Diskuze: Jsme stát a víme, co je pro vaši firmu nejlepší

Jan Krejčí|26. 4. 2016 21:50| reakce na Michal Weinfurtner - 26. 4. 2016 15:00

Já ten zákaz samozřejmě nehájím ani z jednoho důvodu, jen tvrdím, že stát postupuje v souladu s již dříve uplatněnou premisou, že zaměstnání není rovnocenný tržní vztah. I když s premisou nesouhlasím, aspoň se uplatňuje "konzistentně" - narozdíl od návrhu Martina Kováře.

Tomáš Najman|26. 4. 2016 17:48| reakce na Martin Kovář - 25. 4. 2016 08:42

A já bych do prezidentských voleb dosadit Hitlera a Stalina.
Ať se pak každý ovčan svobodně rozhodne, co chce.

Svatá prostoto!

Michal Weinfurtner|26. 4. 2016 15:00| reakce na Jan Krejčí - 25. 4. 2016 12:48

Zdůvodnění ochranou zaměstnanců je nesmyslné. Stát ochraňuje zaměstnance zákoníkem práce a normami i v jiných provozech, které prokazatelně neprospívají zdraví zaměstnanců.

Zákaz kouření v restauracích ve jménu ochrany číšníků je stejně absurdní, jako zákaz vytápění uhlím ve jménu ochrany zdraví horníků.

Richard Fuld|25. 4. 2016 17:23| reakce na Martin Kovář - 25. 4. 2016 12:22

Právo volby máte už dnes. Můžete se jít najíst do nekuřácké restaurace a zapálit si do kuřácké. Ve velkých městech je už těch nekuřáckých většina. Proč by měl určovat nějaký poslanec, že všechny restaurace budou nekuřácké? Jedině, aby právo volby zaniklo.

Richard Fuld|25. 4. 2016 17:21| reakce na Martin Kovář - 25. 4. 2016 08:42

Nesmysl. Proč bych si po dobré večeři nemohl v kvalitní restauraci (s kvalitním ventilačním systémem) dát sklenku koňaku a k tomu kvalitní doutník?

Jan Krejčí|25. 4. 2016 12:48| reakce na Martin Kovář - 25. 4. 2016 12:22

No dobře, ale snad se shodnem na tom, že zákony by měly být vytvářeny (pokud tedy jejich nezbytnost vůbec připustíme) podle nějakých stálých kritérií, která dávají smysl a jdou replikovat i na obdobné případy v budoucnosti. Obě strany s mnou výše uvedenými argumenty (se kterými druhá strana nesouhlasí) se Vaším pravidlem budou cítit poražené a budou dále trvat na zpřísnění/uvolnění regulace.
Regulace kouření v současnosti vychází aspoň teoreticky z ochrany zaměstnanců, kde stát dlouhodobě předpokládá, že zaměstnanecký poměr není volně-tržní vztah, a proto je ho potřeba regulovat, resp. chránit "slabší stranu" (min. mzda, práva odborů, atd.) před zákazníkem (=zaměstnavatelem). V tomto ohledu je pak konzistentní i ochrana personálu.

Martin Kovář|25. 4. 2016 12:22| reakce na Jan Krejčí - 25. 4. 2016 09:17

Tak důvod je snad jasný. Pořád by zde byla možnost alespoň nějaké volby. A jak jste sám napsal je to určitým kompromisem.

PS: Ani dnes si nemůžete se svým majetkem dělat vše, co byste chtěl.

Jan Krejčí|25. 4. 2016 09:17| reakce na Martin Kovář - 25. 4. 2016 08:42

A je nějaký důvod, proč by to mělo být zrovna takto? Na Vašem názoru, kromě toho, že vypadá "kompromisně", není naprosto nic logického ani spravedlivého. Lidé, kteří chodí do restaurace na jídlo nemají o nic větší právo nebýt obtěžování kouřem a majitelé restaurací s kuchyní nemají o nic menší právo dělat si se svou hospodou, co uznají za vhodné.

Martin Kovář|25. 4. 2016 08:42

Co se týče kouření v restauracích - byl bych pro, aby se reaturace rozdělily na dvě skupiny.
V první skupině by se nesmělo kouřit, ale mohla by se vydávat jídla.
Ve druhé skupně (pracovně si dosaďte pajzl/pivní bar/4-tá cenová/....) by se kouřit mohlo, ale na druhou strany by se nemohla vydávat jídla, max prodávat tyčinky a brambůrky.
A ať se pak každý majitel svobodně rozhodne, co chce.

Michal Mrozek|25. 4. 2016 07:51

Dobrá myšlenka - rozebrat stát na prvočinitele, tedy úředníky. Pak přemýšlet nad tím, proč právě úředníci, kteří nemají přímý kontakt se zákazníky, mají určovat pravidla businessu a do jaké míry je mají určovat. Opravdu v tom úřednickém aparátu rozhodují nadlidé s větší mozkovou kapacitou? Něco ve stylu Hitlerovy nadřazené rasy: rasa "úředník". :)
Zní to legračně, ale oni si to o sobě zřejmě musí myslet, když se dívám na ta ministerská rozhodnutí a nové zákonné normy.

Miroslav Mucha|25. 4. 2016 07:31

Nemohu se zbavit dojmu, že soukromé firmy jsou pomalu, ale jistě zestátňovány prostřednictvím zákonů, směrnic, vyhlášek a dalších byrokratických nástrojů. Jde o to, jak dlouho to majitelé budou ochotni snášet. Poznámka v článku o tom, že lidé podléhají svodům a hledí na vlastní prospěch, mě docela rozesmála. To je přece důvod lidského snažení a pokud jsou tyto snahy naplňovány užitečnou a žádanou činností pro druhé, pak je vše v pořádku v duchu slov: chci-li být prospěšný sobě, musím být prospěšný druhým. Přitom paradoxně o prospěšnosti možná 50% státních úředníků, můžeme s úspěchem pochybovat.