Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Diskuze: Investice do vzdělání: Mýty a realita

23. 8. 2012
 6 498
14 komentářů

Přihlášení do diskuze

Diskuze

medicína se především studuje jako celek, se zkouškami prakticky ze všech oborů (samo, většinou jde o bazál), po absolvování se teprve zařazují lékaři do oborů a po několika letech skládají specializace z oborů- atestace.
Dřív byly dvoustupňové- cca po 3 letech se skládala atestace z některého základního oboru, a po dalších 3-6 letech se skládala buď druhá atestace ze základního oboru (třeba primářská interní dvojka)nebo z nástavbového oboru (diabetologie, endokrinologie, plicní)
Ten starší model měl jednu výhodu- lékař s první atestací již mohl legálně(pokud dostal důvěru) sloužit samostatně noční včetně jednotek intenzívní péče.Ono sice reálně často sloužil JIPku tři měsíce po škole s tím, že garant služby někde byl na nedostupném telefonu, ale pssstt.. :-) Občas to bylo docela maso, ale zas se člověk hodně naučil.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Za tenhle příspěvek děkuji. Nechtěl jsem do článku dávat reklamu, ale přesně tohle jsem měl na mysli. Existují univerzity, které se zaměřují na dospělé lidi a které s nimi jednají odpovídajícím způsobem.

Obávám se, že většina diskutujících má na mysli školy typu ČVUT, kde studium spočívá v tom, že mladý člověk je pět let soustavně ponižován, řeší extrémně těžké úkoly, nedostane naprosto žádnou podporu a nenaučí se nic, co by bylo použitelné v praxi. Vedl jsem loni přijímací pohovor s jedním absolventem ČVUT a jako by na mne dýchla 80. léta. Ten mladý muž má sice titul inženýra, ale úplně ztratil pět let!

Předpokládám ale, že pokud se čtyřicátník nebo padesátník rozhodne studovat, dokáže si vybrat úplně jiný typ školy.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Ať už je to s těmi mýty jakkoliv, v oblasti vzdělávání jsme na počátku revoluce. Třeba se časem zapojí i naše VŠ...

https://www.cours era.org
https://www.edx.org
http://www.khanacademy.org

http://www.ted.com/tal ks/daphne_koller_what_we_re_le arning_from_online_education.h tml

Nahlásit

-
0
+

Nemohu si pomoci a neokomentovat to Bože, to je ale blábol. :-(

Nahlásit

-
0
+

Jakožto andragog a mladý člověk, který má zároveň zkušenosti se vzděláváním lidí 40+ i 55+ bych rád okomentoval mýtus č. 6:
Chápu, že se jedná o publicistický článek, přesto by měl dodržovat základní pravidla o psaní faktů. Především, že starší lidé mají mnohem rychlejší schopnost vstřebávat nové poznatky. Fyziologicky je mozek na nejvyšším stupni schopnosti učit se, ukládat informace z krátkodobé do středně a dlouhodobé paměti zhruba ve 18 - 25 letech, pak už to jde z kopce. Naopak s přibývajícím věkem se vlivem, řekněme moudrosti, zvyšuje schopnost spojovat části do celku a vidět věci v hlubších souvislostech. Pokud mají 19 letí a 40 letí jiné výsledky ve stejném prostředí (stejná instituce, stejné zkoušky, ...), pak to může být dáno rozdílnými mírami motivačních/stimulačních podnětů.
Případným dalším problémem pak může být metoda výuky, tedy 20 letí se učí a přijímají různé podněty jinak než např. 40+ letí, a nikoli hůře, prostě jinak. Stejně to může být naopak, lektor s učební metodou vhodnou pro lidi 20-25 let bude lamentovat, jaktože to ti např. 40+ mají problém absorbovat.

Nahlásit

-
0
+

Ovšem, že nedokázal!

Bylo by pošetilé hlásit se ve 40 na školu, která je šita na míru velmi mladým lidem.

Nicméně dnes už je situace taková, že - s výjimkou medicíny - je možné pro každý obor najít slušnou školu zaměřenou na dálkové nebo distanční studium. Pokud vám nevadí studovat v angličtině.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Otazka je, zda byste tim ctyricatnickym mozkem a telem dokazal zvladat opet cca 10 predmetu soucasne, prebihani mezi jednotlivymi budovami skoly, atd. A zda byste vydrzel nechat si kalet na hlavu ucitelu, kteri to maji v oblibe.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Výzkum se provádí tak, že se lidé rozdělí do skupin podle příjmu rodičů. V rámci každé skupiny se pak zkoumá souvislost mezi vystudovanou univerzitou a příjmem. Ukazuje se, že souvislost není statisticky významná!

A dodám ještě osobní zkušenost (byť není statisticky důležitá). Odstudoval jsem rok MBA programu na škole se strašlivě drahým školným, která bývala dost prestižní a která má mezi absolventy spoustu velkých generálních ředitelů. Když zajdu na setkání absolventů, potkám tam pouze lidi, kteří zůstali i s tím drahým MBA na úrovni specialistů či nižších manažerů nebo mají vlastní firmy do pěti zaměstnanců. Opravdoví velcí ředitelé se scházejí jinde.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Souhrnná odpověď:

Jako mládenec jsem absolvoval tři roky ČVUT FEL, kde jsem úspěšně prošel zkouškami z matematických analýz (tři zkoušky), teorie elektromagnetického pole (dvě zkoušky) a lineární algebry. A troufám si tvrdit, že se svým dnešním pomalým čtyřicátnickým mozkem bych to zvládnul s řádově poloviční námahou. Rychleji bych rozpoznal, co je důležité. Lépe bych si organizoval čas. Nebál bych se ozvat se, když něčemu nerozumím.

Pochopitelně, jestli už někdo 15 let nestudoval a má nerozhýbaný mozek, bude to pro něj na začátku dost bolestivé. Podobně, jako kdyby měl fotbalista po letech znovu začít trénovat. Ti, kdo se nenechají po roce odradit, zjistí, že je to skvělé. Těžké jsou pouze vztahy k učitelům. Někteří, kteří mu ve 20 lety připadali jako znamenití, mu budou po letech praxe připadat jako obyčejní žvanilové.

Souhlasím, že jestli máte doma malé dítě, je lepší pár let počkat. A ještě tři podstatné rady:
1) Nebojte se studovat pomalu. Když padesátníkovi, který chodí do práce, zabere studium pětileté školy deset let, není to ostuda.
2) Vyberte si školu, která se hodně věnuje dálkařům. A ne takovou, která je zařízena na denní studenty a dálkaře jen trpí.
3) Udělejte si audit svého životního stylu. Já jsem kupříkladu zjistit, že když vyměním auto za vlak, získám tím tolik času, že to na studium stačí.

Nahlásit

-
0
+

Bez atestace nemůže lékař samostatně pracovat a její získání je podmíněno minimálně pětiletým působením v určitém oboru. Takže zde to bez praxe ani nejde.

S postgraduálním studiem je to složitější ... Dle mého názoru je ideální několik let pracovat, získat zkušenosti a případné povinné zkoušky způsobilosti a teprve potom se s jistým přehledem a nadhledem dát na vědu. Obzory čerstvého absolventa a člověka s praxí se někdy mohou velmi lišit. Nicméně si dovedu představit i situaci, kdy má student během VŠ studia rozpracovaný slibný projekt a po promoci chce pokračovat a dotáhnout věc do konce.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

Celé studium ve vyšším věku by asi byl problém. Ale třeba atestace u lékařů, nebo postgraduál se domnívám, že jsou přínosné až po získání praxe.

Nahlásit|Zobrazit komentovanou zprávu

-
0
+

První mýtus, dle mě není mýtus.
Autor úplně zanedbává sociální kontakty. Ne nadarmo se říká: Není až tak důležité co znáš, ale koho znáš! Kontakty jsou daleko důležitější než vědomosti, i když uznávám, že by tomu tak být nemělo.
Nyní si dovolím se rouhat, ale jsem přesvědčen, že existuje i mýtus nízkých daní. Rozhodující je na co a jak efektivně jsou daně vynaloženy nikoliv jejich výše.
Proto existuje názor, než neefektivní, raději žádné, ale to se dostáváme z deště pod okap. Problémy nevyřešíme, ale vytvoříme si jiné.

Nahlásit

-
0
+

Zaujal mě bod "Mýtus šestý: Je lepší studovat v raném věku". Nedávno jsem byl na akci, kde byla velka penetrace movitých a inteligentních lidí. Zabřednul jsem do skupiny sobě blízkých, tj. šachistů. A jelikož se jednalo o společenskou akci a všem bylo cca 30+, bylo možné se volně bavit. Došli jsme při rozhovoru k závěrům, že již zdaleka nemáme tolik nadšení a síly. Kolem 20 let věku jsme zvládali vysokou školu, hrát šachy v ČR, Německu, Rakousku a mnohdy ještě dál. Měli k tomu nějakou brigádu nebo zaměstnání, často byli mnohem víc mezi lidmi atd.
Ano, teď je to o tom, že víme, co bychom se rádi dozvěděli, ale jen se starat o děti je tak náročné, že studium není možné. Přitom bych tak rád studoval. Dělám něco špatně?

Nahlásit

-
0
+

Autor má evidentně nějaké špatné zkušenosti s dvacetiletými "dětmi", nicméně jako sociolog by měl vědět, že generalizace není potvrzením obecného pravidla.

Jako vysokoškolský pedagog by zase mohl zkusit pojmout diametrální rozdíl mezi kombinovanou formou studia humanitních a ekonomických oborů na ústavu typu Vysoké školy ekonomie a managementu a prezenčním studiem na vysokých školách technického, přírodovědného a lékařského typu. Třeba jaderná fyzika nebo medicína se jinak než prezenčně vystudovat nedají. Těžko si představit zástupy čtyřicátníků, kteří se minimálně na pět let nechají dobrovolně vyřadit z pracovního procesu ...

Nahlásit

-
0
+