Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Instinkt a banky

| 10. 10. 2008 | Vstoupit do diskuze

Na celé současné panice finančních trhů je nejpozoruhodnější jedna věc: není pro ni vlastně dost rozumových důvodů. Ano, několik významných finančních institucí zkrachovalo. Ano, velká část Evropy i Spojené státy patrně nyní procházejí mírnou hospodářskou recesí. Ano, v USA lze mluvit o bankovní krizi svojí velikostí srovnatelnou s takzvanou krizí spořitelen v osmdesátých letech. Ano, světová bublina cen nemovitostí praskla.

Instinkt a banky

Toto nejsou dobré zprávy, ale ani v souhrnu nejsou schopny racionálně vysvětlit, proč jsou mezibankovní úvěrové trhy ochromeny a proč akciové burzy padají, jako kdyby měl za týden nastat konec světa.

Jízda na pohodové vlně

Ale panika má jen jediné pravidlo - a sice to, že neexistují žádná pravidla. Když hoří prales, je třeba utíkat a všechno ostatní jde stranou. Panika je právě proto panikou, že vše ovládá strach. Ten vystoupil v poslední době do popředí proto, že právě on byl během let 2005 až 2007 potlačován. Trh si nechtěl připouštět některé problémy a snažil se je psychologicky vytěsnit. Nyní se tyto problémy vracejí s koncentrovanou silou.

Příklad? „Výnosy akciových trhů byly v posledních letech natolik vysoké, že se začíná mluvit o bublině. Pokud jde o investice do nemovitostí, tam se o bublině hovoří již několik let. Pozoruhodné je, že o nemovitostní bublině se diskutuje v nejrůznějších částech světa: v USA, Irsku, Velké Británii, Španělsku, Dánsku, České republice, Rusku, Číně, Vietnamu, na Novém Zélandu - a tím ještě není seznam vyčerpán.“ Toto je citace z článku uveřejněného 10. července 2007. Zhruba ve stejné době se poprvé v českých médiích objevil termín „hypoteční krize“.

O realitní bublině se tedy vědělo na úrovni šedé kůry mozkové již s předstihem. Mozek má však ještě další, vývojově starší části. Limbický systém (hippocampus, amygdala a hypothalamus) řídí emoce. Příjemné emoce z rostoucích cen akcií a nemovitostí jsou schopny potlačit logické pochybnosti vznášené šedou kůrou.

„Celkově příznivý makroekonomický vývoj nemusí být doprovázen obdobně příznivými podmínkami pro investory. Trh je nyní psychologicky naladěn na pohodovou notu, zatímco ekonomické fundamenty již lepší být skoro nemohou. Zato se snadno mohou zhoršit. Na ulicích neteče krev, ale vlají vlajky.

Nabízí se přirozená otázka, zda dvojciferné tempo růstu úvěrů může pokračovat i nadále. Stručná odpověď zní - nikoli,“ psalo se v červenci 2007. Logicky bylo zřejmé, že idylické časy nebudou trvat věčně, ale emoce byly nastaveny jinak.

Čas běžel, a teprve před rokem, v říjnu 2007, se akciové a finanční trhy vzdaly iluzí diktovaných limbickým systémem. Dospěly nakonec k racionálnímu hodnocení situace? Ne, právě naopak. Od října 2007 stále více dominují vývojově nejstarší části mozku, které jsme my lidé zdědili ještě po našich plazích prapředcích z dob před dvěma sty miliony let. Tyto části mozku řídí základní pudy: sex a sebezáchovu. Plazí mozek vždy převládá A právě druhý z těchto dvou základních instinktů je příčinou existenčního strachu, který diktuje chování trhů.

„Protože přežití je existenčně důležitější než dobrý pocit nebo logika, plazí mozek vždy převládá,“ tvrdí psycholog a reklamní odborník Clotaire Rapaille ve své knize Kulturní kód. „V konfliktu mezi logikou, emocemi a instinktem vždy vítězí plazí mozek. Platí to pro osobní bohatství, mezilidské vztahy, nákupní rozhodnutí a dokonce i pro volby a politiku.“

Velmi silné „plazí dimenze“ mají i různé kultury a civilizace. Amerika je národem rebelů, nespokojenců a dobrodruhů, kteří odešli za oceán. Riziko je v americké kultuře vnímáno převážně kladně. Není divu, že epicentrum krize - rizikové substandardní hypotéky -je právě v USA. Evropa je domovem nevolníků, kteří se báli a zůstali doma. Nepřekvapí, že když konečně Evropané přijali na úrovni limbického systému informaci o globální povaze finančních problémů, začali panikařit ještě více než Američané.

Vysvětlení nynější finanční paniky tedy zní - „hoří prales, utíkejte!“ Nikoho nezajímají informace na úrovni šedé kůry - že makroekonomické statistiky nejsou tak špatné, a že objemy špatných úvěrů v bankách zdaleka nepřevyšují kritickou mez. Útěk z hořícího pralesa je prvořadou záležitostí na úrovni základních instinktů a nikoho nezajímá, že prales ve skutečnosti nehoří. Hlavní nebezpečí je nyní v útěku samém. Náhlé vyschnutí mezibankovních trhů si již koncem roku 2007 vyžádalo první oběť (banku Northern Rock) a v roce 2008 jich ještě několik přibylo.

Foto: Profimedia.cz. Autor je ředitel strategie Partners, článek napsal pro Lidové noviny.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK