Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Inflace dříve, inflace dnes

Když jsem koncem 90. let psal první vydání „Investiční strategie pro třetí tisíciletí“, nesměla v něm chybět kapitola o inflaci. Pro připomenutí, inflace byla tehdy velkým tématem. V roce 1998 dosáhla hodnoty 10,7 procenta.

Vyjádřil jsem tehdy neobvykle optimistický názor, že „lze očekávat relativně stabilní hospodářský růst a velmi malou inflaci. Naplní-li se optimistický scénář, budoucnost bude charakterizována mnohem mírnějšími výkyvy ekonomiky, než jaké známe z dosavadní historie světového hospodářství. (…) Vzhledem k velmi pevnému antiinflačnímu přesvědčení většiny moderních centrálních bank lze očekávat, že inflace bude hrát v hospodářství menší roli než dříve.“

Doposud mi tato předpověď slušně vycházela. Období 1999 až 2007 bylo skutečně charakterizováno stabilním růstem a nízkou inflací. Dokonce i v České republice, navzdory katastrofální fiskálně nezodpovědné politice českých vlád během této doby. Nízká inflace byla doprovázena i nízkými úrokovými mírami. Ve většině vyspělých zemí trhy zaznamenaly nejnižší úrokové sazby od 60. let 20. století.

Proč byla inflace nízká? Pro odpověď sáhnu opět do „Investiční strategie“: „Dvacáté století bylo stoletím válek: dvou světových, studené války, která trvala několik desítek let, a řady lokálních konfliktů. Jak tvrdí Edward Yardeni, hlavní ekonom Deutsche Bank Securities, války brzdí světový obchod, jsou překážkou konkurenci, a tudíž inflačním faktorem. Konec systému mocenských bloků povede k větší globální konkurenci, která povede ke snižování nákladů a cen. S globalizací souvisí i volný pohyb kapitálu.“

Globalizace a volný obchod byly tedy hlavními protiinflačními faktory: bez ohledu na to, kdo vládl. Globální konkurence se promítla na nižším růstu indexů spotřebitelských cen ve vyspělých i méně vyspělých zemích, než jaký by odpovídal růstu objemu peněz v ekonomice. Lze říci, že čilejší mezinárodní obchod držel na uzdě ceny automobilů, elektroniky, potravin, textilu, obuvi, nábytku a podobných věcí. Naopak globální růst objemu peněz se přelil do cen nemovitostí, energií a některých služeb.

Doposud platilo, že pokles cen způsobený globální konkurencí převažoval nad vlivem růstu objemu peněz. Toto však nyní platit přestává, což je důvod, proč inflace opět hrozí, zejména u potravin a energií. Prognóza dlouhodobě nízké inflace, kterou jsem formuloval koncem 90. let, skutečně dlouhou dobu platila. Nicméně nyní přichází řada na varování, které bylo obsaženo v závěru kapitoly:

„Nikdy však nelze vyloučit náhlý inflační šok z důvodu nečekaného růstu cen surovin na světových trzích. Tento text byl napsán v době, kdy světové ceny ropy dosahovaly nejnižších úrovní za posledních několik desetiletí. Nikde však není psáno, že za pět, deset nebo dvacet let bude situace stejná. S nebezpečím náhlého inflačního šoku by rozumný investor měl vždy počítat.“

Nyní uplynulo zhruba osm a půl roku, kdy byly napsány tyto řádky. Ano, ceny surovin rostou. Ano, inflační šok opět hrozí. V přepracovaném vydání „Strategie“, které vyjde v příštím čtvrtletí, se této problematice budu věnovat obšírněji. Aby „proroctví“ vydrželo alespoň několik dalších let.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners.

Další články Pavla Kohouta
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK