Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konec éry nízké inflace?

Po druhé světové válce mnozí očekávali příchod hospodářské deprese. Tento vývoj býval obvyklý dříve, včetně období po první světové válce. Stalin se dokonce těšil, že poválečná deprese by mohla zasadit konečnou ránu kapitalistickému systému.

Ale žádná krize západního světa se nekonala! Naopak, USA definitivně překonaly následky Velké deprese a západní Německo prožilo svůj famózní „Wirtschaftswunder“. Komu za to Západ vděčil?

Především faktu, že hlavním ekonomickým poradcem západních státníků se stal John Maynard Keynes. Na rozdíl od dříve běžné praxe proto Západ nepřistoupil po válce k deflační politice, jejíž snahou bylo snížit ceny na předválečnou úroveň. Keynes zabránil přijetí extrémně restriktivní politiky snižování cen, která v letech 1919 až 1921 devastovala britské hospodářství. Zároveň prosadil vstřícnou reparační politiku vůči Německu, které tak nebylo zatíženo enormním dluhem.

Ekonomický doping

Keynes byl povýšen do šlechtického stavu, a to zcela zaslouženě. Během poválečného období Západ zaznamenal nevídaný vzestup životní úrovně a žádná další velká deprese se již neopakovala.

Keynes, který zemřel v roce 1946, se již nedožil vulgarizace svých teorií – povrchně uvažující politici zredukovali keynesianismus na heslo, že „vyšší inflací lze dosáhnout rychlejšího růstu a vyšší zaměstnanosti“. Inflace byla vnímána jako „doping“ pro ekonomiku.

Tak se stalo, že v mnoha západních zemích během 60. a 70. let postupně rostla inflace až ke dvojciferným hodnotám. Politikové totiž zapomněli na jiné Keynesovy zásady, například udržovat dlouhodobě vyrovnaný rozpočet. Při dvojciferné inflaci však začal trpět i hospodářský růst a zaměstnanost. Voliči žádali změnu.

Změna přišla v osobě Margaret Thatcherové, Ronalda Reagana a jejich následovníků. Éra inflace skončila. Během 80. let byla inflace z větší části překonána, a to v podmínkách rostoucích ekonomik a prosperujících burz.

Tento úspěch se stal inspirací pro maastrichtská kritéria a pro politiku Evropské centrální banky. Období zhruba čtvrtstoletí od roku 1982 do roku 2007 se stalo érou zkrocené inflace a obnovené prosperity.

Bod zlomu
Jenže co se stalo v roce 2007? Hypoteční krize oslabila hospodářský růst, na což západní centrální bankéři odpověděli extrémně uvolněnou měnovou politikou. Během prvního čtvrtletí 2008 rostl objem peněz v rámci eurozóny zhruba o 11 procent, zatímco růst objemu úvěrů se blížil dokonce 13 procentům. Takto rychlá tvorba peněz samozřejmě nejde dohromady s nízkou inflací. Tím spíše, že peněz v eurozóně rychle přibývalo již nějakou dobu předtím.

V rámci přehřáté české ekonomiky rostly úvěry v dubnu 2008 o 25,6 procenta meziročně; objem peněz rostl o 12,5 procenta. Ve světle těchto údajů se nelze divit, že ceny jdou nahoru.

Nabízí se ovšem znepokojivá myšlenka, zda nedávný příklon většiny západních centrálních bank k velmi volné měnové politice neznamená konec jedné éry – éry nízké inflace. Vrací se vulgární keynesianismus? Spekulanti, kteří masově nakupují ropu, zlato, kontrakty na pšenici a jiné komodity, projevují celkem jasný názor…

Autor je ředitel strategie Partners. Článek napsal pro deník E15.
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK