Diskuze: Daňová reforma: Vyplatí se nepodporovat mladé?

Josef Tětek|24. 3. 2011 11:09| reakce na Radovan Dell - 22. 3. 2011 22:39

A mě zase nebaví platit někomu cokoli, ať už se jedná o dovolenou, bydlení či jídlo. Jak už tu někdo zmínil - nejlepší podpora člověka je jej neokrást. A jde-li někomu o solidaritu, pak nejlepší podporou solidarity je nevytlačovat ji státním přerozdělováním.

Radovan Kubát|23. 3. 2011 15:51| reakce na Radovan Dell - 22. 3. 2011 13:28

Je dobré podívat se na uplynulých 20 let a na to, jak se za tuto dobu některé lokality změnily k nepoznání (k lepšímu i horšímu). Vývoj v následujících 20 letech (běžná doba splácení hypotéky) může být ještě překotnější. Navíc většina majitelů jistě chce nemovitost využívat i po splacení hypotéky.

Je dost dobře možné, že v budoucnu bude většina lidí vydělávat méně (nůžky se rozevírají, bohatí bohatnou, chudí chudnou, střední třída vymírá). Nájmy pak půjdou dolů, splátky hypotéky ale může mít mnoho lidí i vyšší (skončení fixace v nevhodnou dobu).

Radovan Kubát|23. 3. 2011 15:44| reakce na Radovan Dell - 22. 3. 2011 13:28

V mnoha bodech s Vámi nesouhlasím. Vezmu to od začátku do konce. 1) Nájemník zaplatí hypotéku jen někdy. Např. v Praze je snad vždy výnos z nájmu nižší než splátka hypotéky. Snad jedině pokud máte odvahu risknout to například s Ukrajinci - ty většina majitelů nechce a tak jsou nuceni platit vyšší nájem. Na druhou stranu se musíte smířit s tím, že jich bude v bytě bydlet poněkud více než u nás bývá zvykem a že si pravděpodobně budou sousedi stěžovat na nadměrný hluk. 2) Za 30 let budou některé byty/domy stát více než dnes, jiné naopak budou mít zanedbatelnou hodnotu. Kolik si myslíte, že se bude platit za byt na sídlišti na kterém budou běžně hořet auta a kde vás každou chvíli někdo přepadne? Už před mnoha lety jsem vyslechl rozhovor mladých lidí, kteří nakonec ustoupili od koupě levného bytu. Začali váhat když zjistili, že je v noci v domě a okolí poněkud "živo" a dorazilo je když kolem nich projel HOŘÍCÍ VÝTAH. Sousedé mohou cenu bytu/domu zásadním způsobem srazit a majitel může jen stěží ovlivnit kvalitu svých sousedů.Nájemník se v nejhorším případě odstěhuje jinam, ztráty má zanedbatelné. 3) V posledních třech letech tržní nájmy stagnují a po ukončení regulace mnoho odborníků předpovídá jejich pokles. Češi vymírají, bytů a domů bude fůra. Narušit by to mohlo jen dosluhování panelových domů. V PRŮMĚRU pravděpodobně půjdou dolů ceny nemovitostí i nájmy. 4) Majitel neplatí méně a méně. Stačí když bude majiteli končit fix v době, kdy budou úrokové sazby velmi vysoko a rázem může dojít k výraznému navýšení plateb! 5) Znárodnění není až tak pravděpodobné, zvýšení daní je velmi pravděpodobné (i když to teď tak nevypadá).

Libor Kosour|23. 3. 2011 15:15| reakce na Radovan Kubát - 23. 3. 2011 14:06

Souhlasim, jedina myslitelna "podpora bydleni" je masove stavet domy/byty, aby se levne prodavaly.

Libor Kosour|23. 3. 2011 15:14| reakce na Ladislav Ludvík - 22. 3. 2011 19:29

On by ten odhad asi nebyl vypovidajici. Kdyz si ve 4 smlouvach v rodine nasporim optimalni cilovou castku cca 4x 150 000, pak si 3 smlouvy vyberu a na ctvrou si pujcim zbytek na byt/dum, budete mit ve statistice znacne odchylky od reality.

Radovan Kubát|23. 3. 2011 14:06

Osobně jsem přesvědčen, že už se dávno prokázalo to, že všechny podpory bydlení (dotace úroků, odpočty,...) vedou pouze ke zvýšení ceny a tudíž že zájemci o koupi jsou zatíženi stejně a rozdíl je jen v tom, že díky dotacím a úlevám je větší díra ve státním rozpočtu a že se více napakují developeři.

Radovan Dell|22. 3. 2011 22:39| reakce na Ladislav Ludvík - 22. 3. 2011 19:29

Statistiku vám nenabídnu, ale za sebe můžu říct, že ze 3 stavebních spoření šly 2 na bydlení. Ze svých známých znám jen jednoho člověka, který použil stavební spoření na bydlení. Většinou to jde na auto.

Stavební spoření by mělo být účelové na bydlení a nebo vůbec. Taky mě nebaví někomu přispívat na dovolenou.

Ladislav Ludvík|22. 3. 2011 19:29| reakce na Radovan Dell - 22. 3. 2011 13:28

Radovane, v podstatě s Vámi souhlasím. Dokud ale bude v jakékoliv formě existovat v podstatě neúčelová podpora stavebního spoření, vždy budu bojovat za zachování úlev na hypotéky. Stát v průběhu posledních skoro 20 let promrhal přes 100 miliard korun. Než aby toto pomohlo potřebným lidem ke snadnějšímu získání nemovitosti, pomohlo to středním a vyšším třídám k zajištěnému vysokému výnosu v podstatě na cokoliv a mnoha tisícům poradců stavebních spořitelen k defacto bezpracnému zbohatnutí. Pokud by se mělo něco zrušit první, je to podpora stavebního spoření, jelikož u hypoték je zaručena účelovost, kdežto u stavebního spoření ne. Pokud stavební spoření, tak jen přísně účelové s kontrolou, co se s těmito prostředky stalo.

Docela by mě zajímalo, jestli existuje nějaká statistika, nebo alespoň odhad, kolik prostředků ze stavebního spoření bylo použito k financování bydlení a kolik jinak, tedy dovolené, auta atd...

Miloslav Trmač|22. 3. 2011 17:41

Autor tvrdí: "Podobně jako u důchodové reformy a s ní spojeného zvyšování daní jsme se zatím dočkali pouze obecných hesel bez jakékoliv analýzy dopadů."

Sluš něpodrobná analýza nejen že existuje, ale taky byla ministerstvem zveřejněna hned vedle tiskové zprávy a prezentace.Stačilo by se zajímat...
Samozřejmě tam nejsou dopodrobna rozvedené výpočty, ale "proč" a "za kolik" tam napsané u každé výjimky je.

Radovan Dell|22. 3. 2011 13:28| reakce na Vladislav Kalina - 22. 3. 2011 12:41

Mně osobně nevadí, když dojde ke zrušení daňových úlev na hypotéky. Když jsem si bral hypotéku, tak jsem s nima stejně nepočítal. Je potřeba počítat s nejhorší možnou variantou, ne nejlepší možnou. Samozřejmě chápu, že spousta lidí to dělá přesně naopak.

Vlastní bydlení je natolik výhodné, že nevěřím, že by to nějak výrazně změnilo zájem o hypotéky, banky budou reagovat snížěním ceny, zrušením poplatků, atd...

Pokud jde o investici do vlastního bydlení, pak je to samozřejmě velmi výhodné, i kdyby ten byt/dům měl být k pronájmu. On ten nájemník vám tu hypotéku pěkně zaplatí, anebo vám významně přispěje. Nájemníkovi pak nezůstává nic, vám zůstává nemovitost. Nějaké kolísání cen nemovitostí na tom nic nezmění, protože za 30 let budou stát byty/domy stejně více, než dnes. Za posledních 20 let šly nájmy jen nahoru, takže kdo žije v nájmu, ten bude platit pořád jen více a více, zatímco majitel nemovitosti platí s léty méně a méně.

Riziko je, že vám nemovitost můžou pořádně zdanit nebo znárodnit.

Vladislav Kalina|22. 3. 2011 12:41

Já jsem přesvědčený, že odečitatelnost úroků není projevem snahy pomoci mladým rodinám, ale je to spíš produktem hypotekářské lobby. Zvlášť u těch mladých rodin podle mého názoru koupě vlastního bytu nedává racionální smysl. Taková mladá rodina, přestože nemá peněz nazbyt a třeba ještě ani neví, kolik bude mít nakonec členů, musí řešit dilema koupit levný/malý byt (který možná brzy přestane vyhovovat), anebo se zadlužit na hraně možností a koupit velký/drahý byt (který možná nakonec ani nevyužije, ale bude kvůli hypotéce značnou část života žít z ruky do huby).

Podle mého názoru je mnohem výhodnější žít několik let v nájmu, stěhovat se do větších bytů podle aktuální potřeby rozrůstající se rodiny, bez zábran se stěhovat za lepší prací, a třeba po deseti letech spoření si teprve koupit vlastní byt. Já sám bydlím se svoji rodinou v pronajatém bytě a vyhovuje nám to. Nechápu proč se mě stát snaží tlačit do koupě vlastního bytu, když by stát měl být naopak rád, že jsem flexibilní a můžu svoje vzdělání uplatňovat tam, kde je momentálně nejvíc potřeba (tzn. tam kde mi nabídnou nejlepší pracovní podmínky).

O kolik stát přijde tím, že si hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření vezme méně lidí? Stát nepřijde o nic. Když si lidé nevezmou hypotéku, tak to přece neznamená že si půjdou vykopat zemljanku. Znamená to že se poohlédnou po nájmu, takže se začne stavět víc nájemních bytů.

Vlastní bydlení je jen jeden z mnoha způsobů dlouhodobého investování do vlastní budoucnosti.

František Pašingr|22. 3. 2011 10:17

Ideální by asi bylo podporovat všechny občany tím, že jim stát nebude brát jejich peníze vysokými daněmi. Proč v tom dělat nějaké diskriminace (rozlišování) vyjímkami.