Hlavně už proboha něco schvalte...

Výsledky předchozího hlasování ukázaly, že návrh mnohem častěji odmítali zákonodárci, kteří se ucházejí o znovuzvolení. Důvod je zjevný: naslouchali rozhořčeným voličům, kteří zaplavili jejich kanceláře e-maily a telefonáty.

Příliv se ale obrátil. "Začalo se mi ozývat hodně lidí, kteří prodělali kvůli pondělnímu velkému poklesu na Wall Street," řekl listu International Herald Tribune jeden z odpůrců návrhu, republikán Steven LaTourette.

Odpor voličů má změkčit i hlavní změna v této verzi Paulsonova plánu: zvýšení vládní garance za bankovní vklady ze 100 tisíc na 250 tisíc dolarů. (Kongres by si mohl ušetřit práci a rovnou zakotvit 400 tisíc dolarů pro příští finanční krizi).

Pokud by se krize prohloubila, naštvaných reakcí voličů by zjevně nebyly tisíce, ale miliony. A to kongresmani nebudou riskovat. Zvlášť v situaci, kdy nás média zásobují titulky o nejhorší krizi od dob Velké Deprese, která se bez státní pomoci ještě zhorší.

Co na tom, že křičením si může děcko vydobýt na rodičích lízátko, ale ne ekonomickou prosperitu. Co na tom, že Velkou Depresi z malé deprese neudělaly ani burzovní krach, ani bankovní krize, ale do značné míry následné masivní státní zásahy ve snaze "podpořit ekonomiku".

S další pilulkou proti bolesti pro finanční instituce tento týden přispěchala komise pro cenné papíry (SEC), která zmírnila výklad účetních pravidel.

Podle pravidla "mark-to-market" se aktiva oceňují aktuální tržní cenou. Její snížení se projeví jako ztráta, a to je v současné situaci samozřejmě problém. Nově budou firmy moci těžko prodejné a těžko ocenitelné instrumenty za určitých podmínek ohodnotit za pomoci vlastních odhadů.

O smysluplnosti "mark-to-market" účtování se vedou spory. Jedna strana tvrdí, že pravidlo je přehnaně přísné a cena dosažitelná při panických výprodejích neodráží skutečnou hodnotu aktiv. Na druhé straně lze zaznamenat třeba názor, že banky teď budou ještě neprůhlednější, protože si všichni budou lámat hlavu nad oceněními.

Tak či tak, na SEC s požadavkem na uvolnění pravidel naléhala i skupina šedesáti zákonodárců. Což dává politickou optikou vlastně docela smysl: voliči chtějí, abychom NĚCO udělali, my pořádně nevíme co, tak se o odpovědnost aspoň podělíme.

Foto: Profimedia.cz