Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bear Stearns: IPB po americku

Co se s bankou Bear Stearns vlastně stalo a proč je její pád tak významný? Český čtenář si pravděpodobně snadno vzpomene na IPB a její pád začátkem léta 2000. Existují zde jisté podobnosti: banka byla okamžitě prodána za symbolickou cenou, nad jejími špatnými úvěry převzal záruku stát, respektive centrální banka. Rychlost prodeje byla zdůvodněna systémovým rizikem, které by pád takto velké banky znamenal pro celou ekonomiku.

Tolik podobnosti a nyní rozdíly. IPB byla – navzdory svému názvu – především komerční bankou. Tedy peněžním ústavem, jehož hlavní činností je přijímat vklady, poskytovat úvěry a tvořit zisk z úrokové marže. Investiční činnost ve smyslu obchodování s cennými papíry byla v IPB pouze doplňkovou činností. A hlavním problémem IPB nakonec byly špatné úvěry, nikoli příliš rizikové investiční pozice.

Bear Stearns naproti tomu nebyla bankou v tom smyslu, jak toto slovo chápeme ve středoevropském kontextu. Soustředila se prakticky výhradně na obchodování s cennými papíry – v české terminologii tedy šlo o makléřskou firmu. České makléřské firmy jako třeba Cyrrus, Patria Finance nebo Brokerjet však pouze vykonávají obchody na základě klientských příkazů, občas se podílí na emisích cenných papírů a jejich zisk pochází z poplatků. Samy na trhu nespekulují, tudíž jejich podnikání je relativně málo rizikové – největší riziko plyne z možnosti, že klienti budou mít menší zájem o obchodování a příjmy z poplatků se ztenčí.

Bear Stearns naproti tomu vlastnila rozsáhlé portfolio cenných papírů. Poslední dostupná bilance z listopadu 2007 udává celkovou hodnotu investičního portfolia ve výši přes 269 miliard dolarů, z čehož asi 30 miliard připadá na problematické nástroje kryté substandardními hypotékami. Ani pokles jejich hodnoty by nemusel být kritickým rizikem, ovšem tyto investice byly financovány převážně dluhem. Bear Stearns tedy používala finanční páku, která může znásobit výnosy, ale i ztráty. Pokud náklady na dluh přesáhnou výnosy z investic, finanční páka se obrátí proti svému uživateli a může ho i zničit.

A tak se i stalo. V případě IPB byly problémy se špatnými úvěry známy dlouhou dobu dopředu a zavedení nucené správy s následným okamžitým prodejem bylo konspirativně připravováno měsíce předem. Naproti tomu v případě investorů s pákou může ke krizi dojít během několika málo týdnů. Bear Stearns došla hotovost a octla se na dně. Společná akce Federálního rezervního systému a banky JP Morgan, která Bear Stearns převzala za výprodejovou cenu dvou dolarů za akcii, musela být „upečena“ během necelého týdne.

Mimochodem – James Cayne, předseda představenstva Bear Stearns, se během tohoto kritického týdne účastnil bridžového šampionátu v Detroitu. Již v roce 2007 byl kritizován, když v červenci strávil celý měsíc na golfu, zatímco jeho banka těžce zápolila s prvními vážnými dopady hypotéční krize. Přesto se v akvizičním plánu počítá se zlatým padákem pro špičkový management v celkové hodnotě jedné miliardy. Z celkového počtu 14 tisíc řadových zaměstnanců si ovšem bude muset polovina hledat nové pracoviště. Všichni pak ztratí drtivou většinu peněz, které předtím investovali do akcií „své“ firmy.

Ne, svět není spravedlivý. Akcionáři Bear Stearns, stejně jako kdysi akcionáři IPB, si stěžovali, jak je možné, aby nabyvatel těžil z extrémně výhodné a státem garantované akvizice, zatímco oni přicházejí nikoli vlastní vinou o peníze. Ozvaly se námitky, že likvidace banky by přinesla větší výnos pro akcionáře.

Zájmy akcionářů však musely ustoupit snaze o udržení makroekonomické stability. Kdyby Bear Stearns šla do likvidace, zpřetrhala by se hustá síť obchodních vztahů, což by mohlo závažně poškodit fungování amerického bankovního systému. Řešení, které „Fed“ nakonec zvolil, je samozřejmě špatné, nespravedlivé a potenciálně rizikové; je to však v konečném důsledku pravděpodobně nejméně špatné řešení ze všech možných variant. Federální rezervní systém dokázal zachránit stabilitu systému – ačkoli bude ještě chvíli trvat, než nervozita opadne.

V současnosti tedy žádný další Černý pátek nehrozí. Americká ekonomika má sice řadu problémů, ty však nejsou fatální. Kromě toho, v minulosti vždy platilo, že když televize vysílají archivní záběry z roku 1929, je to osvědčený nákupní signál pro akciový trh. Bude tomu tentokrát jinak?

psáno pro Lidové noviny

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 15 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK