Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Mafie, láska a finance

Pavel Kohout
Pavel Kohout
31. 7. 2008

Mafie (neboli cosa nostra – „naše věc“) byla na Sicílii tradičně chápána jinak než jako organizovaný zločin. V nedávné historii šlo o sebeobranu prostých Sicilanů proti zvůli vrchnosti a měla i sociální dimenzi.

Mafie, láska a finance
„Italští banditti jsou celosvětově proslulí a mnozí jsou velmi dobročinní,“ napsal v roce 1841 spisovatel Charles Mackay. „Jeden bandita, když byl veden policií, volal: ,Dal jsem více peněz chudým než všechny kláštery.‘ A ten chlapík mluvil pravdu.“

Činnost úřadů se na Sicílii totiž omezovala jen na výběr daní. Mafie proto vykonávala činnosti, které za jiných okolností náležejí suverénní autoritě, řešila spory a ochraňovala slabé.

V roce 1925 tehdejší italský premiér Emanuele Orlando, původem ze sicilského Palerma, prohlásil: „Pokud pod slovem mafie rozumíme smysl pro čest a odmítání papalášského a arogantního chování, tak prohlašuji, že jsem mafiuso, a jsem na to hrdý.“

Nápis na náhrobku Calogera Vizziniho – údajného šéfa mafi ánských šéfů – z roku 1954 tvrdí, že „mafie znamená respekt k zákonu, obranu lidské velikosti a charakteru. Mafie je láska.“

Smysl pro poctivost ze Sicílie nezmizel. I nyní nemusíte ve venkovských oblastech zamykat dům či auto. Četnost majetkových trestných činů je na Sicílii o třetinu nižší než italský průměr. Počet vražd je naopak 2,8krát vyšší.

Přes krásná slova a ušlechtilé ideály se „naše věc“ začala kazit. Vizzini byl jeden z posledních mafiánů starého ražení. Jeho následníci začali podnikat v ilegálních činnostech, hlavně v korupci.

Poválečná vlna státních zakázek byla ideální příležitostí. Mafiáni přestali bojovat proti státu a začali na něm parazitovat. Rostla brutalita a bylo zapomenuto staré mafiánské pravidlo, že ženám se neubližuje. Z citů zůstala jen láska k penězům.

Ekonomové Rodolfo Helg, Giovanni Peri a Gianfranco Viesti srovnávali vývoj na Sicílii s regionem Abruzzo, který byl po válce srovnatelně chudý. Nyní je však Sicílie asi o čtvrtinu pod úrovní Abruzza. Proč?

V 60. a 70. letech na Sicílii plynul mohutný tok financí z Říma. Vládní peníze dokázaly zvýšit mzdy, zejména ve veřejném sektoru, ale soukromý sektor tím trpěl stejně jako nevlídnými podmínkami pro podnikání. Výběr výpalného (pizzo) představoval a představuje dodatečnou daň, která tlumí hospodářský růst.

Dnešní Sicílie je stále chudým regionem. Strach z mafie (byť možná přehnaný) odrazuje drobné investory z řad Britů a Němců, kteří velmi rádi kupují nemovitosti ve Španělsku či jiných částech Itálie.

Sicílie je plná levných domů na prodej, ale není zájem. Mladší a vzdělanější lidé odcházejí do západní Evropy. Objem veřejné spotřeby roste nadprůměrně, aniž by to bylo příliš vidět na mikroekonomické úrovni.

Za poctivost místních politiků totiž není radno vkládat ruku do ohně. Možná nejsou všichni mafiáni, ale mnoho z nich tak přinejmenším vypadá. Ale to není zdaleka jen problém Sicílie…

Autor je ředitel pro strategii Partners. Psáno pro týdeník Reflex.
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo