Diskuze: Typologie politiků

Jan Daniel|13. 8. 2014 22:35| reakce na Jan Altman - 13. 8. 2014 18:21

Nejde o žádnou obhajobu konkrétních osob. Jen o konstatování, že v 90.letech se do politiky díky tehdejší konstelaci dostali lidé, kteří nezapadají do standardní kategorizace politiků.

Jan Altman|13. 8. 2014 18:21| reakce na Jan Daniel - 13. 8. 2014 12:50

Částečně pravda.
Na druhou stranu Klaus, Zeman a mnozí další polistopadoví politici před sametovou krycí operací pracovali v Prognostickém ústavu či jiné podobné organizaci.
Tedy státem vychovaní a placení "intelektuálové", paraziticky se dobře živící pseudoprací ve státní výzkumné či akademické organizaci - typické kádrové rezervy pro vysoké politické funkce - bez ohledu na režim.

To je jako dnes hájit nějakého jiného politika, jako že není politikem od školy, ale že se i sám živil prací - třeba v odborech, nebo pracoval v nějakém "Ústavu evropských studií" či v nějaké státem dotované lidskoprávní neziskovce, nebo třeba v EGAPu či ČSÚ.

Jan Daniel|13. 8. 2014 12:50| reakce na Tomas Hruby - 11. 8. 2014 15:26

Máte pravdu. Politici z 90.let nejsou čistá áčka ani jiná kategorie. Klause či Zemana bych proto do takové kategorizace vůbec nemíchal. Byla to jiná doba, kdy politika jako systém fungovala jinak než teď. Většina lidí, kteří se přes OF ocitli v politice, by dnešním "standardním politickým procesem" vůbec neprošla.

Jan Daniel|13. 8. 2014 12:46

Vynikající text. Pouze bych si dovolil doplnit, že opomíjí jeden typ politiků, který by si zasloužil zvláštní kategorii: "Ksicht z billboardu". Je to člověk, který je veřejně známý a oblíbený z jiného oboru a politici si ho dají na kandidátku, aby jeho popularita zvýšila voličské preference. Obvykle sice nemají žádný myšlenkový přínos (což v případě politika je plus, nikoliv mínus), ale stávají se i ministry.
Nejde jen o herce. Například Schwarzenberg, který je tím mixem, je do značné míry i ksichtem z billboardu.
Do této kategorie spadá svým způsobem i Věra Jourová - na kandidátku se dostala díky tomu, že byla ve vazbě. Nakonec se bizarní souhrou okolností stane eurokomisařkou.

Tomas Hruby|11. 8. 2014 15:26| reakce na Petr Hampl - 8. 8. 2014 13:18

No nevím, Klaus se "živil prací" docela dlouho na to, než aby seděl do vaší definice kategorie jedna. Ta perfektně sedí třeba na Grosse a Sobotku či z druhé strany spektra na Marka Bendu, ale většina z první vlny polistopadových politiků je přeci jen trochu jiná kapitola. Já si myslím, že na tu první vlnu politiků po roce 1989 to zkrátka nesedí, našlo se například hodně lidí vystupujících vysloveně jako "aktivisté", přitom ale svým zakotvením to byli spíš typičtí podnikatelé a někdy i daleko šílenější kombinace. Začíná to podle mě velmi často sedět u vlny nastupující kolem rozpadu ČR v roce 1993...

Jaroslav Krátký|8. 8. 2014 22:09| reakce na Gabriel Pleska - 8. 8. 2014 10:15

Ano, souhlasím. Tiskaři aby ušetřili, používají navíc 4. kazetu s černou barvou, protože kdyby ji míchali z těch tří základních, vyšla by mnohem dráž a přitom se černá používá nejvíc. V tomto smyslu je černá 'základní' barva.

Petr Hampl|8. 8. 2014 13:18| reakce na Jaroslav Krátký - 8. 8. 2014 01:50

Klaus je v kategorii jedna, Porošenko tři, Schwarzenberg je směs jedničky, dvojky i trojky.

Gabriel Pleska|8. 8. 2014 10:15| reakce na Jaroslav Krátký - 8. 8. 2014 01:50

Pane Krátký, hnidopišskou připomínku jsme předpokládali, proto je v prvním odstavci upřesnění, že mluvíme o jednom základním barevném modelu. Přesněji jde o model CMYK, který používají tiskaři – je tam link.

František Marek|8. 8. 2014 06:12| reakce na Jaroslav Krátký - 8. 8. 2014 01:50

Že by (pod)kategorie politik - turista?

Jaroslav Krátký|8. 8. 2014 01:50

a) Hnidopišská připomínka: základní barvy jsou 3
b) Kam zařadit v uvedených kategoriích Klause, Schwarzenberga, Porošenka?

Jan Altman|7. 8. 2014 15:04

Každý z těch typů je ve finále zločinec, který chce realizovat svoje představy (a své živobytí) z peněz vyražených z jiných, proti jejich vůli.
Pohled na politiku a stát jako na organizaci mafiánského typu (poskytování "ochrany" za výpalné) je více než na místě.

Dělit ty zločince opravdu můžeme podle různých kritérií (např. i na bezostyšné hrabivce lačné po moci a majetku -versus- idealisty s mesiáškým komplexem). Ale opět je otázkou, jaký to má smysl, resp. zda lze říci, který z druhů je horší/škodlivější (protože k těm druhým lze řadit i PolPota, Castra či Hitlera).

Josef Tětek|7. 8. 2014 14:52

Výborná analýza. Dodal bych, že jeden typ se může maskovat za druhého - například nyní často můžeme slyšet o jednom podnikateli, co šel do politiky zdánlivě jako rozzlobený muž. Podobnost s reálnými osobami samozřejmě také čistě náhodná :-).