Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hra o 16 miliard korun

Je Viktor Kožený podvodník nebo jen šikovný podnikavec? Připravil akcionáře Harvardského průmyslového holdingu v likvidaci o 16 miliard korun podvodem, nebo jen využil děravé zákony? Či to bylo ještě jinak? Soudy mají řešit i žaloby, podle nichž firmy ovládané HPH získaly akcie holdingu neoprávněně.

Přišel, viděl, zvítězil. A pak zmizel, jako když mu hoří za patami. Soud, který s ním od února v jeho nepřítomnosti probíhá v Praze, pokládá zjevně za spiknutí. Bývalý prezident harvardských fondů a motor kuponové privatizace Viktor Kožený, obviněný stejně jako jeho někdejší spolupracovník Boris Vostrý z podvodu, tvrdí, že je nevinen. „Tunelování“ harvardských fondů či Harvardského průmyslového holdingu (HPH) v likvidaci prý nikdy neexistovalo, je výmyslem sociální demokracie a celá záležitost připomíná Kafkův Proces. Myslí si to ale i akcionáři HPH?

Kožený tvrdí, že při 110 obchodech, při nichž podle obžaloby v letech 1995–1996 s Vostrým připravili zmíněné fondy a holding o 16,2 mld. Kč, nijak neporušil tehdejší zákony. Poukazuje mj. na to, že auditorské zprávy harvardských fondů a společností schválilo Ministerstvo financí ČR, které dohlíželo na kapitálový trh. Pokud vedení a likvidátor HPH tvrdí, že audity či jiné dokumenty harvardských fondů z inkriminované doby nemají, záměrně je prý zatajují. Vše bylo v pořádku. Kožený se ničeho protiprávního nedopustil.

Harvardská kdyby
Historii kuponové privatizace a harvardských fondů provází řada kdyby, hlavně legislativních. Americký časopis Fortune například v roce 1996 upozornil, že kdyby někdo v USA postavil reklamu na slibu desetinásobku, jako to udělaly v kuponové privatizaci harvardské fondy, měl by vážné potíže. V ČR to ale šlo.

Ještě závažnější kdyby zmiňuje jeden z architektů kuponové privatizace, exministr pro správu národního majetku Tomáš Ježek. Když konečně začal platit zákon o investičních společnostech a fondech, vypadla z něj pasáž o oddělení majetku akcionářů (držitelů investičních kuponů) od aktiv správců fondů, kteří měli fondy skutečně jen spravovat. Řada správců – včetně Koženého – se ale nejspíš chovala k majetku fondů, jako by jim patřil.

Je tu i velký počet bývalých příslušníků StB v harvardských fondech. Nabízí se otázky, zda jejich vazby na část policie nehrají roli při odkládání trestních oznámení týkajících se harvardských společností. Kožený své vazby s StB razantně popírá, stejně jako i spekulace irského tisku, že spolupracoval s ruskou KGB.

Nechce se věřit, že Kožený jako bývalý poradce ministerstva financí nevěděl, koho harvardské fondy zaměstnávají. Co vysvětlovat má prý likvidátor HPH Zdeněk Častorál, který prý svůj spis stáhl, nebo to udělali jeho ruští spolupracovníci. „Mám čisté lustrační osvědčení. Učil jsem sice na Vysoké škole SNB, spolupráci o které hovoří pan Kožený, ale rozhodně odmítám, “ řekl Častorál.

Sestřelil Liznera Kožený?

Mnoho spekulací se vyrojilo i kolem zatčení tehdejšího šéfa Centra kuponové privatizace a Střediska cenných papírů Jaroslava Liznera v září 1994. Byl souzen a odsouzen za úplatkářství a zneužití pravomoci veřejného činitele. Jeho zatčení s kufříkem plným peněz nemá na první pohled s harvardskými fondy nic společného.

Ale je náhoda, že to bylo pět týdnů poté, co žádal ministerstvo financí, aby harvardským fondům zastavilo činnost a nechalo prošetřit jejich transakce pro podezření ze závažného porušení zákona? Tím se ovšem soud nezabývá.

Předmětem zájmu jsou však obchody s akciemi SPT Telecom v roce 1995. Podle webu Ochranného sdružení malých akcionářů (OSMA) koupilo šest harvardských investičních fondů během týdne přes půl milionu akcií SPT od kyperské firmy Zenko Trading. Jako první koupil 320 tisíc akcií Harvardský růstový fond po 2700 Kč za akcii.

Za tři dny je prodal zpět Zenku, ale za 2200 Kč, tedy se ztrátou 500 Kč na akcii, což muselo vést ke snížení kurzu akcií SPT. Dalších pět harvardských fondů 5. dubna koupilo a 7. dubna prodalo akcie za stejné ceny, opět se ztrátou 500 Kč na akcii. Akcionáře to prý stálo 225 milionů korun.

Server OSMA upozorňuje, že vezmeme-li v úvahu nesmyslný argument Koženého, že se ve snížené ceně zpětného nákupu projevilo vyrovnání závazků, už vůbec nelze uvěřit, že u všech šesti fondů přesně odpovídalo těmto pěti stům korunám. Za harvardské fondy podepisoval smlouvy Kožený, za Zenko Trading Juraj Široký, pravá ruka Koženého a Vostrého na Slovensku.

Kožený tvrdí, že pokud si vzpomíná, transakci iniciovalo Ministerstvo financí ČR (MF ČR) při kontrole přidělování akcií ve 2. vlně kuponové privatizace. Harvard dal asi 60–70 % přidělených kuponových bodů SPT Telecomu, jehož akcie se mu zdály nejkvalitnější. Ministerstvo nemělo k tak agresivnímu postupu výhrady, Harvard se ale měl pokusit pojistit se proti možnému propadu cen akcií, až se s nimi začne obchodovat.

Nabídku společnosti Crédit Suisse First Boston, která Harvard oslovila s dotazem, zda by nechtěli koupit SPT Telecom na bázi forwardových obchodů, než se s nimi začne obchodovat, a zajistit tak pevnou cenu, označil Kožený za nepřijatelnou. Asi měsíc před začátkem obchodů s akciemi z 2. vlny uzavřely harvardské společnosti zajišťovací transakci s firmou s nejlepší nabídkou. Po měsíci a něco se prý ukázalo, že cena dohodnutá na forwardové bázi o měsíc dřív se od otevírací ceny akcií SPT Telecom řádově lišila jen asi o 15 %, což je v této situaci zanedbatelné. Na privatizaci SPT Harvard vydělal asi tři miliardy.

Burza zahájila obchody s akciemi z 2. vlny, včetně SPT Telecomu, 1. března 1995. Zmíněné transakce proběhly podle serveru OSMA asi o měsíc později. Kožený však tvrdí, že všechno bylo v pořádku.

Zřejmě šlo o jiné obchody, než popisuje časopis Fortune, podle něhož MF ČR v létě 1995 tiše udělilo pokutu Koženého investiční společnosti kvůli řadě finančních přestupků v jednom ze dvou tuctů investičních fondů, které spravoval. Asi 30 mil. dolarů z hodnoty fondu ve výši 100 mil. dolarů bylo promrháno vyplácením přemrštěných honorářů a prováděním ilegálních transakcí. Kožený pokutu zaplatil a souhlasil, že do fondu vrátí 6,8 mil. dolarů, uvedl Fortune. Odmítl Koženého argument, ze to bylo kvůli administrativním věcem.

Podivná transformace na holding

Řada nejasností provází i přeměnu šesti investičních fondů na akciové společnosti na jaře 1996 a jejich následné fúze – se Sklo Unionem Teplice – do Harvardského průmyslového holdingu. Tento krok podle Koženého ochránil firmy z portfolií fondů před nepřátelským převzetím. Nešlo ale i o snahu vyhnout se tvrdšímu dohledu nad fondy, který měl platit od července 1996?

Fondy se podle likvidátora Častorála slučovaly prázdné. Akcie českých firem byly totiž prodány 15 dnů před fúzí na Kypr, aniž o tom akcionáři HPH věděli. Častorál tvrdí, že místo toho dostal HPH bezcenné veřejně neobchodovatelné akcie. Podle Koženého šlo o plnohodnotnou náhradu, o čemž prý svědčí audity. Pokud nejsou k dispozici, je to proto, že je druhá strana zatajila. K námitce vedení holdingu, proč se s akciemi sloučených firem dlouho po fúzi obchodovalo, uvedl, že šlo o šlendrián burzy. Nebylo to ale čistě náhodou již tehdy i věcí emitenta?

Burza má doklady o harvardských fondech v archivu mimo Prahu, ve Středisku cenných papírů pak audity slučovaných harvardských fondů chybí. Problémem jsou i informace o firmě Daventree Limited (DL), která byla součástí HPH. Zpráva auditora holdingu se sice o nich zmiňuje, vlastní audit od renomované auditorské firmy Grant Thornton zde ale chybí.

Kožený míní, že po transformaci harvardských společností vzniklých z harvardských fondů na HPH investoval holding do privátní firmy, jejíž majitelé nemuseli akcionáře vůbec informovat.

To je velmi silné kafe, vezmeme-li v úvahu, že nezkušení akcionáři harvardských fondů, z nichž HPH vznikl, nevěděli, co změna fondu na holding znamená. A netušili ani, že se majetek firmy přesunul do zahraničí. Mnozí akcie fondů kvůli plánované změně fondů na holding prodali. Jejich cena tím výrazně klesla. Kožený je tak mohl, jak píše Fortune, levně nakoupit.

Přijdou Koženého firmy o akcie?

Současné představenstvo HPH tvrdí, že řada převodů, díky nimž firmy ovládané Koženým akcie holdingu získaly, jsou z různých důvodů neplatné a že se o tyto akcie soudí. Kdyby soud vyhrálo, může to být důležitá změna.

Kožený tvrdí, že není ani nikdy nebyl akcionářem HPH, natož aby nad ním měl nějakou kontrolu. V roce 2002 se ovšem díky faxu s plnou mocí od anglického právníka ukázalo, že ve firmě má přes 16 kyperských firem majoritu jeho matka Jitka Chvatíková. Že by tedy holding ovládala ona? A prosadila i rozhodnutí o likvidaci společnosti do konce roku 1999?

Boris Vostrý, který tehdy jako předseda představenstva a později i likvidátor vedl HPH, nejprve odhadl cenu akcie na 1200 Kč. Posléze šel na polovinu. A ejhle, ve veřejné soutěži, která byla vyhlášena na majetek holdingu, zvítězila firma HCM(W) ředitele Viktora Koženého.

Podivná soutěž
Účast ve veřejné soutěži byla podmíněna kaucí ve výši 500 milionů korun. Ale kdo by investoval do firmy, o níž neví, co vlastní? HCM(W) kauci složila a jako vítěz soutěže za majetek v účetní hodnotě kolem 20 miliard zaplatila směnkami v hodnotě 9,88 miliardy korun. Byly jištěny majetkem kyperských firem ovládaných Koženým a splatné v roce 1999. Vítěz soutěže HCM(W) dlužil vlastně nejspíš díky majoritě kyperských firem v HPH, které ovládal, i sám sobě.

Častorál tvrdí, že koncem roku 1997 bylo možné díky prodeji podílu kyperské firmy Kantupan  ruské ropné firmě Sidanko, patřící zprostředkovaně Koženému, vyplatit akcionářům 1400 Kč na akcii a nebylo třeba holding složitě likvidovat.

Když Kožený na podzim 1999 uvedl, že kvůli neúspěšné investici v Ázerbájdžánu není schopen včas dostát závazkům spojeným s likvidací HPH, znervóznil Američany, kteří s ním v této zemi investovali. Výsledkem bylo zablokování majetku Koženého, o němž věděli, a žaloba o náhradu škody ve výši 182 milionů dolarů.

Následovala žádost Američanů na Bahamy o vydání Koženého do USA hlavně kvůli porušení antikorupčního zákona. Bahamský soud loni Koženého osvobodil, neboť není americkým občanem a uvedený zákon se na něj prý nevztahuje. USA se proti tomu nejspíš odvolají. O vydání Koženého (i Vostrého) usiluje neúspěšně i ČR.

Bojkot likvidátora
Soud kvůli soutěži na prodej majetku holdingu odvolal likvidátora Borise Vostrého. Ten však dál působil jako předseda představenstva. Když koncem roku 2000 soud jmenoval likvidátorem HPH Zdeňka Častorála, rozhodly následně hned tři valné hromady hlasy kyperských firem o vystoupení z likvidace. Navíc Častorálovi tehdejší vedení holdingu bránilo v přístupu k dokumentům.

Vystoupení z likvidace mohlo mít více příčin. Směnky, jimiž HCM(W) uhradila majetek HPH v likvidaci, byly určeny k rukám likvidátora. Nikdo asi nečekal, že jím bude někdo jiný než Vostrý. Mohlo ale jít i o pokus zbavit se povinnosti uhradit směnky s odůvodněním, že Harvardský průmyslový holding v likvidaci je jiná firma než Harvardský průmyslový holding. Nebo šlo jen o to, zabránit likvidátorovi v přístupu k různým dokumentům? Řadu z nich pak zabavila policie v letech 2001 a 2003.

Peníze, které se podařilo vymoci od Koženého, byly v zahraničí. Několikrát mělo být zahájeno jejich vyplácení. Když přišla část z nich do ČR, policie je pro podezření z trestné činnosti zabavila. Vostrý mezitím zmizel v Belize a místo něj vedl HPH Tomáš Ševčík.

V době, kdy byly veškeré transakce s akciemi HPH zablokovány, založil Ševčík trusty, z nichž měla být z peněz za prodej Sidanka vyplacena akcionářům část jejich peněz. Ševčík nikdy nevysvětlil, proč vznik trustů neschvalovali akcionáři, když šlo o jejich peníze. Na dotaz, proč nejsou aktiva trustů v ČR, když již neřídí HPH, šalamounsky odpovídá, že sice patří akcionářům HPH, ale nikoliv holdingu.

V roce 2002 zřejmě došlo k rozkolu mezi Vostrým a Koženým, jehož firmy neměly kvůli dluhům vůči HPH získat z trustů žádné peníze. Tyto společnosti pak nemohly kvůli nenahlášenému jednání ve shodě hlasovat na valných hromadách. Díky hlasům jiných kyperských firem holding ovládl Vostrý a s ním zřejmě spojený Ševčík.

Po ukončení řady soudních sporů nyní vedení HPH ovládají zástupci malých akcionářů. Soudy již zrušily platnost valných hromad, které schválily vystoupení HPH z likvidace a potvrdily ve funkci likvidátora Častorála.

Kvůli konkurzu, neoprávněně vyhlášenému koncem roku 2004 na HPH z podnětu tří bývalých členů představenstva, musel Častorál zveřejnit soupis majetku, který vypátral. Zahraniční majetek byl pak  přesunut jinam a likvidátor po něm musel pátrat znovu. Proto jsou, jak se hájí vedení HPH, informace o majetku firmy skoupější než dřív. Byť ani dnes není vyloučeno, že jeho hodnota může činit desítky miliard korun.

Bez soudů to nepůjde?
Žaloba kvůli podvodu podaná na Koženého a Vostrého je spojena s požadavkem na náhradu škody ve výši 16,2 miliard korun. Spor se vede i o úhradu směnek v hodnotě kolem deseti miliard korun. Ve hře je i vymáhání úroků z prodlení s placením směnek.

Podle současného šéfa HPH Karla Staňka tvoří majetek firmy zajištěných 20 milionů dolarů na účtu advokáta Bayera, v ČR bylo zajištěno dalších 100 milionů korun, na Kajmanských ostrovech 31 milionů dolarů a k tomu 12,5 milionu dolarů v Lucembursku. Celkem tedy více než miliarda korun.

Další majetek patřící HPH je prý v 11 různých zemích. Pokud by tedy soudy rozhodly, že žaloby vůči Koženému a Vostrému, kteří podle vedení HPH neprávem získali akcie holdingu či jiných společností, jsou oprávněné, získá majetek HPH? Kdy ovšem soudy rozhodnou, to je ve hvězdách.

Totéž platí i o chystané žalobě HPH na stát u Mezinárodního soudu pro lidská práva, při níž může jít až o desítky miliard korun. Častorálův právník Ivan Krutský sice nevyloučil, že žaloba může být podána i dřív, domnívá se ale, že bude praktičtější počkat na rozsudek soudu s Koženým a Vostrým. Pokud bude případ řešit i odvolací soud, musí se zřejmě akcionáři holdingu obrnit trpělivostí.

Je smutné, že se pražský soud týká jen let 1995–1996 a pouze Koženého s Vostrým. Řada přinejmenším nestandardních operací, pokud nechceme hovořit přímo o tunelování, které Kožený odmítá, pokračovala v dalších letech. Nemuseli se na nich podílet oba obžalovaní a mnohé z těchto transakcí jsou nejspíš promlčeny.

Rabování majetku HPH přitom pravděpodobně pokračuje. Policie však podle Staňka trestní oznámení systematicky odkládá. I to může být jedním podnětů k žalobě na stát ve Štrasburku. Pokud by akcionáři uspěli, bude se pak stát hojit na těch, kteří podání této žaloby zavinili? O tom, zda jsou Viktor Kožený a Boris Vostrý vinni, rozhodně soud. Řada transakcí harvardských fondů a HPH je ale přinejmenší nestandardní.

Vybraná data z historie kauzy harvardských fondů

Duben 1990: Viktor Kožený se vrátil do ČR, kde mj. působil jako poradce federálního Ministerstva vnitra a Federálního ministerstva financí

Prosinec 1991: Začala rozsáhlá inzertní kampaň harvardských fondů založená na slibu, že akcionáři dostanou desetinásobek původní investice.

 Přelom 1991 a 1992: Vznik harvardských investičních fondů pro 1. vlnu kuponové privatizace

 31. 1. 1993: V 1. vlně kuponové privatizace investovalo přes harvardské fondy asi 800 tisíc osob, tedy desetina všech jejích účastníků. Získali akcie 53 vybraných firem v účetní hodnotě 60 miliard korun (odhad z roku 1994), tržní hodnota byla podle odhadů v řádu stovek miliard korun.

 31. 12. 1994: Končí 2. vlna kuponové privatizace. Účastnily se jí i harvardské podílové fondy.
1994: Viktor Kožený opouští ČR, usazuje se na Bahamách.

 20. 6. 1996: Valná hromada akcionářů Harvardského průmyslového holdingu (HPH) rozhodla o fúzi s dalšími pěti transformovanými harvardskými investičními fondy a Sklo Unionem Teplice.

 20. 8. 1997: Valná hromada HPH rozhodla o zrušení společnosti s likvidací, likvidátorem se stal Boris Vostrý.

28. 11. 1997: Inzerátem v Hospodářských novinách vyhlášena veřejná soutěž na koupi veškerého majetku HPH v likvidaci.

30. 12. 1997: Vítězem soutěže se stala společnost Harvard Capital Management (Worldwide) Ltd., zastoupená Viktorem Koženým. Za majetek zaplatil směnkami ve výši 9,88 miliardy korun avalovanými firmou Husky Trading Co. Ltd., splatnými k 31. 12.1999.

Podzim 1999: Viktor Kožený oznámil, že není kvůli nezdařeným investicím v Ázerbájdžánu schopen splatit směnky ke konci roku 1999.

Prosinec 2000: Na valné hromadě HPH v likvidaci bylo oznámeno, že Boris Vostrý byl soudem odvolán z postu likvidátora a nahradil ho Zdeněk Častorál. Holding hlasy kyperských akcionářů poprvé schválil vystoupení z likvidace. Poté ještě dvakrát v letech 2001 a 2002. Soudy rozhodnutí valných hromad o vystoupení z likvidace zrušily. Ve funkci potvrdily Zdeňka Častorála.

 8. 2. 2001: Komise pro cenné papíry pozastavila transakce s akciemi v RM-S i jejich veškeré převody ve Středisku cenných papírů kvůli nedostatku informací a hrozícímu nebezpečí velkých ztrát pro některé investory. Po několika prodlouženích tohoto zákazu je RM-Systém z trhu vyřadil, transakce ve Středisku cenných papírů zase zakázal soud.

Září 2001: Česká policie připravila obvinění z podvodu pro Viktora Koženého a Borise Vostrého.

 Červen 2002: Valná hromada HPH zvolila do čela Tomáše Ševčíka. Soud její rozhodnutí později zrušil.

Prosinec 2002: Tomáš Ševčík informoval o vzniku dvou trustů, z nichž bude akcionářům, kteří se o to přihlásí, vyplacen jejich podíl. Valná hromada vznik trustů nikdy neschvalovala.

 Říjen 2003: Obvodní soud pro Prahu 4 vydal mezinárodní zatykač na Viktora Koženého a Borise Vostrého. Od července 2003 jsou stíháni kvůli rozsáhlému podvodu jako uprchlí.

Listopad 2003: Valná hromada zvolila předsedou představenstva Pavla Matějku. Také její usnesení soud později zrušil.

Duben 2004: V čele představenstva společnosti stanul Karel Staněk, předseda Ochranného sdružení malých akcionářů.

Prosinec 2004: Neoprávněně byl vyhlášen konkurz na HPH v likvidaci, zrušen v květnu 2005. Konkurzní správce Josef Cupka dodnes nevrátil některé materiály HPH v likvidaci.

Leden 2006: Policie navrhla obžalovat Viktora Koženého a Borise Vostrého.

Únor 2008: Před Městským soudem v Praze začal za účasti jejich advokátů soud s uprchlými Viktorem Koženým a Borisem Vostrým. Oba společníci jsou obviněni z podvodu, Vostrý i z porušení povinností při správě cizího majetku. Podle obžaloby poškodili harvardské fondy a HPH v likvidaci o 16,2 miliardy korun. Týká se to 110 transakcí, které se uskutečnily  v letech 1995-1996, hrozí jim 12 let vězení. (Pramen: ČTK, HPH v likvidaci, archiv)

Materiál vyšel ve speciálním reportu dubnového vydání časopisu FINMAG - finanční magazín.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK