Diskuze: O krizi, mýtech a rozbitém okně

Petr Síla|27. 10. 2009 11:49| reakce na Aleš Müller - 27. 10. 2009 08:32

Nevím jakou daňovou sazbu máte na mysli, ale ta mezní dosáhla v Británii 96 a v USA 98 procent. A vydržela poměrně dlouho, reagovali na ni například Beatles v písni Taxman.

Aleš Tůma|27. 10. 2009 11:20| reakce na Kruton - 27. 10. 2009 10:02

Ukončilo ji to, co ukončilo každou jinou depresi, tj. spontánní vývoj ekonomiky. V diskuzi pod původním článkem jsem uváděl ještě Německo, tam se hovoří "zázraku" 50 let, kterému pomohla poměrně osvícená hospodářská politika, tj. liberalizace ekonomiky.

Kruton|27. 10. 2009 10:02| reakce na Aleš Tůma - 27. 10. 2009 08:40

Lituji, ale ve svém článku jste výslovně uvedl "... absurdní je i názor, že depresi ukončila druhá světová válka". Budiž, pak jste ale zavázán sdělit nám, co ji tedy ukončilo z Vašeho úhlu pohledu - stále se ale od Vás dozvídáme jen to, co ji ukončit MOHLO. A to, jak jsem jž konstatovat, při hodnocení historických událostí prostě nestačí.Nemám problém souhlasit s Vaším pohledem na HDP. Ano, ve světle mnohých událostí se zdá, že jde o údaj již nepřípustně hrubý a zkreslující. Debata o tom, čím jej nahradit, by také mohla být zajímavá.

Zdeněk Pikhart|27. 10. 2009 09:47| reakce na Aleš Tůma - 27. 10. 2009 08:40

Ekonom není statistik, ekonom zvažuje, jak říká oponent, i náklady příležitosti. Tedy to, co není vidět. Efekt rozbitého okna je samozřejmě pravdivý. Jeho ignorování dokládá ohromné neporozumění principům ekonomie vůbec. Jistě, že válečné výdaje nezvýší prosperitu dané země, nevyrábí se totiž to, co by přineslo lidem užitek. Za komunismu to bylo totéž, vykazoval se růst HDP, protože se vyráběla spousta zbraní a jiných nepotřebných věcí. Realita byla taková, že jsme po revoluci koukali, kde je západ a kde jsme my. Ještě k té 2. světové válce, byl tu další negativní jev. Skokový nárůst výdajů veř. sektoru po válce neopadl a stát od té doby dosahoval mnohem větších rozměrů.

Aleš Tůma|27. 10. 2009 08:40

Uf, nedá mi to a musím reagovat, pokusím se stručně.Iluze rozbitého okna se stále dopouštíte. HDP je jen číslo udávající, kolik věcí se vyrobilo, neříká zhola nic o tom, jestli lidé tyto věci svobodně poptávají na trhu. Poukazovat na růst HDP během války znamená dopouštět se oné fetišizace čísel, která je ekonomům tak často vyčítána. Ekonomie je o rozhodování a o alternativách.Tedy ano, "pocitově" válka krizi ukončila, ale skutečně jen pocitově:) Nikdo nezpochybňuje že WW2 byla "dobrá investice", ale to pořád neříká nic o tom, jak by ekonomika vypadala, kdyby si Američané mohli vybrat. Celý válečný "růst" byl tažen jen výrobou za účelem destrukce (nebo obnovy zničených zemí). To je ta iluze rozbitého okna.K ostatním připomínkám, bubliny obvykle mají splaskávání tak nějak v "popisu práce". Není tedy příčinou krize to, co tu bublinu nafouklo? Ceny akcií odrážejí diskontované budoucí peněžní toky, a čím nižší úrokovou mírou diskontujeme, tím vyšší jsou ceny. Úroková míra v ekonomice tedy zřejmě byla příliš nízko, což se dříve či později muselo napravit. Recese i pokles akcií tedy měly společnou příčinu.Vážné důsledky burzovního krachu samozřejmě nezpochybňuji. Ovšem u peněžní zásoby USA, porovnáte neporovnatelné. V roce 1929 nebyla 5 mld. USD, ale cca 73 miliard, tedy o řád více. Musíte započítat bankovní vklady.

Aleš Müller|27. 10. 2009 08:32

Jen poznámka k rozbitému oknu. Je to princip který platí neustále, není jej možné odsunout na vedlejší kolej.Druhá světová válka spustila v USA a následně i v dalších zemích velkou vlnu inovací, na první pohled to byla doba ekonomické prosperity, ale když se 20% HDP rozháže po bitevních polích (ve formě střelného prachu, mosazných dělostřeleckých granátů, vraků tanků), bohatství země a jejích občanů příliš neroste. Přestože podle statistik to byla doba prosperity, růstu HDP, zisků a i akcií, není to doba prosperity, protože se válečné výdaje musí zaplatit formou vysokých daní (mám pocit že daň z příjmu překročila 50% v některých zemích), nebo státním zadlužením.Druhá světová válka podstatně urychlila technický, společenský a sociální vývoj, ale zaplatilo se to vysokými daněni, zadlužením států. Strádání obyvatel (ať ve válčících, nebo neválčícíh) zemí není započítáno do ekonomických čísel.Když rozbiju okno a poté ho opravím, sice roste HDP, ale jsem chudší než před rozbitým oknem. To platí jak v mikroekonomice rodiny, tak makroekonomice státu a platí to furt :-)Význam některých údajů se kterými pracuje ekonomická věda se přeceňuje. Ale není (zatím) syntetický ukazatel růstu bohatství občanů a státu.