Pohádka o socialistickém ráji

Jak to vše zní lacině – ovšem jen do chvíle, než se dozvíte, že průměrný plat v socialistickém sektoru v roce 1967 dosahoval všeho všudy 1586 korun měsíčně. Tedy patnáctinu ve srovnání s rokem 2008. Mimochodem, průměrný důchod činil 761 Kčs, tedy 12,6-krát méně než v roce 2008.

Rázem je po iluzi nízkých cen. Kilogram chleba by v přepočtu na příjmy z roku 2008 přišel na 39 Kč, litr polotučného mléka na 27 Kč, litr desítky na 45 Kč, kotleta 450 Kč/kg, benzín Normál by přišel na 31,50 Kč/litr. Ovšem pozor – káva by tehdy v dnešních penězích stála 2550 Kč za kilogram!

To vysvětluje, proč sáček kávy byl tehdy poměrně hodnotným úplatkem. Ani čokoláda nebyla levná: stogramová tabulka by vyšla na 135 Kč. Tolik nyní nestojí ani špičkové švýcarské značky. Litr alkoholu tuzemské výroby, kterému se tenkrát smělo říkat rum, by stál 975 Kč.

Extrémně drahé byly průmyslové výrobky: rádio 1150 Kčs (17 250 Kč z roku 2008), menší lednička 2000 Kčs (30 000 Kč), vůz Škoda 1000 MB 45 000 Kčs (675 000 Kč), televizor 3 650 Kč (54 750 Kč). Tyto ceny byly vysoké nejen vzhledem vyšším daním z obratu za „luxusní zboží“, ale také kvůli nízké produktivitě československého hospodářství.

A co byty, které byly tak báječně levné? Na papíře možná levné, v praxi nedostatkové, malé a špatné. Výstavba zůstávala dlouhá léta pod úrovní let před světovou krizí 1929-30, uvádí ekonom Jaroslav Teplý ve své knize Rekonstrukce čs. socialistického hospodářství, která vyšla v zahraničí v roce 1976.

„Bytová nouze zevšeobecnila praxi, že dospělé děti vstupují do manželství a zůstávají se svými partnery v bytě rodičů; tím se ČSSR nebezpečně blížila standardu SSSR jedna rodina na jednu místnost,“ uváděl Teplý. V roce 1967 měl nově postavený byt průměrně plochu 39,6 m2, o třetinu méně než průměrný byt z roku 1948.

Nejlepší stručné vysvětlení nízké produktivity podal rovněž Jaroslav Teplý: „Prověrka efektivnosti má nahradit tlak trhu, který nutí podniky zvyšovat produktivitu, aby se udržely nad vodou. Koná se jednou ročně a je to jakési vyjednávání kombinované s kontrolou, během kterého vyšší hospodářská jednotka se snaží dosáhnout u podřízené jednotky zvýšení výroby, snížení nákladů atd., přičemž základem je obvykle výsledek z předcházejícího roku, ke kterému se mechanicky přidá míra růstu předepsaná centrem. Podřízená jednotka se samozřejmě brání ze všech sil, protože nový plán by spíše znamenal, že je potřeba vyvinout větší úsilí se stejnými finančními prostředky.“

Socialismus byl již ve své podstatě nastaven tak, aby byl nehospodárný. Lidé v roce 1968 požadovali více svobod, ale také vyšší životní úroveň. Historie 70. a 80. let ukázala, že socialismus v tomto směru zcela selhal. Reformovat jej nebylo z principu možné. I pamětníci ovšem zapomínají, hlavně ty méně příjemné věci. Je to v lidské povaze a příležitostná nostalgie za socialismem je ve skutečnosti smutkem kvůli ztracenému mládí.

Autor je ředitel strategie Partners. Komentář vyšel v deníku E15. Foto: Profimedia.cz.