Diskuze: Vydupej si ve večerce doklad, vyhraj milion. Proč účtenková loterie nedorazila do Evropy

Gabriel Pleska|3. 12. 2011 19:01| reakce na Tomáš Novotný - 3. 12. 2011 11:29

Mně to přijde perversní. Rozumíte: račte obrátit kapsy naruby, panstvo. A všichni. A aby vám to nebylo líto, hoďte si kostkou, komu padne nejvíc, dostane zlaté hodinky, co patřily tamhletomu pánovi. To ti policajti před obchodem mi přijdou jaksi upřimnější. Víte, vypovídá to něco o člověku. A „podřizuji se hrubému násilí“ je vlastně důstojný postoj... oproti účasti na téhle luterii.

Tomáš Novotný|3. 12. 2011 11:29

O loteriích nic bližšího nevím, přestože jsem v Soulu už téměř půl roku, ale ze zkušenosti můžu říct, že se mi ještě nikdy nestalo, abych účtenku nedostal - a nezáleží na velikosti transakce. Každý mi ji v podstatě nutí, protože ji davá dohromady s vrácenými penězi, anebo s kartou. V některých restauracích ji dokonce poskládají, aby se vešla do peněženky ;-) Co se týče Evropy, pamatuji si, že v Itálii postávala police před východy ze supermarketů a kontrolovali zákazníky s nákupem, jestli si nesou účtenku - údajně za to byla pokuta a všichni Italové mi říkali, ať si na to dávám pozor a účtenky hned nezahazuji. V tomhle kontextu je ta loterie opravdu lepší nápad.

Jan Altman|2. 12. 2011 17:30

Podle mne je dobré jít více k jádru problému a zeptat se, jestli je dobré chtít, aby stát na daních vybral více.
Čím více vybere, tím jednak jinde (v soukromé sféře) bude chybět a dále je otázka, jak s nimi naloži. Pravděpodobně je rozkrade prostřednictvím korupčních předražených zakázek. A to v tom lepším případě. V horším je použije proti nám, zřídí za ne další šikanizující úřad či posílí velkého bratra (elektronizace státní správy, kamera na každém rohu, ...).

Ale to jsou praktické pohledy. Za významnější považuji aspekty morální, právní a etické. A zde je otázka takováto: jakým právem někdo (a je fuk, jestli se nazve státem, mafií, církví,...) požaduje desátek z dobrovolné transakce dvou stran. Dohodnu se s někým, že mi vymaluje byt a já mu na oplátku zaplatím. A v ten moment přiběhne pan stát a činí si nárok na pětinu hodnoty dané transakce. Já v tom nic morálního, etického a spravedlivého nevidím.

A argument, že stát ty prostředky "prostě potřebuje", je zcela mimo. Protože třeba JÁ potřebuju polovinu z hodnoty všech transakcí. Tak sem s nimi! Navíc než stát začne křičet, že je potřebuje, měl by přestat rozkrádat a plýtvat. Do té doby by měl cudně držet ústa.

A že stát nabízí užitečně služby? A je to pravda? A jak se pozná užitečná služba? Jak jinak, než že je za ni někdo ochoten dobrovolně zaplatit? A co je užitečného na službách celníků či Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví? A neposkytl by některé z těch užitečnějších služeb trh levněji a ve vyšší kvalitě? Ale toto je už vedlejší. Podstatná je amorálnost donucení a zločinnost pošlapání vlastnických práv.

Můžeme to brát i tak, že to je ze strany taxikářů a zelinářů forma politického protestu. Daňová neposlušnost. Dokud třeba při volbách do senátu nebudou mít voliči k dispozici i lístek s nápisem "Nechci žádného senátora. Ani poslouchat, ani živit.", nic jiného jim nezbývá.

Jan Matúšek|2. 12. 2011 16:17

Nevím, proč se šedé ekonomice neříká nějakou veselejší barvou, třeba žlutá. Ať tak, nebo tak, je to ekonomika krásná.