Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Bublina, nebo velký průšvih?

Milan Šíma
Milan Šíma
2. 2. 2008

Za poslední měsíc klesly indexy většiny světových burz o desítky procent. Akcie významných společností se teď prodávají s padesátiprocentní „výprodejní“ slevou. A to všechno jenom proto, že americké banky dávaly hypotéky téměř každému? „Tak jednoduché to zase není,“ říká ekonom Pavel Kohout.

Bublina, nebo velký průšvih?
Jak vážná je současná krize?
Její důležitost se projevila tím, když minulé úterý Federální rezervní systém snížil úrokové sazby o tři čtvrtě procentního bodu, což se naposledy stalo před 25 lety. A to bylo za zcela jiných okolností.

Čím je krize způsobena?
Důvody jsou dva. Jednak je to dlouho diskutovaná hypoteční krize v USA a pak je to něco, co by se dalo nazvat globální přebytek peněz.

To americké banky byly tak hloupé, že rozdaly tolik hypoték lidem, kteří je teď nedokáží splácet?

Rozsah je asi 300 miliard dolarů. Když si to porovnáte se čtrnácti bilióny dolarů, což je velikost americké ekonomiky, zase tolik to není. Jsou to asi dvě procenta hrubého domácího produktu. Přesto to ale dokázalo způsobit daleko větší škodu, než by se zdálo. Když si to porovnáte s českou bankovní krizí koncem 90. let, tak u nás byly špatné úvěry ve výši 30 % HDP, což je patnáctkrát tolik.

Proč to tedy má takové důsledky?
Když americká banka poskytne hypotéku, tak si ji na rozdíl od evropské banky neponechává ve svých účetních výkazech, ale prodá ji dál. Banky vytvářejí balíky hypoték, jež prodávají jako cenpapíry. Balíky jsou rozděleny na různé části, ve kterých jsou vysoce kvalitní dlužníci, pak méně kvalitní a nakonec něco, čemu se říká toxický odpad. To i investoři kupují se slevou a počítá se s tím, že to má určitou míru rizika.

Bankéři měli špatný odhad?

Ano. Během roku 2007 se výrazně snížila kvalita všech balíků, i těch nejlepších, a zároveň vyšlo najevo, že balíky mohou být v portfoliu jakéhokoliv institucionálního investora na celém světě. Obava, že všechny světové banky mohou být nakažené, se bleskově a celosvětově rozšířila. Skutečná velikost problému se vynásobila možná faktorem 50, možná 100. Najednou je z toho závažný globální problém.

Je to podle vás spíše jen bublina, která brzy splaskne?
Ve své podstatě ano, ale ta bublina má vedlejší účinek: vyvolává nejistotu. Dneska pořád ještě nikdo neví, kde všude jsou špatné úvěry soustředěny a koho mohou ohrozit. Celkově to není až tak velká částka, ale nikdo neví, odkud ten čertík ještě může vystrčit růžky.

Proč americké banky rozdaly tolik hypoték i nesolventním klientům?

Začaly dělat tzv. risk management – předpokládaly, že balíky prodají dál, tak už se o riziko tolik nezajímaly. Jejich obchodní oddělení prodávala hypotéky téměř každému, aniž by se starala o kvalitu klientů. Ve Spojených státech při půjčce nemusí člověk předložit ani občanku – žádné nemají. A nepožadují zpravidla ani doklady o příjmu, protože ilegální imigranti, kterým se také hypotéky poskytovaly, žádné doklady o příjmu prostě nemají.

A co ti lidé, co si hypotéky půjčovali? Proč v tak velkém rozsahu přecenili svou schopnost je splácet?

Náhlé zhoršení bylo způsobeno růstem úrokových sazeb v USA, což hypotéky zdražilo. A také tím, že marketingová taktika velké části bank je, že úvodní měsíční splátka je nízká a až později dojde k jejich velmi podstatnému navýšení. A to je už nad poměry klientů.

Ti lidé nevěděli, že první nízká splátka je jenom reklamní trik?

Bylo to vždycky napsáno v podmínkách hypotéky, ale oni si to zpravidla nepřečetli, protože mnozí z nich neuměli anglicky. A ti, kteří uměli, třeba zase nerozuměli složitým právnickým termínům. Nebo byli prostě líní a nepřečetli si to vůbec – spoléhali na to, že to je v pořádku.

Nehrozí nějaká hypoteční krize v České republice?

Zatím to vypadá, že ne. Protože u nás jsou banky přece jen opatrnější.

Není to také tím, že jsme opatrnější při žádostech o hypotéku? Že si nepůjčujeme nad své poměry?
Nikdo se rád nestěhuje pod tlakem exekutora ze svého domova. Spíš jde o to, že u nás nedostane hypotéku nikdo, kdo by nebyl poměrně slušně gramotný, což v Americe tak úplně neplatí.

Říkal jste, že hypotéky ale nebyly jediným důvodem současné krize, že to byl i přebytek peněz. Jaké negativní důsledky může mít moc peněz?

Centrální banky jsou jako lékař, který na všechny nemoci předepisuje jediný lék – peníze. Například po roce 2001, kdy se svět potýkal s následky splasknutí technologické bubliny a teroristických útoků, Federální rezervní systém uvolnil obrovské množství dolarů. Evropská centrální banka zase pouštěla peníze, aby ulevila západní Evropě od hospodářské stagnace, která následovala po zavedení eura, a něco podobného praktikovala i Bank of Japan, byť z jiných důvodů. Proto peněz ve světové ekonomice stále přibývá. To se pak projevuje růstem cen zejména ropy, zlata, nemovitostí, akcií, uměleckých děl – zkrátka hmotných statků. Nedávný pokles akciových indexů je jen drobným zakolísáním dlouhodobého trendu.

Jak moc to velké americké banky oslabilo?
Zatím spočítané ztráty se pohybují kolem šedesáti miliard dolarů. Pak je tady ale balík špatných hypoték, jenž ještě nebyl spočítaný a který také nebude úplně malý.

Hrozí podle vás nějaké mezinárodní bance krach?
Ne. V současné době mají banky malé objemy špatných úvěrů v porovnání k celkovým hodnotám aktiv. Špatné úvěry jsou navíc ještě plně kryty rezervami, takže krachu se nikdo bát nemusí. I když ve Velké Británii jedna významná banka před vánoci zkrachovala. Byla to hypoteční banka Northern Rock. Ta však zkrachovala ne kvůli tomu, že by měla špatnou bilanci, ale proto, že její financování bylo založeno na krátkodobých úvěrech a krátkodobý mezibankovní trh v podstatě vyschl, protože si banky navzájem nedůvěřovaly. A tato nedůvěra, k níž v řadě případů nebyl důvod, také způsobila současnou katastrofu.

Co říkáte na to, že americkým bankám mají teď pomáhat čínští a arabští investoři? Může nějak růst jejich vlastnického podílu ve velkých amerických bankách ovlivnit světovou ekonomiku?
Arabští investoři například v Citibank jsou stále ještě minoritní a myslím si, že si svůj vliv ani teď nezvýší.

Banky, které jsou teď v problémech, po světě hledají volné peníze. Jak jinak se ještě snaží současnou krizi řešit?

Další řešení je, že minulý týden Federální rezervní systém snížil úrokové sazby, čímž vlastně zlevnil krátkodobé peníze.

Je zajímavé, že po vyhlášení Rezervního fondu burzy ještě více poklesly.

Možná to bylo způsobeno tím, že to mělo takový poplašný charakter. Investoři si řekli, když je to poprvé za čtvrt století, tak to bude asi opravdu velký průšvih.

Takže je to všechno psychologická záležitost?

Když se podíváte na vývoj americké ekonomiky, tak je to spíše rovná čára, která roste. Občas je tam malý výkyv. Nějaká drobná recese. Poslední velké výkyvy nastaly ve 30. letech. Od konce druhé světové války je vývoj ekonomiky obdivuhodně stabilní. Naproti tomu, když se podíváte na vývoj akciových trhů, tak tam vidíte opravdu hodně dramatické cvičení. Nahoru. Dolů. Když burza reaguje na vývoj ekonomiky, tak reaguje vždycky neskutečně přehnaně. Já jsem si to zrovna nedávno spočítal a vyšlo mi, že americký akciový index SP 500 kolísá asi patnáctinásobně ve srovnání s kolísáním ekonomiky, což se nedá vysvětlit jinak než psychologií.

Co říkáte na nový Bushův plán na záchranu americké ekonomiky? Po jeho zveřejnění se americké burzy také propadly o několik procent.

Jedná se o plán fiskální stimulace, aby americká ekonomika čelila možné recesi. Investoři tomu ale příliš nedůvěřují a mají obavy z makroekonomické stability Spojených států. A také všichni nenávidí Bushe, takže cokoliv udělá, tak je špatně. Dneska už ho nenávidí i republikánští investoři.

Může mít současná krize vliv i na probíhající americké volby?

Nemusí mít velký vliv. To je věc, která vznikla víceméně nepoliticky.

Velké množství Američanů ale vlastní akcie. Nebudou teď republikánské vládě dávat za vinu, že přišli o peníze?

Existuje pravidlo, že kandidát, za jehož poslední rok vlády dojde k ekonomickému růstu nižšímu, než je určitá konstanta, nemá šanci na znovuzvolení. Ale Bush si získal tak širokou a rozsáhlou nepopularitu, že se teď jedná jen o to, který z demokratických kandidátů bude prezidentem.

Mluví se o tom, že by se americká ekonomika mohla dostat do recese. Je to podle vás vážná obava?
Pokud se začíná mluvit o recesi, tak to většinou znamená, že už je ekonomika v recesi, protože se nikdy neřekne: tak od zítřka začíná recese, takže se na to všichni připravte a držte si klobouky. Vždycky je to tak, že se začnou množit špatné zprávy, a když je těch špatných zpráv určité množství a trvají nějakou dobu, tak potom ekonomové prohlásí: „Od října minulého roku máme recesi.“ Makroekonomické statistiky mají určité zpoždění a ekonomové nemají moc kvalitní diagnostické údaje. Kdyby takhle museli postupovat lékaři, tak by mohli diagnostikovat jenom patologové.

Jaké má současná recese důvody? Je to tou hypoteční krizí?
Posloupnost byla taková: nejdříve bylo obrovské množství peněz v ekonomice. Kvůli tomu musely banky půjčovat i těm méně kvalitním klientům. Proto se vytvořily špatné úvěry. V důsledku těchto špatných úvěrů banky omezily půjčování a to se promítlo do zpomalení stavebnictví a sektoru nemovitostí. Četl jsem článek od profesora Eduarda Leaemera z University of California, jenž uvádí, že z deseti amerických recesí, ke kterým došlo po druhé světové válce, jich bylo osm způsobeno zpomalením ve stavebnictví a v sektoru nemovitostí. To je zřejmě i tento případ.

Je současná krize na akciových trzích srovnatelná s nějakými velkými krizemi v minulosti?
Samotný fakt, že padají akciové indexy, je jenom povrchní záležitost. Indexy padaly na černý čtvrtek a pátek v říjnu 1929. Padaly například i v roce 1987 a padají i teď. Mechanismy a okolnosti těchto pádů jsou ale odlišné.

V čem?
V roce 1929 pád akciových indexů odstartoval velkou hospodářskou krizi, která byla opravdu katastrofální, měla dalekosáhlé důsledky a pravděpodobně způsobila i druhou světovou válku. Tehdy banky vlastnily velké balíky akcií, a jak akcie padaly, tak se zhoršovaly bilance bank. Jakmile se zhoršily bilance bank, tak začaly omezovat půjčky. Jak banky přestávaly půjčovat, tak začaly krachovat firmy, a tím vzrostla nezaměstnanost. Zároveň jak krachovaly banky, tak lidé přicházeli o své úspory, protože tenkrát neexistovalo ještě povinné pojištění vkladů. A z toho vznikla pekelná spirála.

A v roce 1987?

To byla úplně odlišná krize, protože tenkrát burzovní pokles postihl jenom vyspělé ekonomiky. Šlo o jednorázový zářez a na reálnou ekonomiku to nemělo vůbec žádný vliv. Nevzrostla nezaměstnanost, společnosti nekrachovaly, hospodářský růst se nezastavil. Byla to čistě papírová ztráta. Během roku a půl byly ztráty vyrovnány, takže se jakoby nic nestalo. To bylo ovšem v roce 1987, kdy ekonomika nebyla natolik globalizovaná jako dnes. Dneska je rozdíl právě v tom, že když padá New York, tak padá zároveň nejenom Paříž a Frankfurt, ale i Šanghaj, Moskva, Praha a v podstatě celý svět. Existuje jediná výjimka a to jsou burzy v arabském světě. To je totiž svět sám pro sebe, který je izolovaný. Teď je otázka, jestli současná globalizace nemůže způsobit nějaký velký průšvih.

Velký průšvih?

Když akciové indexy klesají, tak je to jako když četa vojáků poslechne povel „k zemi“. Diverzifi kace napříč zeměmi a kontinenty přestává fungovat. Přínosy finanční globalizace ovšem mnohonásobně převyšují tyto problémy.

Kde v posledním týdnu došlo k nejradikálnějším pohybům na světových burzách?

Asijské burzy, zejména ty čínské, jsou typické tím, že reagují velmi dramaticky. Pokud je na čínských burzách růst, tak to není obyčejný růst, ale monumentální růst. Pokud je tam naopak propad, tak je to tak dramatické, až z toho mají západní investoři husí kůži. Hongkongská burza minulý týden ztratila kolem 8,5 %, což se na Západě většinou nestává.

Čím to je?
Čínští investoři mají jinou mentalitu a reagují velmi davově. Buď jsou všichni nadšeni, nebo jsou všichni zděšeni. Nic mezi tím.

Japonská burza teď ale klesla také o sedm procent a indickou burzu raději předčasně zavřeli, aby neklesla ještě víc.
Japonsko a Indie to nemají k Číně zase tak daleko. Ale ještě k těm čínským burzám. Je jich celkově pět a chovají se velmi podobně. Je zajímavé, že Číňané mají velké sklony k hazardu. Na druhou stranu mají ale velmi vysokou míru spořivosti, což v kombinaci s akciovým trhem je docela zajímavé spojení. Jejich tendence ke spořivosti jim dodává likviditu a jejich tendence k hazardu způsobuje, že tyto peníze jednorázově přitékají a zase odtékají.

Do jaké míry v současnosti už ovlivňují čínské burzy ty ostatní?
Dříve to bylo tak, že když Wall Street kýchl, tak zbytek světa dostal rýmu. Dnes už může ve světě kýchnout i někdo jiný, třeba Hongkong, a je to Wall Street, který dostane rýmu.

Co byste poradil v současné době akciovým investorům?

Aby teď nakupovali. K panickým poklesům už došlo mnohokrát. Psychologie, která vřela i u nás, si své škody už vyžádala, a když dnes koupíte akcie čehokoliv, tak je to v zásadě tatáž akcie, již jste si mohl koupit před měsícem, akorát ji dnes koupíte mnohem levněji.

Jak bude podle vás dlouho trvat, než se ceny akcií vrátí na ty ceny, na nichž byly před více než měsícem?

Po krizi z roku 1987 to trvalo asi tak rok a půl. Nejlepší pointa ale je, že investor, který měl ty správné nervy, aby nakupoval v nejhlubším „ďolíku“, vydělal téměř 23% výnos během jednoho roku. Nakupovat těsně po odeznění paniky se vyplácí.

Není ale jednoduché tento okamžik odhadnout.

To je důvod, proč doporučuji nesnažit se časovat trh – ale tohle je taková výjimka, kdy si myslím, že je možné bez větších výčitek svědomí toto pravidlo porušit.

Do jakých oborů je teď podle vás nejvýhodnější investovat? Do bank, jež jsou stále velmi nízko, ale třeba se v některé z nich ještě objeví nějaký hypoteční kostlivec, nebo do jistoty, jako jsou telekomunikace nebo energetika?
Odpovím vám oklikou. Vzpomeňte si na rok 1998, kdy vrcholila panika ohledně špatných úvěrů v českých bankách. Akcie českých bank byly tenkrát mimořádně levné. Bylo to období, jež předcházelo privatizaci a banky byly tehdy v hodně špatných podmínkách. Všichni byli nervózní, a lidé si dokonce hromadně vybírali peníze z účtů, protože nevěděli, jestli jejich banka vydrží. Z dnešního hlediska to vypadá komicky, protože samozřejmě banky vydržely, a kdo tenkrát měl opravdu dobré nervy, aby koupil bankovní akcie, tak se mohl několik let smát – a vlastně se směje až do dneška, protože na tom hodně vydělal.

Myslíte si, že se to bude opakovat i tentokrát?

Samozřejmě že tu není žádná garance. Nemůžu to nikomu slíbit, ale myslím si, že současná situace je podobná.

Nepřijde vám paradoxní, že se teď výrazně propadají akcie firem, které mají třeba výborné ekonomické výsledky?
Když je průtrž mračen, tak to postihne pole sedláka, jenž si vede dobře, i pole toho, který hospodaří hůř. To je osud.

Rozhovor s ředitelem pro strategii Partners vyšel v týdeníku Reflex č. 5/2008. FOTO: Jan Šibík/REFLEX
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Milan Šíma

Milan Šíma

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo