Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tunely jsem nevymyslel

Je to Kafkův Proces. Mé obvinění z podvodu v případě harvardských fondů i Harvardského průmyslového holdingu (HPH) je politickou objednávkou sociální demokracie, tvrdí Viktor Kožený. Transakce z let 1995–1996, za něž jsou spolu s exšéfem HPH Borisem Vostrým obžalováni a souzeni jako uprchlí, podle něj nijak neporušují tehdejší právo.

V ČR se často diskutuje o tom, proč v harvardských fondech či jiných firmách z této skupiny působilo tolik bývalých příslušníků StB. To logicky vyvolává otázku, zda jste na tuto organizaci neměl nějaké vazby?
Já jsem z ČR emigroval, když mi bylo zhruba 16 let, takže s StB a komunisty jsem ani teoreticky nějaké vazby nemohl mít. Když jsem se do ČR vrátil začátkem roku 1990, byl přijat lustrační zákon. Vyřadil sice spolupracovníky StB ze státní správy, neobsahoval ale bohužel další zákazy zaměstnávání ani podnikání spolupracovníků StB. Můžeme tedy mluvit o nedostatcích lustračního zákona, které přetrvávají. Největším problémem podle mne není, že bývalí příslušníci StB podnikají, ale že si někteří v předstihu ukryli svůj spis, a tak se na lustračních seznamech ani dnes neobjevují. Jde hlavně o vrchní kádry StB a spolupracovníky zahraničních informačních služeb. Kdybych byl poslancem v ČR, předložil bych podobný zákon, jaký platí v USA, kde musíte v mnoha žádostech zodpovědět určité otázky. Pro ČR bych navrhoval, zda jste byl příslušníkem StB, Lidových milicí, teroristické či nějaké jiné organizace, která potlačuje či potlačovala lidská práva. Pokud lžete, byl by za to dlouhý trest.
Z doby, kdy jsem byl poradcem na Ministerstvu vnitra, vím, že jsou svazky StB v řadě případů problematické, jelikož obsahují jména osob, které prý nevědomě spolupracovaly nebo byly informačními zdroji StB, a později se dostaly do politiky. Není tudíž překvapení, že lustrační zákon nešel tak daleko, jak mohl, avšak to se dá jistě napravit i dnes.

Jestliže tedy v harvardských fondech působil tak velký počet bývalých příslušníků StB, je to pouhá náhoda?
Nejsem si vědom toho, že by v Harvardu býval byl větší počet bývalých pracovníků StB než v kterékoli bance nebo v jiných fondech. Kdyby zákon vyžadoval lustraci pro práci ve finanční správě, tak by tam samozřejmě žádní bývalí spolupracovníci StB nebyli, anebo alespoň ne ti, co si nestačili zničit svůj StB spis. Tak například pan Častorál (likvidátor HPH – pozn. red.) má co vysvětlovat, co se stalo s jeho spisem. Buď ho stáhl on, anebo jeho ruští spolupracovníci, jako to bylo uděláno v případě celé jejich sítě v bývalé ČSSR.

Podle žaloby projednávané Městským soudem v Praze jste s Borisem Vostrým připravili Harvardský průmyslový holding v likvidaci o 16,2 mld. Kč. Nedávno před soudem vypovídal svědek, podle něhož jste se o důležitých, zejména investičních záležitostech ještě před zahájením kuponové privatizace jezdil radit se skupinou přátel z Bostonu. Je to pravda?
Myslím si, že si váš údajný svědek plete několik věcí, což není po nějakých 15 až 17 letech překvapení. Do Bostonu jsem sice jezdil, ale sám, a to za bývalou americkou manželkou a dcerou, která s ní žije. Jediná cesta do Bostonu, kterou si pamatuji, byla v době, když jsem přednášel na Harvard Business School. Tam se mnou jela Petra Wendelová, která později odešla do pražské pobočky Credit Suisse First Boston. V rámci privatizace jsem občas diskutoval věci s přáteli a kolegy z pojišťovací firmy Prudential. To ale bylo v New Yorku a v Praze a nikoli v Bostonu. Právě s ohledem na tyto rady si jsem jistý, že jsem žádný zákon neporušil.

Podle ČTK jste uvedl, že hodláte tomuto soudu předložit auditorské zprávy harvardských fondů a společností. Byly nebo jsou k dispozici akcionářům těchto subjektů? Současné představenstvo i likvidátor tvrdí, že audity harvardských fondů nemají a že jim kvůli obstrukcím předchozích vedení holdingu chybí i řada dalších materiálů. Mimo jiné i ty, které se týkají společnosti Daventree Limited, včetně jejích auditů, jež s harvardskými fondy bezprostředně souvisejí.
Jak si jistě dobře vzpomínáte, nechali na mne před více nežli šesti lety pan Miloš Zeman a další představitelé ČSSD vydat mezinárodní zatykač poté, co jsem nazval pana Zemana „růžovým Stalinem“. Následně skončil opilý kořalkou na týden v nemocnici. Když se novináři ptali policie, nejprve nebyla vůbec schopna říci, jak jsem se provinil. Později si vymyslela trestný čin „vyvádění akcií“, což je v době globalizace směšné. To, že se mým protivníkům podařilo zkorumpovat během doby i pana Jindřicha (státní zástupce – pozn. red.), který jednoduše a prostě v žalobě zatajuje takové skutečnosti, jako že nikdy nebylo nic prodáno pod cenou a bylo vždy a plně zaplaceno, je jen důkazem, že jde o politickou objednávku.
Fakt, že pánové Jindřich a Častorál zatajili auditorské zprávy, je samoúčelový, jelikož jsou samozřejmě u každé veřejně obchodovatelné společnosti všem občanům přístupné na Burze cenných papírů. Protože byly auditorské zprávy schváleny Ministerstvem financí ČR a potvrzují, že nikdy nic nebylo prodáno pod cenou a že bylo vždy zaplaceno, musí se pak soud zeptat pana Jindřicha: Pane Jindřichu, lžete vy, nebo ministerstvo financí a auditoři Harvardu? Jediný důvod, proč představenstvo, pan Jindřich anebo soud tyto auditorské zprávy nemá, je ten, že je nechce mít, jelikož prokazují trestnou činnost pana Jindřicha a předkládají osvobozující a nezvratné důkazy v můj prospěch.
Co se týče ostatních dokladů, nikdy nic nechybělo, dokud současné představenstvo a pan Jindřich nezačali s dokumenty nakládat a zatajovat je tak, aby mohli vyfabrikovat falešné nařčení. Nejde o nic jiného než o novodobý Kafkův Proces.

Obžaloba vychází z řady transakcí v letech 1995–1996, které měly poškodit harvardské fondy či sloučený Harvardský průmyslový holding, respektive Sklo Union Teplice, který se stal součástí tohoto holdingu. Hovoří o šestnáctimiliardové škodě. Vy tvrdíte, že bylo vše v pořádku. Jak to tedy bylo?
Samozřejmě, že je vše v pořádku, jelikož to potvrdily i kontroly z Ministerstva financí ČR, auditorů, představenstva a dozorčí rady, jakož i kontroly z burzy. Pokud víc nežli stovka lidí, která se na transakcích podílela anebo je schvalovala a kontrolovala, nenajde problém, dokonce ani po opakovaných kontrolách, tak je naprosto nesmyslné po dvanácti letech tvrdit, že něco není nebo nebylo v pořádku. Toto není situace, kdy pan Kožený něco říká, ale situace, kde máte aktivní účast a iniciování mnoha obchodů představenstvy společnosti a mnohonásobné kontroly a prověrky, a najednou já mám být z něčeho vinen? Něco takového je na Západě naprosto nemyslitelné. To, že ČSSD a bolševici nenávidí a vždy nenáviděli privatizaci, je dobře známý fakt, jelikož celý proces privatizace byl podle ČSSD celospolečenský trestný čin. Takováto tvrzení jsou však komunistickou demagogií, která má ovlivnit veřejné mínění. To, že nebylo nikdy prodáno za ceny nižší nežli na burze a že bylo vždy zaplaceno, naprosto vyvrací dokonce i možnost, aby vznikla nějaká škoda. Když obchodujete s cennými papíry podle platných cenových pravidel, vzniká pouze zisk nebo ztráta, což jsou účetní pojmy, a nikoliv škoda, což je právní pojem. Je zjevné, že lidé, kteří tato křivá nařčení dělají, to buď činí úmyslně, anebo jsou zcela nevzdělaní, a musí být propuštěni.

Jedním z případů, jimiž se soud zabývá, jsou transakce s akciemi SPT Telecom. Ty se podle likvidátora na základě dohody se společností Zenko Juraje Širokého přes několik subjektů vrátily zpět do harvardských fondů. Nešlo prý o tzv. obchody na krátko, tedy transakce, kdy se dá vydělat na poklesu cenných papírů. Harvardské společnosti tak měly přijít asi o půl miliardy korun. Co tomu říkáte?

Je to sice přes dvanáct let, ale na transakci s SPT Telecom si vzpomínám, protože byla iniciována samotným MF ČR při jedné z kontrol, co souvisela s přidělováním akcií ve druhé vlně privatizace. Jak si možná mnozí také vzpomenou, Harvard nakoupil ve druhé vlně kuponové privatizace převážně akcie SPT Telecom, protože se zdály nejkvalitnější. Již si nepamatuji přesná čísla, ale domnívám se, že Harvard dal kolem 60–70 % kuponových bodů do aukce o SPT Telecom a nepřekvapivě skončil s podobným nebo ještě větším akciovým podílem v rámci celého svého portfolia. MF ČR nemělo k tak agresivnímu postupu výhrady. Před zahájením obchodování s cennými papíry ale doporučilo, aby se Harvard nějak pokusil pojistit proti případnému propadu cen akcií STP Telecom, než se s nimi začne obchodovat.
Nejdříve se myslím Harvard obrátil na Credit Suisse First Boston, zda by měli zájem koupit SPT Telecom na bázi forwardových obchodů, než se s nimi začne obchodovat, a zajistit tak jejich pevnou cenu. Jejich nabídka však byla nízká, a tedy zcela nepřijatelná, jelikož by neumožnila jistotu výplaty desetinásobku. Zhruba měsíc před začátkem obchodování s akciemi z druhé privatizační vlny se tudíž harvardské společnosti rozhodly uzavřít takovouto zajišťovací transakci se společností, která učinila nejlepší nabídku. Pokud si vzpomínám, po měsíci a něco se ukázalo, že cena dohodnutá na forwardové bázi o měsíc dřív se od otevírací ceny SPT Telecom (na burze – pozn. red.) řádově lišila jen zhruba o 15 %, což je zcela zanedbatelné, jelikož cenové variace v rozvíjejících se trzích jsou ze dne na den obrovské a občas přesahují i 50 %.
Pokud si vzpomínám, tak na privatizaci SPT Telecom Harvard vydělal kolem tří miliard nebo ještě více, a je zcela perverzní stěžovat si, že zajištění tohoto výdělku na forwardové bázi bylo nevhodné. Říkat tudíž po dvanácti letech, že tento cenový rozdíl nebo nějaký obchod, kde se pohnuly ceny na burze, je podvod, je prostě největší bolševická nehoráznost. Neznám navíc zákon, který by někomu zakazoval koupit nějaké akcie, které předtím prodal. Takové obchody se dělají dnes a denně, zvláště na trzích, kde je malá nabídka kvalitních cenných papírů.

