Thatcherismus v praxi

| 6. 11. 2008

Z vlády Margaret Thatcherové si lze vzít jedno významné poučení. Snížení daní z příjmů se na hospodářském růstu hned neprojeví. Vyžaduje jistou míru trpělivosti. V dlouhodobém horizontu se však taková země po vzoru Irska, Lucemburska a Velké Británie stane cílem zahraničních investic a má velkou šanci předehnat i výrazně vyspělejší země.

Thatcherismus v praxi

Po válce se logicky očekávalo, že Velká Británie se jako vítězná mocnost stane novým tahounem celosvětové ekonomiky. Za vlády socialistů rostlo přesvědčení, že právě Britové jsou těmi vyvolenými, kteří dokáží nejlépe řídit strategické podniky, což vedlo k rozsáhlému znárodňování.

Hospodářství Velké Británie tak na konci 70. let bylo ve fázi klinické smrti, k níž přispěla i téměř neomezená síla odborů. Ke slovu se ovšem dostala žena, které se díky jejímu nekompromisnímu přístupu začalo brzy přezdívat „železná lady“. Podařilo se jí popisovanou situaci změnit?

Už v roce 1974 si Margaret Thatcherová, když ještě byla nucena setrvat v opozici, všímala neudržitelného stavu v britském hospodářství. Kriticky se projevoval i na zpomaleném růstu HDP a vysoké inflaci.

Zatímco v Německu rostlo HDP v období let 1948–1972 průměrně o 5,7 % nebo v Itálii o 4,9 %, Velká Británie se musela spokojit s nárůstem o pouhá 2,4 %. Většinu hospodářství v té době držela v rukou vláda, stávkovalo se téměř pravidelně a Margaret pochopila, že tento načervenalý model fungování ekonomiky se musí změnit.

V roce 1979 se stává ministerskou předsedkyní a Spojené království zažívá ekonomicko-politickou revoluci, které se začalo říkat „thatcherismus“. Nefungující model státního vlastnictví nahradila rozsáhlá privatizace a státní rozpočet tak získával peníze na prosazování dalších reforem.

Daně z příjmů byly dramaticky sníženy, společně s daněmi nejbohatších, které v minulosti dosahovaly až absurdních výšin, a začaly být upřednostňovány daně nepřímé. Nutno podotknout, že to zase na druhou stranu zvyšovalo inflační tlaky. S inflací se Margaret Thatcherová pokoušela bojovat zvyšováním sazeb (do 90. let rozhodovala o úrokových sazbách ve Velké Británii vláda) a značně také omezila moc odborů, což vyvolalo vlnu stávek po celé zemi.

Nejkritičtější stav byl v hornictví, kde se od přelomu roku 1984/1985 konaly permanentní stávky za účelem zachování nerentabilních dolů. Nepřímo, zato však dostatečně plasticky o tomto období vypovídá i film Billy Eliot.

Přes všechny snahy vlády inflace ve Velké Británii neklesala a hospodářský růst se nezrychlil, prohlubovala se však nerovnost ve společnosti. Nepodařilo se vyhrát ani s deficitem, i když byl soustavně snižován. V roce 1990 tak musela Margaret Thatcherová po rozsáhlé kritice rezignovat na svoji funkci. Podle mnoha odborníků však byly během její vlády nastaveny takové podmínky, aby mohla Velká Británie nastartovat hospodářský růst a rozsáhlou proměnu.

Během 90. let poklesla nezaměstnanost ve Velké Británii natolik, že dosahovala druhé nejnižší úrovně v celé Evropě, zvýšil se růst HDP a produktivita práce. Spousta bývalých průmyslových měst se začala zaměřovat na služby a rozvíjející se sektor finančnictví. Londýn se stal největším finančním centrem na světě a předběhl i New York.

V dnešní době se Margaret Thatcherová často srovnává se současnou německou spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou. Tato srovnání jsou ovšem mylná, protože jediné, co mají tyto ženy společné, je maximálně pohlaví.

Zatímco Thatcherová razila politiku izolacionismu, uplatňovala monetární politiku, omezila zásahy státu na minimum a snižovala daně, v případě Angely Merkelové si za tato slova můžeme dosadit pravý opak.

Z vlády Margaret Thatcherové si lze vzít jedno významné poučení. Snížení daní z příjmů se na hospodářském růstu hned neprojeví. Vyžaduje jistou míru trpělivosti. V dlouhodobém horizontu se však taková země po vzoru Irska, Lucemburska a Velké Británie stane cílem zahraničních investic a má velkou šanci předehnat i výrazně vyspělejší země, kde je však daň z příjmů o poznání vyšší.

Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

janula | 6. 11. 2008 08:29

Jim Rogers ale tvrdi, ze v skutocnosti Thacherovu zachranilo objavenie ropy v Severnom mori....privatizovane zeleznice sa museli vratit do statnych ruk, lebo bol v tom este vacsi bordel ako normalne a koniec koncov viera vo volny trh viedla tam, kde sme teraz....nechcem to cele kritizovat, obmedzenie odborov do urcitej miery a znizovanie dani urcite pomaha ekonomickemu rastu, ale fakt by ma zaujimalo, preco Nemci rastli v tom case tak rychlo a Britania nie
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Arsen Lazarevič | 6. 11. 2008 13:14
reakce na janula | 6. 11. 2008 08:29

Ve VB bylo po válce téměř nemožné podnikat. Ten kdo měl moc ve firmě nebyl samotný majitel, ale odbory. K tomu přebujelá byrokracie a míra zdanění těch nejbohatších přesahující 90 procent. V této době zde úspěch opravdu "bolel". Německo se vydalo cestou svobodného tržního prostředí s nízkými daněmi (dnes už neplatí..)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Salomoun | 6. 11. 2008 19:23
reakce na Arsen Lazarevič | 6. 11. 2008 13:14

Nemecko taky rostlo z mnohem nizsiho zakladu, nebot bylo znicene valkou oproti Britanii, ktera zustala relativne nedotcena...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Arsen Lazarevič | 6. 11. 2008 21:51
reakce na Petr Salomoun | 6. 11. 2008 19:23

Tak tak :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Kohout | 6. 11. 2008 00:46

Pěkný článek. A aktuální, když Obama slibuje zařídit prosperitu cestou zvýšení téměř všech daní, které zvýšit lze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr | 6. 11. 2008 10:16
reakce na Pavel Kohout | 6. 11. 2008 00:46

Nejen Obama - taky Paroubek... Nerika to sice primo, ale vzhledem k tomu, ze chce pridat vsude kde jen muze, mu nic jineho nezbyva... Leda ze by mu prispeli Martani...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Arsen Lazarevič
Ekonomický publicista. Narodil se v Bělehradu, v České republice žije trvale od svých pěti let. Na Finmagu začínal, dnes působí na serveru Měšec.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!