Diskuze: Iniciativa Vollgeld: Dobré téma, nulové pochopení

Josef Němec|29. 3. 2016 17:41| reakce na Richard Fuld - 11. 2. 2016 19:01

Máte trochu zkreslené představy o primárni emisi měny centrální bankou.
Tato nová emise vzniká utrácením (= zadlužováním se ČNB) za hodnotná, či méně hodnotná aktiva, nebo jejím utrácením za zboží a služby, případně výplatou mezd. Hotovostí se stává až v okamžiku, kdy někdo žádá o její výplatu ze své pohledávky u ČNB v českých korunách. Státní dluhopisy mohou být pouze částí takto nakoupených aktiv ČNB. V lepších dobách bylo centrálním bankám striktně zakázáno nakupovat státní dluhy.

Doporučoval bych, abyste pokud možno ve své argumentaci vyhradil termín peníze pouze pro mince z drahých kovů. Jejich atributem je možnost dlouhodobé tezaurace bez ztráty hodnoty. Např. i možnost spoření na důchod.

Peněžní substitut pouze pro poukázky na peníze, nebo pohledávky plně kryté penězi.

Platidlo, nebo měna (=hotovost) pak pro prostředky směny bez vlastní hodnoty, zavedené zákonem na určitém území bankovky a mince. Nemají pevný vztah k žádné komoditě. Jejich zítřejší hodnota je odvozena od hodnoty včerejší tím, že jsou v nich stanovený miliony smluvních a cenových ujednání. Jejich hodnotu lze snadno zničit nelimitovanou emisí. Dosud každá nekrytá měna v historii skončila debaklem.

Bankovní vklad u komerčních bank, měnový substitut který je částečně krytý přijatými vklady a pohledávkami za centrální bankou. Zbytek vkladů je krytý úvěrovým portfoliem banky a ostatním majetkem. Bankovní vklad je tedy investiční produkt. Výše povinného krytí stanovená zákonem ustanovuje základní riziko, ale i výnosovost investic do akcií bank.
Bankovní vklady kromě vkladů hotovosti vznikají i úvěrem připsáním stejné částky na účet závazku banky splatnému ihned a pohledávky z úvěru splatnou za určitou dobu.

Obávám se, že používáním stejného termínu peníze ve všech možných významech a jejich ztotožňováním, znemožňujete jakoukoliv účelnou diskusi.

Josef Němec|29. 3. 2016 15:38| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 18:37

Pane Fulde asi vám na jednu stranu závidím, váš jednoduchý fanatický přístup k měně - čím více tím lépe. Ale vaše logika opravdu ustrnula na úrovni trojčlenky dle tohoto příkladu:
Když deset kopáčů vykope padesát metrů příkopu za pět hodin , za jak dlouho vykope deset tisíc kopáčů deset metrů příkopu? Jsem si jist že mi z hlavy vypočtete přesné číslo i na desetinu vteřiny.

Účetní peníze skutečně mohou růst do nekonečna, vždyť monetární expanze je oblíbenou zábavou centrálních bank.
Problém je na opačné straně, začíná se nedostávat dlužníků. A není se co divit, těžko přemluvíte člověka zadluženého na půlku života, aby se zadlužil na život celý. Nedej bože, aby zadlužil i svoje děti.
Naštěstí pro současný systém, jsou tu ještě vlády, které své občany ochotně zadlužují bez jejich souhlasu. Za prvé jim to dělá dobře a pak si přitom jako osoby určitě přijdou na své.
A u Vollgeld nebo 100% krytí u komerčních, jde jen a pouze o velikost emise nového oběživa a kdo je vlastní.
Taháte sem Zimbabwe. Pokud by jeho vláda neemitovala nové oběživo nejdříve v desítkách procent týdně, ale pouze 2-3% ročně, měla by v současnosti jednu z nejpevnějších měn na světě.
A pokud za současného stavu "fiat money" by si mohli občané vybrat vést běžný účet pro potřebu platebního styku u centrální banky, která už z definice nemůže zkrachovat, nebo u komerční banky, která už na něm stejně žádný úrok nevyplácí, můžete hádat, co by si dobrovolně vybrali.

Co je ovšem mnohem podstatnější, je otázka vlastnictví nové emise

- v současnosti je většinou vlastnictvím centrální banky, která emituje oběživo tím , že nakupuje hodnotná a nehodnotná aktiva, platí mzdy a služby
- mohla by být příjmem státního rozpočtu, ale zde hrozí nebezpečí vládních piklů, jak je navýšit co nejvíce bez ohledů na důsledky. Příkladů je bezpočet
- nebo by mohla být vyplácena po odečtů nezbytných nákladů centrální banky jako úrok na zůstatky účtů bankovních rezerv, nebo běžných účtů ostatních subjektů. Koneckonců se novou emisí naředí kupní síla starých vkladů. A i stát by si zobnul svých 15% na daních

Opět kontrolní otázka, co myslíte že by si běžný občan vybral?

A ano, vedlo by to nevyhnutelně k oddělení platebního styku a investičního bankovnictví.
Ano vedlo by to pravděpodobně k ustanovení tržní úrokové míry a to by pravděpodobně vedlo k pádu virtuálních kasin, kde se jedno aktivum prodává několikráte.
Takže jednoduše potřeby trhu a platebního styku na jedné straně a na druhé finanční elity a jejich nablýskaný svět virtuálního bohatství, spojený s masivním přerozdělováním od investičních joudů, k majitelům a velkým hráčům.

Richard Fuld|19. 2. 2016 14:56| reakce na Jan Altman - 18. 2. 2016 23:04

"Ty tlaky jsou tak leda verbální." Tak to se třeba podívejte na zavedení 2. důchodového pilíře. Ten byl spuštěn, né že né. Na to nebylo nic pouze verbálního. A snahy o privatizaci zdravotního systému se taky neodehrávají pouze v rovině akademických debat. Takže tady se neshodneme. Co se týče kritiky množství legislativy (často zbytečné až absurdní) v tom Vám dávám za pravdu, a to přesto, že jsem zastáncem "socialismu" v odvětvích jako je důchodový, sociální a zdravotní systém.

Ano souhlasím. Totéž ale platí i v opačném gardu. Tedy, že pokud se přechod ke 100 kapitalismu nezpomalí, pak namísto postupného a kontinuálního a udržitelného státního přerozdělování přijde po rychlém a brutálním tržním přerozdělování zase nějaká ta socialistická revoluce, která bude sloužit k tomu, aby lidí dalších několik desetiletí žili z toho, co kapitalisté za předchozí desetiletí naakumulovali. Až se to spotřebuje, přejde se zpět ke kapitalismu, aby se začalo opět generovat a akumulovat bohatství. Je to takový "životní cyklus". :-) A právě proto, abychom tento cyklus zastavili, je dobré nastavit systém tak, aby se nepohyboval ani směrem ke 100% kapitalismu, ani směrem ke 100% socialismu. Udržovat systém ve stabilním stavu někde okolo 50 na 50. :-) Vše ostatní vede k jednorázovým revolučním "řešením".

Jan Altman|18. 2. 2016 23:04| reakce na Richard Fuld - 15. 2. 2016 20:04

Ty tlaky jsou tak leda verbální. Podívejte se na vývoj míry socialismu (míra přerozdělování, počty státních zaměstnanců - i nepřímých typu státem placené "nestátní" neziskovky, míra byrokracie a regulace - stačí třeba do kolika kamionů naložíte všechny platné zákony, vyhlášky, regulace) v zemích, kde lze sledovat nějaké dlouhodobé statistiky - ideální jsou USA, protože začínaly s extrémně malou měrou socialismu (a dokonce se zuřivě leč marně snažili do Ústavy zabudovat pojistky proti růstu státu), nikdy u nich neproběhl nějaký zásadní zvrat (v porovnání s turbulentní Evropou) - žádné změny režimu, znárodnění, jen občanská válka, ale nikdy na jejich území nepřišla velká válka zvenku (což všechno jsou akcelerátory růstu státní moci).
A přesto došli až do obludného rudohnědého stavu, policejně fízlovacího státu, brutálních korporátních daní (přičemž federální daň z příjmu byla ještě před 100 a něco lety prohlášena za protiústavní). A to vše díky lido(lůzo)vládě.


A ano - souhlasím, že do 100% socialismu to nedojde, protože pro totální ekonomický rozvrat a bankrot stačí daleko méně. Jediná šance, jak zavést socialismus, je ta revoluční ala 1948 - ukrást fabriky, ukrást soukromé penzijní fondy, ukrást úspory a pak socialisticky pár dekád žít (či spíš přežívat) z podstaty, na strukturální dluh.
To jde.
Dojít tam evolučně nejde, protože doba bankrotu je funkcí míry socialismu, času a výšky, ze které padáte (rezerv kapitálu). Při 30% socialismu a kapitálově vybavené ekonomice to může trvat třeba 200 let. Při 70% socialismu a nic moc kapitálově vybavené ekonomice třeba jen 10.

Richard Fuld|15. 2. 2016 20:04| reakce na Jan Altman - 15. 2. 2016 16:33

Ano. V tomto se zřejmě shodneme téměř na 100%. Máme zde hybridní systém, který je v základu kapitalistický a z velmi významné části (obrana, justice, policie, školství, zdravotnictví, sociální systém, důchodový systém...) je ovládán socialistickými principy. Jestli je to 40, 50, nebo 60% neumím spolehlivě určit. Nesouhlasím ale, že trend směřuje ke 100% socialismu. Naopak jsou zde silné tlaky na privatizaci sociálního, zdravotního i důchodového systému, resp. tlaky na omezení principů sociálního státu obecně.

Jan Altman|15. 2. 2016 16:33| reakce na Richard Fuld - 15. 2. 2016 13:47

Ocitli jsme se někde mezi. A to proto, že demokracie nutně a neodvratně k socialismu vede. Postupně, evolučně. Ne revolučně jako v 1948. Takže v 1989 jsme vyskočili z vlaku, který dojel na konečnou a naskočili do vlaku, který je na cestě tamtéž.

Máme-li státní dráhy, školy, poštu, nemocnice, (a ano i soudy), státní monopolní měnu, tak to jsou znaky socialismu. Přerozdělování poloviny HDP je znakem socialismu - tedy numericky máme poloviční kapitalismus a poloviční socialismus. Bohužel tak ideální to není, protože zde jsou ještě nepeněžní zátěže - ani ta kapitalistická polovina není svobodná, ale je silně regulovaná.
V čistém stoprocentním kapitalismu by samozřejmě soukromé byly i soudy, hasiči, školy, atd... Vlastností kapitalismu je smluvní svoboda - tedy to, že je věcí dvou stran, na čem se dohodnou a nikdo třetí je k tomu nemůže nutit. Tedy pokud by se někdo pojistil proti požáru, pojišťovna by jeho majetek pravděpodobně chránila soukromou hasičskou službou, protože by to bylo levnější, než proplácet škody + zabránění požáru je i lepší pro image pojišťovny (klient preferuje neshořet před shořením s náhradou škody). Kdo by nebyl pojištěn, buď by si zaplatil hasiče přímo (podpis smlouvy zavoláním o pomoc), nebo by třeba shořel. Pokud by od něj mohl chytit pojištěný majetek, pojišťovna by zasáhla a škodu vymáhala.
Předmětem tohoto příspěvku není diskuse nad tím, zda a jak přesně by to fungovalo.
Ale rozlišení socialismu a kapitalismu.
Stoprocentní kapitalismus zde tedy zcela evidentně nemáme - od oborů, kde si ho mnoho lidí technicky moc dobře představit nemůže (právo, obrana, hašení požárů, stavba silnic) až po obory, kde si to myslím představit lze (autobusy, vlaky, tramvaje, Čepro, Budvar, Pošta, Lesy, ...).

Ale pokud si nadefinujeme socialismus jako 100% provozování ekonomiky státem a kapitalismus jako sto procent volného trhu, smluvní svobody a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, tak jsme PŘI NEJLEPŠÍM někde uprostřed, ale já bych tedy řekl, že už jsme dávno za polovinou cesty k socialismu + podstatný je trend a ten je také zřejmý - nevšiml jsem se, že by se na západě nějak privatizovalo, že by se rušily regulace. Naopak - vznikají stále nové úřady a agendy, daně (např. z fin transakcí a další), stále nová omezení svobod a stále nové posilování moci a dohledu státu (EET, registr účtů, kontrolní hlášení, ...).

A ano, máme zde ji jistá rezidua znaků kapitalismu. Soukromé vlastnictví některých výrobních prostředků - ovšem je otázka, z jaké částí jde o skutečné (výhradní a svrchované vlastnictví) a z jaké části o vlastnictví formální, kde tím konečným suverénem (a tedy skutečným vlastníkem) je stát. Mluvím o rozdílu, zda si se svým majetkem můžete dělat co chcete, s výjimkou toho, kdy nepřípustně zasahujete do majetku někoho jiného (to by byl kapitalismus), nebo s výjimkou toho, kdy vám to stát (vrchnost, vláda, vůdce, parlament) zakáže.

Richard Fuld|15. 2. 2016 14:53| reakce na Jan Altman - 14. 2. 2016 16:43

"Pokud je peněžní systém nastaven tak, že kreativitu omezuje, pak přirozeně kreativní člověk se odstěhuje. " Tohle je věta, na kterou jsem reagoval mým srovnáním účetních peněz se zlatem. Jen jsem panu Morozkovi ilustroval, že není pravdou, že účetní peníze omezují kreativitu a že ve srovnání se zlatem je tomu dokonce naopak. Vzhledem k uvedenému považuji Vaši reakci za zcela mimoběžnou.

Nicméně bych si rád od Vás přečetl, jak vlastně vypadá peněžní systém, který by měl na světě (v našem státě, v našem městě, ve Vaší ulici) "panovat"? Účetní peníze odsuzujete, zlato nikomu nevnucujete. Tak co byste si vlastně přál? A hlavně proč by to mělo být lepší, než současný systém účetních peněz? Pokud je Vaší odpovědí, že vlastně nevíte, jak by měl ten systém vypadat, že jediným kritériem, je jeho spontánní vznik, pak budu nucen konstatovat, že jste jen nezodpovědným hazardérem, který má jediný cíl: zničit stávající peněžní systém, aniž by věděl, jak má vypadat ten nově příchozí. Tuto Vaši inklinaci k radostnému očekávaní nějakého brzkého kolapsu ekonomiky už zde nějakou dobu pozoruji. :-) Hlavní problém tohoto postoje je, že to předpokládané obrazné vstávání z popela může Fénixovi trvat hodně dlouho, pokud vůbec nastane.

Richard Fuld|15. 2. 2016 14:38| reakce na Jan Altman - 14. 2. 2016 16:41

"Každopádně by šlo o porušení mých přirozených práv - protože jednoduše nikomu třetímu není nic do toho, koho si zvolím za obhájce. " Na tomto se asi shodneme, že byste měl mít možnost nechat zastupovat třeba i opicí, když si to přejete a nebránil bych se tomu, kdyby využití advokáta bylo pouze fakultativní možností.

Správně trváte na tom, že by si měly strany samy určit v jaké měně bude denominována jejich obchodní transakce. A tato svoboda zde existuje, bez ohledu na ustanovení týkající se zákonného platidla. A tuto svobodu považuji za naprosto dostačující. Jakoukoliv odchylku od uvedené smluvní svobody OBOU stran považuji za zbytečnou.

Nesprávně ale tvrdíte, že na prodávající má právo diktovat kupujícímu, čím má zaplatit. Proč by se mělo zavádět jednostranné právo prodávajícího požadovat po kupujícím úhradu jiným způsobem, než prostřednictvím zákonného platidla, když má prodávající možnost realizovat takový svůj požadavek na základě dobrovolné smluvní dohody obou stran?

Stejně tak nesouhlasím s Vaší představou, že by stát neměl bránit snahám o zavádění alternativních paralelních peněžních systémů, pokud nejsou v souladu s existencí stávajícího zákonného platidla. Peněžní systém je natolik důležitou ekonomickou infrastrukturou, že není možné dovolit žádné experimenty, které by tuto infrastrukturu narušovaly, a to i v případě, že by se onen alternativní finanční systém jevil teoreticky lepším, než ten současný. Tím se ale nebráním organizovanému a promyšlenému přechodu na jiný lepší peněžní systém, který si lidé odsouhlasí po objektivní a hluboké debatě např. v referendu. Myšlenka, že můžeme nechat za chodu ekonomiky soutěžit více peněžních systémů mi ale přijde příliš riskantní a velmi nebezpečná.

Richard Fuld|15. 2. 2016 13:47| reakce na Jan Altman - 14. 2. 2016 16:25

Vynucený státní monopol je i uzurpování si monopolního práva v tom, kdo bude rozhodovat o soudních sporech. Existuje také monopol na stanovení i jiných pravidel, než je stanovení zákonného platidla. Např zákonů, kterými jsou zapovězeny trestné činy, jako např. vražda, krádež, loupež.

Mám tomu rozumět tak, že existence soudů, zákonodárného sboru a jiné obdobné "monopoly" způsobují, že vlastně všechny státy na světě jsou zjevně socialistické? Jestliže ano, měl byste se zamyslet na svou definicí socialismu. :-)

Podle mě hlavní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem v ekonomické rovině spočívá ve vlastnictví produkčních kapacit. V kapitalismu neexistuje omezení v tom, kdo může být vlastníkem produkčních kapacit. V socialismu je pak vyloučeno soukromé vlastnictví produkčních kapacit. Druhým zásadním rozdílem, který navazuje na ten první, je existence tržního prostředí. V kapitalismu existuje tržní prostředí, v socialismu neexistuje trží prostředí (je zde centrální plánování).

A co je důležité, kapitalismus i socialismus může existovat v prostředí účetních peněz, stejně jako v prostředí zlatého standardu. Jinými slovy peněžní systém nedeterminuje to, zda jsme se ocitli v kapitalismu nebo v socialismu.

Jan Altman|14. 2. 2016 16:43| reakce na Richard Fuld - 11. 2. 2016 11:17

Ale on tady zlato nikdo nikomu přeci nevnucuje! To jen vy násilím vnucujete.
Ten, kdo chápe pojem svobody, musí také chápat, že lidé mají právo si vybrat a podnikatelé mají právo jim nabízet alternativy.

Jan Altman|14. 2. 2016 16:41| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 18:20

Každopádně by šlo o porušení mých přirozených práv - protože jednoduše nikomu třetímu není nic do toho, koho si zvolím za obhájce.

Já trvám na tom, že dvě strany mají právo si dohodnout, v jaké měně uzavřou smluvní podmínky (ať se jedná o úvěr, pracovní smlouvu, cokoli). Z toho také plyne, že se ty dvě strany mají právo dohodnout jak na jakékoli existující fiat měně, tak na čemkoli jiném (zlato, bitcoin, ...).
Stejně tak majitel obchodu má právo své zboží prodávat za měnu dle svého výběru a zákazník má právo svůj nesouhlas projevit (pouze) tím, že u něj nenakoupí.
Práva nikoho třetího tím tito lidé neporušují a proto do toho nikdo třetí nemá právo mluvit. Pokud se rozhodnu založit si firmu na tom, že si u mne lidé budou ukládat zlato a já jim povedu účty a budu realizovat bezhotovostní převody v miligramech Au, tak jediným, kdo má právo toto mé podnikání posvětit, nebo naopak shodit do propasti, jsou zákazníci, lidé dobrovolně (ne)využívající mých služeb. Pokud ale nějaká třetí organizace na mne pošle po zuby ozbrojené zakuklence a proti vůli mé i mých klientů ten byznys zruší a zlato zabaví, tak je to organizace zcela objektivně zločinecká. Jedná se pak o typický projev organizovaného zločinu, mafiánství. Samozřejmě není se co divit, i ten váš Lenin uznával, že stát je organizované násilí. Jediný problém je, že neslušný člověk (on a další násilníci) si v tom libuje, kdežto slušný člověk cítí potřebu to zásadně odsoudit.
Současná (a vámi obhajovaná) násilná snaha o konzervaci monetárního monopolu státu se principiálně nijak neliší od komunistické "ochrany devizového hospodářství" (tedy např. vynucené konverze zahraničního dědictví do tuzexových poukázek) či od snah různých císařů, vůdců a generálů vnutit lidem zásadně jen mince s jejich podobiznou (a ředěným obsahem drahého kovu).
Všechno toto jednání vládnoucích potentátů je principiálně stejné a zasluhující pouze opovržení a odpor.

Jan Altman|14. 2. 2016 16:25| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 17:35

Ale má.

Vynucený státní monopol = socialismus a nesvoboda
Volná soutěž soukromých poskytovatelů = kapitalismus a svoboda

Richard Fuld|11. 2. 2016 19:07| reakce na Jiří Suchý - 11. 2. 2016 14:30

Nejen hypotéční bubliny se nám tu vyskytují. Kdysi byla i tulipánová. :-) Měli jsme internetovou a budeme mít i další. Bubliny vytváří vždy lidé, ne peněžní systém. Puškou lze lovit zvěř, ale i zabíjet lidi. Je puška špatná zbraň?

Nezlobte se ale hodnotit něco, podle toho jak se vyvíjí cena zlata je hodně drsná alchymie. Pan Fraj by Vás měl náležitě poučit o kauzalitě. :-)

Richard Fuld|11. 2. 2016 19:01| reakce na Jiří Suchý - 11. 2. 2016 15:14

Tak zde máme opět terminologické nesrovnalosti, z nichž pak plynou možná zbytečné názorové spory. :-)

Vy používáte zcela odlišnou definici peněz, než používám já. Vy za peníze považujete pouze fyzické oběživo (bankovky a mince) a vklady na účtech bank nepovažujete za peníze, nýbrž za pohledávky, jejichž předmětem je vyplacení oněch fyzických peněz bankou a to na požádání (v případě běžného účtu).

Já ovšem považuji (a to z velmi dobrých důvodů) za peníze i samotné účetní zápisy v účetních knihách bank (tedy bezhotovostní peníze uložené na vkladovém účtu banky), nejen hotovost. Pokud tedy tvrdím, že vložením hotovosti do banky jsem stále vlastníkem dané sumy peněz, mám samozřejmě pravdu. Současně když Vy nepovažujete bezhotovostní peníze na vkladovém účtu za peníze, tak máte samozřejmě také pravdu. To v čem se tedy lišíme je pouze otázka, zda jsou i bezhotovostní peníze připsané na vkladovém účtu penězi.

V daném ohledu půjdu tak daleko, že budu tvrdit, že by naopak bylo přiléhavější označit za peněžní substitut právě hotovost (bankovky a mince), a to z dále uvedených důvodů.

Snad se shodneme na tom, že aby si někdo mohl vyzvednout peníze ze svého vkladového účtu ve formě bankovek, musí se nejprve nějak peníze na jeho vkladový účet dostat. Základním způsobem, jak se peníze dostanou na vkladový účet, resp. způsobem, jak tyto peníze vůbec vzniknou, je to, že banka tyto peníze klientovi banky půjčí. V tom okamžiku jsou na dosud prázdný vkladový účet klienta připsány půjčené peníze a nové bezhotovostní peníze jsou na světě.

