Diskuze: Paradoxní dějiny hudebního pirátství

Martin Brezina|8. 9. 2016 16:46| reakce na Michal Weinfurtner - 8. 9. 2016 16:09

Pokud užívá věc někdo jiný, neužívá ji výlučně vlastník. Jeden z nás neumí číst.

Michal Hatlapatka|8. 9. 2016 16:23

Díky - zkusím si půjčit. Jsem jeden z těch, co v roce 2000 brali hudební oddělení Knihovny Jiřího Mahena útokem a trávili hodiny stahováním MP3 z kolejní sítě. Byl to ráj. Teda do doby, než to kapely vašich kamarádů začaly jedna po druhé balit, protože se z přivýdělku najednou stal koníček, který musely dotovat.

Michal Weinfurtner|8. 9. 2016 16:09| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 14:46

Pronájem je jeden ze způsobů užití věci a jedině vlastník může s danou věci tak nakládat. Tedy uplatňuje sve výlučné právo na užití vlastněné věci. V tom není vůbec žádný rozpor.
Lidově řečeno, vy můj byt pronajímat nemůžete, protože já jsem vlastníkem a jedině já mohu se svým vlastnictvím libovolně nakládat, třeba se o ní podělit s někým jinym prostřednictvím nájmu. Ale stále jsem to já, kdo může výlučně nakládat s danou věci, nájem ukončit, věc prodat, atd. Pronájmem poze dočasně a definovaně svoluji s užitím mé věci někomu jinému, což vyhovuje definici užití věci vlastníkem.

Michal Jeřábek|8. 9. 2016 15:46| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 13:40

"'[V]lastnictví' není nějaká bohem nebo přírodou daná zákonitost, ale prostě dohoda lidí, kdo na co a za jakých okolností má právo ve vztahu k věcem - nebo nejen ke věcem."

A tohle je nebo není vtělení pravdy? A to jste odkudsi vyčetl nebo jste si to sám vymyslel? Já jsem totiž zase kdesi vyčetl, že ta vaše údajná dohoda vůbec neexistuje, je dokonce logicky nemožná a že vlastnictví je nevyhnutelně nutné pro zachování života, takže velmi těžko může být zrušeno nějakou dohodou. Takže vaše argumentace touto dohodou se mi zdá dost pošetilá.

Josef Fraj|8. 9. 2016 14:51| reakce na Jan Daniel - 8. 9. 2016 09:35

Zákony o duševním "vlastnictví" ve skutečnosti neupravují vlastnická práva, protože nejde o vlastnictví. Pouze přidělují privilegia, renty nebo jak to chcete nazvat, vybraným skupinám.

Martin Brezina|8. 9. 2016 14:46| reakce na Pat Bateman - 8. 9. 2016 13:54

Zkuste se zamyslet, pokud máte čím. Definice zněla: "právo k výlučnému používání nějaké věci".

Josef Fraj|8. 9. 2016 14:46| reakce na Petr Zdeněk - 8. 9. 2016 14:11

Nenechte se rozhodit sofistikou pana Březiny. Práva disponovat s nějakou věcí (tedy vlastnit ji) nijak nezaniká jejím pronájmem nebo jiným použítí se souhlasem vlastníka. Naopak, pokud by vám někdo bránil například v pronájmu bytu jenom slušným lidem, tak je to omezení vašich vlastnických práv.

Josef Fraj|8. 9. 2016 14:36| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 13:05

Z toho, že jsou někde napsaný definice, nijak neimplikuje, že jde o "vtělení božské pravdy". Spíše jde o to, že vy ty definice nechápete, jak nás o tom už roky přesvědčujete.

Petr Zdeněk|8. 9. 2016 14:11| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 13:40

Děkuji za Vaše argumenty.
Český právní řád skutečně počítá s řadou omezení, které jsou kladeny na vlastnictví. Řada z nich se mi už dost příčí, takže například u památky bych vlastníka nenazýval vlastníkem, ale omezencem. Dost mne to jazykově mate.

Proč já jsem nazýval duševní vlastnictví nesmyslem je asi to jazykové spojení. Je to takový oxymorón. Proč se to nazývá duševní vlastnictví, když nemůžete vlastnit myšlenku v cizích hlavách? Nazval bych to spíše omezení na vykonávání práv všech ostatních lidí.

Pat Bateman|8. 9. 2016 13:54| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 13:40

Váš příměr s nájemem je naprosto zcestný. Nájem nijak nenarušuje výkon vašich vlastnických práv, protože přínosy z pronajatoho majetku stály získáváte vy, jen jste je DOBROVOLNĚ a za úplatu směnil s někým jiným. Takhle hloupou argumentaci bych čekal tak maximálně od školáka!

Martin Brezina|8. 9. 2016 13:41| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 13:40

...že něco takového jako duševní právo, má být...

Martin Brezina|8. 9. 2016 13:40| reakce na Petr Zdeněk - 8. 9. 2016 13:21

No, problém s vaší definici nastává už třeba u pronájmu nějaké věci. Vy jste stále vlastníkem, přitom ji nepoužíváte výlučně vy, nýbrž ten, kdo si ji pronajal. Dále můžete být vlastníkem nějaké historicky cenné památky, můžete ji používat, ale zničit ne a možná ani jen tak prodat. V nakládání s věcmi je celá řada omezení, například jejím používáním nesmíte omezit jiné lidi, obtěžovat je, atd. A to je jen pár námitek, které mne takhle improvizovaně k vašemu pojetí "výlučného" vlastnictví, ve kterém si věcí můžete dělat co chcete, napadly. Jistě by někoho zkušenějšího v právu napadly spousty dalších.

Mně jde především to, že "vlastnictví" není nějaká bohem nebo přírodou daná zákonitost, ale prostě dohoda lidí, kdo na co a za jakých okolností má právo ve vztahu k věcem - nebo nejen ke věcem. Pokud se lidé dohodnou, že něco takového jako vlastnické právo, má být, nu, tak vykládat, že je to podle nějaké odkudsi vyčtené definice nesmysl, je dost pošetilé.

Petr Zdeněk|8. 9. 2016 13:21| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 13:05

To je definice, kterou jsem někde vyčetl, líbí se mi, přemýšlel jsem nad ní a souhlasím s ní. Myslel jsem, že právo k výlučnému používání nějaké věci je samovysvětlující. Pokud vlastníte nějakou věc, pouze Vy máte právo s ní libovolně nakládat. Můžete jí používat, můžete ji zničit, můžete ji darovat nebo prodat. Nikdo nemá právo Vás v nakládání s touto věcí omezovat.
Pokud s definicí nesouhlasíte, řekněte proč, případně navrhněte jinou.

Aby bylo jasno: klidně reagujte jak chcete, jen mne iritují reakce, které vlastně reakce nejsou. Vy jako definice nečtete, žádné se Vám nelíbí nebo žádné nepovažujete za pravdivé? Nebo jste si jenom chtěl připsat čárku za další komentář?

Martin Brezina|8. 9. 2016 13:06| reakce na Martin Brezina - 8. 9. 2016 13:05

...a z nějakého důvodu se mu libí a považuje je...

Martin Brezina|8. 9. 2016 13:05| reakce na Petr Zdeněk - 8. 9. 2016 09:45

Co znamená, že máte právo k výlučnému používání nějaké věci? Z jakého božského nebo přírodního zákona to plyne? A pokud jde jen o lidský zákon, tak nechme na lidech, ať si to uspořádají podle své dohody.

Aby bylo jasno: nijak zásadním zastáncem duševního vlastnictví nejsem, jen mne iritují definice, které si někdo někde vyčetl a z nějakého důvodu se mu a považuje je za vtělení pravdy.

Petr Zdeněk|8. 9. 2016 09:45

Duševní vlastnictví je nesmysl.
Vlastnit znamená mít právo k výlučnému používání nějaké věci.
Hudba, knihy a vynálezy je umístěna v mozcích jiných lidí a tedy je nesmysl, abych měl právo k výlučnému použití věci v cizím mozku.

Jan Daniel|8. 9. 2016 09:35

Duševní vlastnictví zvukového záznamu hudby je sice zákonem (ve smyslu toho, že se o něm hlasovalo v parlamentu), ale rozhodně není nepsanou společenskou normou. Stačí udělat průzkum mezi lidmi a zjistí se, že ta myšlenka je přinejmenším sporná. Nakolik je v souladu s přirozeným právem, a nakolik je umělým konstruktem státní legislativy, je hodno hlubší analýzy.