Po té, co nám soudruh Kašpárek v jiném článku vysvětlil, že nejlepší, co můžeme udělat s našimi penězi, je dát je státu, protože ten je za nás utratí přinejmenším stejně dobře, jako my, tak se nám teď snaží vysvětlit, za co bychom měli utrácet při cestování. Logicky by tedy bylo nejlepší, kdyby naše cestování organizoval stát. Například formou rekreací ROH, ti starší ví, o čem mluvím.
Vždycky jen žasnu, kde se ve všech těch sociálních inženýrech bere ta potřeba a z mého pohledu ta drzost, říkat druhým, jak mají žít a za co utrácet svoje peníze.
Jinak ten článek je z ekonomického hlediska nesmysl. Pokud cestujete levně, tak je to ve většině případů proto, že máte málo peněz. Jestli je alternativou vařit si sám nebo zůstat doma, tak není co řešit. Kašpárkovo hraběcí (tedy spíš soudružské :-) rady, jsou vám na nic. Pokud ale zůstanete doma, tak ochudíte sebe o zážitky a cílovou zemi o vaše peníze, byť jich není tolik, kolik by si představoval autor článku. Vždycky musíte něco jíst, někde spát a nějak cestovat a někomu za to aspoň málo zaplatit. I kdybyste si jídlo odpracovali mytím nádobí, tak to má ekonomický přínos pro obě strany. Obě strany uzavřely dobrovolně obchod, který je pro obě výhodný. A přesně takové obchody jsou nutným základem zdravé ekonomiky. Jenže vysvětlujte něco takového redaktorovi finančního magazínu. Pardon, šéfredaktorovi.
A už jen na okraj. Pokud náhodou umíte vařit, tak uvařit si něco z místních čerstvých surovin, je super zážitek. Doražte před šestou ráno do místní rybárny nebo na trh a nechte si uříznou třícentimetrové stejky z tuňáka. (Levněji a čerstvějšího ho nikde jinde nedostanete.) Na pánvi pod něj hoďte dvě snítky rozmarýnu, který na jihu roste úplně všude a dejte mu cca 1-1,5 minuty z každé strany. (musí mít tu milimetrovou syrovou vrstvu uprostřed, jinak to je špatně. Chce to trochu zkušenosti, z toho prvního jsem taky udělal podrážku na galoše.) Dostanete jednoduché luxusní jídlo za skvělou cenu, které vás v takového kvalitě bude v restauraci stát nejmín 50 dolarů ale spíš 100. A v restauraci, kde stojí 15 nemá cenu si ho dávát, to je způsob, jak si tuňáka zošklivit. Hehe, teď koukám, že jsem se dopustil návodu pro travelhackery :-)
Nahlásit
-
24
+
Nejméně oblíbený příspěvek
Jan Novák|11. 7. 2017 11:14
Soudruzi v dobách Stalina prokládali češtinu ruskými slovy a rusismy. Soudruh Kašpárek prokládá češtinu anglismy nebo ještě neumí česky?
Nahlásit
-
-1
+
Diskuze
Josef Fraj|13. 7. 2017 17:27| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2017 11:26
Jan Amos|13. 7. 2017 11:26| reakce na Josef Fraj - 7. 7. 2017 09:06
K cestování patří možnost alespoň okrajově strávit čas s místními. To přináší neplánované zážitky i možnost výrazně ušetit. Neznám zemi, kdy by byl větší kontrast mezi cenami pro turisty a místní, než jsou Seychelly. Pronájem taxíku s řidičem na celý den od 5 tis. Kč. Půjčení auta na 24 hodin cca 1500Kč. Domluva s místním chlapíkem, který ráno zametá pláž a pak má volno znamená cenu 300Kč za komentovaný celodenní výlet. Cena porce talíře s rybami v jednoduché restauraci se rovná ceně 10 kg tuňáka prodávaného rybářem na pláži z loďky. Cena pečiva v prodejně u silnice (rozuměj pro turisty) dvojnásobná oproti prodejně za fotbalovým hřištěm (rozuměj pro místní). A když se zeptáte, kdo jim to pečivo vozí, pošlou vás dozadu za ten silniční krámek, kde je malá pekárna a tam to pečivo koupíte ještě levněji. Nejlépe jsme se ale na Seychellách najedli ve školní jídelně - za desetinu ceny v restauraci a výhradně z místních surovin. Na doporučení místních policistů. Travelhacking není v mých očích primárně o tom, že si nemohu dovolit dobrou restauraci nebo služby. Když mám na letenku na 10 hodin letu machem 0,8, tak snad i na jídlo, spánek a dopravu. Travelhacking je o vyhnutí se hotelovým řetězcům a alespoň drobné snaze chvíli žít jako místní.
Soudruzi v dobách Stalina prokládali češtinu ruskými slovy a rusismy. Soudruh Kašpárek prokládá češtinu anglismy nebo ještě neumí česky?
Nahlásit
-
-1
+
Richard Fuld|9. 7. 2017 22:11| reakce na Josef Fraj - 7. 7. 2017 09:06
Vy jste opravdu legrační. Nejprve napíšete větu: "Vždycky jen žasnu, kde se ve všech těch sociálních inženýrech bere ta potřeba a z mého pohledu ta drzost, říkat druhým, jak mají žít a za co utrácet svoje peníze." a vzápětí se do toho sám pustíte s vervou Vám vlastní. To, že si tím drsně protiřečíte Vás nijak zastavit nemůže. :-)
Josef Fraj|9. 7. 2017 08:16| reakce na Tomas Hruby - 8. 7. 2017 19:22
Nejsem expert na žebravé západní turisty v rozvojových zemích, tak nechci zpochybńovat vaše "ne zcela zanedbatelná skupina turistů" ani "už je vnímámo hodně problematicky". Nicméně mám pocit, že ta dvě tvrzení jsou v rozporu. Kdyby totiž žebrání turistů místním vadilo, tak by jim nic nedávali a ta "nezanedbatelná skupina" by zase rychle zmizela.
Celý ten problém mně proto přijde jako vycucaný z prstu proto, aby kašpárkové měli o čem psát případně, aby si mohli založit nějakou "neziskovku" na boj proti travelhackingu za peníze někoho jiného, nejspíš za moje nebo vaše.
Je to přece pořád o tom samém. Probíhá-li transakce dobrovolně, tak proběhně jen a pouze tehdy, když jí obě strany považují za výhodnou. Pokud tedy dá někdo něco žebrákovi, tak to dělá proto, že mu to příneslo dobrý pocít, že někomu pomohl. Pokud mu to ten pocit nepřinese, například proto, že žebrajícího považuje za zdegenerovaného západního zmetka, který neví, co by roupama dělal, tak mu nic nedá. Tak je to jednoduché a žádné Kašpárky k tomu netřeba.
Tomas Hruby|8. 7. 2017 19:22| reakce na Josef Fraj - 7. 7. 2017 09:06
Ne že bych toto téma moc prožíval, ostatně sám cestuji poměrně levně také, ale ve vašem komentáři se podle mne v jedné důležité věci pletete. A to v té větě " Pokud cestujete levně, tak je to ve většině případů proto, že máte málo peněz.". Ona se z "travelhackingu" začíná stávat spíš věc "cool stylu", kdy se takto snaží postupovat i lidé, kteří to rozhodně zapotřebí nemají a místy to přechází opravdu do extrému. Šetřit tím, že si vařím sám z místních surovin je obvykle OK, najde se ale i ne zcela zanedbatelná skupina "turistů", kteří neváhají ani na dovolené žebrat (minimálně formou nějaké "produkce") , a to už je v chudších zemích vnímáno hodně problematicky. Prostě jako vždy platí "všeho s mírou" a pak také to, že "i dobrý nápad se může zvrhnout". A obávám se, že některé jevy kolem "travelhackingu" už v té fázi "zvrhnutí" jsou :-( Až na výjimky to není v rovině, kdy by to stálo za jakoukoli regulaci či příliš vášnivé reakce, ale téma k zamyšlení to asi je.
Po té, co nám soudruh Kašpárek v jiném článku vysvětlil, že nejlepší, co můžeme udělat s našimi penězi, je dát je státu, protože ten je za nás utratí přinejmenším stejně dobře, jako my, tak se nám teď snaží vysvětlit, za co bychom měli utrácet při cestování. Logicky by tedy bylo nejlepší, kdyby naše cestování organizoval stát. Například formou rekreací ROH, ti starší ví, o čem mluvím.
Vždycky jen žasnu, kde se ve všech těch sociálních inženýrech bere ta potřeba a z mého pohledu ta drzost, říkat druhým, jak mají žít a za co utrácet svoje peníze.
Jinak ten článek je z ekonomického hlediska nesmysl. Pokud cestujete levně, tak je to ve většině případů proto, že máte málo peněz. Jestli je alternativou vařit si sám nebo zůstat doma, tak není co řešit. Kašpárkovo hraběcí (tedy spíš soudružské :-) rady, jsou vám na nic. Pokud ale zůstanete doma, tak ochudíte sebe o zážitky a cílovou zemi o vaše peníze, byť jich není tolik, kolik by si představoval autor článku. Vždycky musíte něco jíst, někde spát a nějak cestovat a někomu za to aspoň málo zaplatit. I kdybyste si jídlo odpracovali mytím nádobí, tak to má ekonomický přínos pro obě strany. Obě strany uzavřely dobrovolně obchod, který je pro obě výhodný. A přesně takové obchody jsou nutným základem zdravé ekonomiky. Jenže vysvětlujte něco takového redaktorovi finančního magazínu. Pardon, šéfredaktorovi.
A už jen na okraj. Pokud náhodou umíte vařit, tak uvařit si něco z místních čerstvých surovin, je super zážitek. Doražte před šestou ráno do místní rybárny nebo na trh a nechte si uříznou třícentimetrové stejky z tuňáka. (Levněji a čerstvějšího ho nikde jinde nedostanete.) Na pánvi pod něj hoďte dvě snítky rozmarýnu, který na jihu roste úplně všude a dejte mu cca 1-1,5 minuty z každé strany. (musí mít tu milimetrovou syrovou vrstvu uprostřed, jinak to je špatně. Chce to trochu zkušenosti, z toho prvního jsem taky udělal podrážku na galoše.) Dostanete jednoduché luxusní jídlo za skvělou cenu, které vás v takového kvalitě bude v restauraci stát nejmín 50 dolarů ale spíš 100. A v restauraci, kde stojí 15 nemá cenu si ho dávát, to je způsob, jak si tuňáka zošklivit. Hehe, teď koukám, že jsem se dopustil návodu pro travelhackery :-)
Diskuze: Skryté náklady úsporného cestování
Přihlášení do diskuze
Nejoblíbenější příspěvek
Josef Fraj|7. 7. 2017 09:06
Nejméně oblíbený příspěvek
Jan Novák|11. 7. 2017 11:14
Diskuze
Josef Fraj|13. 7. 2017 17:27| reakce na Jan Amos - 13. 7. 2017 11:26
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Jan Amos|13. 7. 2017 11:26| reakce na Josef Fraj - 7. 7. 2017 09:06
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Jan Novák|11. 7. 2017 11:14
Nahlásit
Richard Fuld|9. 7. 2017 22:11| reakce na Josef Fraj - 7. 7. 2017 09:06
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Josef Fraj|9. 7. 2017 08:16| reakce na Tomas Hruby - 8. 7. 2017 19:22
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Tomas Hruby|8. 7. 2017 19:22| reakce na Josef Fraj - 7. 7. 2017 09:06
Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu
Josef Fraj|7. 7. 2017 09:06
Nahlásit