Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Finanční zprávy a jejich mediální efekt

První desetiletí 21. století bylo významné nápadnou absencí finančních krizí, a to navzdory dramatickým událostem, jakými bylo například prasknutí spekulativní internetové bubliny anebo 11. září 2001.

„Finanční krize jsou během posledních dvou desetiletí stále častější a hlubší. Finanční systém je křehčí než kdy dříve, a výkyvy hospodářského cyklu jsou prudší. Centrální bankéři jsou proti tržnímu chaosu bezmocní.“

Takovéto a podobné názory nejsou výjimkou. V médiích je lze slýchat nebo číst neustále. A přitom jsou zcela nesmyslné.

Není pravda, že finanční krize jsou dnes častější, ať už mluvíme o vyspělých ekonomikách nebo emerging markets. Několik velkých krizí se odehrálo v 90. letech (Skandinávie, Mexiko, jihovýchodní Asie, Rusko, Česká republika), ale tyto krize nebyly nijak výjimečné ve srovnání s předchozími desetiletími.

První desetiletí 21. století pak bylo významné nápadnou absencí finančních krizí, a to navzdory dramatickým událostem, jakými bylo například prasknutí spekulativní internetové bubliny anebo 11. září 2001.


Zde je nutno podotknout, co je a co není finanční krize. O krizi lze hovořit, když

  • stát se dostane do platební neschopnosti;
  • nebo dojde k prudké a náhlé devalvaci měny s drtivými důsledky na stabilitu ekonomiky;
  • anebo když banky přetížené špatnými úvěry odmítají půjčovat – nastává tak úvěrová krize doprovázená nedostatkem peněz v oběhu s velmi negativními důsledky na hospodářský růst.
  • Za krizi lze samozřejmě považovat i hyperinflaci, která zdevastuje důvěru ve finanční trhy a vážně poškodí hospodářský mechanismus.

Za krizi nelze považovat

  • pokles cen akcií;
  • pokles cen nemovitostí;
  • pokles cen komodit.

Je pravda, že krize bývají doprovázeny poklesem cen akcií, nemovitostí a často i komodit, ale samotný pokles cen čehokoli ještě nelze považovat za krizi.
Pokud se tedy střízlivě podíváme na současnou situaci a odfiltrujeme mediální humbuk, zjistíme, že krize se koná možná v Zimbabwe, ale nikoli v západní Evropě nebo v Severní Americe.

Navzdory opakovaným frázím na téma „úvěrová krize“ nebo „credit crunch“ nelze výskyt úvěrové krize potvrdit na empirických údajích – s jedinou významnou výjimkou, kterou je odvětví developmentu a obchodu s nemovitostmi. Zde se úvěrová omezení skutečně projevují a úvěry jsou velmi obtížně dostupné i v České republice.

Bankovní systémy západních zemí jsou ve skutečnosti robustnější než kdykoli dříve, a také výkyvy hospodářského cyklu jsou mírnější. Lze to dokumentovat například na směrodatné odchylce čtvrtletních reálných růstů HDP ve Spojených státech:


  Zdroj: Burea of Economic Analysis, výpočty autora

Ukazuje se, že od druhé poloviny 80. let se výkyvy americké ekonomiky podstatně zmírnily. Tento jev zvaný „Great Moderation“ (velké zmírnění) se již mnohokrát stal předmětem ekonomických výzkumů. Existují různé hypotézy, proč je moderní ekonomika stabilnější než dříve.

Podle jednoho názoru se centrální banky konečně naučily dělat měnovou politiku správně. Na rozdíl od předchozí doby, kdy centrální bankéři často působili více škod než užitku, nyní již mají dostatek schopností a údajů, aby včasným zásahem hrozící recesi zmírnili.

To se zřejmě děje i nyní, kdy poslední publikovaný odhad vývoje americké ekonomiky hovoří o 3,3% růstu za druhé čtvrtletí. Pokud se tedy odehrává recese, je natolik mírná, že se do makroekonomických čísel prakticky nepromítne.

Zato se velmi dramaticky promítá do psychologie trhu. Je to znát na nízkých cenách akcií i na vysokých prémiích za úvěrové riziko (credit spreads). Graf znázorňuje rizikovou prémii amerických podnikových dluhopisů vysoké kvality (investment grade) oproti státním dluhopisům:


  Zdroj: John Mauldin

Je zřejmé, že cena rizika je nejvyšší za posledních deset let, a kdyby tento index šel ještě dále do historie, mohli bychom patrně vidět, že i ve skutečně dramatických letech nebyla vyšší.


Čím to je? Úvěrový spread nezachycuje objektivní stav věcí, nýbrž názor trhu. Trhy mají tendenci propadat euforiím nebo depresím – akciový trh byl během posledních deseti let prakticky nepřetržitě ve stavu permanentní euforie či deprese.

Toto maniodepresivní chování souvisí s tím, že mediální interpretace čísel a statistik má jiný informační obsah než skutečná čísla a statistiky. Trh se řídí podle médií a jejich interpretace skutečnosti – nikoli podle skutečnosti samotné. Trh je schopen efektivně reagovat na mediální obraz skutečnosti, ale nikoli na skutečnost takovou, jaká je.

Příklad: v médiích se tak často mluvilo a psalo o pádu hypotéčních gigantů Fannie Mae a Freddie Mac, že se tento předpokládaný pád začal považovat za hotovou věc. Jaká je skutečnost? Rozšíření úvěrových spreadů zvýšilo provozní zisky obou institucí do takové míry, že je nyní vysoce pravděpodobný dobrý konec.

Hypotéční zástavní listy, které obě instituce kupují, přinášejí takové výnosy, že Fannie Mae a Freddie Mac jsou schopny krýt část úvěrových ztrát vzniklých ze špatných hypotéčních úvěrů.

Fannie Mae vykázala za druhé čtvrtletí čisté úvěrové zisky ve výši 2,1 miliardy dolarů ve srovnání s 1,7 miliardami za první čtvrtletí. Freddie Mac zvýšil svůj čistý úrokový zisk o 92 procent na 1,5 miliardy během druhého čtvrtletí. Podle slov jednoho analytika „pokud budou schopny alespoň jakžtakž fungovat jako za normálních okolností, budou nesmírně ziskové.“

Dobré zprávy se však hůře prodávají než katastrofy, takže v médiích po této závažné informaci neštěkl ani pes. Zato však světová média zaregistrovala úsporná opatření v Citigroup: vedení zakázalo používat barevné kopírky s výjimkou prezentací pro klienty.

Malá úspora měla velký symbolický efekt, protože celý svět nyní ví, že management Citigroup musí být ale opravdu krajně zoufalý, když se snaží šetřit takto komickým způsobem. Rozvaha a výsledovka hraje v daném momentě menší roli než zákaz barevného kopírování.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK