Rupert Murdoch a chiméra nezávislosti

Z ekonomického hlediska se nabízí některé otázky. Z nich je snad nejčastější, zda si deník TheWall Street Journal (WSJ) může i nadále zachovat svoji nezávislost. V této souvislosti stojí za úvahu, co to vlastně nezávislost sdělovacích prostředků je. Anebo co není. Nezávislost není totéž co nestrannost, respektive snaha o objektivitu za každou cenu.

The Wall Street Journal skutečně není nestranný. Na svých názorových stránkách systematicky propaguje liberální ekonomické principy: svobodný obchod, privatizaci, nízké daně, rozumně fungující sociální systémy. Deník tradičně bojoval za nízká cla, proti ochranářství v mezinárodním obchodě, za vyšší ekonomickou svobodu pro všechny. Názorovou linií deníku v 80. letech byla podpora reaganomiky a snižování daní. WSJ poskytoval místo autorům jako například Arthuru Lafferovi. Díky této podpoře se v 80. letech podařilo Ronaldu Reaganovi snížit mezní sazbu daní z příjmů fyzických osob ze 70 na 28 procent. Ukázalo se, že Lafferova křivka funguje: daňové inkaso vyskočilo z 517 miliard dolarů na 1032 miliard.

Deník tak dosti zásadním způsobem přispěl k americkému hospodářskému růstu. Zároveň exemplárně ukázal, že „objektivní žurnalismus“ je hloupost. Existuje pravda a lež. Novinář, který se snaží hrát na obě strany, dopadá jako britská BBC ve 30. letech („pan Hitler je sice diktátor, ale má rád zvířátka, zejména pejsky“).

Tím není řečeno, že TheWall Street Journal je ideální a bezchybné médium. Jeho základní redakční linií je podpora svobodné ekonomiky a nízkých daní. Tomuto cíli je podřízeno vše ostatní. Znamená to, že před volbami obdrží podporu listu automaticky vždy republikáni. Ne snad, že by WSJ republikány nekriticky chválil: zvyšování veřejných výdajů list kritizuje bez ohledu na to, kdo je provádí. Nicméně republikáni byli v tomto směru vždy přece jen umírněnější, takže podle principu volby menšího zla dostali podporu vlivného listu.

Tato podpora se však týkala všech oblastí včetně mezinárodní politiky. Ani zde si WSJ nehrál na objektivitu. Bohužel zašel až příliš daleko. Podpora Bushovy politiky zdaleka překročila rozumné meze, když se list vehementně stavěl za důkazy o iráckém vlastnictví zbraní hromadného ničení a o podílu Iráku na 11. září. Jak se později ukázalo, tyto „důkazy“ měly nulovou hodnotu. Zde se list evidentně přiklonil na nesprávnou stranu.

Ale co je lepší – občas se zmýlit, nebo nemít názor? Největší rival WSJ – The New York Times – je obdobně silně zaujatý ve prospěch Demokratické strany. Ze stejných důvodů i tento list dělá chyby, mezi něž patří dokonce i aféra s vymyšlenými reportážemi novináře Jaysona Blaira. Přesto by bylo unáhlené tvrdit, že NYT jsou špatné noviny. A to i navzdory tomu, že v názorech na daně a veřejné finance se mýlí mnohem častěji než WSJ. S demokracií je spojena názorová pestrost, a že se někomu některé názory nelíbí, je zkrátka nevyhnutelné. Je možné se čestně mýlit, ale je zbabělé lavírovat.

Závěrem: Murdochovo převzetí deníku The Wall Street Journal patrně nepoškodí jeho nezávislost. Žádná neexistuje: deník je závislý na svých republikánsky orientovaných čtenářích, podobně jako New York Times je závislý na své demokraticky založené základně. Čtenáři obou listů jsou závislí na svých zaměstnavatelích, akcionářích, klientech atd. Nezávislost a nestrannost v žurnalistice je chiméra.

Psáno pro deník MF Dnes