Diskuze: Kam nás vede závist

Petr Síla|23. 7. 2009 11:05| reakce na swen - 22. 7. 2009 19:16

Byl jsem v té oblasti v roce 1997. Je mrazivé, že se tam za více než deset let vůbec nic nezměnilo. V dalších bodech již s Vámi nesouhlasím. Genocida bosenského obyvatelstva ze strany Srbů byla mnohem větší. Ten strach z Chorvatů a Bosňanů byl neoprávněný, chtěli si jen založit svůj stát. Nezapomínejte, že válku začali Srbové. S tím souvisí i bombardování Kosova, ale to už je jiná historie. Poslední věta Vašeho příspěvku pak plně vystihuje tehdejší události - bylo to oboustranné, nepochopitelné a neuvěřitelné.

swen|22. 7. 2009 19:16

Zrovna jsem se vratil z chorvatska. BYl jsem v oblasti kde byla Repulbika Srbska Krajina a kde jsem v roce 1992 vojakoval jako UNPROFOR. Od 17 stoleti se tam usidlovali Srbove kteří utíkali z pod turecke nadvlady. okolo Udbiny a vlastne v cele oblasti bylo 70-80% srbu. Nyní je to pustá země. Stále tisíce vypálených a opuštěných domů. Kolem hlavni cesty a z dalky to neni tak videt. Domy (cele vesnice)co jsou vypálené do základů už jsou zarostlé trávou a křovím. Další stovky domů sice stoji a vypadají na první pohled v pořádku. Na druhý jsou prázdné a mají zatlučené (vytlučené) okna a dveře. V mé bývalé základně na Udbině kde byla moje třetí výsadková rota dislokována probíhá rekonstukce ale stále tam lze přečíst nápis od chorvatů "tak co četnici, kde jste?"Jinak ten strach u Ustašovců i "zelených" tedy muslimů byl a je naprosto oprávněný. Stačí si nastudovat dějiny nebo i přečíst nějaké současné nápisy ze zdí Zadaru.Mimo jiné vyhnání 200 tisíc Srbu z Krajiny byla největší genocida v Evrope po 2SV....Kdyz k tomu pridame bombardování kosova na zaklade vylhanych informaci a podpora vzniku kosovskeho muslimsko mafianskeho narkostatu tak se mi nezda obava srbu z muslimu neopravnena...Jinak obcanska valka se neda pochopit. Dodnes si pamatuji na jednoho Srba ktery mi rikal - tamhle na kopci je muj nejlepsi kamarad (chorvat) a chce mne a moji rodinu zabit... To co se tam delo, jake zverstva se tam dela na vsech stranach je pro nas naprosto nepochopitelné a neuveritelne ...

Martin Tománek|22. 7. 2009 14:42| reakce na Arsen Lazarevič - 22. 7. 2009 13:46

V pořádku. Chtěl jsem hlavně reagovat na tezi, že VEŠKERÁ média byla pod kontrolou. Přitom v některých médiích (Duga), samozřejmě v omezené míře, byly publikovány i rozhovory s představiteli opozice. Máte ale pravdu, že celkově byla média pod velkým tlakem. Tomu zazdění nepohodlného Stamboliče bych se vůbec nedivil..

Arsen Lazarevič|22. 7. 2009 13:46| reakce na Martin Tománek - 22. 7. 2009 12:45

Naopak. Většina médii včetně časopisů byla značně nesvobodných. Ty co si dovolili otisknout protirežimní článek čelily značnému útlaku. Nemálo novinářů taktéž za záhadných okolností zmizelo. I můj otec při každé návštěvě Srbska byl nejen sledován, ale několikrát mu bylo i vyhrožováno. V politice to nebylo o nic lepší. V roce 1996 zfalšované volby, stotisícové demonstrace, proti kterým zasahuje i armáda. V roce 2000 Miloševič svého konkurenta Ivana Stamboliča nechal odstranit a tradovala se, že ho nechal zazdít do jednoho ze srbských mostů.

Arsen Lazarevič|22. 7. 2009 13:25| reakce na Martin Tománek - 22. 7. 2009 12:44

Dobrý den. Jsem rád za Váš kvalitní příspěvek a velmi rád na něj odpovím. Já jsem ve svých příkladech uváděl země, kde jsou vysoké příjmové což je i příklad Brazílii,která je v dlouhodobém horizontu byla nestabilní zemí. Současné kroky Luly se dají přirovnat k tomu co provádí Fico na Slovensku. Jen je mnohem radikálnější. Otázka je jak dlouho jim tato podpora vydrží. Současná krize pro ně bude velikou zkouškou. Pokud se jedná o Namibii, obyvatelé evropského původu se těší životní úrovni mnohem vyšší než původní obyvatelé, kteří musí živořit. Je to i kvůli tomu, že většinu diamantových ložisek vlastní právě Evropané. Každopádně máte pravdu v tom, že Nigérie by byla lepším příkladem.

Martin Tománek|22. 7. 2009 12:45

A ještě reakce ohledně Miloševičova režimu. Režimu se totiž nikdy nepodařilo zcela ovládnout média, jak je uvedeno v článku, přestože pokusů bylo hodně. Např. ze čtyř bělehradských časopisů se pouze jeden ocitl pod silným vlivem režimu. Co se týče opozice, ta existovala po celou dobu legálně. Navíc ji ani nebylo třeba příliš potlačovat, protože byla naprosto nejednotná a existovala rivalita mezi vůdci stran.

Martin Tománek|22. 7. 2009 12:44

Dobrý den,dovolím si reagovat na některé nepřesnosti uvedené v článku. Autor v článku označuje Brazílii a některé další země za nestabilní politické systémy. Brazílie se naopak pod vládou prezidenta Luly da Silvy těší politické stabilitě. Přestože v zemi vládne levicová vláda, jedná se o umírněnou levici, která zemi řídí pravicověji než některé pravicové vlády. Samozřejmě v minulosti tomu tak nebylo vždy (vojenský režim trvající více než půl století, do r. 1985), ale na rozdíl od řady jiných zemí došlo k předání moci mírovou cestou. Dnešní Brazílie má samozřejmě své problémy, ale celkově je země v regionu Latinské Ameriky politickým a ekonomickým stabilizátorem a také přirozenou regionální mocností.Druhou uvedenou zemí je Namibie. Ani toto není nejšťastnější příklad. Vladimír Kváča v časopisu Mezinárodní vztahy uvádí pořadí afrických zemí podle míry politické nestability v letech 1960-2000 (průměrný počet politicky nestabilních let na dekádu samostatné existence státu) a Namibii řadí mezi politicky nejstabilnější státy Afriky. Navíc se jedná o jeden z nejbohatších států Afriky. V souvislosti s vysokou mírou nerovností příjmů obyvatelstva by byla dobrým příkladem Nigérie, kde jsou výnosy z ropného bohatství rozdělovány velice jednostranně, prakticky pouze ve prospěch elit.