Diskuze: Válka právníků s ekonomy

Oldřich Starý|29. 11. 2011 23:13

Španělsko v roce 1986 členem Evropské unie a v roce 1999 vstoupilo do eurozóny. 16 000 rodinných zelinářských farem (zdroj Wikipedie) zaměstnává (lo) imigranty a nedaly ani peso daní. Do roku 1999 musely být pesa utraceny - převážně formou investic do nemovitostí (opět staví imigranti). Tlak na bankovní půjčky (slevy např. odpisy úroků hypoték) byl jen důsledkem dohody právníků se "zelináři" o ceně legalizace nezdaněných peněz.
Tam na jihu si s pravidly problém nedělají, pak se diví, že je nějaká dostihnou.

Petr Kocur|23. 11. 2011 11:01

Souhlasím a ještě bych dodal: Neodolatelná přitažlivost dluhů pro politiky. Není nic snazšího než si vybudovat pro voliče atraktivní obraz tím, že rozdám z cizího, z jejich. Vypadá to, jako že dávám peníze z vlastní kapsy, zatím se však kapsuji na úkor voličů, resp. jejich dětí a vnuků. Část voličstva to tuší, ale vůbec jim to nevadí, ba dokonce vyhovuje. Ostatně oni si teď užijí, umřou a dluhy přenechají mladším (viz přemluv bábu).
K laureátům Nobelových cen za ekonomii: Od většiny bych si nenechal poradit, kam investovat, dokonce bych ani nechtěl je mít v rodině. Jsou to slouhové politiky, politiky dluhů.
Ostatně dluhy nejsou nic jiného než cesta do otroctví. Na počátku velmi lákavá pro většinu obecenstva. A když se na ni jednou vydáte, bývá to nadlidský úkol uniknout z té sladké pasti. Zadlužování vždy končí však, jak známo, tragicky.

Jan Altman|22. 11. 2011 21:26| reakce na Otakar Hokynář - 22. 11. 2011 16:08

Dominance advokátů v politice je opravdu symptomatická.
Ale vlastně se není co divit. K základní kvalifikaci advokáta i politika patří bez uzardění lhát.

Na druhou stranu, vzdělání (gynekolog či právník versus ekonom) není tak důležité, jako motivy. A motivy jednání každého jednotlivce, včetně politika, jsou víceméně jasné - jde o uspokojování vlastních potřeb a priorit.
Proto i kdyby v politice byli pouze držitelé nobelovy ceny za ekonomii, moc by to nepomohlo, neb nebudou sledovat ono hypotetické a reálně ani ne-existující "obecné blaho", ale blaho svoje. Budou sledovat svoje cíle a bohužel navíc CÍLE KRÁTKODOBÉ, neb politik není vlastníkem země (který má zájem na růstu její kaitálove hodnoty, dlouhodobé prosperitě), ale je dočasným správcem země, kterého nezajímá, co bude se zemí za 20 let, ale zajímá ho, aby on za 20 let měl na bezstarostný život v Karibiku.
To je bohužel principiální věc, neodstranitelná vlastnost systému.

Otakar Hokynář|22. 11. 2011 16:08| reakce na Petr Kocur - 22. 11. 2011 13:22

Souhlasím s hodnocením tohoto článku. Pan Kohout se, na rozdíl od p. Palaty, věnuje jednomu tématu a tím je schopen proniknout do hloubky podstatně více.
JInak lékaři by se měli věnovat zdravotnické problematice, což mohou i v parlamentu. Nicméně,medicína má s ekonomií celkem dost společných principů, tedy především interní obory. V podstatě jde vždy o řetězce příčin a následků, často různě propojené. Zkrátka, ekonomika se často podobá nemocnému člověku. Jen do úvah musíte místo HDP dosadit status performance (stav fyzické výkonnosti) a třeba místo minutovéhio srdečního výdeje rychlost oběhu peněz (případně indexovat na metr čtvereční tělesného povrchu). A našel bych mnoho dalších paralel: krevní tlak, respirační kvocient, difúze....

Petr Kocur|22. 11. 2011 13:22

Vzpomínám si, jak byl V. Klaus nešťastný z toho, že se do politiky, do parlamentu, dostává stále víc doktorů, tedy lékařů. Nevím, co je horší, jestli právník nebo gynekolog rozhodující o státních financích, ale v obou případech to je pěkný porod. Autorovi je třeba znovu zatleskat za brilantní rozbor na vysoké publicistické úrovni.