Luděk Zdražil

Na jednu stranu sílí hlasy, že současné sociální státy nelze nadále živit, není z čeho. Proti tomu však stojí politické tendence dál na nich pracovat, modifikovat je a činit ještě sociálnějšími. Kde na to ale „prosociální“ politici vezmou? Budou brát a přerozdělovat, dokud bude co. Na témž principu ostatně fungují také strukturální fondy Evropské unie, jež tu nedávno pranýřovala Klára Samková, jednak jako katalyzátory mravního úpadku, jednak jako deformátory trhu.

Na peníze ve zdravotnictví se dívají jinak lékaři, jinak stát, jinak farmaceutické firmy, jinak dodavatelé zdravotnických zařízení, ředitelé nemocnic, pojišťovny a v neposlední řadě pacienti a daňoví poplatníci. To ale rozhodně neznamená, že by zde nebyly peníze na prvním místě. Právě naopak. A všichni se navíc ohánějí pěkně těžkým kalibrem: zdravím lidu!

Včera jsem v televizi sledoval zajímavé sportovní utkání. Nastoupil výběr americko-kanadské hokejové NHL proti fotbalovému týmu FC Liverpool. Utkání se konalo na dostihové dráze v pražské Chuchli.

Pokud to ještě nevíte, naše státní kasa se nachází v problémech. Navrhuji proto zdanit odměnu za každou druhou a další zlatou olympijskou medaili ve výši 90 %. Koneckonců, těchto daňových poplatníků-voličů nebude tolik, takže se nebudou moci bránit. Martino, díky, Martino, promiň. Tak to u nás chodí. Zdá se vám to absurdní? Ono to také absurdní je!

V politické terminologii ČSSD se v poslední době objevil nový termín. Sociálnědemokratičtí ekonomičtí experti prohlašují, že svými daňovými a jinými ekonomicko-legislativními návrhy chrání „ty, kteří krizi nezavinili“. Pěkné! Zkusme tento politický terminus technicus analyzovat.

Chápu, že pod pojmem finanční poradenství se převážně rozumí problém investičního poradenství, tedy poradenství o správě „již vydělaných“ peněz, jednoduše řečeno. Pokud by se však někdo chtěl zabývat finančním poradenstvím, řekněme parafrází s Partners – „také trochu jinak“, měl bych tip na obrovskou skupinu potenciálních klientů. Problém je, že se nejedná o poradenství vůči vydělaným penězům, ale nezvykle vůči penězům již utraceným.

V USA, ale i jinde se marketingem automobilek, benevolencí ústavů financujících jejich koupi a neodpovědností lidí vytvořil trend a tlak na daleko dřívější obnovu vozového parku, než dochází k jeho morálnímu zastarání. Prostě módní a nepotřebná spotřeba dostala přednost před racionálním ekonomickým chováním.

Události, které nyní hýbou celým světem, budou jistě předmětem řady historických hodnocení a analýz. Zkusme však zauvažovat nad tím, co přinese či přináší tzv. ekonomická krize do budoucna.

Ta otázka je na místě. Kdy ještě můžeme hovořit o investiční strategii a kdy už je příhodnější označení herní strategie? Který produkt je ještě investicí a který již sázkou do loterie?

Občané, novináři i politici v České republice mohou v dnešních Spojených státech nalézt témata k zajímavé společenské a politicko-ekonomické diskusi.