Marek Hudema

Čeští startupisté a investoři poslali premiérovi petici, ve které ho žádají o přijetí funkčního zákona o zaměstnaneckých akciích. Proč vlastně u nás už dávno takový zákon nemáme? A proč i tímto opatřením vyháníme technologické firmy do zahraničí?

Volby do Evropského parlamentu jsou povětšinou na první pohled nuda, které většina lidí nevěnuje příliš pozornosti. Tentokrát to ale může být jiné. Nejenže se do Evropy tlačí strany, které by ji rády „rozředily“ či změnily její zahraničně-politický kurz, ale po změně volají i ty zavedené. A hraje se o budoucí podobu Green Dealu, konkurenceschopnost Evropy, ale i podmínky pro podnikání.

Svátky jsou už tradičně spojeny s nakupováním a s byznysem. Dokonce takovým způsobem, že se objevují stížnosti, že některé svátky komerce zcela zničila. Například Vánoce. Velikonoce naproti tomu tak komerční nejsou. A dokonce se zdá, že pro obchod jsou nedobytnou pevností. Bližší pohled odhalí, proč.

Velikonoce za dveřmi, a tak se v parlamentu opět objevilo téma regulace otevírací doby obchodů o státních svátcích. Tentokráte s ním přišli dva poslanci za ODS, kteří navrhují zákaz prodeje ve vybrané volné dny rovnou zrušit. Tvrdí, že současná omezení jsou zásahem do svobody podnikání a mají ekonomické důsledky. Bohulibé. Problém je, že sami nevěří, že se cokoli změní.

Česká koruna se dlouhodobě nepříjemně propadá vůči euru i dolaru. Jako občané země, která je orientována na export, bychom se měli radovat: levná koruna znamená větší konkurenceschopnost našich výrobků, a to se odrazí na výkonu naší ekonomiky. Jenže takhle jednoduše to nefunguje. Ani podnikatelé to nevidí tak optimisticky a slabá koruna – respektive nahoru a dolů se hýbající koruna – jim může nakonec dokonce uškodit.

Letošní zima je mimořádně teplá a lyžařská střediska jsou bez sněhu. Potíže mají nejenom ta u nás, ale i v rakouských či francouzských Alpách. Provozovatelé skiareálů to řeší umělým zasněžováním, jenže často není dost vody, nemluvě o vysokých cenách energií. Vlekaři i další podnikatelé a zaměstnanci na horách se tak budou muset zaměřit na nabídku jiného typu služeb.

Současnému vládnímu kabinetu evidentně teče do bot. Vzpomněl si na skupinu obyvatel, za jejíhož zastánce se vláda – a zejména hlavní vládní strana ODS – od počátku prohlašovala: na podnikatele. Chce jim usnadnit propouštění a nabírání lidí. A to rychle. Problém je ale v tom, že to zaplatí zas podnikatelé. Anebo to nebude fungovat.

Papírnictví Papelote se zrodilo ze závěrečné práce na škole a snu o udržitelnosti. „Začátky ale nebyly lehké,“ vypráví jedna ze zakladatelek firmy Denisa Havrdová. Teprve postupem času se trojice zakladatelů učila za pochodu nejen jak oslovit svými designovými originálními předměty zákazníky, ale také to, jak postavit funkční firmu.

Vládní návrh zákona umožňující rychlejší oddlužení prostřednictvím osobního bankrotu nese první výsledky: část dlužníků zjevně odložila svůj vstup do procesu oddlužení, aby získala výhodnější podmínky. To bude stát věřitele, včetně podnikatelů, spousty peněz. Původně přitom stála za tímto návrhem velmi dobrá myšlenka: zvýšit podnikavost Evropanů a ulehčit život podnikatelům. Zase se to ale nepovedlo.

Závodil na snowboardu i na kole, když si ale uvědomil, že by se tím nezabezpečil na konec kariéry, vrhnul se na podnikání. Roman Blažek teď pod značkou Beany vyrábí kola pro děti. Lehká, a přitom cenově dostupná. V plánu má vyvážet i do Spojených států či Saúdské Arábie. Přesto, že zaměstnává jen sebe, manželku a další dva lidi.

Většina expertů se shoduje, že tento rok ceny energií dál klesnou, ale na předcovidovou úroveň se nevrátí. Na různé firmy navíc dopadnou rozdílnou měrou, jelikož stále velkou roli ve výsledných cenách hraje rozhodnutí o státních dotacích. Výrazně je navíc mohou ovlivnit i různé politické události, často pěkně daleko od našich hranic. Jak se tedy v této nejistotě zorientovat?

Končící rok byl pro Česko neúspěšný. Nebo jinak: ekonomicky to nestálo za moc. Alespoň podle některých srovnání. A výhled na příští rok je přinejmenším chmurný. Jenže vždycky se najdou i dobré zprávy a dokonce i ty výhledy do budoucna mohou být optimistické. Pojďme se na ně podívat a doufejme, že se vyplní.

V české vládě je roztržka ohledně přijetí eura. Zatímco ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS chce, aby vláda k přijetí eura nedělala žádné kroky, zástupci ostatních koaličních stran jsou proti. A mají v kabinetu jasnou převahu. Skeptickou ODS prý chtějí přesvědčit i zaměstnavatelé. Kdy tedy začneme platit eurem? A bylo by to výhodné i dlouhodobě a pro menší firmy?

Nemocný muž Evropy. Tak nedávno označil německý deník Die Welt českou ekonomiku. A něco na tom tom je, protože Česko si opravdu nevede dobře. Otázkou ovšem zůstává, co s tím?

Vláda podle nedávného vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury nesplní některé další body ze svého programového prohlášení. Je mezi nimi i slibovaná valorizace základní daňové slevy na poplatníka. Jinak řečeno, vlivem inflace budeme všichni reálně platit vyšší daně i tam, kde se nominálně nezvýší. Dá se v Česku ještě vůbec na něco spolehnout?

V parlamentu čeká na schválení další změna zákona o investičních pobídkách. Už několikátá za poslední léta. Paradoxem přitom je, že i když je nyní systém investičních pobídek přátelštější vůči menším podnikatelům, co se týče rychlosti a průhlednosti udělování pobídek zamířil zpět ke svým počátkům před čtvrtstoletím. A nový zákon to vylepší jen částečně.

Podnikatele a podnikavost potřebujeme, abychom byli zdravou společností. Budeme pak mít lidi, kteří jsou sebevědomí, a přispěje to i k našemu růstu. „Pokud podnikání neberete sportovně, neuspějete,“ říká v rozhovoru pro Finmag.cz majitel skupiny Vafo Group Pavel Bouška. Ten se vedle byznysu s krmivy aktivně věnuje i podpoře podnikání v Česku.

Česká populace stárne, firmám scházejí lidé a je třeba to řešit, jinak to poškodí českou ekonomiku. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka proto nedávno oznámil, že zvýší kvóty pro „dovoz“ pracovníků z ciziny. Jenže jakkoliv to je dobrá okamžitá pomoc pro některé firmy, dlouhodobě to problém české ekonomiky ani podstatné části podniků nevyřeší. Co je tady špatně?

Někdy prodává značka výrobku, někdy jeho kvalita a někdy stačí jen to, z jaké je země. I název země či oblasti je totiž svého druhu značkou. Takovou, že některé firmy dokonce předstírají, že v takové zemi sídlí, jen aby na nich ulpěl punc kvality. U značky Česko to bohužel neplatí. Ale dá se to změnit.

Eurizace naší ekonomiky pokročila. Firmy si v eurech půjčují, některé si mezi sebou v eurech platí a vláda se chystá zavést od příštího roku možnost vedení účetnictví v eurech. Dokonce má být zavedeno i placení daní ve společné evropské měně, nemluvě o aktuální výhodnosti firemních eurových úvěrů. Má snad smysl se za téhle situace přijetí eura ještě bránit?

Pokud bychom hledali, na co si nejčastěji stěžují v Česku podnikatelé a šéfové firem, odpovědí by bylo jediné slovo: byrokracie. Jenže podle některých statistik zároveň není jednání s úřady v Česku tak hrozné, zákony u některých věcí nařizují poměrně rychlé lhůty k vyřízení a navíc na tom nejsme zdaleka tak zle ani co se digitalizace týče. Tak kde je tedy ten hlavní problém?