úspěchu české ekonomiky a pilířem růstu pražské burzy. Navíc úspěšně expanduje do dalších zemí, což může (ale podle některých kritiků také nemusí) firmě přinášet další přidanou hodnotu.
Energetika také patří ke strategickým odvětvím, což nejspíš rovněž hraje při stanovení výše odměn manažerů i některých dalších zaměstnanců ČEZ roli. Nemluvě o politických stranách, které se snažily, v minulosti leckdy úspěšně, ovlivňovat složení statutárních orgánů společnosti, a nikdy nepotvrzených spekulacích o možných politických prebendách pro některé partaje.
Bez ohledu na to, kdo je momentálně u vládního kormidla, na rostoucích ziscích firmy ve formě daní nebo postupně rostoucích dividend vydělává i stát. Kdo pby měl za těchto okolností odvahu sáhnout na toto pomyslné zlaté vejce?
Pohříchu se bohužel zapomíná na to, že zdaleka nejde o první (a určitě ani poslední) opční program na nákup akcií, který byl v Česku přijat. Ještě před jeho přijetím v ČEZ byli podobně motivováni manažeři některých bank nebo třeba tehdejšího Českého Telecomu. Například při přípravě jejich privatizace.
Jejich šéfové měli ovšem smůlu. V době, kdy se prodávaly banky, domácímu akciovému trhu se příliš nedařilo. Bankovní domy se nadto prokousávaly vážnými problémy. Jejich vedení tak těžko mohlo počítat s podobně velkoryse stanovenými odměnami jako později neustále rostoucí ČEZ. Dlužno přitom dodat, že energii ničím nenahradíš…
Po privatizaci nahradily v některých společnostech motivační opční programy jiné – ovšem mnohem skromnější. Zvýhodněným nákupem akcií motivuje například zaměstnance (a to nikoliv jen ty vrcholové) rakouská Erste Bank. Možnost získat takto akcie rakouské matky je však daleko víc omezená, než nabízel vedení České spořitelny v době privatizace stát, o motivaci manažerů ČEZ nemluvě.
Zdaleka přitom nejde jen o výši odměny Martina Romana a jeho blízkých spolupracovníků tváří v tvář české závisti. Kdo ví, jak jsou odměňováni šéfové dalších státních firem, s jejichž akciemi se neobchoduje na burze, o svém majetku nemusí proto tak důkladně informovat a díky nedostatku informací zůstávají stranou pozornosti?
Zůstává tedy otázkou, zda stát, který hledá kvůli deficitu státních rozpočtů úspory, kde se dá, "nepřemotivovává" i manažery v jiných firmách, jejichž výsledky tomu na rozdíl od zmíněné energetické firmy třeba vůbec neodpovídají. A veřejnost o tom nemá ani páru.
Další články Františka Maška
Ptejte se nás v Poradně
Reagujte na článek
Kvalitní příspěvky budou publikovány jako komentáře k článku nebo jako samostatné články na Finmag.cz.
Nejnovější podcasty