Diskuze: Ať žije krize!

Libor Šindelka|10. 3. 2016 19:49

Pěkně to shrnuje Ludvík Turek, jako reakci na níže citovaný článek:

co k tomu dodat? Největší Evropská a světová banka Deutsche minulý rok ztráta 7MldEUR, 57mld v napákovaném průseru na derivátech, Itálie, Španělsko výnosové křivky obligací zase naznačují problém do konce roku. Uprchlíci stojí miliardy a neví co s tím. Japonsko před pár týdny největší tisk peněz v historii světa na 15-ti letém propadu ekonomiky. Čína minulý rok 25% propad ročního exportu při trestech smrti hedge fond manažerů za shorty a snížením sazeb takovým tempem, které nikdo nikdy neviděl. V US sice rostou joby (proti období před 2008 je to stále o 70% za kvartál méně), ale LOW PAID!!! ne manažeři a vysoce vydělávající skupina. Nemovistosti ve světě jsou v total bublině a ty pitomci tady srazí sazby, penalizují banky za držení peněz (a TY TO VELMI BRZY PŘEHODÍ NA LIDI, jako už je ve Švýcarech, takže se nedivte, až budete za peníze v bance PLATIT) při navýšení tisku... No jo no...Tak tomu věřte a berte si ty levné hypotéky na předražené byty a leasingy na plechové miláčky. Oddálení a prohloubení ještě většího průseru - to je správný titulek.

Evropská centrální banka snížila úroky na nulu a navýšila nákupy dluhopisů na 80 miliard eur....
byznys.ihned.cz|Autor: Janis Aliapulios

Richard Fuld|9. 3. 2016 16:07| reakce na Jiri Salek - 9. 3. 2016 13:57

QE by se nemělo používat k nastolení (udržení) nízkých úrokových sazeb. Na to má centrální banka úplně jiné a velmi účinné nástroje. QE je vhodné pouze k udržování nízké výše rizikové přirážky, která by u státních dluhopisů měla být již z principu vždy nulová. Jinými slovy by výnos ze státního dluhopisu měl vždy sestávat pouze z úrokového výnosu nikoli z úrokového výnosu navýšeného o rizikovou přirážku. Z hlediska ovlivnění úrokových sazeb je QE možno používat maximálně k ovlivnění sklonu výnosové křivky, nikoli však k jejímu vertikálnímu posunu směrem dolů.

Optimální výše úrokových sazeb se neodvíjí od možností státu vydávat dluhopisy. Ta se odvíjí od snahy o dodržení inflačního cíle. No a pokud je zde předpoklad, že při záporné úrokové sazbě může být dosaženo onoho inflačního cíle, tak se jedná o teoreticky čisté řešení. Praktická realizace by byla pochopitelně složitější, jak jistě sám chápete.

Vaše nesmysly o mercedesech vycházejí z premisy, že by nominální záporné úrokové sazby byly provázeny reálným záporným úrokovým výnosem. To by ale nemuselo vůbec nastat, pokud by záporné úrokové sazby byly doprovázeny adekvátním poklesem cen a já předpokládám, že významně záporné úrokové sazby by byly centrální bankou nastoleny teprve v případě, kdyby k tomu byla donucena významnou deflací. Ovšem i za předpokladu, že by ty nesmysly o mercedesech nevycházely z dané premisy, tak by se pořád jednalo o nesmysly z mnoha jiných důvodů, které mi přijde zcela zbytečné uvádět.

Jiri Salek|9. 3. 2016 13:57| reakce na Richard Fuld - 8. 3. 2016 18:34

Tedy podle vás by se mělo QE používat k udržení nízkých sazeb státních dluhopisů. To má smysl. Kolik je podle vás optimální sazba? Předpokládám že optimálně by měla být záporná, aby stát nebyl omezován ve vydávání dluhopisů. Čili předpokládám že vy byste německé vládě doporučil půjčit si na vyplácení sociálních dávek Řekům nebo uprchlíkům, aby si mohli kupovat mercedesy.

Richard Fuld|9. 3. 2016 07:53| reakce na Jan Capouch - 8. 3. 2016 22:42

Přiléhavější je srovnání s mlácením prázdné slamy, které lze jistě označit za mlácení slámy ale žádné obilí z ní nevymlátíte. :-)

Jan Capouch|8. 3. 2016 22:42| reakce na Richard Fuld - 8. 3. 2016 18:34

Bílý kůň není kůň! Pokud totiž pojem "bělosti" nadřadíme pojmu "koňskosti", lze říci, že bílý kůň není kůň.

Richard Fuld|8. 3. 2016 19:56| reakce na Jan Altman - 8. 3. 2016 15:28

Tzv. rozpočtová odpovědnost (resp. fiskální restrikce) a bezuzdné utrácení a zadlužování jsou dva extrémy a já, jak jistě víte, jsem zpravidla zastáncem zlaté střední cesty. Resp. fiskální restrikce i expanze mají v ekonomice své místo a v optimálním případě (jako např. v Německu) platí, že jejich výskyt je spíše projevem určité kondice, v níž se nachází reálná ekonomika, obdobně jako jsou tímto projevem inflační popř. deflační tlaky.

Pokud se ekonomice daří, pak by se měly přirozeně objevit rozpočtové přebytky a pokud se ekonomice nedaří, tak se přirozeně vyskytnou rozpočtové schodky. V podstatě pokud říkám, že problémy ekonomiky by se měly léčit fiskální expanzí, tak tím mám spíše na mysli, aby se příliš neškrtalo a nepanikařilo s nesplatitelností státních dluhů a naopak v případě, že se ekonomice daří, tak by se neměl růst uměle dopovat zbytečnou fiskální expanzí a mělo by se spíše vyčkávat na to, až se objeví rozpočtové přebytky a začne se státní dluh splácet. Toto je však popis v podstatě ideálního stavu, kdy nerovnováhy v ekonomice způsobované tržním přerozdělováním a zásahy státu nejsou nijak výrazné.

Uvedené základní principy ale neplatí v situaci, kdy je ekonomika fiskální restrikcí dlouhodobě poškozována v době recese a tedy vyvedení z rovnováhy je příliš závažné. V takovém případě nestačí k nápravě pouhé upuštění od dalších restrikcí. V takovém případě je třeba přitlačit na fiskální pilu a napravit dopady předchozích fiskálních restrikcí, pokud se ekonomice nedaří dostatečně napravit škody prostřednictvím jiného přirozeného mechanismu, jako je např. oživení ekonomiky tažené např. pozitivními strukturálními změnami v ekonomice, nebo výrazným posílením zahraniční poptávky (tedy posílením vývozu) apod.

Monetizace státního dluhu sama o sobě nemůže být škodlivá. Rizikem je pouze možnost, že jednodušší jedinci si začnou plést monetizaci státního dluhu s neomezenou možností emitovat peníze. To jsou ale dvě zcela odlišné věci. Zatímco při monetizaci státního dluhu pouze zaniká státní dluh, aniž by se zvětšovalo množství peněz v oběhu, tak po monetizaci státního dluhu by musel nastoupit opačný proces oproti současnému standardu a namísto zadlužovaní státu by probíhala emise peněz. Emise peněz ale není automatickým pokračováním monetizace státního dluhu, která skončí v okamžiku, kdy je státní dluh monetizován. Jinými slovy monetizace státního dluhu a zaplavování ekonomiky novými penězi v objemu obdobném objemu jsou zcela odlišné věci se zcela odlišnými následky. Monetizace státního dluhu nevyvolává žádné inflační tlaky, na rozdíl od tisku nových peněz a jejich uvádění do oběhu.

Takže monetizaci dluhu ve velkém, tedy např. skoupení celého státního dluhu v jediný okamžik, by prakticky nemělo žádný vliv na ceny. Jediným výsledkem by bylo oddlužení státu. Nic víc by se nestalo. Pouze banky by měli nadbytek likvidity a penzijní fondy by měly v aktivech peníze namísto státních dluhopisů. Banky si za likviditu nic nekoupí a penzijní fondy mají možnosti, v tom co za peníze svých klientů koupit, značně omezené. :-)

A Vaše představy jak si koupíte na dluh maserati a pak budete svůj dluh monetizovat jsou opravdu směšné. To snad není třeba ani komentovat.

Richard Fuld|8. 3. 2016 19:04| reakce na Jan Pozner - 8. 3. 2016 18:52

A to jsem tedy nepochytil. :-) Já jsem někde zastával nízké platy, nízkou kupní sílu poptávky, slabou korunu, někde jsem tesknil po reálném socialismu? No to těžko :-) Dneska si toho Sachra ve Vídni může dovolit včetně přespání v podstatě každý a mojí jedinou "ambicí" je, aby to tak alespoň zůstalo, pokud by se to už nemělo zlepšit. :-)

Richard Fuld|8. 3. 2016 18:58| reakce na Jan Altman - 8. 3. 2016 15:33

No jasně. Co bychom měli z vyrovnaného rozpočtu? Dobrý pocit? :-)

Richard Fuld|8. 3. 2016 18:54| reakce na Jan Pozner - 8. 3. 2016 15:06

S rozšíření obsahu pojmu "pro Německo výhodný" nemám problém :-)

Jen bych snad nebyl k Řekům tak příkrý a nepovažoval bych je za neschopné. Jsou prostě jen jiní než Němci, mají jiné klimatické podmínky, mají jinou polohu v Evropě a mají spoustu dalších relevantních odlišností, které je možná tak trochu "omlouvají".

Stejně tak bych netvrdil o Němcích, že nemravně parazitují na Řecích. Němci za svoji produkci dostanou od Řeků zaplaceno a za ty peníze si pak mohou nakoupit své vlastní zboží a služby nebo si mohou koupit americké nebo řecké nebo jakékoliv jiné zboží a služby. Na to nevidím žádný vztah parazita a hostitele a překvapuje mě, že někdo staví v tomto případě do role parazita Německo a do role hostitele Řecko. Většinou jsem se v diskuzích setkával s opačným gardem :-)

A pracovat může každý tolik, kolik uzná za nutné (vhodné). Vysoká produktivita Německa nestojí na udřených Němcích, co pracují od nevidím do nevidím, do roztrhání těla. Jejich produktivita je dána z převážné části vyspělostí jejich průmyslu a strukturou jejich produkčních kapacit. V tomto ohledu si troufám odhadnout, že průměrný Řek se manuálně i duševně nadře mnohem více, než průměrný Němec.

Proč by si Němec měl pořizovat z dovozu levného žigulíka, na jehož výrobu se spotřebuje třeba 10-ti násobek lidské práce a energie, než kolik je třeba na výrobu luxusního BMW? To přece nedává smysl. Vtip je v tom, že Němec se díky vyspělosti jejich průmyslu nemusí ztrhat, aby si pořídil německé auto.

Jan Pozner|8. 3. 2016 18:52| reakce na Jan Altman - 8. 3. 2016 15:33

Jste málo důslednej, co tak směnu za jinou měnu zakázat? Ha, vidíte ty vaše libertariánský pohádky vám tu nikdo nespolkne!

Každej Fuld přece ví, že nejlíp jsme se měli, když jsme si za celodenní práci mohli dát ve Vídni u Sachra leda kafe a o jeho dortu si nechat sladce zdát ve spacáku ve škodovce.

Richard Fuld|8. 3. 2016 18:34| reakce na Zavacky - 8. 3. 2016 16:00

QE není peněžní expanze a v obou případech jde o zcela jednoduše vysvětlitelné jevy. :-)

Nejprve bych Vám měl sdělit, co chápu pod pojmem peněžní expanze, protože spousta klepání na čelo se zde odehrává z důvodu odlišně chápaného obsahu některých pojmů. Peněžní (úvěrovou) expanzi chápu zcela jednoduše, jako růst peněz v ekonomice.

Peněžní expanze ve výše specifikovaném smyslu může nastat v zásadě pouze ve dvou případech:

1. Když si stát za dané období půjčí od bank a následně utratí více peněz, než je objem státních dluhů, které v daném období bankám splatil.

2. Když si soukromé subjekty za dané období půjčí od bank více peněz, než je objem jejich dluhů, které za dané období bankám splatily.

Pokud je souhrnným výsledkem obou výše uvedených vlivů větší objem nově vzniklých dluhů, než byl objem splacených dluhů, pak došlo k růstu objemu peněz v ekonomice, tedy k peněžní (úvěrové) expanzi. V opačném případě by došlo k peněžní (úvěrové) kontrakci.

QE tedy rozhodně není peněžní expanzí. QE je v podstatě pouhý přesun státních dluhopisů z aktiv obchodních bank do aktiv centrální banky. Proti tomuto toku aktiv pak teče toliko LIKVIDITA, která je připsána na rezervní účty obchodních bank. To je vše. Objem PENĚZ v ekonomice v přímém důsledku QE nevzroste ani neklesne. Teprve pokud si od bank půjčí nebankovní subjekty více peněz, než bankám vrátí, pak až tomto okamžiku vzroste objem peněz a dojde k peněžní expanzi. Samotné QE nemá na objem peněz v ekonomice žádný vliv.

To, že následně po provedení QE může dojít k růstu peněžní zásoby, je až sekundárním efektem, který může a nemusí nastat (státům v tom může bránit Angelou vyžadovaná rozpočtová odpovědnost a soukromé subjekty mohou být odrazovány současnou ekonomickou i geopolitickou situací). Už jen skutečnost, že QE a peněžní expanze jsou dva nezávislé a samostatné po sobě následující kroky znamená, že QE nemůže být ztotožňováno s peněžní expanzí.

V důsledku QE vzroste poptávka po státních dluhopisech, současně se tedy sníží výnosy ze státních dluhopisu a pro státy se může stát financování rozpočtových schodků popř. státních investic atraktivní na tolik, že "zapomenou" na Angelu a rozpočtovou odpovědnost a začnou se dále a více zadlužovat a utrácet, než splácet staré státní dluhy. QE tedy může toliko vytvořit podmínky pro peněžní expanzi. Samotná peněžní expanze ale probíhá samostatně a nezávisle na QE. Obdobné příznivé podmínky pro peněžní expanzi lze vytvořit i pouhým snížením úrokových sazeb, tedy i bez QE, pouhým snížením úrokových sazeb na nulu nebo do záporu. I zde ale platí, že k peněžní expanzi může dojít až v důsledku zcela autonomního rozhodnutí obchodních bank, státu a soukromých subjektů, nikoli v důsledku samotného uplatnění vůle centrální banky provést QE nebo snížit úrokové sazby.

Zcela jasná je také skutečnost, že objem případné peněžní expanze (popř. kontrakce, kterou nelze v případě důsledné aplikace doktríny rozpočtové odpovědnosti vyloučit) bude zcela diametrálně odlišný od objemu samotného QE, pokud zde bude vysledovatelná vůbec nějaká relevantní relace. Typickým příkladem je např. Německo, které přesto že má k dispozici záporné úrokové sazby a probíhá zde mohutné QE, tak má rozpočtové přebytky a lze tedy předpokládat, že objem nově emitovaných státních dluhopisů a následně i státních výdajů a investic nebude překračovat objem v daném období splacených státních dluhopisů

Rozdíl mezi QE a samotnou peněžní expanzí spočívá také v tom, že centrální banka může kvantitativně uvolňovat až do totálního uvolnění (skoupení všech státních dluhopisů a jiných aktiv) a pokud si stát nebo soukromé subjekty nebudou ochotni půjčit víc, než v daném období splatí, tak objem peněz jednoduše nevzroste, resp. klesne. Proto také trvám na tom, že to zda dojde k peněžní expanzi/kontrakci je plně v rukou státu, soukromých subjektů a obchodních bank, nikoli však v rukách centrální banky „vyzbrojených zbraní v podobě QE“.

Současně tak platí, že případné snahy centrální banky o peněžní expanzi prostřednictvím QE jsou v podstatě zbytečné, nesmyslné a nebojím se napsat i hloupé a pokud QE zahrnuje i výkup finančního např. hypotéčního haraburdí, pak lze QE označit i za zločinné.

Jedinou situací, při níž QE dává smysl, resp., při níž považuji QE za zcela nenahraditelné a v podstatě jediné řešení, jsou panické výprodeje na trzích se státními dluhopisy. Tehdy je samozřejmě na místě zásah centrálních bank v podobě QE a jeho cílem by měla být pouze stabilizace situace (návrat rizikových přirážek na příslušnou míru, tedy na nulu).Toto platí výhradně na trzích se státními dluhopisy (nikoli na trzích s hypotéčním a jiným finančním haraburdím). QE v této situaci pouze odstraní vysoké rizikové přirážky, které by v případě jejich neodstranění vedly zjevně k peněžní kontrakci, nebo nesmyslně vysokým nákladů na obsluhu státního dluhu.

Takže pokud píši, že QE bylo v současné situaci z hlediska snahy o vyvolání peněžní expanze zbytečné a současně napíšu, že ze jediná cesta ze současné situace (myšlena celková ekonomická situace) vede přes peněžní expanzí, pak to dává jasný smysl a nejde o rozpor, či nesmysl, jak se to snažíte dezinterpretovat.

Snad jsem to napsal dostatečně srozumitelně a snad to nenaruší Vaši psychickou pohodu. :-)

Zavacky|8. 3. 2016 16:30

Dokonalý článok pokazila predposledná veta. Je pravdivá, ale len v popise krátkodobého(strednodobého?) horizontu. Z hľadiska dlhodobejšieho horizontu nepríde hospodársky rast. Tento pokľud bude pretrhnutý rozsiahlou krízou. Produkčná štruktúra nemeckej ekonomiky sa ukáže ako nafúknutá. Kto bude v skrachovaných EU krajinách kupovať tie množstvá nemeckej produkcie? A čím ich zaplatí? Koľko olív bude môcť vymeniť Grék za bavorák? Koľko zemiakov Slovák za mercedes? A koľko ich dokáže Nemec zjesť? Náprava všetkých týchto produkčných (i spotrebných) štruktúr bude tak trochu pekelným pokľudom ...

Zavacky|8. 3. 2016 16:00

Chcel by sa niekto pobaviť a požiadal by p.Fulda pri dodržaní všetkých zásad psychohygieny o dôkladné vysvetlenie, či QE je peňažnou expanziou, alebo nejaký iný nevysvetliteľný jav?
-
Z textu p.Fulda:
"Samozřejmě nemohla pomoci ani všechna ta kola v podstatě zbytečného kvantitativního uvolňování, v rámci kterých došlo pouze k zanesení bilancí centrálních bank ... "
-
"Cesta tedy vede přes peněžní expanzi ...."
-
-
Veselú zábavu prajem.

Jan Altman|8. 3. 2016 15:33| reakce na Jan Pozner - 8. 3. 2016 15:06

Kdyby ČNB srazila korunu na hladinu 53 korun za euro (stanoveno stejnou "vědeckou" metodou, jako těch 27)....
... tak máme nulovou nezaměstnanost (a to i kdybychom zavedli 12ti hodinový pracovní den)...
... neuvěřitelné přebytky exportu a možná i vyrovnaný rozpočet (i když socani všech barev dokáží rozházet libovolně velkou částku).

Jen je otázka, zda si to přejeme.

Jan Altman|8. 3. 2016 15:28| reakce na Richard Fuld - 8. 3. 2016 14:30

Tak tedy škoda, že si již od 2007 od vás nenechají radit.
Možná bychom zde měli hustou síť na dluh postavených státních desetiproudých cyklostezek s momoúrovňovým přechodem pro žáby každých 50 metrů - a bylo by blaze.


Ze státního zadlužování že těch nových peněz bylo MÁLO? Proboha koukněte se, co evripský a americký státní dluh od té doby udělal! Prej "prostředí rozpočtové odpovědnosti", to už snad opravdu nemůžete myslet vážně. Kteráže vláda je rozpočtově odpovědná?

Pokud by monetizace dluhu byla tak skvělá, tak úplně nejskvělejší by bylo, kdyby ji stát dělal ve velkém a ještě lepší by bylo, kdyby ji mohli dělat všichni.
Tedy zítra si koupím na dluh dvoumetrovou OLED TV, Maserati a půlroční dovolenou na Maledivách.
A pozítří si na splátky peníze vytisknu.
No jo, máte pravdu, to zní jako zvýšení mého blahobytu!
Tak hurá do toho! A všichni!

A jelikož jsem vyčůranej Čech, tak zítra si půjčím 100 miliard, koupím si za ně zlato a bitcoiny, pozítří ten svůj dluh vykoupím za to, co mi vypadne z inkoustovky a pak už je budu sedět na balkóně a pozorovat, co ten váš experiment udělá v druhém až N-tém kroku.
Ale vlastně já asi vím co - protože nejste první v dějinách, kdo s geniálním nápadem monetizace přišel.
Mám pocit, že to vždy dopadlo stejně. Ale tentokrát to bude jinak, že!

Jan Pozner|8. 3. 2016 15:06| reakce na Richard Fuld - 8. 3. 2016 13:11

Protože má výbornou strukturu ekonomiky a v rámci společné měny má "výhodu" podhodnocené vlastní (neexistující) měny.

Překvapujete smysluplným popisem věci, a nepřekvapujete hodnocením :-P
V mém světě to není výhoda, ani v uvozovkách, ale z jedné strany nemravné parazitování na neschopnosti ostatních např. Řeků, a zcela bez uvozovek. A z druhé strany, z pohledu Němců, oni musí kvůli podhodnocené měně nesmyslně a samoúčelně více pracovat, místo toho aby si některé výrobky a služby dovezli. Něco takového se líbí a vzrušuje workoholiky, který žijou, aby pracovali, nikoli normální lidi.

Richard Fuld|8. 3. 2016 14:30| reakce na Jan Altman - 8. 3. 2016 10:53

Dnešní problémy jsou podle autora článku způsobený tím, že „měnová stimulace již nefunguje.“ Ano měnová stimulace je už dlouho (v EU a USA už od roku 2008 a v Japonsku už dlouhá desetiletí) v podstatě nefunkční (pokud nedojde k výraznému poklesu úrokových sazeb až do záporu).

Samozřejmě nemohla pomoci ani všechna ta kola v podstatě zbytečného kvantitativního uvolňování, v rámci kterých došlo pouze k zanesení bilancí centrálních bank finančním harampádím, které by jinak musely odepsat do ztrát soukromé banky (brutální socializace ztrát).

Cesta tedy vede přes peněžní expanzi a vzhledem k tomu, že soukromé subjekty nejsou ochotné se dále zadlužovat, tak jedinou cestou je expanze fiskální a to do té doby, než se obnoví přirozený růst reálné ekonomiky a její pohon převezme zrychlený oběh peněz v reálné ekonomice (tedy v ideálním případě).

Autor zmiňuje 100 x obehraný nesmysl, že centrální banky dodávaly do ekonomiky velké množství nových peněz. To je čirý nesmysl. Pokud se v reálné ekonomice objevily nové peníze, pak jich bylo velmi MÁLO a pochází z dalšího zadlužování států u OBCHODNÍCH bank, nebo z růstu soukromého zadlužení u OBCHODNÍCH bank, které by mohlo nastat bez ohledu na existenci kvantitativního uvolňování.

A v prostředí rozpočtové odpovědnosti se pak nelze divit, že za dané celosvětové ekonomické a geopolitické situace jsou oba typy peněžní expanze velmi opatrné a nepatrné.

Autor článku také píše o tom, že další zadlužování států je „jako léčit nemoc stejnými prostředky, kterými byla způsobena.“ Toto je samozřejmě holý nesmysl. Aby bylo co léčit, musela by nejprve nastat ona nemoc. Situaci, kdy ekonomika, soukromé dluhy a státní dluhy kontinuálně rostou lze označit za stav zjevného zdraví, kdy růst zadlužení lze označit maximálně za jakousi přirozenou únavu (optimální zdraví je samozřejmě když ekonomika i dluhy rostou stejným tempem). Další přiměřené zadlužování odpovídající růstu ekonomiky tak nepředstavuje nic jiného, než pokračování v poměrně zdravé životosprávě. Jediné co mohlo přivodit nemoc, pak byla právě ona nesmyslná a umělá doktrína rozpočtové odpovědnosti.

Ve skutečnosti teprve tento „lék“ v podobě rozpočtové odpovědnosti způsobil současnou nemoc ekonomiky (stagnace růstu ekonomiky a z toho plynoucí další růst státního dluhu). Tento „lék“ rozpočtové odpovědnosti je pak zdraví škodlivý a život ohrožující hned ze dvou důvodů. Začal být podáván plně zdravému pacientovi! A za druhé tento lék sám vyvolává nemoc, kterou by snad měl léčit!

Podle autora článku by pak „negativní úrokové sazby pomohly zejména zadluženým vládám. Za prvé, politici již několik let nejsou kvůli expanzivní měnové politice tlačeni k rozpočtové odpovědnosti. Velmi rádi využívají toho, že si půjčují za minimální sazby.“

Ano přesně tak. Záporné úrokové sazby by vedly k fiskální expanzi a opuštění nesmyslu v podobě rozpočtové odpovědnosti a mohly by podpořit i růst soukromých úvěrů a hlavně spotřeby. A toto je jediný způsob, jak se vymotat ze současné absurdní situace.

Podle autora článku by docházelo k monetizaci státního dluhu (jak strašné, že?). K tomu ale musím říct pouze: No hurá! Alespoň by začal opadat strach z nesplatitelných obřích státních dluhů a tedy samotná podstata nesmyslu v podobě rozpočtové odpovědnosti (nadále by bylo namístě bát se pouze inflace ve smyslu růstu cen v reálné ekonomice). Tedy rozpočtovou odpovědnost by měla nahradit smysluplná „cenová odpovědnost“, jejímž cílem by byla stabilita kupní síly měny.

Ale zpět k oné monetizaci státního dluhu. Monetizace státního dluhu není nic jiného, než výměna státních dluhopisů za likviditu, popř. hotovost. Jediným dopadem by tak bylo, že soukromé nebankovní subjekty by namísto dluhopisů držely hotovost nebo nějaké jiné cenné papíry, či reálné investice, které by za obdrženou hotovost nakoupili. Žádná tragédie (na bubliny už si pomalu všichni zvykají a ti odpovědnější se jim i vyhýbají). Navíc monetizovat lze přednostně (a výhradně) státní dluh držený obchodními bankami (nikoli ten držený nebankovními subjekty). Takto monetizovaný státní dluh by měl obdobné účinky jako kvantitativní uvolňování, tedy v podstatě žádné.

Richard Fuld|8. 3. 2016 13:11

Jak to, že Německo prosperuje, když má rozpočtové přebytky? Špatně položená otázka! Správně je třeba se ptát proč má Německo rozpočtové přebytky. No to je jednoduché. :-) Protože prosperuje!

A proč Německo prosperuje? Protože má výbornou strukturu ekonomiky a v rámci společné měny má "výhodu" podhodnocené vlastní (neexistující) měny. Proto také prosperuje export Německa.

A nízká nezaměstnanost je také výsledkem prosperity a kladné zpětné vazby, čím vyšší zaměstnanost, tím vyšší prosperita a tím vyšší zaměstnanost...

Ostatně o obdobným závěrům následně dospěl i sám autor. :-)

A Angela tedy za tu růžovou situaci opravdu "nemůže" :-)

Richard Fuld|8. 3. 2016 13:01

"Průměrný růst ekonomik měnové unie není žádný růst a říká se mu tak jen ze zvyku, motá se kolem nuly a i toho mála dosahuje jen díky schodkům státních rozpočtů a růstu veřejných dluhů."

Tak to tady tvrdím už hodně dlouho, že jediná cesta z této šlamastiky je pokračování v zadlužování států a opuštění nesmyslné doktríny rozpočtové odpovědnosti. Bez pokračujícího státního zadlužovaní bychom byli dávno v hluboké krizi a katastrofické deflační spirále.

Jan Altman|8. 3. 2016 10:53

K tomu Německému zázraku:
http://roklen24.cz/a/iv8dm/kde-hledat-rozbusku-pristi-evropske-krize

A zde pro všechny pány Fuldy a další levokeynesovské roztleskávače monetárních a fiskálních "stimulací", záporných úroků, QE a dalších pokusů na lidech:
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/3146362/zaporne-urokove-sazby-nepomohou-a-jen-vice-uskodi.html

To druhé je myslím velmi dobrý a poučný článek.