Hurá na Bahamy!

Kdyby nepřišel nový útok bývalého prezidenta harvardských fondů Viktora Koženého na českou justici, veřejnost by nejspíš pomalu zapomněla, že Městský soud v Praze dál projednává  žalobu na Koženého a někdejšího likvidátora a šéfa Harvardského průmyslového holdingu v likvidaci Borise Vostrého, jehož viní z  údajného „vytunelování“ HPH. Kožený  se připomněl prohlášením pro ČTK, jímž vyzval soud, aby advokátovi Martinu Korbařovi, který ho zastupuje, zpřístupnil veškeré důkazy. 

Nedorozumění či bublina?
Korbař ovšem označil Koženého slova za nedorozumění.  Když totiž jeho klient požadoval nějaké informace ze spisu, informoval ho o tom, že jsou momentálně u soudce, a pokud do nich Korbař potřebuje nahlédnout nebo si ze spisu něco okopírovat, není to samozřejmě problém.

Koženého právní zástupce se přitom nyní na soud obrátil i se žádostí, aby mu stát financoval cestu na Bahamy: ke konzultacím, které si vyžádal jeho klient. Na první pohled to působí podivně, protože ale Bahamské společenství Koženého do ČR nevydalo, je souzen jako uprchlý a Korbař mu byl přidělen jako právní zástupce ex offo. To ovšem v praxi znamená, že pokud mu soudce Paška cestu za bývalým prezidentem harvardských fondů povolí, zaplatí mu ji daňoví poplatníci.

Vše je tedy zřejmě trochu jinak, než uvedl zakladatel harvardských fondů v prohlášení pro ČTK, podle něhož jsou dokumenty „zamčeny na soudě“ a Korbař k nim nemá přístup. Kožený také požaduje, aby byli znovu vyslechnuti svědci, kteří podepsali smlouvy (o převodech cenných papírů, případně jiné dokumenty).

Poukazuje přitom na jejich zodpovědnost při přípravě nebo podpisu těchto smluv.  Týkají se řady transakcí s cennými papíry v letech 1995–1996, včetně fúze harvardských společností a Sklo Unionu Teplice do Harvardského průmyslového holdingu.

„Myslím si, že se v souvislosti s procesem objevuje dost důležitých dokumentů, na nichž je Koženého podpis,“ řekl v této souvislosti Finmagu právník likvidátora Ivan Krutský.  Mnozí z dosud vyslechnutých svědků,  včetně právníků, u nichž by to vzhledem k jejich profesi málokdo očekával, si nic nepamatují, někteří dokonce zemřeli.

Část dalších ovšem pod přísahou uvedla, že to byl právě Kožený, kdo měl  mít jako prezident harvardských fondů rozhodující slovo v řadě důležitých rozhodnutí.   
Středeční jednání soudu přineslo řadu zajímavých informací od svědka, jímž byl likvidátor Harvardského průmyslového holdingu v likvidaci Zdeněk Častorál. 

Informoval mj. o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR,  z něhož  jasně vyplývá, že česká právní úprava  před  1. červencem 1996 vůbec neumožňovala přeměnu investičního fondu na holding.

Jde o rozsudek v kauze Investičního fondu Bohemia dopravy – Komenius, který zrušil  transformaci tohoto fondu na Komenius Holding. Z rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že nemá být platná ani přeměna harvardských  fondů (a následné sloučení do harvardského holdingu). To ovšem na věci reálně příliš nemění. 

Veškerý majetek HPH byl vložen do společnosti Daventree Limited, který spravovala, stejně jako aktiva holdingu, firma Harvard Capital and Consulting. Společnosti, z nichž vznikl HPH, se podle Častorála slučovaly prázdné a to 20. června 1996. Daventree Limited (DL) ovšem vznikla až o sedm dní později, předtím existovala pod jiným názvem.  To vyvolává dojem dodatečných účetních operací, upozorňuje Častorál.

Domnívá se také, že devizový zákon podobné transakce bez souhlasu ČNB neumožňoval. Harvardská burzovní společnost, která je pro harvardské fondy prováděla, neměla k podobné transakci licenci.

Akcie českých firem byly přitom do Daventree Limited převedeny nepřímo. Do DL je vkládaly kyperské firmy jako majetek Strattonu, Husky Trading nebo firmy Zenko. Koncem června 1996 byla emitována druhá polovina akcií Daventree Ltd., a to třídy B, bez hlasovacích práv.

Akcionáři HPH tak nemohli o ničem rozhodovat, tvrdí Častorál.  Jak rovněž uvedl , v dokumentech neobjevil  žádné zmínky o tom, že by HPH někdy získal dividendy z akcií firem, které vlastnil.

Akcie DL nikdo neviděl a není také jasné, jak se dostaly do společností, které vznikly z harvardských fondů, v době, kdy již vlastně měly být po fúzi zrušeny, uvedl rovněž Častorál.  Ke zrušení těchto společnosti přitom došlo zhruba po roce, kdy došlo k této fúzi.

Komu patří akcie HPH?
Boj o HPH provází  řada sporů, zejména o akcie. HPH má nyní 242 736 akcionářů. Po zablokování obchodů i převodů akcií HPH kvůli nejasné situaci ve firmě tehdejší Komisí pro cenné papíry 8. února 2001 se podle likvidátora jejich počet mění jen minimálně v souvislosti s vyřizováním dědictví. 

Přes 50 tisíc akcií vlastní 26 akcionářů, k nimž patří hlavně kyperské firmy. Většina ostatních je získala v kuponové privatizaci.

Právě skladba akcionářů a jejich případné změny (což ovšem závisí na rozhodnutí soudů a jiných orgánů) mohou být klíčem k vyřešení situace HPH v likvidaci. Původně je díky kuponové privatizaci vlastnili  jen čeští akcionáři. Jak upozorňuje Častorál na základě rozborů, mohly je některé kyperské firmy (řada z nich je spojována s Viktorem Koženým, některé pak s  Borisem Vostrým) získat neoprávněně. 

 Častorál vychází z toho, že v době slučování harvardských společností vlastnili tito velcí kyperští akcionáři maximálně 20–25 % akcií holdingu. Obchodní rejstřík zapsal ovšem fúzi harvardských společností vzniklých z původních fondů až asi o rok a půl později a je otázka, co se v té době dělo.

Likvidátor soudí, že v té době se zřejmě obchodovalo s řadou nevyměněných akcií původních harvardských společností a mohlo dojít k mnoha podivným transakcím.  Pokud by dal soud likvidátorovi za pravdu, situace v holdingu by se radikálně změnila.  Teoreticky by pak bylo možné snáze získat majetek HPH, který je nejspíš většinou v zahraničí.

Nekonečná likvidace
Žaloba, kterou řeší pražský městský soud,  se týká jen Viktora Koženého a Borise Vostrého a jejich aktivit v letech 1995–1996. Ty jsou ovšem spojeny s řadou dalších nejasných transakcí po tomto datu, kdy v holdingu získaly majoritu kyperské firmy, spojované hlavně s Koženým. 

Prostřednictvím jejich hlasů byla v létě 1997 vyhlášena likvidace holdingu a veřejná soutěž na jeho majetek. Tu vyhrála Koženého firma HCM&W. Za majetek v účetní hodnotě 20 mld. Kč zaplatila přibližně polovinu, a to směnkami.  Likvidace měla být ukončena v roce 1999. Koženého společnosti ani jejich ručitelé nikdy směnky nezaplatili.  Kožený to zdůvodnil údajnými problémy s privatizací v Ázerbájdžánu, které ho stály řadu peněz.  

Častorál tvrdí, že již v roce 1997 bylo možné vypořádat likvidaci výnosem z prodeje společnosti Sidanko, v níž měla podíl společnost, kterou částečně vlastnil Kožený.  To se ale nestalo a přišla éra složitého vymáhání majetku, v podobě dlužníkových zástav.

Majetek v 11 zemích?
Kolik majetku tedy vlastní HPH v likvidaci? Likvidátor na dotaz Korbaře uvedl, že jsou zaúčtovány směnky, jimiž Koženého HCM&W zaplatila za koupi holdingu a úroky z toho, že nebyly proplaceny v celkové hodnotě 20 mld. Kč. 

Současný stav neumožňuje ukončit likvidaci. Majetek, který patří podle Častorála HPH v likvidaci prý  Boris Vostrý rozptýlil v Karibiku a dalších státech. Celkem jde o jedenáct zemí, zčásti je zablokován soudy.

Přestože má holding má od roku 2004 vedení, v němž dominují malí akcionáři, situace zůstává kvůli řadě soudních sporů o majetek i další záležitosti komplikovaná. Pomůže ji ulehčit právě probíhající soud s Koženým a Vostrým?