Diskuze: Evropská fiskální unie: pořádný krok na cestě k otroctví

Kamil Salajka|16. 12. 2011 01:25| reakce na Aleš Müller - 15. 12. 2011 12:38

Pane Müllere, dobře jste srovnal kritiku našeho státu s kritikou EU. Tuto kritiku lze ale vnímat jako odpor k principiálně nefunkčnímu etatismu. Společným jmenovatelem kritiky jsou přílišné politické intervence na úrovni národního státu a superstátu EU. Věřím tomu, že liberální ekonomové by zdaleka tolik neodsuzovali EU, nebýt jejího nevolnického vlivu na jednotlivé národní ekonomiky a koneckonců i občany.
Uvažujete, že na izolovaném suverénním statě není nic skvělého. Nelze ale polarizovat jen dvě možnosti, že když ne EU, tak nic v podobě izolace. My jsme za těch pár let existence EU zapomněli, že vámi vyjmenované obchodní transfery v EU mezi státy mohou fungovat (a také fungovaly) i bez EU. Pro bezcelní schengenský prostor stačí dohoda jednotlivých zemí. Schengen koneckonců zasahuje i mimo EU (Švýcarsko, Norsko), stejně jako obchodní vztahy srovnatelnými uvnitř EU. Obchodní vztahy nejsou o nic komplikovanější s mimounijními zeměmi. Pokud EU některé dohody usnadňuje, pak jde stavění na již zavedených unijních dohodách a pravidlech - ovšem, jak píšu, nic nebrání podobné dohody uzavřít s kteroukoliv mimounijní zemí.
Za těch pár let jsme se jako Evropané vzdálili přirozenosti dobrovolného kontraktu jednotlivých zemí. Jsme strašeni politiky, že bez instrumentu zvaném EU tu bude chaos a hladové bojenaladěné okolní země. Obávám se ale, že jsou to právě ti politici, kteří mají k okolním teritoriím podprahovou nedůvěru a jsou to ti politici, kteří z tohoto důvodu volají po společné Evropě. Racionální politické dohody suverénních států ale mohou zajistit i lepší podmínky pro obchod založeném na přirozené dobrovolnosti.

Jan Daniel|15. 12. 2011 14:55| reakce na Jan Altman - 14. 12. 2011 18:27

Nemám o tom úplně detailní přehled, ale mám pocit, že případy, kdy dlouhodobě bez problémů fungovala monetární unie či currency peg (který se chová podobně) jsou spíše raritní. Naprosto převažují případy, kdy toto aranžmá časem vedlo ke kritické makroekonomické nerovnováze. (Tím ale nepopírám, že v určitých dobách může takové uspořádání pomoci - v době, kdy je ekonomika v rozkladu a zuří hyperinflace se použije jako nástroj k její stabilizaci. Nicméně v dlouhém období je nutné jej dříve či později opustit).
Porovnání s ekonomikou postavenou na plnohodnotných penězích nepovažují za korektní. Tato ekonomika má automatické mechanismy na vyrovnávání vnějších nerovnováh. A právě tyto mechanismy dnes nahrazuje funkce devizového kurzu. Pokud eliminujete i tuto, jsme tam kde jsme...

Aleš Müller|15. 12. 2011 12:38

Děkuji za zajímavé komentáře, pečlivě čtu. Přesto si dovolím stát za svým, trochu jinými slovy. Diskuze o „evropanství“ (EU, Euru, Bruselu) je už pouze ideologická a ztratila svobodu a krásu argumentů, ztratila tvůrčího ducha. Každý si udělal nějaký názor a ten bezhlavě obhajuje. Diskuze, argumenty se vytratily. Část článku je věnovaná např. byrokracii, ale pokud si zakryjeme nadpis, napsané věty a argumenty jsou přesnou kritikou české byrokracie a českého parlamentu! To není kritika pouze Bruselu, ale mizerného státu a jeho aparátu a ČR má velmi mizerný stát.
Nejsem dokonale vzdělán v mnohých humanitních vědách (stejně jako zhruba polovina vysokoškoláků) a tak bych si rád přečetl, co přinese sjednocování, jaká rizika, jak jim předejít. Co lze udělat dřív, co později, co jen a pouze za nějakých podmínek, jinak se to zhroutí, budou škody, náklady. Anebo chci pořádné argumenty co je na izolovaném suverénním státě tak skvělého. Který navíc 80% HDP vyváží a jak si bude stát, pokud kolem dokola bude sjednocená Evropa se všemi nedostatky a klady.
Jsme evropani. Jeden jak druhý. Jíme jogurt, který procestoval půlku Evropy, naše auta jsou sestaveny ze součástek z celé Evropy, naše notebooky jsou spíše dokonce světoobčany. Nezanedbaná část studentů dnes studuje v cizině, krátce či dlouho. Na dovolenou jedeme k mořím, lyžovat do Alp na víkend do Londýna, na kole do Nizozemí. Naprostá většina vývozu jde do států EU. Chlapík, který před 20 lety řídil jednu avii a vozil zeleninu, vybudoval kamiónovou firmu, která jezdí po celé Evropě. Tak dnes žijeme a institucionální uspořádání to musí následovat, zjednodušovat, umožnit. Zde se přidám ke kritikům EU a eura, ale trochu jinak – občas tomu tak není.
Zanedlouho budeme řešit problémy typu, jak bude poskytována zdravotní služba lidem, co pracovně putují po celé Evropě či světě – studují v ČR, pracují v EU, na důchod by chtěli do teplých krajin – jak to bude s důchody, se zdravotní službou, sociálním náklady apod. Jsou sice na to předpisy, ale není to vyřešené, časem se to objeví jako vážný problém. Odmítáním evropské integrace to nevyřešíme. Vyřešíme to kvalitně vybroušenými argumenty a návrhy co a jak dělat, třeba pomalu.
Večer po vyjití tohoto článku a naší diskuzi zde na Finmagu byla na ČT24 diskuze o naší půjčce MFF na „záchranu eura“ (jen připomenu svůj názor, že není žádná krize eura, ale krize bank co napůjčovaly špatným dlužníkům) na které vystoupili prof. Vostarek (VŠFS) a děkan Ševčík (VŠE). Diskuze byla úplně k ničemu, protože Ševčík vystartoval s argumentem, že půjčka MFF je málo úročená a tudíž na ní proděláme 2 miliardy! Žádná diskuze o smyslu akce, o postavení MFF, o tom co s penězi má dělat a co ne, o morálním hazardu, o žití na dluh atd. Jeden z nejvzdělanějších učitelů v ČR (tak Ševčíka popsala manželka, která u něj studovala) má nízký výnos jako hlavní argument odmítnutí půjčky. To je ale útrpná diskuze.
Dobré argumenty pro podporu EU, eura, sjednocování popsal p. Sedláček na HN: http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-54204380-sedlacek-prezident-nemel-s-evropskou-unii-pravdu-cesko-je-v-eu-suverennejsi-nez-driv
Kde jsou think tanky, které by popsaly rizika každého politického kroku? Co jsme se dozvěděli od Liberálního institutu, od Masarykovy dělnické akademie apod. za poslední roky? Nic objektivního, mnohdy jen politické postoje. Kde jsou argumenty? Kde je kritická diskuze, alternativy? Evropa se bude sjednocovat, ale jde o náklady, které to s sebou ponese. Souhlasím, že špatný krok ponese velké náklady. Ovšem 300 až 500 miliard euro, které jsou nesplatitelné (Řecko, Itálie, Portugalsko) není tak velká cena za uvědomění si, že nelze žít na dluh a že lokální politici nejsou totální vládci nad svými státy a musí dodržovat nějaké hranice.
Sjednocování Evropy je nezadržitelným procesem a jsem velmi rád, že se děje zákony a nikoliv mečem a ohněm. A kritizuji vyprázdněnou diskuzi nad tímto procesem.
PS: Nejsem přítelem sjednocování za každou cenu. Např. osobně jsem spíše pro odmítnutí půjčky MFF, protože se zdá, že by jen prodlužovala morální hazard států, politiků a bankéřů.

Luděk Zdražil|14. 12. 2011 22:30

To, co se děje již delší dobu v EU, známe z padesátých let u nás. Evropská fanatickáeurokolektivizace mi připadá stejně devastující, jako byla zmíněná zemědělská kolektivizace, která ničila lidské osudy, ekonomickou podstatu hospodaření, přírodu i vztahy mezi lidmi.

Pokud by např. Francie a Německo myslely své návrhy vážně, mohly udělat alespoň symbolické, byť nic neřešícígesto,k získání minimální důvěry ve své koncepce řešení. Jaké gesto ?PanSarkozy a paní Merkelová by se měli vzdát svých úřadů a nastoupit do první linie vedení EU. Tečka.

Řešení problému, kterým je zmítána EU, samozřejmě existuje, jen je nečekejme od politických reprezentací, kteří geneticky nemají odvahu, schopnost a motivaci potřebné změny přinést.

No, vraťme se do reality, připravme se na další, nic neřešící summity, pokračování dluhovékrize, rostoucí odpor k placení daní a nárůst společenského napětí směřujícímu k radikalizaci společnosti.

Jan Dvořák|14. 12. 2011 21:23

Nevěřím, že eurozóna v dnešní podobě přežije.
Problém je v tom, že sjednocování bylo tlačeno shora.

Co by Evropě dnes nejvíce prospělo? zastavení nesmyslných dotací, návrat k zóně volného obchodu.

Jan Altman|14. 12. 2011 18:27| reakce na Jan Daniel - 14. 12. 2011 16:22

viz o kousek výše moje reakce na p.Hampla

Jan Altman|14. 12. 2011 18:27| reakce na Petr Hampl - 14. 12. 2011 13:09

Musím říct, že s tímto ne zcela souhlasím.
Jsou státy, kde se běžně používá měna státu cizího, hlavně dolary. Jsou státy, kde se používá či používalo euro či marka (např.Černá Hora).
A tyto státy byly jak rozdílně rozvinuté, tak jejich občané nepracovali v City a do divadla nelétali do Paříže.
A nestalo se z nich Řecko a ani k tomu není důvod.

Před 100 či více lety celý svět platit zlatem či stříbrem, cestovalo se ještě méně než dnes, rozdíly v kultuře a vyspělosti byly možná větší, než dnes, a také to fungovalo.

Ani v jednom případě neexistoval ani náznak společné fiskální politiky, nebyly žádné transfery.

Já prostě na teorii optimálních měnových zón až tak nevěřím. Resp. nevěřím, že za viníka lze obecně označit společnou měnu. A to říkám přesto, že nejsem příznivcem eura.

Podle mne jsou problémy ne ve společné měně, ale v dalších vlastnostech (impotenci, byrokracii, megalomanii) EU. A pak také částečně v konkrétních parametech této konkrétní společné měny - tedy zejména to, že půjčkami a zadluženém lze generovat nové peníze. Černá Hora jistě nemohla generovat marky a nemůže generovat eura. Před 100 lety žádný stát nemohl neomezně generovat zlato. Ale dnes ten, kdo si v eurozóně půjčí více, vygeneruje více peněz, získá více peněz, ale důsledky (inflaci) uvrhne na všechny (tedy na ostatní). Je to typický příklad "tragedie obecní pastviny". Mohu generovat nové peníze, ale inflační důsledky nenesu jen já sám, ale všichni uživatelé spol. měny.
Tzn. např. takové Řecko je vlastně vůči zbytku eurozóny v obdobném postavení, jako USA vůči zbytku světa. USA díky tomu, že USD je rezervní měnou, si mohou tisknout dolary (a kupovat si za ně ropu a čínské zboží), ale důsledky tohoto tištění (inflace) se neprojeví výhradně v USA, ale na mnoha místech v cizině a všem se sníží reálná hodnota dolarových rezerv.
V eurozóně je ale motivace k tomuto chování ještě větší. Protože když to neudělá Řecko, mohl by to udělat někdo jiný (toto Americe nehrozí, nikdo jiný USD generovat nemůže). V důsledku tak všichni závodí o to, kdo to udělá dřív a víc, kdo dříve spase tu obecní pastvinu.

Jan Daniel|14. 12. 2011 16:22| reakce na Aleš Müller - 14. 12. 2011 13:03

Jen doplním poznámku pana Hampla. Srovnávání různě rozvinutých států Evropy s různě rozvinutou Kalifornií a Jižní Dakotou, či Prahy s Osoblahou je milionkrát opakovaným nesmyslem, který byl milionkrát vyvrácen.
Aby měli dva různě rozvinuté regiony stejnou monetární politiku a tím nevyhnutelně i transferovou unii, je mj.nutné aby jejich občané cítili společnou identitu a teritoriální loyalitu. V EU nic takového nefunguje, a tady je na proponentech Eura za každou cenu, aby přesvědčili Němce, že si mají vydržovat své Řeky, neboť nejsou Němci ale Evropané a je to jejich morální povinnost. A řeknu Vám, čeká Vás v tomto ohledu hodně práce, čím dříve se do ní pustíte, tím lépe. Hodně štěstí.

Martin Vlnas|14. 12. 2011 15:17

Hezký den, autorem tohoto komentu je Petr Kocur (nějaká nám tu zahaproval admin):

Pane Müllere, skutečně si myslíte, že vrcholem evropského civilizačního úsilí je neustále roustoucí a většími pravomocemi vybavená eurokracie? Skutečně si myslíte, že nejsvobodnější společnost (a jednotlivci v nich) je taková, jíž vládne nevolený úředník na vzdálenost stovek kilometrů, pro něhož je jediným úkolem vynucovat a kontrolovat poslušnost Římu, pardon Berlínu a Paříži?

Petr Hampl|14. 12. 2011 13:09| reakce na Aleš Müller - 14. 12. 2011 13:03

Vážený pane,

z Vašeho obsáhlého příspěvku se vyjádřím pouze k jediné metodické chybě. Protože je opakována poměrně často. A sice snaha aplikovat optimální měnové oblasti na jednotlivá místa České republiky.

Klíčový rozdíl je v tom, že obyvatelé Osoblah dojíždějí za prací do Opavy, za kulturou do Olomouce, nakupovat do Krnova. A mohou se relativně snadno přestěhovat do Brna nebo Prahy. Typický Portugalec ale nejezdí na nákupy do Říma, na operu do Paříže a nepracuje v londýnské City. Až tomu tak bude, potom bude čas na společnou měnu, a možná i společnou fiskální politiku.

Ale ani pak nebude platit, že pokud nějaká komise rozhodne, že hospodářský růst bude příští rok 7%, hospodářský růst ji poslechne.

Petr Kocur|14. 12. 2011 13:05| reakce na Radovan Dell - 14. 12. 2011 11:13

Jak už naznačuje titulek, EU nečeká bankrot, ale otroctví. Starší si pod tím mohou představit například reálný socialismus. Tímto směrem je nastaveno kormidlo v Bruselu. Jen se divím občanům s letitou demokratickou zkušeností, kteří nikdy neprožili na vlastní kůži diktaturu proletariátu, že jdou jak volci na porážku.

Aleš Müller|14. 12. 2011 13:03

S radostí jsem se pustil do čtení článku, protože stávající potíže jsou velkou výzvou pro praktické politiky, ale i akademiky. Čekal jsem silné argumenty, kvalitní rozbor. Ovšem již v polovině článku jsem byl hluboce zklamán, četl jsem jen obvyklou nic neříkající klausovskou filipiku proti euru, proti evropské unii. To že podobné cancy píše p. Klaus roky, jsem si zvykl, ale od akademického pracovníka bych čekal podstatně lepší argumentaci. Čekal jsem rozbor, proč si státy nakupovaly, proč jim někdo půjčoval a jak z toho.
Evropská unie a euro je pokračování procesu sjednocování Evropy, který započal před více jak 12 stoletími. Zatímco středověké sjednocování bylo poznamenáno válkami a strádáním, tvorba sjednocené Evropy, EU a eurozóny je bez podobných obětí.Asi již naprosté většině odborníků s otevřeným myšlením a mnoha občanům je jasné, že „krize eurozóny“ není krizí eura, nebo sjednocování, ale krizí bankovní a krizí řízení národních států (!).
Argumentace o nemožnosti měnové unie států, které jsou různě vyspělé, je sice stále platná, ale již mírně vyčpělá, protože to by i (mnou oblíbená) Osoblaha, Bruntálsko, Rumbursko a další regiony potřebovaly vystoupit z České republiky a nastavit si svůj vlastní režim. Evropa není stejnorodá, stejně jako ČR.
Od akademické i praktické sféry nemáme slyšet papouškování toho, co si povídá stařík na Praze 1 na kopečku, ale úvahy co jak dělat jinak, kde jsou pasti dalšího vývoje, čemu se vyhnout a co naopak podporovat. Proč i Německo je 20 let po studené válce zadlužené až po uši, proč národní vlády selhávají apod. Mně jako občanu Prahy 10 je jedno zda zákony dělá parlament na druhém břehu Vltavy, nebo kdesi v Bruselu, kam dojedu autem za den. To mám blíže, než před 200 lety lidé z Českých Budějovic do Prahy. Nehledě na to, že mám stále pocit, že bruselské direktivy mají v sobě víc racionálního než české zákony.
PS. Dnes mi můj automechanik řekl: „Ty banky půjdou do kytek, co půjčily Řecku, co si myslíte?“Ano, můj mechanik má stejný názor jako p. Žabža z Patrie (http://www.patria.cz/zpravoda jstvi/1966869/a-co-od-toho-cek ate-vy.html)

Radovan Dell|14. 12. 2011 11:13

Souhlasím, ta věc prostě nemůže fungovat. Oni to politici asi ví a jejich cílem je ještě bližší Evropa. Příští rok se zjistí, že se ni nezměnilo a je potřeba ještě více se sblížit.

Pokud to neví a jsou opravdu tak mimo, pak plovinu Evropy čeká bankrot.