Diskuze: K našim službám

Petra|24. 4. 2010 23:32

zdravím jen po přečtení musím reagovat,pracuji v pohostinství jako kuchařka už 15 let,za tu dobu jsem poznala dvě strany -hosty a tra druhá personál.dnes je problém v nestíhání v tom,že majitelé nechtějíé platit pomocné síli do kuchyně a tak si představte když se jdete najíst v době oběda večeří či když je zrovna narvaná restaurace hosty....personál je v tuto chvíli nervozní jak na place tak i v kuchyni,nejhorší je v tu chvíli když dojde pivo či nepění a co v kuchyni,umíte si představit stžídat jednu pánecv za druhou,do toho smažit přílohy,číst hromadu objednaných lístků a mít si nádobí? do tohjo stíhat krájet věci na vaření jako papriky,cibule atd...a také na oblohy to nepočítám jídla naklepat nakrájet nazdobit,letět obalit letět pro něco do skladu a zpět do lednic a krájet a smažit,je to k zbláznění i já sama mohu přiznat že občas to tempo se nedá zvládnout,a pro to v tu chvíli kdý číšníci nervozní tlačí dělej namdej to,dojde ohřáté jídlo a nadále může pomoci mikrovlnka 560 jídel před sebou další hosté čekají,v tu chvíli není pomalu ani čas letět pro misku,či pro talíř a tak ten kdo zazmatkuje nakonec ohřje v mikrovlnce i když by to nemělo být,pak je to nezvhledné jídlo s tím škraloupem ale zvládat to tempo kdý při tom docházejí brambory,porczujete maso do poroty a při tom loupete kýble zeleniny a lítáte po kuchyni tedy doslova utíkáte od rána od 7 hodin až většinou do noci do 23,zvládkl by ste to?dveře musejí být otevřené i když tam nikdo nebyl dalůší,ale v jiných salonk

Stanislava Lišková|16. 5. 2009 17:45| reakce na Jan Majer - 15. 5. 2009 10:54

Co se týče poskytovatelů služeb, tak se nemůžu ubránit dojmu, že to souvisí s mentalitou lidí. Uvedu příklad. Mám v 9h ráno schůzku ve Vaňkovce s kolegyní, a přestože s sebou vláčím mimčo, protože nemám ten den hlídání, tak jsem tam zcela nečekaně o něco dřív (8:45). Rozhodnu se proto zajít do čistírny s kalhotami. Sice cestou přemítám, od kolika asi tak mohou mít otevřeno, ale statečně jdu. Čistírna však má jen mírně povytaženou roletu a otevírací doba začíná v 9 hodin. Než si stihnu rozmyslet, jestli těch 15 minut počkám a přijdu pozdě na schůzku (ach jo), a nebo se sem budu trmácet jindy (uff), tak roletu podleze pan majitel, vytáhne nahoru a pokyne mi, abych šla dál. Mrkne na personál, který mě okamžitě a bez řečí obslouží. A jak to souvisí s tou mentalitou? Pan majitel je Vietnamec.

Stanislava Lišková|16. 5. 2009 17:39| reakce na Ivan Adamovič - 15. 5. 2009 09:14

Sledujete pořad Ano, šéfe! na Primě? Stačí pár dílů a je Vám jasné, proč je úroveň pohostinství u nás tak špatná. Hospodu totiž vlastní kde kdo…Třeba v posledním díle to byla dvojice rokerů. Sympaťáci, snažili se, ale rozuměli tomu jako koza petrželi a podle toho to taky vypadalo. Kuchyň byla naprostá katastrofa a oni neměli šanci to poznat („…nám to jídlo chutná…“). Co se týče ekonomických souvislostí takového podnikání, tak i ty jim unikaly (dluh 2,5 milionu za rekonstrukci a hospoda nevydělávala). I když neunikaly jim tolik, jako v jednom díle zpátky, kde šéfkuchař Pohlreich učil majitele počítat, jak se naceňuje jídlo. („Kolik chcete mít rabat?“ – „100 %!“ – „Takže kolika to vynásobíte?“ – „Přičtu 100, ne?“) Nebo v jiném díle. Hospodu vlastnil manželský pár, v kuchyni vařila mladá paní, pomáhala jí maminka, manžel běhal po place. A měl někdo z nich ánung o tom, jak se vede hospoda? A mladá paní vzdělání či zkušenosti na to, dělat šéfkuchaře? Neměla, jen jí od malička bavilo vařit. Protože neznala kuchařské fígle, jak si zjednodušit život (a tím nemyslím instantní náhražky), tak měla tak vražedné pracovní tempo, že to nemohla dlouho vydržet. O kyselých ksichtech obsluhy se rozepisovat nebudu, toho už jiní napsali dost. Ovšem to, jak je možné, že tyto nešvary konkurenční boj nevymítí, resp. že si to Češi nechají líbit, to mi jasné není.

Ivan Adamovič|16. 5. 2009 15:05

Čerstvá zpráva k tématu, cituji z Novinek.cz: "Výlet nizozemských školáků do Česka skončil pro 17 z nich nejspíš otravou jídlem. Některým účastníkům třídního zájezdu se po večeři v českém Mšeně udělalo v noci na sobotu natolik zle, že museli být krátce po přejezdu česko-německých hranic hospitalizováni."Niz ozemcijsou jak známo extrémně navyklí na zdravou stravu. Návštěva české restaurace pro jejich organismus asi musela být nečekaný šok.

Martin Kopta|16. 5. 2009 14:24

Řekl bych, že v případě zavírání dveří šlo konfliktu předejít tím, že než dveře zavřete, požádáte o svolení i s vysvětlením, proč je chcete mít zavřené. Málokdy se setkám s tím, že někdo takovou prosbu odmítne.Jinak volat si majitele/provozního a odcházet (a nevracet se), je podle mě jediná cesta, jak hostiské vzdělávat. Otázkou je, jak vzdělávat hosty…

Evelina Židlíková|16. 5. 2009 11:26| reakce na Martin Vlnas - 15. 5. 2009 14:56

Já zase jednou obsluhu upozornila na prošlý kečup Heinz v košíku s pochutinami a víte, co mi obsluha sdělila? "Nebojte, to je jen lahvička, my tam nalíváme kečup z Makra." :-D Kdybych byla špión z inspekce, měli by asi problém. Jinak už mám taky za sebou rozhovor s vedoucí podniku poté, co mi obsluha narovno řekla, že jí zdržuju. V tomhle případě jsem dosáhla aspoň omluvy...

Vlad Ender|15. 5. 2009 15:57| reakce na Martin Vlnas - 15. 5. 2009 14:56

Me fascinuje trik s prinesenim chleba a docuceni bez upozorneni na to, ze to neni v cene.Taky me dostalo kdyz jsem byl s kamaradem (anglicanem) v lepsi hospode na Kampe (jidlo moc dobre, obsluha take, vcetne celkem slusne urovne anglictiny obsluhy), ale po odchodu jsem letmym pohledem na ucet zjistil ze nejdrazsi polozkou byly dve lahve vody (a ze jidlo a jine piti nebylo levne...)

Martin Vlnas|15. 5. 2009 14:56

Ivane, gratuluju k vynikajícímu perexu!!!Dostal mě taky komentář Luďka Zdražila, paráda. Chudák paní. :-) Ale: Kdo chce kam...Co se kvality restaurací týče, tak mám osobně problém především s pohostinskou "střední třídou". Když přijdu do "pětky" na guláš nebo vrabce, v 90 % případů si pochutnám. Pivo v takových restauracích většinou také "teče" tak, jak má. A že obsluha není ve fraku a s americkým úsměvem, to už je součást koloritu.V drahých restauracích zase pochopili, že konkurence je tvrdá a že kvalita služeb rozhoduje. Takže si také (většinou) není na co stěžovat.Všechno co je "mezi" (jídla za 100 - 200) je podle mého tragédie. Připálený steak se otočí lepší stranou nahoru a zalije tmavou omáčkou, vrchní obsluhuje s obličejem právě vykastrovaného kocoura a teplé pivo ve špinavém půllitru - hrůza.Nejvíc mě ale uráží dvacetikorunové couvert skládající se ze tři dny starého (často plesnivého chleba), ARO kečupu a pochybného octa s "olezlým" víčkem. Chjo.

Ivan Adamovič|15. 5. 2009 11:49| reakce na Jan Majer - 15. 5. 2009 11:28

Ale obecně má majitel větší zájem na spokojenosti zákazníků než pingl (zřejmě už spropitné není co bývalo), takže za pokus to stojí. Poznal jsem i hospody, kde majitel servírky učil, jak se usmívat na zákazníky...

Jan Majer|15. 5. 2009 11:28| reakce na Ivan Adamovič - 15. 5. 2009 11:06

To většinou nefunguje, leda že by ten zaměstnanec už předtím samotnému majiteli pil krev. Jinak chtějí mít šéfové hlavně pokoj, ať to nějak jede. Ti chytřejší zakomunikují tak, že má z toho zákazník aspoň dobrý pocit, ti pitomější řeknou, že to je „tvrzení proti tvrzení“. V obou případech si pak majitel s pinglem postesknou, že setkání s takovýma debilama se člověk holt nevyhne :-)

Arsen Lazarevič|15. 5. 2009 11:26| reakce na Jan Majer - 15. 5. 2009 08:43

Myslím, že Váš příspěvek to vystihl skvěle :-) Já mám strach si v restauracích a hospodách objednávat kachničku se zelím a knedlíčkem. Mám totiž velké obavy z toho co mi přinesou a nervy mám jenom jedny :-) Pokud chce člověk opravdu dostat kvalitní jídlo, tak musí navštívit restauraci trochu jiné cenové kategorie.

Václav Valášek|15. 5. 2009 11:15

Souhlasím se vším níže uvedeným. Mně se velice osvědčilo (a v Praze především) si hospůdku vytipovat podle hodnocení a reakcí na stránkách: http: //www.pilsner-urquell.cz/cs/ho mepage/pub-guide/vyhledavani-a -hodnoceni/

Ivan Adamovič|15. 5. 2009 11:06| reakce na Jan Majer - 15. 5. 2009 10:54

Často je to nekultura zaměstnance, zatímco majitel ani netuší, co se mu v podniku děje. (Ono taky kde sehnat dobrého pingla, neřkuli kuchaře, že.) Proto doporučuji přinejmenším informovat samotného majitele podniku.

Jan Majer|15. 5. 2009 10:54| reakce na Ivan Adamovič - 15. 5. 2009 09:14

No, já mám obavu, že kdyby se to mělo pohnout, už by se to za posledních skoro dvacet let stalo. Generace podnikatelů už se od začátku 90. let obměnila. Negativní feedback poskytovatele služeb spolehlivě vytočí. Párkrát jsem zkusil požádat o dotočení piva - pozor na to, opravdu to nezkoušejte. Zatímco v Anglii za takovou prosbu poděkujou a mají na stolech letáčky, kde vás k tomu nabádají, u nás jsem si vyslechl neuvěřitelné věci - od pinglů, kteří dříve uctivě zdravili („Choďte jinam, když vám chutnaj chcanky“).A nejde jen o pajzly, zkuste v nádherném Kláštením šneku v areálu Břevnovského kláštera na Praze 6 poprosit u výčepu obsluhu, aby se po půlhodině někdo stavil u stolu, odnesl použité sklenice a talíře a přinesl něco k pití. Obsluha pak ani nepoděkuje, když dáte spropitné.

Vlad Ender|15. 5. 2009 10:50

Ono je to ruzne. Zazil jsem v Cechach docela dobre sluzby - i v Praze :) - a mizerne sluzby mimo Cechy.Obecne receno si ale myslim ze je problem spise v tom ze Cesi v prvni moc dobre sluzby neocekavaji (neb nekdy ani nevedi co to dobre sluzby jsou) a tudiz je nedostanou. Dobre sluzby jse dostal vetsinou tam kde chodi (asi) spise cizinci a tim nemyslim turisty kteri prijedou do Cech jednou a pak uz nikdy, ale stalejsi klientela.

Luděk Zdražil|15. 5. 2009 09:56| reakce na Ivan Adamovič - 15. 5. 2009 01:15

Nabízím tedy jistou "osobní příhodu k oživení webu".Mám přítele, který žije dlouhodobě v USA a na čas se usídlil v Česku. Jel brzy ráno kolem menšího obchodu, kde již prodavačky manipulovaly se zbožím, dveře byly otevřené. Vešel dovnitř a požádal o nějaký nákup. Prodavačka ho po ránu hned setřela: Nevidíte, že máme zavřeno ? (Klíče od dveří byly v zámku). Přítel se otočil, zamknul zvenku dveře a klíče hodil na střechu prodejny. A bylo zavřeno.

Ivan Adamovič|15. 5. 2009 09:14| reakce na Jan Majer - 15. 5. 2009 08:43

Ano, Honzo, to jsem se snažil v tom původním příspěvku naznačit. Na rozdíl od tebe jsem ale asi větší idealista a věřím, že když těch, co se ozvou, nebude jeden za rok, že se věci dají do pohybu dřív. Možná to není jen vychytralost poskytovatelů služeb, ale i jejich mylný pocit, že když nemají negativní feedback, dělají to dobře.

Jan Majer|15. 5. 2009 08:43

Ivane, ono je to v tom, že si Češi nechaj všechno líbit. Projevuje se to ve všech oborech, i ve zdravotnictví, v politice, koneckonců i ve finančních službách.Ti, co mají poskytovat službu (občanem vždy draze zaplacenou, i v tom zdravotnictví či ve státních službách), jsou zvyklí na to, že na sobě lidi nechaj dříví štípat. K tomu nechápou ekonomické souvislosti.Já si nenechám líbit nic, což přináší frustrující zážitky - nikdy to nikam nevede, nikdo se „nechytne za nos“. S věkem přichází rezignace - někdy už zatnu zuby a odcházím např. od netknutého jídla beze slova (a samozřejmě bez placení).Nemyslím, že se úroveň služeb v dohledné době zlepší, to přijde až za spoustu let, až bude pod drnem snad i naše generace.Vezmi si stavebnictví - konec stavebního boomu mohl přinést stavebním firmám potřebnou zkušenost, která by je naučila slušnějšímu chování a poctivějšímu podnikání. Ale kdepak, teď jsou tady miliardové dotace na zateplení domů a s nimi další deformace a vulgarizace oboru. Lidi se budou plazit, aby jim někdo za trojnásobnou cenu nabouchal na barák ty polystyreny.

Ivan Adamovič|15. 5. 2009 01:15| reakce na Arsen Lazarevič - 15. 5. 2009 00:42

Nezakládáme novou rubriku kvůli tomuto článku, naopak, rádi bychom měli od pravidelných přispěvatelů na Finmag.cz více příspěvků "blogového" ;typu. Cílem je webový Finmag oživit a dát mu trošku osobnější ráz.Co se vaší druhé námitky týče, máte sice pravdu, ale bohužel těch restaurací, kde neposkytují odpovídající služby, je tolik, že není tak snadné prostě "jít jinam". A když jste na cestách, tj. na daném místě poprvé, tak také ne.Navíc se obávám, že v lidech je taková setrvačnost, že než aby hledali lepší podnik, raději budou chodit dál do toho samého. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč zákon poptávky a nabídky nezafungoval a kvalita podniků se rapidně nezvyšuje.

Arsen Lazarevič|15. 5. 2009 00:42

Zdá se mi kvůli tomuto článku zbytečné zakládat novou rubriku. Stačilo to dát jako čtení na víkend. Vaše zkušenost popisující v první části je smutná, bohužel takových má každý z nás spousty. Proto je dobré, aby člověk měl vedle sebe okruh hospod o kterých ví, že za tu cenu co mají dostane dobré a chutné jídlo. Dále nesouhlasím s výrokem „zákazníka sloužícího k jejich zisku“ a ne „službu zákazníkovi“ Pokud chodíte do jedné hospody a neustále tam reklamujete jídlo, tak by tahle definice seděla. Lidé však podruhé do hospody či restaurace, která se u nich špatně zapsala, nepřijdou.