Je tu ale jiné tvrzení likvidátora, podle něhož již před fúzí harvardských fondů do Harvardského průmyslového holdingu nebyly v těchto fondech žádné cenné papíry, protože je získala řada kyperských společností, aniž o tom věděli akcionáři těchto fondů.
Pokud si vzpomínám, tak harvardské fondy nikdy nefúzovaly do HPH, nýbrž se nejprve s předchozím souhlasem MF ČR přeměnily na běžné akciové společnosti, které potom zfúzovaly do HPH. Myslím také, že nepřesně citujete pana Častorála, co dokonce tvrdí, že před fúzí tyto akciové společnosti neměly žádné peníze nebo české cenné papíry.
Takovéto výroky jsou zcela úmyslně matoucí. Zaprvé jsou různé druhy majetku, který společnost vlastní, a mezi ně patří zahraniční cenné papíry, vrubopisy, dlužní papíry s krátko- a dlouhodobým úrokem a podobně. Samozřejmě v době, kdy začala nebo pokračovala třetí vlna privatizace, která konsolidovala vlastnictví cenných papírů do kontrolních rukou, a fondy nemohly vlastnit takovéto kontrolní balíky, nezbylo než svoje podíly prodat zahraničnímu investorovi. To, že zákon omezoval maximální podíl fondu v jedné firmě na 20 %, většinu z nich úžasně poškodilo, vyjma bankovních fondů, které si vytvořily paralelní dceřiné společnosti bank a kterým potom půjčily na nákup kontrolního balíku.
To, že Harvard prodal významné balíky cenných papírů panu Dingmanovi, Templetonovi a dalším, je dobře známo. Vše bylo tehdy dokonce veřejně diskutováno v médiích. Nevím tudíž, proč to vzrušení. Fakt, že harvardské společnosti fúzovaly bez českých akcií, nýbrž s jiným, stejně hodnotným majetkem je věcí podnikatelskou a nikdo do toho nemá co mluvit, a to včetně akcionářů, jelikož neznám zákon, který v té době dovoloval akcionářům do takovýchto věcí nějak mluvit či zasahovat. Uvědomte si, že se bavíme o dvanáct let starých věcech, a sice před červnem 1996, kdy byl zcela jiný zákon, jakož i společenská priorita konsolidovat kontrolu privatizovaných společností.

Můžete se vyjádřit k jinému Častorálovu tvrzení, podle kterého se fondy slučovaly do harvardského holdingu podle základního, a nikoliv vlastního kapitálu a přitom ne-existovala konsolidovaná účetní závěrka? A s akciemi některých slučovaných fondů se obchodovalo ještě dlouho poté, kdy již existoval HPH?
Rád se k tomu vyjádřím. (Bouřlivý smích). No a co má být? Bylo to snad proti nějakému zákonu? Nebo zákony v té době přikazovaly, aby tyto fúze vycházely z hodnoty vlastního kapitálu těchto fondů? Opět zapomínáte, že jde o období před červnem 1996, a pozdější zákony jsou irelevantní. Jsou snad pan Jindřich a Častorál natvrdlí, že nedovedou pochopit, že je třeba přihlédnout k zákonům platným v té době, anebo se jim to prostě nehodí do politické objednávky proti mé osobě? Navíc je slučování a technika fúze věcí představenstev a dozorčích rad, a nikoliv něco, co se mne kdy týkalo, takže toto je zcela irelevantní aspekt vůči mé osobě. Jsem nicméně přesvědčen, že vše proběhlo podle v té době platných zákonů. To, že se s akciemi jednotlivých fondů obchodovalo, je snad také irelevantní, jelikož si myslím, že měly všechny stejný vlastní majetek na kuponovou knížku. Obchody s cennými papíry jednotlivých harvardských společností po fúzi jsou spíš šlendriánstvím burzy než kohokoliv jiného.

Nejsem určitě sám, koho zajímá, proč byl majetek HPH vyveden do zahraničí, jmenovitě na Kypr, jak velkou měl hodnotu, jak se tam ocitl, kdo jím disponoval či disponuje? Pokud není pravda, že došlo k jeho vytunelování či jak to nazveme, nemohl se přitom přece sám od sebe ztratit či vypařit.
Co se týče vašeho zájmu, tak mne rovněž zajímají věci, které se mnohdy nedozvím. Například bych rád věděl o všech dceřiných společnostech PPF a pana Kellnera nebo České spořitelny, o všech podobných dceřiných společnostech Investiční banky a dalších státních bank. Žijeme však ve společnosti, která se řídí právem, a „chtít“ pouze odráží náš zájem, kdežto „moci“ odráží existující právo. Veškeré informace a podklady, na které akcionáři HPH měli právo, vždy dostali, a to, že privátní investoři jako pan Dingman a další se nebudou nikomu zpovídat o svých firmách, vás nemůže překvapit.
Prodej majetku do zahraničí byl jedinou šancí, jak v té době zabránit převzetí kontrolních balíků společností nepřátelskou stranou a stát se minoritním akcionářem bez právní ochrany. I bez tohoto aspektu třetí vlny privatizace je však podnikání v zahraničí naprosto běžné a normální v rámci globalizace. Nechápu, proč by takováto činnost měla být v pořádku pouze pro pana Kellnera a ne pro další v ČR? Hedgeové fondy dnes a denně investují po celém světě a nikomu to nevadí a nikdo to nenazývá tunelování. Tento název je součástí bolševické kriminalizace privatizace. Něco jako tunelování prostě nikdy a nikde neexistuje ani neexistovalo a je to výmyslem ČSSD. V dnešní době lidé podnikají, kupují majetek a pak ho prodávají, a musí si prostě zvyknout, že neexistuje jen domácí majetek, nýbrž i v cizích zemích, a že existuje v různých formách.

Kypr má zajímavější zdanění než ČR. Bylo nicméně třeba v souvislosti s tímto majetkem zakládat některé složité a majetkově nepříliš průhledné struktury? A přestože vlastně šlo o jejich peníze, akcionáře HPH o nich vůbec neinformovat?
Když jednáte se zahraničními investory, musíte v mnoha případech přijmout takovou strukturu, kterou navrhují. V mnoha případech zahraniční investoři nemají zájem být drancováni českým tiskem, a tak zahrnují do smluv a kontraktů doložky o zachování mlčenlivosti, které jsou dnes na Západě standardní. V podstatě se ale musíte rozloučit s bolševickým názorem, že se vám zahraniční investoři budou zpovídat více, nežli jim to zákon přikazuje. Co se týče Harvardu, tak informovat akcionáře není a nikdy nebyla moje povinnost; pokud to bylo něčí povinností, tak se to týkalo představenstva, a já do té míry, co jsem kdy mohl, jsem představenstvu všech společností veškeré informace poskytl. Samozřejmě v případě, kdy jde o privátní společnosti, jako tomu bylo po 31. prosinci 1997 pro kyperské firmy jako například Daventree, HPH prostě ztratila nárok na jakékoliv informace, protože prodala veškerý svůj majetek ve veřejné soutěži. Tak jako nemáte nárok na hospodaření svého souseda, tak nemáte nárok ani na hospodaření cizích firem, když na nich nemáte akciový podíl. Koneckonců když někdo tyto informace chtěl, tak se mohl zeptat pana Dingmana a dalších přímo, zvláště když byli opakovaně v Praze.

Po sloučení transformovaných harvardských fondů – abych byl přesný – do Harvardského průmyslového holdingu vznikla společnost, která byla dál veřejně obchodována. Její představenstvo tehdy rozhodlo, že bude majetek holdingu vložen do Daventree Limited. Když se o tom rozhodovalo, měly být údajně v roce 1997 v účetní závěrce HPH akcie Daventree Limited oceněny jen nomimální hodnotou bez přílohy této závěrky a výroku auditora. Ten uvedl, že se nemohl seznámit s aktuální majetkovou a finanční strukturou společnosti. Připadá vám to fér?
Nevím přesně, co máte na mysli, nicméně Grant Thorton poslal toto hodnocení DL do Prahy někdy v roce 1998 a nebylo nominální (jelikož na to by nebylo zapotřebí auditora). Pokud si vzpomínám, mohlo ale být podobné nominální hodnotě, což je rozdíl. Navíc DL neměl nijakou povinnost tak v roce 1998 činit. Nevím, proč by záruka hodnot od Grant Thorton, jedné z nejrenomovanějších celosvětových auditorských firem, měla působit divně, určitě tak nepůsobí alespoň na Západě.
Nevím tedy, proč toto ocenění nestačí. DL byla privátní firmou a byla vázána dohodami o zachování mlčenlivosti s dalšími investory. Myslím, že ocenění DL jako jednou z nejrenomovanějších celosvětových auditorských firem je velmi korektní postup v takovém případě a jde daleko za povinnosti DL.

Více informací k tématu najdete ve speciálním reportu dubnového vydání časopisu FINMAG - finanční magazín.

Viktor Kožený

se narodil 28. června 1963 v Praze, v roce 1979 emigroval s rodiči do Mnichova a odtud se přestěhovali v roce 1983 do USA. Absolvoval čtyřleté bakalářské studium na Harvardu, obor komerční právo a obchod. Později studoval i v Cambridgi u Bostonu.
V ČR, kam se vrátil v roce 1990, působil mimo jiné jako poradce na federálních ministerstvech vnitra a financí. Díky bombastické reklamní kampani a příslibu desetinásobku vloženého vkladu prudce zvedl zájem o kuponovou privatizaci. Podílel se na založení Harvardských investičních fondů, přes které investovalo v první vlně kuponové privatizace 800 tisíc osob. Za nejasných okolností, když ho začal ohrožovat soud s bývalým agentem tajné služby Václavem Wallisem, který mu prý prodával tajné informace, odešel do zahraničí. V roce 1995 získal irské občanství, dlouhodobě ale žije na Bahamách. Byl několikrát ženat, má tři dcery.
O aktivity Viktora Koženého v ČR se začala zajímat policie až v roce 2001. Od července 2003 je stíhán jako uprchlý. Letos v únoru se začal Městský soud v Praze zabývat žalobou, podle které se spolu s Borisem Vostrým dopustil podvodu. Akcionáře harvardských fondů a Harvardského průmyslového holdingu v likvidaci měl on a jeho tehdejší spolupracovník a pozdější likvidátor Vostrý připravit při 110 transakcích v letech 1995–1996 o 16,2 miliard Kč. Oba tvrdí, že jsou nevinní.
Kožený vstoupil do povědomí i v USA, a to zejména nezdařenou investicí v Ázerbájdžánu. Soudy ve světě mu začaly koncem roku 1999 obstavovat majetek, v říjnu 2003 pak byl v New Yorku obviněn ze zpronevěry 182 milionů dolarů z 15 investičních fondů.
O jeho vydání marně usiluje jak ČR, tak USA, kde čelí obvinění kvůli údajnému porušení protikorupčního zákona. Kožený byl z tohoto důvodu v říjnu 2005 na Bahamách zatčen a strávil řadu měsíců v tamějším vězení. V dubnu 2007 byl ale propuštěn na kauci, loni v říjnu pak Bahamský vrchní soud v odvolacím řízení rozhodl, že Kožený nemůže být vydán do USA, protože se na něj zmíněný zákon jako na cizince nevztahuje. Předpokládá se ovšem, že se Američané kvůli tomuto rozhodnutí znovu odvolají. Jak je tomu s jeho vydáním do ČR a jaké jsou v tomto směru šance Česka, že bude úspěšné, není známo.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK