Diskuze: Převzdělaná máma lepší než nedovzdělaný expert

Jan Schneider|30. 8. 2017 13:56

Co mě vadí především, je neustálé opakování slova matka při argumentaci odmítání školky od dvou let. Zaměnil bych ho za slovo rodič. Tedy i muž.

Když bylo našemu synovi 6 měsíců, rozhodli jsme se že zůstanu doma já a žena půjde do práce. Nebylo to z finančních důvodů. Já měl studia částečně za sebou a pracovní zkušenosti "na rozdávání". Moje žena naopak potřebovala svoji kariéru "nakopnout". Od narození jsme se o syna starali oba, jak to jen šlo, ale většinu času byl samozřejmě s maminkou. Jelikož z vážných důvodu moje žena nemohla kojit, bylo absolutně jedno kdo mu dá flašku.

Takže, já jako muž, jsem se stal tou "matkou" a dělal jsem vše co musí normální matka dělat, včetně vaření, uklízení atd. Je opravdu důležité aby malé dítě koupala, krémovala, krmila, chodila z kočárkem do parku atd. žena?

Přibližně od roku a půl jsem začal pozorovat, že se můj syn se mnou doslova nudí a nejšťastnější je na pískovišti se svými vrstevníky i když do té doby se ode mne nehnul ani na krok. Proto nám dopolední školka připadala jako ideální řešení. Naučil se tam spoustu věcí, na které my, jako prvorodiče jsme třeba zapomněli, nebo jsme je nepovažovali za důležité, naučil se komunikovat jak s dětmi tak dospělími a hlavně si pohrál s vrstevníky a doma se s námi odpoledne tolik nenudil.

Odstrašující příklad: můj nejlepší kamarád zůstal doma do tří let s maminkou a do sedmi s prarodiči. Moc se mu to líbilo. Jenže když přišel do školy, připadali mu všichni kolem divní a trvalo mu přes rok a půl, než se začlenil do kolektivu.

Jan Beránek|11. 8. 2017 12:32

Jakožto laici řešíme vztahy intuitivně, ale v podstatě jim nerozumíme.
Doporučuji pojednání o separaci malých dětí od matky a jejich celoživotních následcích v podobě žárlivosti a citové labilitě:
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.: První den ve školce a dva milióny let evoluce, které mu předcházely

http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/skolka/skolka_den_prvni.htm

Úryvek:
My dospělí to tak samozřejmě nechápeme, ale dítě v té chvíli psychicky prochází osiřením. Ono neprožívá dočasné odloučení - že matka zase za čtyři hodiny přijde. Ono prožívá, že o ni definitivně přišlo. Vypadá to nelogicky, ale má to psychologickou logiku, ale ta je jiná než naše intuitivní. Například dospělé ženy to mají podobně "nelogicky" při znásilnění. Ony si v tom okamžiku hrůzy neuvědomují, že bude následovat "jen" trochu nepříjemný sex (tak to totiž pojímá sexuální agresor). Ženy při znásilnění psychicky prožívají úkladnou vraždu - mají pocit, že udeřila jejich poslední hodinka.

Jan Kopecký|11. 8. 2017 11:16

Pane Kašpárku, řekl bych, že, jako vždy, pravda je někde "mezi". Pro dítě, které je zvyklé na svou rodinu, je okamžik dání do školky, stres. Snad s výjimkou některých "supersociálních" dětí, které jsou přímo nadšené z kontaktů s ostatními lidmi (dětmi). Děti to mohou vnímat, že se jich rodiče (matky) zbavují (byť třeba jen na dopoledne). Opravdu tím mohou trpět introvertně založené děti. Můžu mluvit ze své zkušenosti, a to jsem jako dítě byl dán do školky jen jako předškolní. Pobyt v "ozdravovně" pro mne pak byl "čirá hrůza". Ano, jsem z vesnice, a introvert, a extrovert z města to může vnímat jinak, nicméně si opravdu myslím, že dítě patří hlavně do rodiny co nejdéle (tj. spíše aby se o ně při práci matky staraly prarodiče, jak tomu bývalo v historii zcela normálně, než jesle a školka, které jsou jen náhražkou, a pro děti je to mnohdy stres na celý život).

K "samoživitelkám" - znám mnoho případů, kdy ve vztahu k orgánům státní sociální podpory je matka samoživitelka, i když jde o rodinu s otcem - 47 % vykázaných "samoživitelek" tedy vůbec nemusí být v rozporu s 85 % "úplných rodin" (pokud za úplnou rodinu lze považovat to, že nějaký "pán" s paní a dětmi aktuálně bydlí).