Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Doženeme Koreu?

Zatímco severní Korea, tedy KLDR, patří k nejchudším zemím světa, řadí se naopak Korejská republika neboli jižní Korea ke třinácti zázračně rostoucím státům. Mohou jejich úspěch zopakovat jiné země?

Rychlý rozvoj ekonomiky a prudký růst životní úrovně byl léta spojován hlavně s Japonskem. Zpráva Světové banky řadí mezi podobně úspěšné země také jižní Koreu, Brazílii, Čínu, Tchaj-wan a dalších osm zemí (viz tabulka). Jsou to vesměs země, jejichž hospodářský růst dosahoval po druhé světové válce nejméně 25 let v průměru sedm procent ročně. Podobné výsledky nejsou nedostupné ani pro další státy, jak uvádí zpráva banky, jejíž hlavní náplní je boj proti chudobě.

Jižní Korea byla kdysi jednou z nejchudších asijských zemí. Dnes patří naopak k těm nejbohatším. Životní úroveň jejích obyvatel je stejná jako ve Slovinsku, Izraeli nebo v Saúdské Arábii a vyšší než třeba v České republice, Ománu nebo v Portugalsku. Země je přitom, jak uvádí Světová banka (SB), jednou z třinácti, jimž se podařilo dlouhodobě dosáhnout zmíněného vysokého hospodářského růstu. 

Zpráva, připravená výborem, který tvoří 21 předních osobností z podnikatelské a akademické sféry a vládních institucí, se snažila postihnout, co je pro země s vysokým tempem růstu charakteristické. Důraz klade na výběr správných vůdců, na dobrou správu věcí veřejných, ekonomickou bezpečnost, konkurenci, jasnou fiskální a měnovou politiku a na veřejné investice do zdravotnictví a vzdělání.

Všímá si rovněž globálních trendů a jejich vlivu na růst, včetně globálního oteplování, růst cen, rostoucí nerovnosti příjmů a migrace pracovních sil. Upozorňuje, že podobným tempem mohou růst i další země, což jim dává šanci na omezení chudoby a zlepšení kvality života jejich občanů.

Pět doporučení

Univerzální rady či pravidla samozřejmě neexistují, autoři zprávy se nicméně snaží pomoci politikům z rozvíjejících se zemích, aby našli správný mix politických prvků, jenž by byl vhodný pro jejich zemi.

Pět z nich má přitom podle studie SB univerzální platnost. Jde o to:

  • plně využívat příležitostí, které nabízí světová ekonomika,
  • udržet makroekonomickou stabilitu,
  • udržet vysokou míru úspor a investic,
  • ponechat trhy přerozdělovat zdroje,
  • mít odhodlanou, důvěryhodnou a schopnou vládu.

Brazilské poučení 

Šest zemí, konkrétně Hongkong, Japonsko, jižní Korea, Malta, Singapur a Tchaj-wan, rostlo podle Světové banky dostatečně dlouho a díky tomu již patří mezi vyspělé. Růst několika dalších byl ovšem přerušen dlouho předtím, než se dostali na úroveň lídrů světové ekonomiky.

Poučný je příklad Brazílie, jejíž hospodářský růst se po předchozím dlouhém příznivém období v osmdesátých letech výrazně zpomalil. Příčinou byly vysoká inflace a dluhy, spojené s růstem cen ropy po prvním ropném šoku v letech 1973–1974. Místo snahy o rozšíření exportu se země v roce 1974 soustředila na svůj vnitřní trh.

Brazilská měna prudce posílila a vývozci kvůli tomu ztratili řadu trhů. Když v roce 1979 razantně vzrostly úrokové sazby, postihla Brazílii úvěrová krize, kterou překonávala dekádu. Zpráva proto varuje, že domácí poptávka není náhražkou za expanzivní globální ekonomiku.

Rady pro Afriku a Latinskou Ameriku

Zpráva SB se speciálně věnuje subsaharské části Afriky a Latinské Americe. První z nich někdy čelí problémům spojeným s hranicemi vytyčenými v době kolonialismu, jež nezřídka nerespektují etnické složení obyvatel jednotlivých zemí a mohou být zárodkem nejrůznějších válek či bojů. Důležité je také optimálně využít velmi bohaté zásoby nerostných surovin, které mají některé z těchto států k dispozici.

Hrubý domácí produkt některých latinskoamerických zemí zase sice dosahuje 4000 dolarů na obyvatele, mnozí z nich ale nemají šanci získat zaměstnání nebo přístup ke kapitálovým trhům či veřejným službám.

Studie SB doporučuje subsaharským zemím, aby podporovaly regionální spolupráci a integraci, což je důležité hlavně pro vnitrozemské státy, ale také, aby občanům zajistily bezpečný přístup ke zdrojům a úvěrům a snažily se vytvořit co nejlepší pravidla pro využití surovin, jež mají k dispozici.

Vyzvala také vyspělé státy, aby poskytly africkým zemím obchodní preference při vývozu průmyslového zboží a pomohly jim tak překonat nevýhody plynoucí z toho, že s ním začaly později. A aby financovaly terciální vzdělání v Africe, a pomohly tak zmírnit problémy spojené s odlivem mozků z tohoto světadílu.

Latinská Amerika potřebuje podle SB zvýšit míru úspor a zintenzívnit přechod k ekonomice založené více na vzdělání a odvětví či oborech s intenzivnějším využitím kapitálu. Latinskoamerické země se středně vysokými příjmy ukazují, že ani takovýto růst nestačí k omezení chudoby. Pokrok vyžaduje redistribucí příjmů, aktiv a zajištění přístupu ke službám.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Solow, který se na přípravě studie rovněž podílel, upozornil, že k úspěchu je třeba, aby tyto záměry podporovala velká část populace.

Tabulka úspěšných zemí v pravém sloupci, kterou publikovala Světová banka, může přitom leckoho překvapit. Kromě zemí jako je Japonsko, Brazílie, Korea nebo Čína, k nim patří například také Botswana. I když má řada doporučení obecnější charakter a vždy je třeba přihlížet k situaci v dané zemi, stojí nepochybně za to věnovat jim pozornost i v případě ČR.

Poznámka k prvnímu grafu: Jde o země, které dosáhly po druhé světové válce po dobu minimálně 25 let průměrného růstu ekonomiky ve výši 7 %. Údaje o HDP na obyvatele jsou uvedeny v dolarech.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK