Diskuze: Pět let řecké krize

saladino|8. 7. 2015 13:58

Ať si to vypijí až do dna. Mám svůj důvod. V 50 letech tu byli při obč. válce dostali vzdělání a pod.
Při dovolené jsem se podkal s jednou z nich. Při dotazu na drahá auta s kterými jezdili jsem dostal odpověď." Mi jsme pracovití a vy líní" Takže šup na dno.

Richard Fuld|9. 3. 2015 13:12| reakce na Jaroslav Krátký - 24. 2. 2015 16:52

Nejlépe bude uvést příklad. V dalším budu pro jednoduchost psát pouze o státu (namísto Řecko) a o bance (namísto nově založená banka) a o dluhopisech (namísto řecké státní dluhopisy). Stát potřebuje splatit dluhopisy o jmenovité hodnotě 10 mld. eur. Banka může dluhopisy koupit na sekundárním trhů s výnosem cca 10%, za předpokladu, že ještě nějaký trh s těmito dluhopisy existuje a někdo bude ochoten této bance dluhopisy prodat. Předpokládejme tedy tu horší variantu, tedy že bance nikdo před splatností dluhopisy neprodá. V tom případě stát emituje nové dluhopisy v objemu 10 mld. eur a banka se zúčastní aukce na primárním trhu a nakoupí je např. s výnosem 3%. Banka to udělá tak, že do aktiv zapíše závazek státu splatit dluhopisy a na vkladový účet státu připíše 10 mld eur (cenu nakoupených dluhopisů s výnosem 3% p.a.).

Podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost bank je riziková váha státních dluhopisů nulová. To znamená, že banka, která bude mít v aktivech pouze řecké státní dluhopisy bude podle těchto pravidel naprosto bezrizikovou finanční institucí s tím, že na krytí aktiv (dluhopisů) nebude potřebovat žádný vlastní kapitál.

V den splatnosti stát převede z banky 10 mld. eur na účet držitele splatných dluhopisů, jako splátku dluhopisů. Tady se nám to může rozkošatit, ale předpokládejme, že držitelem dluhopisů je ECB. V takovém případě bude muset banka získat likviditu namísto převedeného vkladu do ECB. Předpokládejme dále ten nejhorší scénář, kdy banka nezíská likviditu na mezibankovním trhu a v takovém případě se obrátí na Řeckou národní banku s žádostí o poskytnutí likvidity proti zástavě v podobě nově nakoupených dluhopisů. Podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost by ŘNB neměla mít problém s kolaterálem v podobě oněch dluhopisů a likviditu poskytnout. Problémem by ale mohlo být omezení ŘNB ze strany ECB, která už v minulosti oznámila, že nevylučuje, že dluhopisy nebude uznávat jako zástavu za poskytnutou likviditu.

V takovém případě bychom se dostali do zajímavé situace. ECB v roli držitele splatných dluhopisů (kterých má v aktivech další velká množství) by odmítla poskytnout ŘNB a potažmo bance likviditu s tím, že dluhopisy (ačkoliv jejich riziková váha je stále nulová) jsou rizikovými aktivy u nichž hrozí, že dlužník selže při jejich splacení. Zde je ale třeba doplnit, že to bude právě ECB, kdo znemožní splacení dluhopisů. Ocitáme se tak ve velmi podivné a na první pohled zacyklené situaci, kdy jsou připraveny peníze na splacení dluhopisů ale převod těch peněz není uskutečnitelný, protože držitel těch dluhopisů nechce poskytnout likviditu, kterou banka potřebuje k převodu těch peněz do ECB, a to s odůvodněním ECB, že u dluhopisů hrozí jejich nesplacení. Zdánlivě jsme se ocitli zacykleni v kruhu. Proč nejsou dluhopisy akceptovatelným kolaterálem? Protože hrozí, že nebudou spláceny. A proč hrozí, že nebudou splaceny? Protože nejsou akceptovaným kolaterálem. Posloupnost skutečných kroků ale v daném případě ukazuje, že se nejedná o cyklus. Řecko získalo peníze na splacení starých dluhopisů prodejem nových dluhopisů, staré dluhopisy je tedy možno splatit, není tedy důvod odmítnout nové dluhopisy jako kolaterál.

Neříkám, že v uvedeném "řešení" nebudou nějaké jiné problémy a rád se o nich dozvím z případné další diskuze.

Richard Fuld|1. 3. 2015 18:33| reakce na Josef Fraj - 28. 2. 2015 17:36

Děkuji za dosavadní diskuzi. Obávám se, že trpělivost nebude k tomu, aby mi to někdo vysvětlil, stačit, což je přirozené, protože v oblasti peněz a dluhů panuje i mezi slovutnými odborníků spousta "nejasností".

Josef Fraj|28. 2. 2015 17:36| reakce na Richard Fuld - 27. 2. 2015 18:32

Omlouvám se, ale toto už vzdávám. Třeba se někomu trpělivějšímu podaří vám to vysvětlit.

Richard Fuld|27. 2. 2015 18:32| reakce na Josef Fraj - 27. 2. 2015 15:09

Podle Vás tedy Řek zbohatl na úkor Němce při tom, když si od Němce půjčil na nákup Německého zboží? Vy máte podivné představy o bohatnutí. ? Vaše presumpce toho, že Řek své dluhy nesplatí, vychází z čeho? Takže Váš závěr o nezaslouženě zbohatnuvších Řecích vychází pouze ze skálopevného přesvědčení, že Řeci prostě neplatí své dluhy? Tak s takovou argumentací se opravdu poprat neumím ?

Vaše úvaha o tom, jak ten Němec, který půjčil Řekovi, přišel o možnost si ty peníze užít už je lépe uchopitelná a umožňuje i vyvrácení Vaší první námitky, se kterou jsem si ze začátku opravdu nevěděl rady. Tato Vaše úvaha obsahuje drobnou chybičku spočívající v tom, že když si jde Řek do banky půjčit tak mu každá banka ať už německá nebo řecká půjčí zbrusu nově v bilanci vytvořené peníze. Není to tak, že by Němec nejprve vložil do banky peníze a tyto peníze by banka půjčila Řekovi. Takže Němec o žádné peníze v důsledku toho, že banka poskytne půjčku Řekovi, nepřijde, jak píšete. Banka půjčuje peníze tak, že nový dluh zapíše do aktiv a půjčené peníze zapíše do pasiv na vkladový účet dlužníka. Bilanční suma vzroste o půjčené peníze a všichni, kteří měli v bance peníze před poskytnutím úvěru, je tam stále mají, včetně onoho Němce, který o ně měl podle Vás přijít. Dlužník disponuje se svými, bankou nově vytvořenými penězi. Obdobně, když dlužník dluh splatí, dluh i peníze v bance zaniknou, aniž by se to jakkoliv dotklo jiných klientů. Banka může půjčit peníze i bez toho, že by nějaké vklady jiných klientů aktuálně měla.
To samé platí k Vašemu názoru, podle něhož úspory obíhají v ekonomice, protože banky peníze uložené na vkladových účtech půjčují jiným klientů, kteří je utratí a tím ty úspory zase pošlou do oběhu. Tak to není. Když si dlužník půjčuje peníze v bance, půjčuje si vždy nově vytvořené peníze, nikoli peníze jiných klientů, jež leží na jejich vkladových účtech.
Názor, že prakticky jakékoliv množství peněz v oběhu v ekonomice je vyhovující, funguje pouze zdánlivě. Když poklesne objem peněz v oběhu v důsledku např. vyvedení části peněz do úspor, pak se tento pokles objemu peněz může projevit poklesem cen (deflací), který bude motivovat k intenzivnějšímu spoření. Bez přílivu peněz, které by nahradily ty uspořené, se dostáváte do nepříjemné nerovnovážné situace, tedy pokud nejste schopen deflaci kompenzovat zápornými úrokovými sazbami. Problémy dlužníků v takové situaci budou dvojího druhu. Předně pokles cen způsobí pokles tržeb, které budou potřebovat ke splacení svých dluhů a současně výpadek poptávky způsobí, že svého zboží prodají zřejmě také méně, než by potřebovali pro splacení svých dluhů. Dalším nepříjemným dopadem může být pokles cen bankám zastaveného majetku, který může vyvolat nepříjemný tlak na dlužníky a zkomplikovat jim jejich další existenci. Takže na přirozené automatické vyrovnávání nerovnováhy způsobení finanční kontrakcí bych opravdu nesázel. V této souvislosti se mi připomněl osud prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína, kterého zavraždil levicový radikál Josef Šoupal právě po té, co se v zemi objevily důsledky velmi podobné tomu, jaké by přinesla Vámi zmíněná autoregulace.

Představa ideálního stavu ekonomiky, kdy existují jen dluhy do výše úspor, vychází z Vaší nesprávné představy o tom, že úspory jsou v oběhu v reálné ekonomice. Ve skutečnosti by Vámi uvedená situace představovala totální katastrofu, protože v oběhu by v takovém případě nebyla ani koruna. Teď mě napadlo, že asi mluvíte o pravém zlatém standardu, kde by uvedené mohlo platit v případě, že držitelé zlatých úspor by tyto přes banky rozpůjčovali za úrok dlužníkům a takto půjčené peníze by střádalové z bank nevybírali. To je ale pouze hodně neaktuální úvaha. Pro naši diskuzi, která má kořeny u dnešní řecké situace je už hodně mimo.

Co se týče mého návrhu na splacení 200 miliardového dluhu 20-ti miliony. Tak tady nešlo o splacení dluhu. Šlo o refinancování dluhu, tj. obnovení stávajícího dluhu, který po jeho obnovení bude dál existovat. Takže Řecko spotřebovalo hodnoty za 200 miliard, ale bankou vytvořené nové peníze by byly použity na nákup nového řeckého dluhu od vlády, aby tato mohla splatit svůj starý dluh. Po této operaci by nedošlo k tomu, že by Řecký dluh byl splacen. Ten by dál existoval. A osobně se domnívám, že existovat bude až do skonání světa, protože ty půjčené peníze, co Řecko utratilo, leží v úsporách Řeků a tam už mohou zůstat navždy. To záleží jen na Řecích. To jsou ty miliardy, které Řecko zaplatilo za to zboží a služby, které si od Řeků pořídilo. Řecko tak i v souladu s Vaší logikou dluží Řekům. To je asi to nejdůležitější, co je třeba si uvědomit.

Rozhodně neplatilo, že Řecký státní dluh by musely platit ostatní státy eurozóny. Nelze to ale vyloučit, protože ostatní státy eurozóny společně s bankami svým postupem natolik zplundrovaly Řecko, že opravdu už nebude nikdo, kdo by jejich dluh dál refinancoval a v takovém případě budou muset nezodpovědným bankám (včetně ECB) platit řecké státní i soukromé (!) dluhy daňoví poplatníci ostatních států eurozóny, které tuto situaci společně s bankami zcela zbytečně způsobily. Opakuji, že řecké dluhy byly v roce 2009, kdy vypukla ta absurdní (nebo plánovaná) bankovní panika, plně splatitelné ze dne den zdaněním úspor řeckých domácností. O neschopnosti Řecka postupně splácet svůj státní dluh nemohlo být ani řeči, když je zřejmé, že mohl být tento dluh splacen ze dne na den celý.

Josef Fraj|27. 2. 2015 15:09| reakce na Richard Fuld - 27. 2. 2015 12:48

Píšete: "Těžištěm mého sdělení bylo, že ačkoliv Řek získal majetek od Němce na dluh, nikterak tím nezaslouženě nezbohatl na úkor toho Němce. "

To máte pravdu, Řek zbohatl na úkor Němce (Francouze, Holanďana, Řeka ....) od kterého si půjčil a dluh nesplatil. Ten kdo mu půjčil, přišel o reálnou hodnotu věcí, které si za vrácené peníze, plus dohodnutý úrok, mohl koupit. Každopádně Řek spotřeboval reálné bohatství/práci někoho jiného aniž by za to zaplatil vlastním reálným bohatstvím/prací. Že to jde přes prostředníka na tom faktu nic nemění.

Není pravda, že úspory snižují množství peněz v oběhu. Banka u které spoříte poskytuje úvěry, prostřednictvím kterých peníze do oběhu vrací. Ani v případě, že někdo spoří do matrace a reálně tak množství peněz sníží, není žádný důvod, aby zasahoval stát. Hodnota peněz stoupne proti objemu zboží, čímž budou bez problémů pokryty všechny transakce. Tak to fungovalo celá tisíciletí. Libovolné množství peněz je dostatečné, pro pokrytí všech transakcí. Žádné nové peníze nejsou potřeba. Při měnové reformě v Turecku v roce 2005, se množství tureckých lir snížilo milionkrát a žádné komplikace s nedostatkem peněz nenastaly.

Právě naopak, základním předpokladem zdravé ekonomiky jsou úspory. Dokud banky půjčují jenom do výše úspor, tak ekonomika funguje bez problémů. Jakmile začne zasahovat stát, potažmo centrální banka, například zavedením frakčního bankovnictví, výrobou nových peněz z ničeho nebo jakkoliv jinak, tak je zaděláno na krizi.

Typickým příkladem je váš návrh udělat z 20 milionů 200 miliard a ty použít na splacení řeckého dluhu. Žádné reálné bohatství za 200 miliard, kterým by Řecko mohlo vrátit půjčené a spotřebované reálné bohatství, by tím nevzniklo. Aby Řekové mohli čestně splatit svůj dluh, musí vlastí prací vyrobit zboží a služby za 200 miliard, nespotřebovat je a použít je na splacení svého dluhu.
Váš recept znamená jenom to, že místo Řeků zaplatí řecký dluh všichni v eurozoně ve vyšších cenách zboží a služeb, které navýšení množství peněz vyvolá. Budou si moci koupit o 200 miliard reálného zboží a služeb méně.

Richard Fuld|27. 2. 2015 12:48| reakce na Josef Fraj - 26. 2. 2015 23:09

Děkuji za reakci. Nemusíte se omlouvat za nedostatek času.

Ano. Souhlasím že bohatství vzniká prací a od toho se nikde neodchyluji. Když Němec vyrobí něco co si koupí Řek na dluh, vzniklo bohatství, které vytvořil Němec a Řek zatím nevytvořil nic (kromě dluhu). Němec prací zbohatl už v okamžiku kdy vytvořil hodnotu a po té pouze toto bohatství změnilo formu. Bylo vyměněno za peníze. Naproti tomu Řek nic nevytvořil a proto taky nezbohatl. Když Řek získal Němcem vytvořenou hodnotu, tak se zároveň i zadlužil, což kompenzuje jeho "zbohatnutí" v důsledku vlastnictví Němcem vytvořené hodnoty. Hodnota bohatství (majetek - závazky) zadluženého Řeka je stále 0 (za předpokladu, že to co si Řek koupil má stále ještě cenu, kterou za vlastněný majetek zaplatil). Aby Řek skutečně zbohatl musí vyrobit hodnotu, kterou prodá, následně splatí dluh a zůstane mu hodnota vytvořená Němcem, jako jeho bohatství, které ale nedostal zadarmo (je výsledkem Řekem vytvořené hodnoty). Je důležité si všimnout, že Němec dostal za jím vytvořenou hodnotu zaplaceno hned na začátku a že Řek si mohl na nákup půjčit od jiného Řeka, nebo od např. od řecké banky (která pro něj vytvořila nové peníze). Němec o nic nepřišel. Němci by mělo být úplně jedno, jestli Řek vytvoří hodnotu, kterou prodá a (ne)splatí dluh jinému Řekovi nebo řecké bance. Němec už nejspíš peníze utržené od Řeka dávno utratil třeba za německé, nebo italské zboží. Těžištěm mého zdělení bylo, že ačkoliv Řek získal majetek od Němce na dluh, nikterak tím nezaslouženě nezbohatl na úkor toho Němce.

Také se nedomnívám se, že úspory jsou "eliminovány" státním dluhem. Můj názor spočívá v tom, že veřejné výdaje financované státním dluhem nahrazují v oběhu peníze, jež byly z oběhu vyvedeny do úspor (státní dluh je tedy důsledkem tvorby úspor). V tomto vidím souvislost jednu souvislost. Druhá spočívá v tom, že úspory jsou nejdostupnějším majetkem, který může stát zdanit, aby splatil státní dluh. Netvrdím, že úspory je nutné "eliminovat" státním dluhem. Úspory je možné "eliminovat" inflací nebo zdaněním.

Dále tvrdím, že každá existující peněžní jednotka má na jedné straně svého dlužníka a na druhé straně svého majitele (věřitele) a že tedy za věřitele státu v rámci státního dluhu je možné považovat právě držitele úspor. Jinými slovy, lze k úsporám přistupovat tak, že jsou kryty státními dluhopisy, které leží v aktivech bank, kde leží i ony úspory. Pokud bude třeba z jakéhokoli důvodu, aby zanikl státní dluh, pak se nabízí, že společně s ním zaniknou i úspory, a to tak, že budou zdaněny právě za účelem splacení státního dluhu. Kromě toho, že úspory jsou nejsnáze zdanitelné, jsou také ekonomikou nejvíce postradatelné, protože netvoří poptávku, neobíhají v ekonomice, pouze nečině leží na účtech a komplikují život dlužníkům nutností hradit úrok, který je bankami přeposílán držitelům úspor.

Dále nejsem zastáncem teorie, že dluhy jsou nesplatitelné protože neexistují peníze potřebné na úroky. Pouze tvrdím, že dluhy jsou splatitelné pokud v ekonomice v níž dlužníci nabízí své zboží k prodeji, aby utrženými penězi splatili své dluhy,musí obíhat dostatečně rychle dostatečné množství peněz. Jinými slovy, že v ekonomice musí existovat dostatečná kupní síla po produkci, kterou musí dlužníci prodat, aby mohli splatit své dluhy. Úroky v tomto hrají zanedbatelnou roli. Problémem jsou úspory, tedy spořivost spotřebitelů, jejichž poptávka chybí producentům hodnot - dlužníkům. Extrémně řečeno, pokud všechny existující peníze budou ležet v úsporách, pak nebude žádná poptávka po produkci dlužníků, žádné tržby, které by dlužníci mohli získat ke splacení svých dluhů v daný den splatnosti jejich dluhů.

Knihy pana Rothbarda jsem zatím nečetl. Na téma současného finančního systému jsem ale přečetl např. knihu prof. Jílka Finance v Globální ekonomice I, kterou Vám mohu vřele doporučit, protože v této knize se dozvíte, jak skutečně funguje současný finanční systém od skutečného odborníka na danou oblast.

Josef Fraj|26. 2. 2015 23:09| reakce na Richard Fuld - 26. 2. 2015 14:59

Sice na začátku souhlasíte s tím, že bohatství vzniká prací, ale v další úvahách to popíráte. Vaše další úvahy mně připomínají filmy Zeitgeist nebo Money AS Debt, kde jsou například vážně vysloveny uvahy jako, že dluh nelze splatit, protože nejsou peníze na úroky. Ze stejného soudku je vaše uvaha, že úspory je nutné eliminovat státním dluhem.

Omlouvám se, ale nemám čas tady dlouze popisovat věci, které byly dávno vysvětleny jinými a určitě lépe než bych to dokázal já. Zkuste si přečíst třeba toto:
http://www.libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2618/rothbard_penize.pdf

Richard Fuld|26. 2. 2015 16:09| reakce na Pat Bateman - 26. 2. 2015 10:40

Asi jste mě málo pochopil. Já vítám jakýkoliv projev nesouhlasu s mými názory. Jen upřednostňuji ty obsažnější, než je pouhé kliknutí na černý čtvereček, ale opakuji, že i tyto vítám s otevřenou náručí. :-) Nejhorší naopak je, když jsou Vaše názory úplně ignorovány. :-)

Richard Fuld|26. 2. 2015 16:02| reakce na Pat Bateman - 26. 2. 2015 10:30

Fiskální restrikce oslabila kupní sílu poptávky v ekonomice a následně klesla ekonomika o 25%, stoupla nezaměstnanost na 25% a zbankrotovalo 30% podniků. Žádné jiné procesy, než fiskální restrikce neproběhly, takže je těžko můžeme stav Řecké ekonomiky připisovat na vrub něčeho jiného, než fiskální restrikce. Samosvornost Řecké ekonomiky (byť křehká) byla cynicky zbořena ve jménu jakési pochybné chiméry nazývané konkurenceschopnost. Jakpak asi dosáhnete konkurenceschonosti Řeků? Tím, že se tam přestěhují Němci? Tím že z Řeků naděláte žebráky a otroky? K čemu jim bude taková konkurenceschopnost? Jim k ničemu. Z Řecka se stane vzor konkurenceschopnosti, kde budou lidé pracovat za polévku a ubytování. Řecko bude evropská Indie, jejichž konkurenceschopnosti se budou muset přizpůsobit i ostatní státy. Já vím, přeháním. :-)

A když už je řeč o konkurenceschopnosti. Proč nám leží tolik na srdci konkurenceschopnost Řecka, které mělo 5% podíl na HDP eurozóny a současně si tou řeckou kauzou a trváním na konkurenci mezi státy eurozóny podřezáváme větev na níž sedí skutečně důležitá konkurenceschopnost vůči USA a jiným globálním kolosům? Pokud nebude eurozóna založena na spolupráci proti jejím skutečným konkurentům, budeme mít daleko větší problém, než máme v ohledu nevýkonných jižních zemí.

A poslední poznámka. Domnívat se, že z Řecka, Itálie, Španělska... vytvoříme "strukturálními reformami" nová Německa je mírně řečeno pošetilé, přesto o to Německo a ostatní usilují. Je zřejmé že to bude marné.

Richard Fuld|26. 2. 2015 15:42| reakce na Josef Fraj - 26. 2. 2015 07:51

Mým lékem není větší finanční expanze. Mým lékem je úvěrová expanze, která bude udržovat ekonomiku v rovnováze ve smyslu stabilních cen a objemu produkce. V takovém případě se úvěrová expanze projeví růstem úspor, nebo růste schodku na účtu platební bilance. Když si eurozónu představíte jako celek, pak schodek obchodního účtu Řecka je přebytek obchodního účtu jiných zemí eurozóny. Je to přirozený projev rozdílné výkonnosti a vyspělosti jednotlivých zemí eurozóny. Není to příčina je to projev, který je posilován tím, že nemůže být tlumen kompenzačním pohybem měnových kurzů. Tento projev ale není reálným problémem Řecka ani eurozóny. Už zde neplatí zlatý standard, kdy se schodky vyrovnávaly přesuny zlata z jednoho státu do druhého, aby kompenzovaly nerovnováhy v toku zboží. Dnes tečou do exportních zemí peníze z importních zemí. Nikdo o nic nepřichází vše je O.K. Nic nebrání Němcům, aby začali dovážet za peníze, které obdrželi exportem do Řecka za řecký olivový olej, nebo aby si za ně koupily cokoliv jiného v jiné zemi eurozóny, nebo kdekoliv jinde na světě. Nikdo o nic nepřichází. Naopak svět se potýká s nízkou poptávkou. Takže výkonné a vyspělé země by měly být naopak rády, že existují země jako je Řecko, do kterých mohou vyvážet svoji produkci. Pokud by se strukturálně reformovalo, jak si mnozí přejí, pak si Řeci spoustu toho, co dnes dovážejí vyrobí a původní exportéři budou jen smutně koukat.
Mýtus o projídání peněz je taky děsivý. Peníze, které si Řeci půjčili a pak je utratili, někomu dluží. Ty peníze a dluhy s nimi spojené nezmizely. Pojem "projedené peníze" je oxymoron. Státní dluh Řecka je splatitelný ze dne na den, protože je kryt úsporami řeckých domácností. Soukromé dluhy jsou pak problémem jednotlivých soukromých dlužníků a věřitelů. Finanční kontrakcí, kterou chceme "léčit" dluhy uděláme pouze ze splatitelných soukromých i veřejných dluhů opravné položky bank. Pokud jsou řečtí jednotlivci předluženi, pak jediným civilizovaným způsobem byla realizace zástav a vymáhání dluhů standardními cestami, jako je exekuce apod. Zde je třeba zdůraznit, že nyní po, té co neschopnost splácet dluhy byla vyvolána "lečbou" Řecka opatřeními Trojky by to už by to byla sprostá loupež a drancování, protože neschopnost splácet byla uměle vyvolána "záchranou" Řecka.
A dluhy lze splatit jedině větším utrácením, tedy roztočením ekonomiky, kdy se dlužníci budou mít šanci dostat k penězům, kterými by své dluhy splatili. A naopak, šetřením se všichni prošetří pouze k hromadnému bankrotu, což potvrzuje dosavadní ukázka, kam s šetřením Řecko dospělo.

Richard Fuld|26. 2. 2015 14:59| reakce na Josef Fraj - 26. 2. 2015 08:29

Předem se omlouvám za délku mého příspěvku, ale snad to pro vás nebude úplná ztráta času ?
Souhlasím s Vámi, že reálné hodnoty vznikají převážně prací a že bohatství by mělo vznikat také na základě tvoření reálných hodnot, které si někdo koupí. S tím není problém. Náš finanční systém je ale založen na oběhu peněz, které vznikají jako dluh. Aby mohly vzniknout peníze, musí si je někdo půjčit v bance. Existuje určité množství peněz, které v ekonomice obíhá. V ekonomice jsou tvořeny hodnoty, jejichž prodej má za následek přesun peněz od kupujícího k producentovi hodnot. Tento oběh peněz je také zcela nezbytný pro to, aby ten kdo si na začátku peníze půjčil a tyto utratil, mohl prodejem jím vytvořených hodnot peníze zase získat zpět v termínu splatnosti jeho dluhu, aby jimi svůj dluh splatil. Pokud se splácením dlužník nemá problém, banka mu půjčí peníze znovu a tyto peníze jsou zase utraceny a tím se dostávají opět do oběhu, aby jiný dlužník, kterému se blíží termín splatnosti, tyto peníze získal a svůj dluh splatil a stal se tak rovněž spolehlivým dlužníkem, kterému banka zase půjčí. Co tím chci říct. Určitý objem peněz v oběhu reálné ekonomiky je vlastně odrazem paralelního oběhu vytvářených hodnot obíhajícím v opačném směru. Peněžní toky, tak odráží tok vytvořených hodnot. To co jsem popsal, je samozřejmě nedostižný ideál, který ale tvoří jádro reálné ekonomiky. Svět ale není ideální a lidé mají jednu pro daný systém nevhodnou vlastnost, kterou si uchovali z dob, kdy peníze byly dobrým uchovatelem hodnoty. Tou vlastností je shromažďování peněz v domnění, že shromažďují majetek. Dnešní peníze ale už zdaleka nepředstavují majetek v tom smyslu, v jakém tuto roli plnily v dobách, kdy platidlem bylo zlato nebo bankovky, které byly kdykoliv směnitelné za předem pevně stanovené množství zlata. Na hromadění reálného majetku není nic špatného. Nadměrné hromadění současných účetních peněz ale hraničí s pošetilostí a má také své neblahé důsledky.

Růst úspor (za jinak nezměněných podmínek) vede buďto k růstu objemu zadlužení těch, co nemají úspory, nebo k selhání existujících dlužníků, nebo kombinaci obojího. Uspořené peníze také snižují poptávku v ekonomice, kde existující dlužníci, kteří tuto chybějící poptávku nemohou uspokojit, což má za následek, že nezískají peníze potřebné ke splacení jejich dluhů v den splatnosti. Pokud tedy ostatní lidé nezačnou více utrácet, aby vykryli poptávku chybějící z důvodu spořivých jedinců, což nelze rozumně očekávat, nezbývá nic jiného, než že banky budou ke svým dlužníkům vstřícné a odloží splatnost dluhu, což taky nelze očekávat. Odkladem dluhu by se vyrovnalo množství aktuálně obíhajících peněz s objemem splatných dluhů. Kromě uvedených projevů ve finanční sféře se spoření projeví i ve sféře produkční, kde dojde k poklesu produkce, nebo k vyrobení nadbytečné nikým nepoptávané (a tedy i neprodané) produkce. Uvedené pak tlačí na také na pokles cen. Jednoduše řečeno spoření má veskrze neblahé účinky na ekonomiku. Proto se také domnívám, že spoření není vhodným lékem na problémy ekonomiky, která trpí nedostatečnou produkcí, protože spoření jen způsobí další pokles produkce. Účinky léčby ekonomiky formou spoření můžeme vidět právě v současném Řecku. Přitom to hlavní co se Řekům vyčítá je, že málo produkují.

Opakem spoření je pak zadlužování. Takové jednání může mít rovněž neblahé účinky na ekonomiku v tom ohledu, že pokud není kompenzováno spořením jiných (což nelze očekávat jako automatickou reakci), pak vede k inflaci, která postihuje hlavně ty, kteří spoří. Za pozitivní důsledek úvěrové expanze lze ale považovat růst spotřeby a produkce. Je zřejmé, že taková situace ale v Řecku nenastala. Řecko sice více spotřebovávalo, ale jeho produkce nerostla a nerostly ani ceny. Úspory domácností rostly. Rozdíl mezi spotřebou a produkcí se projevil především převahou import nad exportem. Zde lze doplnit notorietu, že tato vnější nerovnováha nemohla být oslabována náležitým oslabením řecké měny kvůli existenci společné měny.

Po nezbytném úvodu můžeme přejít k hodnocení Řecka jako „problematické“ země. V první řadě je třeba zdůraznit, že státní dluh Řecka v roce 2009 byl plně kryt úsporami, řeckých domácností. Proč je třeba dávat do souvislosti státní dluh a úspory řeckých domácností? Ze dvou důvodů. Předně úspory představují v reálné ekonomice zátěž v podobě oslabení kupní síly poptávky. Jde o peníze, které byly z oběhu v reálné ekonomice vyvedeny. Úspory jsou peníze, které prakticky nemají na reálnou ekonomiku žádný vliv. Úspory měly na ekonomiku vliv naposledy v okamžiku, kdy dané peníze někdo utratil za hodnoty a poté jejich příjemce tyto peníze odložil do úspor. Úspory nezvyšují ceny ani objem produkce, prostě jen nečinně leží. Obdobný charakter mají státní dluhy. Tyto dluhy měly na ekonomiku vliv pouze v okamžiku, kdy vláda půjčené peníze utratila. Stejně jako úspory mohou ležet na účtech bank do nekonečna i státní dluhy mohou ležet v bilancích bank do nekonečna, prostřednictvím jejich refinancování. Druhý důvod proč dát do souvislosti úspory a státní dluh je ten, že právě úspory řeckých subjektů představují peníze, kterými je kryt státní dluh. Brutálně řečeno řecký státní dluh byl splatitelný ze dne na den zdaněním úspor řeckých subjektů. Není tedy pravda, že řecký státní dluh byl v době, kdy začala „řecká krize“ nesplatitelný. Nesplatitelným se řecký dluh jeví pouze tehdy, pokud na něj nahlížíme optikou „konvenčního“ splácení státního dluhu prostřednictvím fiskálních restrikcí a postupným zdaňováním všeho zdanitelného. Ano tímto způsobem nelze splatit žádný státní dluh vyspělých zemí.

Na státní dluh ale je třeba nazírat jako na protiváhu úspor. Na státní dluh je třeba nazírat jako na náhradní zdroj kupní síly, kterou z ekonomiky odčerpává růst úspor. Je to jistě určitým způsobem patologický pohled ale tento pohled odpovídá reálně existujícímu patologickému prostředí, v němž se dnes vyspělé státy nacházejí. Alternativou ke státnímu dluhu, jako zdroje, kterým je udržována rovnováha v ekonomice jsou totiž daně (záměrně zde pomíjím růst soukromého zadlužení domácností, protože tento zdroj kupní síly je velmi rychle vyčerpatelný). V čem spočívá zmíněná patologie prostředí? V prostředí, kde existuje daňová konkurence mezi státy, v prostředí, kde existují daňové ráje, v prostředí, kde demokracie často a ve značné míře slouží jako nástroj prosazovaná zájmů úzké skupiny materiálně náležitě vybavených jedinců, jsou možnosti zachovávání rovnováhy ekonomiky daňovými nástroji značně omezené (mírně řečeno).

Proč to všechno tady píšu? Protože je třeba si uvědomit skutečnou roli státního dluhu v prostředí, v němž se nachází vyspělé země a zbavit se nesmyslného a realitu ignorujícího dogmatického pohledu, že státní dluhy jsou příčinou nějakého zla, nebo zlo samo o sobě. Naopak, státní dluhy jsou zcela přirozeným projevem nedokonalosti (opět velmi mírně řečeno) prostředí, v němž si státy navzájem konkurují, když přirozené by bylo, pokud by spolu v rámci eurozóny spolupracovaly.

Tolik tedy k státnímu dluhu. A nyní k jádru věci (schválně nepíšu k jádru problému). Pokud vyloučíme, že těžištěm „řeckého problému“ je státní dluh, který je v rovnováze s úsporami řeckých domácností, pak se zcela nevyhnutelně naše pozornost zaměří na „vnější nerovnováhu“ Řecka v podobě schodku obchodního účtu. Tady se tedy konečně dostáváme k možné příčině skvělé a zcela „nezasloužené“ životní úrovni Řeků. Zde je ale jeden velký háček! Opravdu posuzujeme jejich životní úroveň objektivně? Opravdu platí, že člověk, který si pořídí dům na hypotéku, si žije lépe a nad poměry oproti člověku, který nic nedluží a žije v pronajatém bytě 3+1? Nezapomnělo se při posuzování „nehorázně vysoké životní úrovně“ Řeků na stavy jejich úvěrových kont, na jejich měsíční splátky hypoték a spotřebitelských úvěrů. Opravdu můžeme posuzovat, zda si někdo žije nad poměry pouze podle toho, že jezdí v drahém autě, aniž bychom se zabývali otázkou, jak velké splátky tento šťastlivec platí? A pokud přesto seznáme, že to Řeci s žitím na dluh přehánějí, není to jejich soukromá věc? Věc každého jednotlivého Řeka, každé jednotlivé banky, která těm jednotlivcům půjčuje? Je to opravdu záležitost, kterou je třeba řešit na mezinárodní úrovni diktátem opatření, která zlikvidují schopnost těch jednotlivců splácet jejich bankám své dluhy? Jsem přesvědčen, že ne.

Někdo by mohl namítnout, že to přece nejde, aby si Řeci žili tak jednoduše a tak skvěle. Že to přece musí být na úkor jiných pracovitých a spořivých jedinců, či dokonce států. Ne. Řeci nežijí na ničí úkor. A jestli je někdo přesvědčen o opaku, ať mi vysvětlí, jak je např. německý občan poškozen poměry, které panují v Řecku. Konkrétně a v roce 2009, protože to co nastalo v důsledku zcela absurdního a zbytečného panikaření bank ve vztahu k řeckým dluhopisům je už o něčem úplně jiném.

Dokonce prohlásím opak. Že na úkor toho, že se Řeci zadlužovali, se měli dobře ti, co jim na jejich dluh prodávali svoji produkci, protože tím získali další poptávku po jejich produkci, která by zde neexistovala, pokud by se Řeci nezadlužovali. Tato řecká poptávka a kupní síla, tak zvyšovala prosperitu zemí exportujících do Řecka. Nevidím zde žádné strádání obyvatel exportujících zemí, žádnou újmu, kterou by utrpěli jednotlivci v zemích eurozóny, nebo celé státy eurozóny.

A proto se opět ptám. Proč muselo být Řecko zlikvidováno? Proč? Aby se Řeci neměli lépe, než my ostatní? Je toto ten pravý a jediný důvod? Protože já žádný jiný nevidím a pokud o něm víte, tak mi ho prozraďte. Budu jen rád, když seznám, že ta likvidace Řecka byla zcela nevyhnutelná v zájmu růstu životní úrovně nás všech.

Na závěr jen pár slov ke zmíněnému „řešení“ řeckého „problému“ formou „bankrotu“ Řecka a zavedení drachmy. Bankrot státu nezpůsobí zánik dluhů. Bankrot firmy je spojen se zánikem firmy. Řecko tu bude ale dál existovat a jeho údajní věřitelé taky. A tito údajní věřitelé se své libry masa nikdy nevzdají. A já nemám problém s tím, že dluhy se nesmí odpouštět. Naopak považuji odpouštění dluhů za něco zcela nepřijatelného! Nicméně na splácení dluhů mají právo trvat pouze skuteční, nikoliv falešní věřitelé Řecka. Ale to je další a dost objemné téma…. Takže „bankrot“ Řecka a přechod na drachmu nic nevyřeší. Naopak.

Pat Bateman|26. 2. 2015 10:40| reakce na Richard Fuld - 25. 2. 2015 17:24

Milý pane, to, že si někdo dovolil s Vaším veleváženým názorem nesouhlasit neznamená, že se neodpouští jiný názor. Naopak. Je to vyjádření diskuze!

Pat Bateman|26. 2. 2015 10:30| reakce na Richard Fuld - 25. 2. 2015 17:38

Nenapadlo Vás, že Vámi uváděné výsledky jsou způsobeny mnoha jinými příčinami (tedy zejména absolutní nekonkurenceschopností ekonomiky a obrovským plýtváním díky spoustě "levných" peněz padajících zhůry) a ne fiskální restrikcí? Omezení výdajů státu na věci, které nejsou pro ekonomiku produktivní a nezbytné sice způsobí snížení DPH (o vypovídací schopnosti tohoto ukazatele byly také popsány stohy a dle mého názoru popisuje něco zcela jiného než výkon ekonomiky), ale ve skutečnosti nezískají své příjmy pouze osoby, které žily z cízího a na dluh. Takže škoda malá, smutek krátký...

Josef Fraj|26. 2. 2015 08:29| reakce na Richard Fuld - 25. 2. 2015 16:56

Ono je vždycky lepší začít od té příčiny. Pokud ji neznáte, tak těžko najdete řešení. A příčina řeckých potíží je známá. Bohatství nevzniká výrobou ničím nekrytých peněz, ale prací. Dlouhodobě můžete spotřebovávat to bohatství, které jste reálně vytvořil. Pokud, jako Řekové, spotřebováváte více bohatství, než jste vytvořil, tak to nutně znamená, že spotřebováváte bohatství vytvořené někým jiným. Pokud jste mu ho neukradl, tak jste si ho od něj půjčil, tedy žijete na dluh. Věřitel předpokládá, že mu dluh splatíte s nějakým úrokem navíc a to opět v reálném, prací vytvořeném bohatství.

To co navrhujete vy, je nekontrolovatelná peněžní expanze. Jenže tím, že vyrobíte dvojnásobek peněz z ničeho, se vaše bohatství nezdvojnásobí. Je pořád stejné, jenom na něm jsou cedulky s většími čísly (inflace). Řešení tedy nespočívá ve finančních tricích, ale v práci, která jediná je zdrojem reálného bohatství Pokud chtějí Řekové splatit svůj dluh, tak musí nyní více pracovat a méně spotřebovávat. Tak to vyřešili například Lotyši, jak zmiňuji v jiném příspěvku.
Mají samozřejmě i druhou možnost, totiž zavést drachmu a vyhlásit bankrot. Tím by se zbavili dluhů a "potrestali" by tak nezodpovědné investory, kteří kupovali řecké dluhopisy i když věděli, že nejspíše nebudou splaceny. Drachma by rychle poklesla vůči euru, řecké mzdy by se dostaly na úroveň odpovídající reálné řecké produktivitě práce.

Pokud by v EU bylo možné, aby státy nekontrolovatelně vydávali státní dluhopisy, jak to navrhujete vy, tak by to nevyhnutelně vedlo k hyperinflaci. Euro by se stalo čistou "obecní pastvinou" se včemi důsledky. Eurozona sice postupně ztráci pud sebezáchovy, ale úplnou sebevraždu zatím spáchat nehodlá, takže má proti vámi navrhovanému postupu pojistky.

Pokud by vámi navrhovaný postup byl použit jenom pro Řecko, znamenalo by to, že řecké dluhy nezaplatí Řekové, ale celá eurozona. To je přesně to, o co se Řekové nyní nejrůznějšími formami snaží, ale snad chápete, že ti, kteří žili střídmě a spořili, nechtějí dát část svých úspor rozmařilým Řeků, zvláště když Řekové stále nevidí na svém dosavadním životě nic špatného.

Josef Fraj|26. 2. 2015 07:51| reakce na Richard Fuld - 25. 2. 2015 17:38

To se asi neshodneme, protože podle mne je příčinou problémů Řecka finanční expanze, jak se vám tu už někdo snažil vysvětlit. Váš lék je ještě větší finanční expanze. Jenže ono to nefunguje. Více nových peněz znamená jen větší problémy, pokud se ty peníze projí. A přesně to má Syriza v plánu. Znovu přimout zcela zbytečné státní úředníky, zvýšit mzdy, důchody, dávky nebím co všechno ješte. Mají to ve volebním programu. To, že má teď Řecko kocovinu po dlouhém velkém mejdanu je cena, kterou musí zaplatit. Jakou formou jí zaplatí je na nich. Těžko se jim to podaří ještě větším utrácením.

Že dluhy nelze splatit ještě větsím utrácením, pochopili například Lotyši, kterí si dobrovolně snížili platy o třetinu a výdaje státího rozpočtu o pětinu a do roky měli po krizi a 4% růst. Jenže vysvětlujte to v Řecku.

Richard Fuld|25. 2. 2015 17:40| reakce na Josef Fraj - 25. 2. 2015 16:35

Tak ono to má i své výhody. Příspěvek s největším počtem - je hned na začátku. Takže pokud se diskuze rozporoudí ...

Richard Fuld|25. 2. 2015 17:38| reakce na Josef Fraj - 25. 2. 2015 14:37

Děkuji za Vaši reakci na můj příspěvek. Nemohu s Vámi souhlasit, že řecké fiskální restrikce jsou jen na papíře. Taky tam mají skvělé výsledky. 25% pokles ekonomiky, 25% nezaměstnanost, 60% nezaměstnanost mladých, 30% zkrachovalých firem, tedy ekonomiku v plném rozpuku. A taky primární rozpočtový přebytek. Z toho mají Řeci tu největší radost.

Ale dost sarkasmu. "Léčba" ekonomiky jakýmkoliv druhem finanční kontrakce musí skončit vždy katastrofou. Jestli to v pobaltských zemích fungovalo a co přesně tam prováděli nevím, ale v případě Řecka jde o úplně zbytečnou a absurdní brutalitu. Co mě nejvíc překvapuje je to obrovské nadšení pro tu likvidaci Řecka lidem obecným. To nepochopím nikdy. Tedy jedno vysvětlení mě napadlo. Máte se dobře vy líní pijáci ouza? Tak tady máte přes držku, abyste příště věděli, že tohle se prostě nesmí.

Richard Fuld|25. 2. 2015 17:24| reakce na Zdeněk Gardelka - 25. 2. 2015 16:18

To máte za to, že se s takovým mimoněm bavíte. Dnes se nic neodpouští. To je projev nepřípustné slabosti. A vybočení z davu, který má předem ve všem skálopevně jasno je rovněž nepřípustné. Viz nekompromisnost a neoblomnost Němců a Trojky, ať nejsem úplně OT.

Richard Fuld|25. 2. 2015 16:56| reakce na Zdeněk Gardelka - 25. 2. 2015 14:15

Opět děkuji, že se věnujete takovému mimozemšťanovi, jako jsem já :-)

Nejprve několik slov na moji "obranu". V mém příspěvku nenajdete nic o příčinách jakýchkoliv problémů. Příčinami "řeckého problému" se v něm vůbec nezabývám. Pouze jsem si dovolil ostře zkritizovat způsob, jakým se "řecký problém" "řeší" a zkusil jsem víceméně navrhnout způsob, jakým by se mohlo Řecko bránit tomuto "řešení" a aplikovat své a skutečné řešení problémů, které doposud vytvořila "záchrana" Řecka Trojkou.

Pokud se chceme bavit o příčinách "řeckého problému", je třeba asi začít jinde, než u pouhého banálního konstatování, že si Řeci žijí nad poměry a mizerně pracují a mají špatnou strukturu ekonomiky. Je třeba začít u toho, že měnová unie je bez fiskální unie z ekonomického hlediska mírně řečeno velmi problematický projekt a že "řecký problém" může být toliko právě projevem tohoto šlápnutí vedle. To samozřejmě Řecko neomlouvá (pokud se vůbec má za co omlouvat), nicméně tento aspekt zahrne do skupiny "viníkům" i další subjekty vedle Řecka.

Teď tedy k Vámi tvrzeným příčinám "řeckého problému". Zjednodušeně Řečeno, podle Vás v Řecku lidé málo pracují, pokud už pracují dělají neužitečnou práci, za kterou jsou "nadměrně" odměňováni. Kromě toho lze doplnit, že tam je strašná korupce, neúměrně vysoké důchody, málo průmyslu a další nedostatky byste určitě vysypal z rukávu. K tomu všemu, je podle Vás v Řecku relativně hodně peněz. To vše pak porovnáváte s Německem a v tomto porovnání to samozřejmě nevypadá pro Řeky nijak skvěle. Ano, na první pohled to vypadá opravdu děsivě. Řecko se vymyká průměru v ohledu vysoké životní úrovně a současně tam nikdo nic užitečného nedělá, průmysl je jen zlomek ekonomiky...

Předně se chci zeptat jestli považujete vysokou životní úroveň řeckých občanů za ekonomický problém, který je třeba rázně řešit a pokud ano proč? Pokud si myslíte, že řečtí občané si žijí nad poměry, pak se ptám jestli se to děje na něčí úkor a pokud ano, tak jakým mechanismus vede k tomu dopadu na ostatní? Populárně řečeno se chci zeptat, jak Němci doplácí na Řeky, kteří si údajně žijí nad poměry? Dále se chci zeptat, jestli vysoká životní úroveň Řeků není náhodou "vykoupena" jejich zadlužením? Abyste mi lépe rozuměl uvedu příklad. "Majitel" domu pořízeného na hypotéku má oproti obdobně příjmově zajištěnému nezadluženému nájemníkovi panelákového bytu taky na první pohled nezaslouženě vyšší životní úroveň, že? Opravdu tedy existuje "řecký problém", jehož příčinou je rozmařile vysoká životní úroveň Řeků?

A teď tedy k řešení onoho "řeckého problému". Podle Vás tedy bylo třeba učinit tomuto nezaslouženému blahobytnému životu Řeků rázný konec. Začátkem tomto konce bylo rozhodnutí (resp. panika) účastníků dluhopisového trhu, kteří se začali zbavovat řeckých dluhopisů a tím odstřihly Řecko od možnosti refinancování jejich státního dluhu. Toto "rozhodnutí" převážně obchodních bank o ukončení dalšího refinancování řeckého státního dluhu, pak téměř bez reptání akceptovala ECB. Teprve v této chvíli podle mne vznikl skutečný a hlavně jediný řecký problém a zde také vidím jedinou příčinu jeho vzniku. Proto, jsem se ve svém příspěvku zaměřil na možnost odstranění této příčiny, tedy obnovení refinancování řeckého státního dluhu.

Zde jen doplním, že se bavíme o těch samých bankách, které tahali daňoví poplatníci z jejich průšvihů s americkým hypotéčním harampádím, které si bezelstně nakoupily od svých amerických kolegů. Bavíme se o těch bankách, které začali panikařit s výprodejem státních dluhopisů, k jejichž držení v aktivech nepotřebovaly "alokovat" žádný vlastní kapitál, který ale budou potřebovat, až dojde k tomu, že Řecko nebude moci splatit jimi držené dluhopisy. Pak to budou zase další peníze daňových poplatníků, které budou tyto banky potřebovat pro doplnění vlastního kapitálu, po odpisu těch nesplacených dluhopisů do opravných položek. Tyto peníze jsou už pro jistotu připraveny v eurovalu a nevím kde všude ještě. V reakci na další vlny výprodejů dluhopisů ECB od bank většinu řeckých dluhopisů odkoupila (popř. je přijala jako kolaterály při poskytování likvidity), čímž si dobrovolně převzala Černého Petra od bank, které ho svou zcela zbytečnou panikou vytvořily. Ale to jsem dost odbočil, nicméně berte to jako argumentaci na obhajobu mého příspěvku, který vidí těžiště "řeckého problému" hodně jinde, než nám různí mluvčí přes media intenzivně dlouhodobě "sdělují".

Takže zpět k "řeckému problému". Po té co banky odstřihly Řecko od možnosti dále refinancovat svůj státní dluh, se Řecko ocitlo v hrsti ECB, MMF a ostatních zemí eurozóny (následně se tato skupinka nazvala Trojkou), které se jali to nebohé Řecko "zachraňovat" a "pomáhat"mu třeba tím, že řecké penzijní fondy odpustí Řecku 50%? a víc dluhů, tedy že zkrátí o 50% nebo více úspory řeckých penzistů v jejich penzijních fondech. Tímto způsobem asi chtěla Trojka napravit to příliš velké množství peněz v Řecku a příliš velké řecké důchody, aniž by si někdo všiml malého pro Řecko specifického detailu, že v Řecku pobírá důchod pouze cca 50% důchodců.

Zde je třeba si všimnout, že když se skutečně (nikoli zdánlivě) pomáhalo těm bankám penězi daňových poplatníků, tak nikdo bankám nediktoval co mají příštích sto let dělat, a že by měli své bilance zredukovat na polovinu, počty zaměstnanců zredukovat o 25%, počet bank zredukovat o 30% a platy svých zaměstnanců snížit na 50% a 40% procent bank odevzdat státu v rámci jejich znárodnění. Pokud se v tomto zásadně mýlím, což nikdy nevylučuji, nechám se rád informovat a dovzdělat.

Další problém Řecka jsou podle Vás vysoké mzdy za zbytečnou práci. Trojka tedy začala řešit "řecký problém". A vymyslela "řešení", které zabije hned více much jednou ranou - fiskální restrikce. To je "záchranný" nástroj par excellence. Zcela unikátní nástroj na dokonalé zbídačení občanů sebevíc bohaté země. Výsledky se začaly objevovat velmi záhy. Po 5-ti letech "záchrany" Řecka zde máme 25% nezaměstnaných, 60% mladých nezaměstnaných, krach 30% firem (vynikající krok k řešení strukturálních problémů), máme tady sebevraždy důchodců, kteří nemají dál z čeho žít, máme tady rodiče dětí, kteří je odkládají do církevních organizací protože je nedokáží uživit. Tady samozřejmě sklouzávám k emocionálním argumentům, které ale Vy taky zjevně nezavrhujete, když mluvíte o tom, jak Řeci málo a neužitečně pracují. No, a málem bych zapomněl. Řecko dosáhlo hospodaření s tzv. primárním přebytkovém. Tolik krve, slz a potu pro dobrý pocit z vyrovnaného státního rozpočtu. A to jsme ale teprve na začátku, protože se po Řecích zřejmě bude chtít, aby splatili celý státní dluh, aby znovu získali tak vzácnou důvěru, TĚCH obchodních bank.

Jak plyne z vyjádření Trojky, jde o to, aby Řecko bylo hlavně fiskálně odpovědné a zprivatizované a aby při 25% nezaměstnanosti byl liberalizován pracovní trh a jiné lahůdky. Nicméně jsem přesvědčen a autor článku mi to potvrzuje, že pokud už nějaký "řecký problém" vznikl, pak byl ve sféře soukromých nikoli státních dluhů. A tady se přímo nabízí spousta otázek:

1. Proč tedy Trojka "řeší" státní dluh, který byl v roce 2009 kryt úsporami domácností z více než 100%, když skutečným problémem je údajně soukromé zadlužením řeckých jednotlivců u soukromých bank?

3. Není tedy náhodou problém v kvalitě bankami přijatých zástav a schopnosti Řeků splácet své dluhy, v kompetenci úvěrových pracovníků těchto soukromých bank? Pokud ne, v čem tedy spočívá vlastně ten "řecký problém"?

4. A pokud ano, proč tyto problémy soukromých bank řeší ECB, MMF a EU? A proč je za "řecký problém" vydáván státní dluh Řecka a struktura řecké ekonomiky?

5. Proč Trojka "řeší" problémy soukromých bank prostřednictvím fiskální restrikcí a donucením k privatizaci státního(!) majetku?

6. Jak si Trojka představuje, že pomůže soukromým bankám s dobytností jejich soukromých pohledávek tím, že v podstatě zlikviduje a zprivatizuje řeckou ekonomiku? Nebo jde o to zpřístupnit soukromým bankám i zástavy dlužníků tedy soukromý majetek, který bude "zprivatizován" (rozumějte prodán za hubičku) společně s tím státním majetkem?

7. Jak fiskální restrikce a vynucená privatizace, bankroty obyvatel a zlikvidovaná ekonomika změní strukturu Řecké ekonomiky, tak aby už nebyla v očích Německa problematická?

Abych to uzavřel. Opravdu mám pocit, že tomu asi nerozumím a skutečně si to rád nechám vysvětlit. Nezodpovězených otázek mám spousty. A mám na ně odpovědi, které mě vedou k radikálnímu závěru, že "záchrana" Řecka ze strany Trojky je novodobým ekonomický terorismem "fiskálně odpovědných" fundamentalistů. Mám pocit, že došlo k přesunu praktik MMF z Afriky do Evropy. Pokud mi tyto mé závěry relevantně vyvrátíte, budu Vám jen vděčný.

Josef Fraj|25. 2. 2015 16:35| reakce na Zdeněk Gardelka - 25. 2. 2015 16:18

Já bych to neřešil, tady si každý může naklikat co chce, kolikrát chce :(

Zdeněk Gardelka|25. 2. 2015 16:18| reakce na Zdeněk Gardelka - 25. 2. 2015 14:15

Teď nevim jestli jsem taky tak mimo že mám ty minuska taky :-)

Josef Fraj|25. 2. 2015 14:37| reakce na Richard Fuld - 25. 2. 2015 09:30

V pobaltských zemích si restrikce uložili dobrovolně a ne malé a dokázali tak bez velkého křiku ekonomiku v krátké době ozdravit. V Řecku jsou restrikce hlavně na papíře a jsou považovány za zlo, a pravděpodobně všemožně obcházeny, proto tam nefungují. Řekové už zapomněli, že existuje souvislost mezi prací a spotřebovávaným bohatstvím. Domnívají se, že když si ve volbách odhlasovali, že je bude sever Evropy živit, tak že je to jeho povinnost. Pokud teď EU neřekne, že takto ne. Tak se začnou "řecky" chovat i další země a přinejmenším eurozona se rozpadne.

A pokud jde o ten váš recept na snížení stamiliardovýcb dluhů pomocí 20 milionů, tak věřím, že na jeho nesmyslnost přijdete sám.

Zdeněk Gardelka|25. 2. 2015 14:15| reakce na Richard Fuld - 25. 2. 2015 09:30

Základní omyl, který se vaším přípěvkem line je ten že řešení je jenom o penězích a že vám uniká to že finanční problémy jsou jen odrazem těch strukturálních.

Problém je ten, že prostě v řecku relativně málo lidí dělá užitečnou práci a relativně hodně lidí si zvyklo na životní standard, který neodpovídá tomu co sami dělají.

Řecko má zároveň (budu se opakovat se slůvkem relativně) nízkou "reálnou" kapitalizaci - myšleno např. tím že zkrátka nemá tolik moderních průmyslových provozů s nějakou výrobní kapacitou.

Zároveň má ale relativně vysokou kapitalizaci myšleno pohledem kolik je v ekonomice peněz.

To slůvko relativně můžeme vstahovat třeba k německu.

Teď k příčinám stavu - jde o to že v německu třeba ta kapitalizace, myšleno v penězích zhruba odpovídá kapitalizaci myšlené ve "vybavení". Zkrátka v německu jsou moderní továrny, know how, vzdělaní zaměstnanci... což umožňuje produktivitu a životní standard který mají celkem přirozeně.

Úmysl eurodotací byl že když se tam naserou prachy, v řecku se využijí právě k té reálné kapitalizaci. Což se nestalo, vzpomeňme si na historky o majácích v horách, olivových sadech o několikanásobně větší rozloze než má ŕecko apod. Někdo by řekl že je to přirozený jev přerozdělování (třeba já), někdo by z toho vynil Řeky, nebo malou kontrolu z EU, podle jeho politického přesvědčení. To ale není až tak podstatné k pochopení problémů.

Problém není v tom že je v řecku málo peněz, nebo že by stačilo ztáhnout sekyru. Problém je v tom že je v Řecku víc peněz než odpovídá výkonnosti ekonomiky Řecka.

Řešení jsou v zásadě dvě - hodnotu peněz snížit (což se nestane protože euro, nicmńě k tomu spějí ti co navrhují návrat k drachmě a její devalvaci), nebo je z řecka vytřepat - což se přirozeně děje samo a je to vidět na klesající životní úrovni nominálních příjmech apod., které pomalu začíná odpovídat tomu co je pro řecko v současné chvíli přirozené.

Ti kteří vás minuskují možná nemají stejný názor, možná více nebo méně jiný než já. Ale co je nejspíš se mnou spojuje, uvědomují si narozdíl od vás existenci strukturálních problémů v řecké ekonomice.

Ono koneckonců odpuštění/odepsání/... dluhů sice není úplně mimo, ale rozhodně to není řešení problémů, spíš názor, že nejen řekové za ten průser můžou.

Abych to napsal jednou větou - váš příspěvek je natolik mimo že na něj lze reagovat dvěma způsoby - buď vás složitým vysvětlením v dlouhém příspěvku vysvětlit že jste mimo. A to tak že totálně. A nebo prostě minuskovat, což by vás mohlo aspoň donutit zamyslet se. Já jsem prvně taky jen minuskoval. Reaguji až nyní když si o to explicitně žádáte. Nejsem si ale jistej zda to u vás padne na úrodnou půdu.

Richard Fuld|25. 2. 2015 10:38

Předně děkuji za Vaši otázku k tématu.

Nejprve snad k případnému altruismu pana Schaubleho. Obávám se že Schauble má úplně jiné zájmy, ale to by byla jen spekulace. Ale k věci. V čem by byl problém, pokud by se Řeci pokusili založit novou banku, která by nakupovala pouze řecké státní dluhopisy?

Nejlépe bude uvést příklad. V dalším budu pro jednoduchost psát pouze o státu (namísto Řecko) a o bance (namísto nově založená banka) a o dluhopisech (namísto řecké státní dluhopisy). Stát potřebuje splatit dluhopisy o jmenovité hodnotě 10 mld. eur. Banka může dluhopisy koupit na sekundárním trhů s výnosem cca 10%, za předpokladu, že ještě nějaký trh s těmito dluhopisy existuje a někdo bude ochoten této bance dluhopisy prodat. Předpokládejme tedy tu horší variantu, tedy že bance nikdo před splatností dluhopisy neprodá. V tom případě stát emituje nové dluhopisy v objemu 10 mld. eur a banka se zúčastní aukce na primárním trhu a nakoupí je např. s výnosem 3%. Banka to udělá tak, že do aktiv zapíše závazek státu splatit dluhopisy a na vkladový účet státu připíše 10 mld eur (cenu nakoupených dluhopisů s výnosem 3% p.a.).

Podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost bank je riziková váha státních dluhopisů nulová. To znamená, že banka, která bude mít v aktivech pouze řecké státní dluhopisy bude podle těchto pravidel naprosto bezrizikovou finanční institucí s tím, že na krytí aktiv (dluhopisů) nebude potřebovat žádný vlastní kapitál.

V den splatnosti stát převede z banky 10 mld. eur na účet držitele splatných dluhopisů, jako splátku dluhopisů. Tady se nám to může rozkošatit, ale předpokládejme, že držitelem dluhopisů je ECB. V takovém případě bude muset banka získat likviditu namísto převedeného vkladu do ECB. Předpokládejme dále ten nejhorší scénář, kdy banka nezíská likviditu na mezibankovním trhu a v takovém případě se obrátí na Řeckou národní banku s žádostí o poskytnutí likvidity proti zástavě v podobě nově nakoupených dluhopisů. Podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost by ŘNB neměla mít problém s kolaterálem v podobě oněch dluhopisů a likviditu poskytnout. Problémem by ale mohlo být omezení ŘNB ze strany ECB, která už v minulosti oznámila, že nevylučuje, že dluhopisy nebude uznávat jako zástavu za poskytnutou likviditu.

V takovém případě bychom se dostali do zajímavé situace. ECB v roli držitele splatných dluhopisů (kterých má v aktivech další velká množství) by odmítla poskytnout ŘNB a potažmo bance likviditu s tím, že dluhopisy (ačkoliv jejich riziková váha je stále nulová) jsou rizikovými aktivy u nichž hrozí, že dlužník selže při jejich splacení. Zde je ale třeba doplnit, že to bude právě ECB, kdo znemožní splacení dluhopisů. Ocitáme se tak ve velmi podivné a na první pohled zacyklené situaci, kdy jsou připraveny peníze na splacení dluhopisů ale převod těch peněz není uskutečnitelný, protože držitel těch dluhopisů nechce poskytnout likviditu, kterou banka potřebuje k převodu těch peněz do ECB, a to s odůvodněním ECB, že u dluhopisů hrozí jejich nesplacení. Zdánlivě jsme se ocitli zacykleni v kruhu. Proč nejsou dluhopisy akceptovatelným kolaterálem? Protože hrozí, že nebudou spláceny. A proč hrozí, že nebudou splaceny? Protože nejsou akceptovaným kolaterálem. Posloupnost skutečných kroků ale v daném případě ukazuje, že se nejedná o cyklus. Řecko získalo peníze na splacení starých dluhopisů prodejem nových dluhopisů, staré dluhopisy je tedy možno splatit, není tedy důvod odmítnout nové dluhopisy jako kolaterál.

Neříkám, že v uvedeném "řešení" nebudou nějaké jiné problémy a rád se o nich dozvím z případné další diskuze.

Richard Fuld|25. 2. 2015 09:30

To je zvláštní. 25 mínusů (zatím) a ani jedna reakce, ve která by bylo sdělen alespoň jeden důvod nesouhlasu s mým příspěvkem.

Současně tímto opravuji v mém příspěvku chybu ve větě: "Celá ta "záchranná" akce Trojky pak schopnost soukromých VĚŘITELŮ splácet své dluhy naopak výrazně zhoršila drtivým dopadem fiskálních restrikcí na řeckou ekonomiku." Samozřejmě tam patří "schopnost soukromých DLUŽNÍKŮ splácet" namísto věřitelů, kteří obvykle nic nesplácí :-)

Jaroslav Krátký|24. 2. 2015 16:52| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2015 14:12

Pochopil jsem Vás správně, že na vyřešení této "absurdní situace" stačí 20 mil eur?
Kdyby to byla pravda, myslím si, že by to ani nemuseli být řečtí patrioti, ale že by to zatáhl např. Schauble ze svého kapesného.

Richard Fuld|24. 2. 2015 14:12

Pokud autor článku mluví o úvěrové expanzi v oblasti komerčních úvěrů, jako o klíčové příčině řecké krize, pak nerozumím tomu, proč je za problém vydáván údajně vysoký řecký státní dluh, který byl a je plně kryt úsporami řeckých domácností. Pokud je problém v komerčních úvěrech, pak jde o problém ve sféře soukromých bank, ve sféře kvality zastaveného majetku a schopnosti soukromých dlužníků splácet své dluhy, nikoliv o problém ve sféře státního dluhu. Celá ta "záchranná" akce Trojky pak schopnost soukromých věřitelů splácet své dluhy naopak výrazně zhoršila drtivým dopadem fiskálních restrikcí na řeckou ekonomiku. Celou tu "záchrannou" akci Trojky proti Řecku lze s trochou nadsázky označit za ekonomický terorismus.
Jak z této absurdní situace ven? Jediné, co Řecko potřebuje, je parta řeckých patriotů nebo jiných altruistů, kteří by založili řeckou národní banku (obchodní, nikoliv centrální banku), která by dělala jedinou věc, nakupovala by řecké dluhopisy. Na založení takové banky a zahájení provozu stačí cca 20 mil eur. To znamená zorganizovat např. veřejnou sbírku, v níž by se vybralo cca 2 eura na každého občana Řecka. Tím by Řecko zcela vyřadilo Trojku i hysterické Němce z jejich likvidační "hry" na "záchranu" Řecka. Tato banka by nadále refinancovala řecký státní dluh nově v ní vytvářenými penězi a celá ta zbytečná a absurdní krize by mohla být zažehnána. Otázkou by tak pouze zbylo, co se škodami, které v Řecku nadělal Trojka při její "záchranné" akci. S tím by si už snad Řeci nějak poradili.