Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mafie, láska a finance

| 31. 7. 2008 | Vstoupit do diskuze

Mafie (neboli cosa nostra – „naše věc“) byla na Sicílii tradičně chápána jinak než jako organizovaný zločin. V nedávné historii šlo o sebeobranu prostých Sicilanů proti zvůli vrchnosti a měla i sociální dimenzi.

Mafie, láska a finance
„Italští banditti jsou celosvětově proslulí a mnozí jsou velmi dobročinní,“ napsal v roce 1841 spisovatel Charles Mackay. „Jeden bandita, když byl veden policií, volal: ,Dal jsem více peněz chudým než všechny kláštery.‘ A ten chlapík mluvil pravdu.“

Činnost úřadů se na Sicílii totiž omezovala jen na výběr daní. Mafie proto vykonávala činnosti, které za jiných okolností náležejí suverénní autoritě, řešila spory a ochraňovala slabé.

V roce 1925 tehdejší italský premiér Emanuele Orlando, původem ze sicilského Palerma, prohlásil: „Pokud pod slovem mafie rozumíme smysl pro čest a odmítání papalášského a arogantního chování, tak prohlašuji, že jsem mafiuso, a jsem na to hrdý.“

Nápis na náhrobku Calogera Vizziniho – údajného šéfa mafi ánských šéfů – z roku 1954 tvrdí, že „mafie znamená respekt k zákonu, obranu lidské velikosti a charakteru. Mafie je láska.“

Smysl pro poctivost ze Sicílie nezmizel. I nyní nemusíte ve venkovských oblastech zamykat dům či auto. Četnost majetkových trestných činů je na Sicílii o třetinu nižší než italský průměr. Počet vražd je naopak 2,8krát vyšší.

Přes krásná slova a ušlechtilé ideály se „naše věc“ začala kazit. Vizzini byl jeden z posledních mafiánů starého ražení. Jeho následníci začali podnikat v ilegálních činnostech, hlavně v korupci.

Poválečná vlna státních zakázek byla ideální příležitostí. Mafiáni přestali bojovat proti státu a začali na něm parazitovat. Rostla brutalita a bylo zapomenuto staré mafiánské pravidlo, že ženám se neubližuje. Z citů zůstala jen láska k penězům.

Ekonomové Rodolfo Helg, Giovanni Peri a Gianfranco Viesti srovnávali vývoj na Sicílii s regionem Abruzzo, který byl po válce srovnatelně chudý. Nyní je však Sicílie asi o čtvrtinu pod úrovní Abruzza. Proč?

V 60. a 70. letech na Sicílii plynul mohutný tok financí z Říma. Vládní peníze dokázaly zvýšit mzdy, zejména ve veřejném sektoru, ale soukromý sektor tím trpěl stejně jako nevlídnými podmínkami pro podnikání. Výběr výpalného (pizzo) představoval a představuje dodatečnou daň, která tlumí hospodářský růst.

Dnešní Sicílie je stále chudým regionem. Strach z mafie (byť možná přehnaný) odrazuje drobné investory z řad Britů a Němců, kteří velmi rádi kupují nemovitosti ve Španělsku či jiných částech Itálie.

Sicílie je plná levných domů na prodej, ale není zájem. Mladší a vzdělanější lidé odcházejí do západní Evropy. Objem veřejné spotřeby roste nadprůměrně, aniž by to bylo příliš vidět na mikroekonomické úrovni.

Za poctivost místních politiků totiž není radno vkládat ruku do ohně. Možná nejsou všichni mafiáni, ale mnoho z nich tak přinejmenším vypadá. Ale to není zdaleka jen problém Sicílie…

Autor je ředitel pro strategii Partners. Psáno pro týdeník Reflex.
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK