Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pomohla by nám „reaganomika“?

Dnešní Evropa, která je téměř celá „poseta“ nadměrnou daňovou zátěží, potřebuje silnou, charismatickou osobnost, jakou byl americký prezident Ronald Reagan.

Když do svého úřadu nastupoval 40. prezident Spojených států Ronald Reagan, nacházela se jeho země doslova v hospodářském chaosu. Ropné krize a zrušení zlatého standardu zvedly nezaměstnanost nad úroveň 7 % a inflace činila téměř 12 %.

Dolar vůči marce (od 60. let se německá marka stala hlavní měnou, se kterou se dolar poměřoval) rovněž poklesl – spadl níže než na stabilní hodnotu 2 marky za dolar.
Jedním z nejdůležitějších kroků prezidenta Reagana bylo jmenování Paula Volckera šéfem americké centrální banky, s nímž společně prosazoval politiku „ozdravění“ amerického dolaru.

Zvyšováním úrokových sazeb měl dolar posílit na takovou úroveň, aby byl schopen čelit vnějším inflačním tlakům především u cen komodit. Sazby, které se v předchozích letech pohybovaly mezi 3 až 6 %, zvedl během krátké doby na neuvěřitelných 25 %.

Dolar se tak stal „drahou“ měnou a posílil až na historicky rekordní hodnotu 4,5 marky za dolar. Američané tím pádem znovu získali důvěru ve svoji měnu, která byla povážlivě otřesena od dob zrušení zlatého standardu, a vysoká inflace přestala být problém.

Změna k lepšímu zavřela ústa všem kritikům, kteří předpovídali, že se USA ponoří do recese. Hospodářský růst za Reaganovy vlády činil průměrně 3,4 % (poválečný průměr je 3,6 %).

Vysoké sazby však vyvolaly novou dluhopisovou mánii, neboť zhodnocení kolem 25–30 % představovalo možnost, jak dvojnásobně překonat akciový trh při téměř minimálním riziku.

Nesmí se ovšem zapomínat na fakt, že tehdejší vysoké sazby přinesly devastující efekt pro většinu zadlužených zemí. Například Jugoslávie v letech 1983–1984 nebyla schopna hradit své dluhy, a hrozilo jí dokonce vyhlášení moratoria.

Lze tento přístup nějak aplikovat i v našich podmínkách? Odpověď je jednoduchá: rozhodně ne. Když koruna posilovala nejrychleji na celém světě, činily naše sazby 3,75 procentního bodu, zatímco ECB měla sazby 4 %.

Zajímavějším faktem je, že ani Polsko, jehož sazby oscilovaly kolem 5–6 %, si nedokázalo udržet takový růst, jaký měla právě česká koruna, třebaže k tomu mělo největší předpoklady. Nahrává to tedy teorii, že za vším stojí spekulanti, kteří objevili korunu coby „bezpečný přístav v nejistých dobách“.

Na rozdíl od situace v USA v 80. letech nyní bohužel naše silná měna nedokázala utlumit inflační tlaky. Především proto, že inflaci vyvolaly zejména vnitřní faktory. V laickém vyjádření to znamená, že i kdyby koruna dále posilovala třeba až na hodnotu 15 Kč za euro, regulační poplatky nám neklesnou a nulový bude i vliv na deregulaci nájemného, jehož výše je dána zákonem.

Jediné, co si z Reaganova prezidentování můžeme vzít a mohli bychom to i vhodně využít, je názorné fungování Lafferovy křivky v praxi. Snížení sazeb těm nejbohatším ze 70 na 28 % skutečně mělo za následek nárůst na straně příjmů.

Dnešní Evropa, která je téměř celá „poseta“ nadměrnou daňovou zátěží, by nutně potřebovala silnou, charismatickou osobnost, jako byl Ronald Reagan, který už v 50. letech zastával názor, že byrokracie a vysoké daně ubíjí lidskou tvořivost.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK