Diskuze: Je Turecko ještě spojenec?

Jan Pozner|30. 8. 2016 14:55

Špatná otázka.
Bylo Turecko někdy spojenec?

Jan Daniel|30. 8. 2016 11:59| reakce na Gabriel Pleska - 30. 8. 2016 11:17

Viděl jsem kdysi jeho debatu se Semínem o Blízkém východu a stačilo mi bohatě. Tváří v tvář katastrofálnímu selhání exportu demokracie do této oblasti plédoval pro export osvícené diktatury tamtéž. To, že by se například mohlo neintervenovat a přenechat něco spontánnímu vývoji ho vůbec nenapadlo.
Neokonzervativci mají s konzervatismem společného ještě méně, než neomarxisté s marxismem. Jsou to sociální inženýři, kteří by rádi svým dobrem bombardovali celý svět. Ne nadarmo se zmiňují jejich trockistické kořeny. Osobně je řadím mezi nejnebezpečnější levičácké sekty současnosti.
Btw, je jasné, že nadprůměrně inteligentní člověk nikdy nepůjde zcela přesně zařadit do nějaké krabičky, protože vždy bude určitým způsobem originální. Ale konstruktivistické tendence a touha zapojit státní moc k měnění cizích režimů, neevolučnímu formování jiných společností a tavení jiných kultur odhalí každého správného socialistu.

Gabriel Pleska|30. 8. 2016 11:17| reakce na Jan Daniel - 30. 8. 2016 11:01

Roman Joch tak trochu o škatulích: http://blisty.cz/art/54126.html

Jan Daniel|30. 8. 2016 11:01| reakce na Gabriel Pleska - 30. 8. 2016 10:44

Míněno to bylo spíše obecně.
Jocha nesleduji úplně pravidelně, a co psal o Turecku pár let zpět nevím.
I když z toho, co jsem od něj viděl, ho také řadím do neoconské myšlenkové líhně, nikoliv mezi konzervativce.

Gabriel Pleska|30. 8. 2016 10:44| reakce na Jan Daniel - 30. 8. 2016 10:24

Dovolte, ono není z vašeho komentáře moc dobře vidět, kam vlastně míříte. Na mistra Jocha? Myslím, že by nebylo těžké dohledat, co říkal pár let zpátky o Turecku. O Erdoganově islamizaci země, o nestandardní diplomacii a podobně. Nemyslím, že hraje najednou podle jiného partesu.

Jan Daniel|30. 8. 2016 10:24

Neoconské tlampače mají nové notičky.
Když Turek spolu se Saúdskou Barbárií podporoval ISIS, tak jim to nevadilo (hlavně, že podporoval i syrskou pobočku Al Kajdy a další spřátelené džihádisty, snažící se svrhnout Asada). Nevadilo ani porušování lidských práv, omezování svobody slova, represe vůči novinářům a dalším disidentům (které rozhodně nezačaly až po "pokusu o převrat"). Věci, které se na Rusku či Číně usilovně kritizují, se mu blahosklonně promíjely. Nevadil odklon od sekulárního státu k islamizaci. Nevadila okupace severního Kypru, či narušování vzdušného prostoru jiného člena NATO.
Sotva ale sultán naznačil smíření s Ruskem, najednou to už prostě není "náš parchant". I ta situace okolo lidských práv v Turecku teď dostanou nový rozměr a publicitu.