Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Co nás čeká (a možná mine)

Až příliš mnoho ekonomických komentářů má charakter předpovědí ve stylu „nebude-li pršet, nezmoknem“. Nebude-li krize amerických hypoték pokračovat, nemusíme se ničeho obávat. Pro takováto tvrzení ovšem není zapotřebí žádného ekonoma nebo analytika. Spíše je zajímavější, co lze o krizi letošního léta říci s naprostou určitostí.

Faktů o dominantní ekonomické události existuje celá řada. Zde jsou některá z nich:

1. Hrozí bankovní krize. Tato hrozba se projevuje v různých zemích různým způsobem. Podstatným jevem je, že mezibankovní trh se potýká s poklesem likvidity a ztrátou důvěry. Banky nedůvěřují samy sobě navzájem, což by v krajním případě mohlo vést ke krizi likvidity. Banky by přestaly půjčovat, následkem čehož by nastala globální hospodářská recese. Nebezpečí se týká zejména bank v Německu, Británii a v USA.

2. Dosavadní růst světové ekonomiky byl založen na úvěrové expanzi. Například v eurozóně vzrostl objem úvěrů v červenci 2007 meziročně o 10,9 %, objem měnové zásoby M3 dokonce o 11,7 %. Díky tomu – jak se chlubí například Vladimír Špidla – „nikdy nebylo na evropském pracovním trhu zaměstnáno tolik lidí, dokonce na něm chybí kvalifikovaní pracovníci“. Špidla tento jev ovšem mylně připisuje politice bruselských institucí, kdežto ve skutečnosti jde o dílo Evropské centrální banky a její až doposud velmi volné měnové politiky. Kdyby se politika ECB výrazněji zpřísnila, poklesl by objem růstu peněžní zásoby, objemu úvěrů a následně by pokleslo i tempo růstu ekonomiky a vzrostla nezaměstnanost.

3. Centrální banky (především ECB) podpořily likviditu mezibankovního systému částkou v celkové výši ne menší než 400 miliard euro, aby zabránily bankovní krizi a následné recesi. Nejde o přímé dotace bankovnímu sektoru: tyto peníze nepocházejí z kapes daňových poplatníků a nezůstanou ani natrvalo v oběhu. Jde jen o krátkodobé překlenovací úvěry. Prostředky na tyto úvěry vytváří centrální banky doslova z ničeho, stisknutím několika kláves. Angličtina má pro tento postup poetický výraz „out of the thin air“ neboli „z řídkého vzduchu“. Samozřejmě, že kdyby tyto peníze zůstaly v oběhu, vedlo by to k růstu inflace. Předpokládá se však, že centrální banky tyto překlenovací úvěry brzy omezí a půjčené prostředky stáhne zpět: vždy v minulosti v případě hrozby krize bankovního systému se tak alespoň dělo.

4. Evropská centrální banka zatím nesnižuje úrokové sazby, faktem však zůstává, že proces jejich zvyšování byl přerušen. Totéž platí pro téměř celý zbytek světa s výjimkou Česká republiky, jejíž centrální banka podle plánu zvýšila základní úrokovou sazbu.

5. Faktem zůstává, že kterákoli moderní centrální banka, je-li postavena před dilema vyšší inflace a úvěrové krize, zvolí raději vyšší inflaci. Úvěrová krize je to nejhorší, k čemu může dojít: řetězové krachy bank, enormně vysoké náklady daňových poplatníků na sanaci bankovnictví, recese a nezaměstnanost – to jsou jevy, které nenechají žádného centrálního bankéře chladným. Je zcela evidentní, že kdyby k této volbě došlo, centrální banky připustí raději inflaci než krizi, přestože jejich zákonem stanovený úkol je především hlídání cenové stability.

6. Téměř stoprocentním faktem je, že růst americké ekonomiky bude pomalejší než doposud. Prakticky s jistotou lze totéž prohlásit o globálním ekonomickém růstu.

7. Trhy nyní citlivěji vnímají riziko, ale ne každé riziko stejně. Nejcitlivěji jsou postiženy banky v USA, Británii a v Německu. Velmi těžce byly postiženy investiční banky na Wall Street a celé odvětví rizikového kapitálu a private equity. Jen v samotném červenci dosáhly čisté odtoky kapitálu z hedge fondů hodnoty 55 miliard USD, což je asi 4,7 % celkové hodnoty aktiv ve správě.

8. Nejsou příliš postiženy akciové trhy v „emerging markets“. Zejména Čína, Indie, Brazílie a Česká republika si vedou velice dobře. Důvody jsou různé: přetlak domácí poptávky po akciích v Číně, dobré hospodářské výsledky českých podniků, atd. Tyto trhy mají jedno společné: jsou sice vnímány jako relativně rizikové, ale nemají žádnou vazbu na americké hypotéky.

9. Došlo ke zdražení rizikového kapitálu pro některé projekty, včetně developmentu komerčních nemovitostí. Developerské firmy začnou vyžadovat vyšší yieldy než doposud, protože nemají jinou možnost: alternativou by bylo podnikání s negativní úrokovou pákou, což samozřejmě nepřichází v úvahu.

10. Ceny domů v USA a v Británii klesají; jiné trhy jsou zasaženy méně. Nicméně pokles je relativně mírný a je záležitostí posledních několika týdnů. V britském průměru vzrostly ceny bydlení podle červencových dat meziročně o 12,1 %, v Londýně dokonce o 19,1 %. Podobná tempa růstu jsou dlouhodobě neudržitelná a časem musí vést ke korekci – což se evidentně děje právě nyní.

Co momentálně ještě nevíme:

• Není jisté, kdy a jakými prostředky se podaří riziko globální bankovní krize odvrátit. Dosavadní opatření nebyla 100% účinná. Snaha centrálních bank zahltit mezibankovní trh likvidními penězi byla úspěšná jen zčásti. Čerpání nouzového úvěru se totiž považuje za stigma a vede k další ztrátě důvěry. „Půjčit si od centrální banky uprostřed krize likvidity je něco jako kdyby školák souhlasil, aby mu na kraťasy přišpendlili nápis ‚Nakopejte mě‘,“ názorně popisuje problémy současného bankovnictví týdeník The Economist.

• Nelze přesně spočítat, jak hluboké bude zpomalení globální ekonomiky a jak se projeví na nezaměstnanosti.

Co se téměř jistě stane:

• Zpomalení světového hospodářského růstu je na spadnutí.

• Banky budou proto opět zvolňovat měnovou politiku.

• Výjimkou může být ČNB, jelikož česká ekonomika je stále v růstové fázi.

• Případná globální recese nebude mít podstatný negativní vliv na českou ekonomiku, podobně jako neměla vliv recese a stagnace z let 2000-2003.

Co se pravděpodobně stane:


• Vzhledem k tomu, že centrální banky se budou stůj co stůj snažit předejít recesi, peněz na investice do akcií a nemovitostí bude ve světě dost.

• Akciové trhy proto nemusejí být prakticky nijak dotčeny recesí. Kromě toho, na rozdíl od roku 2000, jsou ceny akcií v poměru k cenám značně nízké.

• Yieldy státních dluhopisů se zvýší jen nepatrně nebo vůbec ne. Důvodem bude převis poptávky (viz zvolnění měnové politiky).

• Yieldy komerčních nemovitostí vzrostou o 25 až 40 bps.

Praktické důsledky pro investiční doporučení:

• Akcie ČR, střední a východní Evropy lze i nadále doporučit.

• Pozor na některé západoevropské trhy, zejména Británii – je tam vysoký obsah finančních společností, které nyní trpí krizí bankovní důvěry. Celkem vzato ovšem hodnotím Evropu dlouhodobě dosti dobře, většina evropských vlád v rámci sociální politiky podporuje velké firmy, což je dobré pro akcionáře. Pokračování kreditní expanze jim rovněž pomůže.

• Čína, Brazílie, Turecko, atd. se kupodivu drží – ovšem pozor, čert nikdy nespí. Nadšencům pro Turecko bych chtěl připomenout, že Dánsko nebo Francie dosáhly během posledních 12 měsíců srovnatelných výnosů, ovšem při podstatně menší volatilitě.

• Pozor na dolar, preferujte fondy s jištěním proti měnovému riziku (zejména například Pioneer Akciový fond). I euro může ovšem oslabovat vůči koruně, pozor na to.

• Nikdy, nikdy, nikdy neuděláte chybu s Rentiérem nebo s podobnými programy pravidelného investování.

• Fixace hypoték stále vycházejí nejlépe s horizontem kolem 2-3 let.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners.
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK