Diskuze: Konec nadvlády: Proč Rusko a Čína vojensky dohánějí Ameriku

Vladislav Kruták|8. 12. 2015 15:02

Britské impérium dokázalo svou nadvládu nad světem udržet zhruba sto let (1815 - 1914), přičemž v poslední třetině této éry už muselo reagovat na aktivity četných vyzyvatelů. Jeho definitivní úpadek pak byl záležitostí ještě dalších téměř čtyřiceti let.
Promítneme-li si tuto časovou osu do periody globální hegemonie Spojených Států (o níž níže uvádím, že trvá od roku 1945), pak se právě dnes nacházejí v oné turbulentní éře vzestupu moci a ambicí konkurentů. Nemyslím, že by Rusko a Čína byly v této chvíli vážnými soupeři americké vojenské a politické moci, ale je zjevné, že v některých oblastech už jejich soupeři začínají přebírat aktivitu.
Skuečnosti, kterých si autor cit. článku všímá, bych proto spíše než za příčinu relativního (počínajícícho) úpadku americké vojenské moci považoval za jeho symtomy. Příčina je daleko prozaičtější: žádné mocnosti nebylo a nebude dáno udržet si svou převahu navždy.

Vladislav Kruták|8. 12. 2015 14:47| reakce na Tomas Hruby - 7. 12. 2015 15:48

Problémem nejsou chybně stanovené cíle, problémem jsou konflikty, které stanovení jakéhokoliv dostatečně komplexního vojensky dosažitelného cíle fakticky vylučují. Bohužel, poslední válka, která něco podobného umožnila, byla ta korejská.
Veřejné mínění nepředstavuje problém právě ve chvíli, kdy jsou vojenské a politické cíle konfliktu dostatečně zřejmé a uchopitelné tak, aby se s nimi většina společnosti mohla ztotožnit. A to by v případě války za zájmy konkrétní firmy mohl být dost zásadní problém...

Vladislav Kruták|8. 12. 2015 14:08| reakce na Josef Fraj - 7. 12. 2015 10:49

Velmi fundamentalistický názor, v původním smyslu toho slova. Leč také velmi fatalistický a především - dosti nekonzistentní. Počítáme-li výlučnost postavení USA od okamžiku, kdy se dolar stal světovou měnou, dosáhly Spojené státy své výjimečné pozice v roce 1945, kdy už platilo jedenadvacet ze současných dvaceti sedmi dodatků jejich Ústavy. Který z následujících šesti dodatků měl podle Vašeho mínění způsobit (skrze demokratické mechanismy) takovou erozi americké společnosti, že tato následně začala podrývat její vojeskou sílu?

Jan Capouch|8. 12. 2015 04:02| reakce na Tomas Hruby - 7. 12. 2015 15:48

Přesně tak. K čemu měla sloužit nesmyslná provokace Ruska na Ukrajině? To se všichni zbláznili?

Tomas Hruby|7. 12. 2015 15:48

Článek je hodně zmatený, přikládá důležitost jevům, které jsou hodně sporné, ale naopak některé věci opomíjí.
V reálu je hlavní problém USA (i západní Evropy) neschopnost stanovení cílů a jejich dotažení do konce. Tohle nastalo již ve válce ve Vietnamu, kdy mediální tlak vedl k posuzování operací více s ohledem na to, jak to bude vypadat v médiích než podle skutečného přínosu. Koneckonců to geniálně využil Vietkong při ofenzívě Tet - podle všech vojenských měřítek sice nakonec dostal Vietkong totálně na zadek, jenže mediální obraz byl takový malér, že ve výsledku USA dostal na lopatky.
Bohužel ale zatímco v jiných ohledech se v USA z Vietnamu dost poučili a mnoho věcí v armádě se reformovalo, tak oblast politiky a médií se spíše ještě zhoršila s růstem politické korektnosti, relativismu atd. Na tohle nikdy nebyla nalezena odpověď a vlastně vše se od toho odvíjí. Ono to bylo patrné už v roce 1991, kdy sice Bush starší dokázal na obsazení Kuvajtu zareagovat rázně, jenže velmi brzy se objevily klasické problémy typu medializace civilních ztrát při náletech a posléze neschopnosti čelit tlakům různých zájmů, kvůli kterým nakonec Saddám zůstal u moci. A pozdější konflikty to jen zhoršují...

Cynicky vzato - kdyby se USA pouštěly do akcí kvůli ropě a obohacením té či oné firmy, tak by to ještě bylo skvělé, protože by tim vznikl jasný cíl, který by se dal obvykle dosáhnout, bohužel ale většina akcí je vyloženě zmatených :-(

Pat Bateman|7. 12. 2015 10:55| reakce na Josef Fraj - 7. 12. 2015 10:49

To je sice pravda, ale nejsem si jist, zda je to ta skutečná příčina stavu, který článek popisuje ...

Josef Fraj|7. 12. 2015 10:49

Demokratický systém dokáže rozložit každou společnost, i tu nejbohatší. Systémové mechanismy budoucího rozkladu jsou v demokratickém systému obsaženy od začátku. Je to jen otázka času a okolností, kdy k rozkladu a kolapsu dojde.

USA jsou dobrým příkladem takového rozkladu. Původní Ústava, která se zdála chránit osobní svobody, byla popřena všemi těmi dodatky a rozhodnutími Nejvyššího soudu. Dnes hlasovací mechanismy vedou ke stále většímu a většímu omezování individuální svobody a násilnému prosazování partikulárních zájmů skupin a jednotlivců na úkor ostatních. Dnes lobbyisté zcela ovládají americkou politiku a neexistuje síla v rámci systému, která by to změnila.