Důležité je povšimnout si, že v daném okamžiku nemusí být na světě ještě ani jedna bankovka ani mince, kterou by centrální banka emitovala, takže mluvit o bezhotovostních penězích, jako o pouhém substitutu něčeho, co ani v daném okamžiku nemusí existovat, je dostatečný důvod, proč odmítnout tezi o tom, že hotovost jsou peníze a bezhotovostní peníze jsou jen jakýmsi substitutem. Stejně tak je minimálně zvláštní mluvit o bezhotovostních penězích jako o pohledávce na dodávku něčeho, co ani nemusí v dané chvíli existovat.

Primární forma všech existujících peněz je tedy bezhotovostní (jako bezhotovostní totiž peníze v bilancích bank vznikají). A z nějakého důvodu existuje možnost, že centrální banka může emitovat i oběživo, které může (proti centrální bankou akceptovatelným aktivům) poskytovat obchodním bankám za účelem umožnění výběru vkladů v hotovosti. Forma hotovosti je tak zjevně sekundární formou peněz a nemůže se vyskytovat bez předchozího zrodu peněz ve formě bezhotovostní (nebylo by co z vkladů vybrat). V podstatě tak bankovky a mince představují jakousi další zjevně sekundární formu peněz, která má své výhody i nevýhody. Výhodou hotovosti je, že se jí netýká, jak hospodaří obchodní banky, na rozdíl od peněz na vkladových účtech konkrétní obchodní banky. Nevýhodou hotovosti pak je, že s jejím držením není spojen nárok na výplatu úroku, a tento systematický nedostatek je důvodem, proč nepovažuji hotovost za plnohodnotné peníze, protože se skutečnými penězi je spojeno právo na úrok, když jsem jejich držitelem a povinnost platit úrok, pokud jsem jejich dlužníkem.

Považovat za peníze pouze hotovost je v podstatě nesmyslné, když uvážíte, že je vyloučeno, aby veškeré bezhotovostní peníze byly převedeny na hotovost, a to bez ohledu na to zda má být tato hotovost z banky vybrána jejími klienty, či nikoliv. Považovat za peníze pouze hotovost je podle mne chybnou úvahou (definicí). Jiní zase skutečnost, že nelze převést všechny vklady na hotovost považují za chybu v konstrukci současného bankovního systému. Pravdou ale je, že nemožnost vyplacení většího podílu vkladů v hotovosti je zcela přirozenou vlastností současného bankovního systému a má to své zcela racionální důvody. Navíc uvedený princip nemožnosti vybírání vkladů z bank není přítomen pouze v systému účetních peněz. Tento "nedostatek" je na typu peněžního systému nezávislý a onen problém by nastal i v případě, že penězi by bylo např. zlato. Onen nedostatek je totiž imanentní samotnému půjčování peněz bankou, bez ohledu na to, jak peníze definujeme.

Vzhledem k výše uvedenému je tedy třeba doplnit, že banka, která není v insolvenci nikdy nedluží více než má. To, že banka není schopna vyplatit veškeré vklady v hotovosti je přirozeným důsledkem její úvěrové činnosti a podmínek centrální banky pro poskytování hotovosti obchodním bankám. Když banka vytvoří peníze tím, že je půjčí klientovi peníze na 10 let, tak se jí v aktivech objeví dluh klienta splatný za 10 let a v pasivech závazek ve formě připsání půjčené částky na vkladový účet, který je "splatný" okamžitě. Tento nesoulad mezi splatností aktiv a pasiv je zcela přirozený a universálně platný důsledek úvěrové činnosti banky. Není to žádný podvod. Na tomto příkladu je vlastně krásně vidět, jak existence hotovosti může přivést do problémů i zcela zdravou solventní banku. Stačí, když klient požádá o vyplacení vkladu v hotovosti a když banka nemá kromě předmětného úvěru i další aktiva akceptovatelná centrální bankou (např. státní dluhopisy), tak se dostane do problémů s likviditou (schopností vyplácet nebo převádět peníze z vkladových účtů), bez ohledu na to, že poskytnutý úvěr v jejich aktivech představuje řádně zajištěnou pohledávku za plně bonitním klientem.

Když si na začátku špatně definujete pojmy, pak dojdete k závěru, že všechno je lež a podvod. Když si nadefinujete pojmy správně a uvědomíte si pravé příčiny "nedokonalosti" bankovního systému zjistíte, že o lžích a podvodech nemůže být žádná řeč.

Co se týče krytí peněz. Současné účetní bezhotovostní peníze evidované na vkladových účtech obchodních bank jsou samozřejmě kryty aktivy těchto bank, které tvoří převážně dluhy jejich klientů. Není žádný důvod tuto skutečnost zamlčovat. A hotovost je kryta aktivy centrální banky, nejčastěji státními dluhopisy. Pokud bychom tedy rozlišovali, krytí hotovosti a bezhotovostních peněz, pak právě u bezhotovostních peněz platí, že jsou kryty snahou dlužníků obchodních bank splatit své dluhy řádně a včas. Zatímco připustíme-li, že státní dluhy jsou dnes často nesplatitelné, tak princip krytí spočívají ve snaze dlužníků splatit jejich dluhy nemůže v podstatě dovozovat u hotovosti, která je kryta převážně státními dluhopisy. A je to tak dobře, poněvadž pokud bychom trvali na důsledném krytí hotovosti snahou dlužníka (státu) splatit státní dluh dočkali bychom se pouze navyšování daní a zhoršení platební morálky soukromých dlužníků, což by mohlo nakonec narušit i spolehlivost krytí bezhotovostních peněz. Také v tomto ohledu je třeba na bezhotovostní peníze pohlížet jako na principiálně lépe kryté peníze, než jsou bankovky, které jsou skutečně jen jakýmsi "cenným papírem", jehož emitentem je státní instituce (centrální banka) a jež jsou kryty převážně zase jen cennými papíry, jejichž emitentem je stát. Takže iniciativa VollGeld vlastně směřuje k tomu, že všechny peníze budou kryty jako hotovost, tedy pouze státem garantovanými aktivy, aniž by zde převládaly peníze kryté i velmi silnou motivací dlužníků splácet své dluhy. Domnívám se, že tak že krytí peněz může být smysluplné jen pokud peněz, krytých státními dluhopisy bude pouze minoritní část a většina peněz bude kryta soukromými dluhy. Takže i z tohoto důvodu určitě VollGeld nebrat.

Skutečnost, že stát zakazuje všem odmítnutí platby zákonným platidlem, kterým je právě a jen hotovost, žádnou zvláštní hodnotu tomuto platidlu samozřejmě nedává. Když se rozhodnu, že nebudu používat hotovost a že budu používat pouze bezhotovostní peníze, nic se pro mě nezmění, žádná zvláštní hodnota daná oním státním zákazem odmítat hotovost se v mé majetkové sféře nijak neprojeví.

Ještě k tomu pojmu peněžní substitut. Pokud si dobře vzpomínám, tak v knize Peníze, banky a hospodářské krize považoval Jesús Huerta de Soto za peněžní substituty právě bankovky, které byly jakýmisi "bankovními poukázkami" na v trezoru banky uložené zlato. Pokud byste setrval u označení bankovky, jako peněžního substitutu, byla by zde zachována určitá návaznost na předchozí chápání uvedeného pojmu. Současně je třeba doplnit, že v případě vztahu mezi bankovkami a zlatem, dává pojem peněžní substitut jasný smysl. U vztahu bezhotovostních peněz a hotovosti mi to ale přijde úplně nesmyslné a bezúčelné. Proč vlastně nepoužíváte zažitou terminologii (bezhotovostní peníze a hotovost)?

Jiří Suchý|11. 2. 2016 15:14| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 13:25

Podle Wiki jsou současnými penězi bankovky a mince, vklady v bankách jsou pak peněžními substituty. Pokud je tu tedy řeč o penězích, tak je myšlena ta jejich fyzická podoba.
Co se týče vlastnictví peněžních substitutů, které jsou jen účetním zápisem, nikdo nepopírá, že pohledávka je Vaše.

Jak sám přiznáváte, pokud se chceme bavit o vlastnicví, pak musíme do aktiv, ty patří výhradně bance a prostřednictvím nich banka vyrovnává svoje závazky, Vaše pohledávky. Pořád je ale třeba si uvědomit, že ona pohledávka není nic fyzického, je to jen příslib, že když budu chtít, tak mi banka prý kdykoli přemění mou nehmotnou pohledávku, substitut, za fyzické peníze.
Nijak také nepopírám, že banka může sama o sobě mou pohledávku měnit. Pochopitelně také nemůže mou pohledávku, nehmotnou, někomu půjčit. Pokud tedy operujete s výrazem peníze, který evokuje nějakou hmotnou formu, formulujete tak nesmyslné teorie.

Banka tvrdí, že vám vyplatí všechny vklady kdykoli, to není pravda. Když tedy více lidi v krátkém čase požaduje svoje peníze, ne substituty, najednou banka dluží víc než má. Celé to stojí na lži.

Přestaňme prosím mluvit o kratí peněz. Peníze jsou nařízené státem, to jim dává hodnotu, ne něčí dluhy.

Jiří Suchý|11. 2. 2016 14:30| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 13:45

Hypoteční bublina je stále se opakujícím jevem současného systému, tedy státem nařízené měny a její tvorba soukromými bankami. To prakticky bez kontroly. Banka, jako instituce, je jen skořápka, za kterou se schovají všichni lidé, kteří si díky tomu systému přijdou na pěkné mění. To, že ke krizi došlo, není exces, ale nutný, opakující se charakter systému.

Finanční systém to ustál skvěle? V roce 2006 stála unce zlata 400 USD, po krizi, kterou jsme tak skvěle ustáli, to bylo cca 1800 USD a nyní USD slavně posílil na 1200. Za pouhých 10 let, klesla hodnota USD na 1/3. Vyskočily snad mzdy na trojnásobek?
Jak se pak může někdo divit, že máme slabou poptávku?

Richard Fuld|11. 2. 2016 11:17| reakce na Michal Mrozek - 11. 2. 2016 10:32

Každý mluvíme o něčem jiném. :-) Když se někdo stěhuje za lepším životem, nedělá to proto, že se mu nelíbí finanční systém. Ten je totiž v civilizovaném světě všude stejný. Peněžní systém není nastaven tak, že omezuje kreativitu. Naopak. Účetní peníze (na rozdíl od zlata) není omezen ničím. Když bude penězi zlato, může se Vám stát, že přijdete do banky a budete si chtít půjčit na Váš kreativní projekt, ale od bankéře uslyšíte, půjčil bych Vám ale nemám co, zlato nám došlo, už si ho půjčili jiní. Tohle se Vám ve světě účetních peněz nemůže stát.

Richard Fuld|11. 2. 2016 11:06| reakce na Michal Mrozek - 10. 2. 2016 20:00

Mzdy jsou také ceny (práce) a obvykle dochází k tomu, že růst mez je vyšší, než růst cen, což znamená, že mzdy reálně rostou. Pokud vím, tak automatické navyšování důchodů se odvíjí od inflace a navíc se přidává ještě část reálného růstu mezd. Ano maté pravdu, že tento automatismus byl na určitou dobu přerušen asociálem Drábkem. Hold když se k moci dostane asociál, je třeba počítat s tím, že věci nepůjdou tak jak by měly. Od toho máme volební právo, abychom poučeni minulostí neopakovali stejné chyby.

Richard Fuld|11. 2. 2016 10:57| reakce na Josef Fraj - 11. 2. 2016 07:31

Nic nenamítám proti empirickým datům, jako je existence americké hypotéční krize. Jen tvrdím, že takovéto z celého kontextu vytržené jednotlivosti nejsou dostatečně relevantní pro posouzení robustnosti systému účetních peněz, když za relevantní považuji empirická data, která dávají obrázek ucelenější a dlouhodobější, tedy například právě ono procento nesplácených úvěrů. Tento souhrnný a objektivní parametr umožňuje určitě lépe hodnotit robustnost daného systému, než-li jednotlivost typu dílčího selhání dealerů bank, jež vyvrcholilo hypotéční krizí.

Nejde zde o selektivní a účelové vybírání si hodících se faktů. Tady jde o objektivní hodnocení relevantnosti předložených faktů.

Kauzalitu v ekonomice nepopírám. Tedy alespoň ne absolutně. U některých ekonomický jevů kauzalita bezpochyby existuje, u jiných komplexních jevů je otázkou složitého prokazování, zda tvrzená kauzalita existuje. Často je daný jev natolik komplexní, že existenci některých jednoduchých kauzalit nelze jednoznačně prokázat. To je vše.

Opět se mýlíte. Prakticky ve všem, co píšete.

Michal Mrozek|11. 2. 2016 10:32| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 18:37

"Naštěstí inteligentní, kreativní a schopní jedinci vůbec neřeší jaký je na světe zaveden peněžní systém. :-)"

V případě imigrantů na západ v době komunismu tedy nešlo o inteligentní, kreativní a schopné jedince? Mnoho z těchto lidí, statisticky vzato anebo i po osobách, bylo mnohem úspěšnějších za hranicemi než v socialismu. Čímpak to bylo? Co je vedlo k tomu, že prchali? Neříkám, že pouze peněžní systém je k tomu přiměl, ale prostředí celkově. Pokud je peněžní systém nastaven tak, že kreativitu omezuje, pak přirozeně kreativní člověk se odstěhuje. Dnešní doba to potvrzuje: Lidé se nenechají omezovat. Pokud vyhodnotí, že je třeba se odstěhovat, udělají to. Peníze mají svou váhu, někdo dokonce říká, že peníze hýbou světem. Hýbou i kreativními lidmi. Znám příklad z praxe, kdy schopný a úspěšný vysokoškolský pedagog se odstěhoval za prací na západ. Dobře si spočítal, jaké bude mít příjmy v důchodu a srovnal si to. Bylo prostě mnohem výhodnější jít pracovat tam než zůstat tady. Pro mne je to důkaz, že peněžní systém právě ti kreativní řeší. A tady právě vyvstává otázka: "Čo si predstavujete pod takým pojmom inteligentný a kreativný?"

Josef Fraj|11. 2. 2016 07:31| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 17:27

Pořád děláte to samé. Když se vám empirická data hodí, tak jsou důkazem a když se nehodí, tak je s nějakou nadávkou odmítnete. Já vím, vy popíráte kauzalitu v ekonomice, takže pro vás je to normální. Máte pravdu v jednom. S partnerem, který má takový přístup, diskutovat neumím.

Michal Mrozek|10. 2. 2016 20:00| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 14:25

Růst reálných mezd a důchodů není zaručen tím, že je nějaká úroveň inflace. Není zaručeno, že vám bude zvednuta mzda přesně o inflaci. Je to jen vaše zbožné přání, aby tomu tak bylo. Zvedání mezd není na inflaci závislé, je výsledkem jiných faktorů. Stačí se podívat na důchody našich důchodců. Povězte mi, o kolik se meziročně průměrně zvedly? Bylo to o inflaci?

Richard Fuld|10. 2. 2016 18:56| reakce na Jan Altman - 10. 2. 2016 18:12

Nepíšu, že jediným motorem růstu ekonomiky je úvěrová expanze, nýbrž jedním mnoha. Samozřejmě, že to může být i naopak, že nastane růst (např. vlivem oživení zahraniční poptávky) a to vede následně i k rozšiřování výrobních kapacit exportérů a pokud tuto financují z úvěrů, tak může dojít i k úvěrové expanzi. Nic není černobílé. Nicméně tvrdit, že růst předchází úvěrové expanzi a neplatí, že úvěrová expanze nemůže vyvolat růst, je jednoduše zjevně nesprávné tvrzení.

To, že v praxi se keynesiánského principu nikdo nedrží, samozřejmě samo o sobě neznamená, že tento princip je špatný.

Váš příklad s dlouhodobým poklesem kupní síly dolaru nikterak nevyvrací mnou popsané. Pouze tvrdím, že za znehodnocování měny nemůže centrální banka, ale obecně úvěrová expanze, do níž spadá jak růst soukromého tak veřejného zadlužení. Devizové intervence, emise oběživa ani QE nemají přímý vliv na na ono znehodnocování a vliv těchto akcí je v porovnání s úvěrovou expanzí minimální. Současně tvrdím, že znehodnocování měny provázené kompenzací v podobě úrokových příjmů, růstů platů a důchodů není žádné ďábelské zlo. Spíše jde jen o přirozený průvodní jev růstu ekonomiky.

Richard Fuld|10. 2. 2016 18:37| reakce na Jan Altman - 10. 2. 2016 18:19

"Až nebudou (za pár let) stačit už ani tato opatření, tak přijdete s čím? "

Proč by neměla ta opatření stačit? Účetních peněz je nekonečné množství. :-) Jde jen o udržování systému v rovnováze. Nic víc. Důležitý je stabilní tok peněz v reálné ekonomice, peníze, které se budou hromadit v úsporách, nebo budou proudit na kapitálových trzích to nemají, jak pokazit. Tedy mělo by se zakázat bankám obchodování na kapitálových trzích (vyjma státních dluhopisů pochopitelně). Na kapitálových trzích ať se točí peníze gamblerů, kteří si je nejprve vydělali. V aktivech bank by se ale neměla vyskytovat riziková aktiva jako akcie a deriváty (s výjimkou derivátů sloužících k zajišťování přirozeně se vyskytujících rizik bank), protože i těmito aktivy jsou kryty peníze ležící na vkladových účtech a není dobré pokud vkladatel přijde o své peníze jenom proto, že jeho banka bez jeho vědomí držela hromadu akcií právě v okamžiku, kdy se zhroutil akciový trh.

Nevidím žádné výmarské, nebo zimbabwské problémy. Leda, že by miliardáři nevěděli co roupama a začali si za své úspory nechávat vozit každé ráno na snídani vagon rohliků, namísto dvou, tří. A do aut by tankovali desetinásobek objemu nádrže apod. :-)

Naštěstí inteligentní, kreativní a schopní jedinci vůbec neřeší jaký je na světě zaveden peněžní systém. :-)

Richard Fuld|10. 2. 2016 18:20| reakce na Jan Altman - 10. 2. 2016 13:06

"V USA si za advokáta můžete vybrat i laika. A přijde mi to logické - je to přeci vaše věc, komu věříte." To ano. Ale nechcete mi tvrdit, že kdyby si mohl vybrat jen licencovaného advokáta, tak by šlo o monopol, že ne?

Řecko si nemuže tiskout eura, takže neplatí, že stát má v tomto ohledu monopol a může si zavázat banky, aby mu zobaly z ruky, jak z Vámi prezentovaného plyne.

Co je to poskytování peněz? Jak si představujete konkurenci v poskytování peněz? Tak, jak jste to popsal ve svém příspěvku (viz příspěvek z 9. 2. 2016 22:58). :-) No děkuji pěkně.

Extrémně složitý vstup máte do mnoha vyspělých odvětví. Když budete chtít vyrábět automobily nebo léky, budete se potýkat s obdobnými vstupními bariérami. Tak to jednoduše je a je mnoho racionálních důvodů k tomu, aby to tak bylo i v budoucnu.

To, že centrální banka pečlivě váží komu udělit licenci na provozování bankovní činnosti má své dobré důvody, protože jde o provázaný systém, který je třeba chránit před nezodpovědnými dobrodruhy. I přesto se to ne vždy povede, a to z důvodu, že některé banky spoléhají na to, že stát je vždy radši zahrání, než aby nechal padnout celý bankovní systém.

Vaše přirovnání produkce rohlíků s bankovní činností je opět jen zjevnou a absurdní demagogii.

Jan Altman|10. 2. 2016 18:19| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 16:22

Prostě zlodějina, restrikce, regulace, ostnaté dráty, hlavně když to o něco protáhne život tomu vašemu státnímu socialismu. Až nebudou (za pár let) stačit už ani tato opatření, tak přijdete s čím?

Až bude volná konkurence měn, tak si tu svou tiskněte a rozhazujte z vrtulníku dle libosti.
Dokud na jedné straně lidem tuto měnu násilním vnucujete (omezujete konkurenci) a na druhé straně s tou měnou chcete provádět různé výmarské, zimbabwské a bolševické experimenty, tak se zkrátka dopouštíte zločinu minimálně na části populace. A těžko se můžete divit, že se na vás někteří lidé pak i takto dívají.

Naštěstí inteligentní, kreativní a schopní jedinci si cestu z toho vašeho monetárního koncentráku najdou (tím rychleji, čím šílenější opatření budete zavádět) - a zůstanou vám v něm jen konzumenti dávek a dotací. O to rychleji se vám to sesype.

Jan Altman|10. 2. 2016 18:12| reakce na Richard Fuld - 10. 2. 2016 15:10

Jako že v dobách, kdy neexistovala měnová expanze nekryté měny, tak nebyl žádný pokrok a růst?

Ukažte mi REÁLNÝ příklad, kdy je tato keynesiánská teorie uplatňována, tedy že v době růstu se např. snižují státní výdaje a dluh. Keynes to možná na papíře napsal, ale to Lenin či Marx také ledacos napsali, ale praxe se NUTNĚ vyvinula jinak.

Co se týče toho vašeho popírání expanze a inflace a vztahu mezi nimi:
- co jste si koupil za dolar před 100, 50ti lety a dnes?
- jak je to dlouho, co 500Kč byla nejvyšší a dost vzácná bankovka?

Jasně, že se některá opatření centrální banky neprojeví HNED a v přímé úměře. Ale zkuste si udělat stoletou vyhlazenou křivku.

Richard Fuld|10. 2. 2016 17:55| reakce na Jan Altman - 10. 2. 2016 14:39

Tak jsem se dopustil zjevné nepřesnosti. Níže uvedené výtky k panu Tětkovi stran oné selektivnosti beru zpět a přesměrovávám je samozřejmě k Vám. Chybička se občas vloudí. :-)

Richard Fuld|10. 2. 2016 17:51| reakce na Jan Altman - 10. 2. 2016 14:39

Tak samozřejmě, že se můžeme lehce shodnout na obecném tvrzení, že krást se nemá. Na čem se asi rozejdeme v tom, zda v nějakých případech jde, či nejde o krádež.

Stejně tak se můžeme rozcházet v definici únosu. Někomu přijde odebrání dětí z "péče" sadistického psychopatického alkoholika jako únos, někomu jinému jako záchrana života dítěte.

Ano, to bychom museli diskutovat o konkrétních případech zcela SELEKTIVNĚ, jak zmiňuje pan Tětek. To ale neznamená, že zastávám morální pravidla nějakým opovrženíhodným účelovým způsobem selektivně, jak se mi pan Tětek zcela neseriózně snaží podsunout. Ona ta selektivnost je často nutná nebo je alespoň na místě a vždy má své racionální důvody.

Richard Fuld|10. 2. 2016 17:35| reakce na Jan Altman - 10. 2. 2016 14:32

Jak by vypadala ta Vaše "svoboda" jste celkem trefně popsal ve Vašem předchozím příspěvku (9. 2. 2016 22:58) :-)

Ano. Proboha, jen ne takovou "svobodu", jakou nám ve svém příspěvku tak barvitě líčíte ! :-)

Peněžní systém nemá se socialismem nic společného. To máte hodně pomotané. :-)