František Marčík

Znamená pařížská klimatická dohoda konec éry fosilních paliv? Ať už si o uzavřené smlouvě myslíte cokoliv, jedno je jisté: její vliv na byznys bude zásadní. Uhelné firmy se obávají pověsti novodobých otrokářů.

Přednáška Nata Hagense, která vyšla na Finmagu před týdnem, vzbudila rozruch a emoce. Možná byl úvod do biofyzikální ekonomie, která méně zkoumá společenské vztahy a peníze, o to víc ale materiály a energie, poněkud ostrý. Přinášíme tedy ještě rozhovor s Natem Hagensem, mužem, který říká, že naše současné trable pramení z toho, že spotřebujeme víc energie, než si můžeme dovolit.

Mezi zatím nepříliš popularizovanými kříženci ekonomie a dalších věd je pravděpodobně nejdůležitější biofyzikální ekonomie. Pokud byste snad projevili zvrácený úmysl seznámit se s touto obskurní odnoží ekonomie, můžeme začít poměrně nevědecky: V obýváku se nám roztahuje patnáct slonů!

Nabízí se několik velmi pádných důvodů, proč by měla být diskuse o energetice jednou z celospolečensky klíčových debat. Nebyla-li ještě do nedávné doby zjevná úzká provázanost energetiky a ekonomiky, pak s rostoucími cenami energií je čím dál více nabíledni, že i budoucnost hospodářství od nich bude čím dál více odvislá.

Zopakují se v dohledné době události z roku 2008? Anebo nás čeká ještě něco horšího? Z ničeho nic se nám tu ze tmy začínají vylupovat jedinci, kteří nás upozorňují, že se nacházíme na pokraji dalšího velkého finančního kolapsu. Co je na tom pravdy? Anglický text publikovaný na blogu The Economical Collapse pro vás připravil František Marčík.

Obdržel jsem přibližně 600 proseb o rozhovor, v němž bych se vyjádřil o „černé labuti“ a Japonsku. Všechny jsem odmítl – až na jeden. Živím se psaním knih, ne rozhovorů. Níže najdete, co k tomu mám říct.

Od památné sázky sociologa Juliana Simona s biologem Paulem Ehrlichem uplynulo v ropovodech již mnoho miliard hektolitrů ropy. Tehdy se zdálo, že Simon svou tezí o „nevyčerpatelnosti přírodních zdrojů“ opakovanou sázku vyhrál. Dnes, kdy jsme velmi pravděpodobně již za zenitem těžby ropy z konvenčních zdrojů, budeme možná muset výsledek sázky přehodnotit. Není to pouze ropa, která pozvolna ale jistě dochází, o vyčerpání ropy se však v posledním čase v určitých kruzích mluví nejvíce. Jsou pro to pádné důvody.

Ponechme nyní na čas zdánlivě cynických dokladů z minulého dílu a zaměřme se na to, proč některé z nás výše zmíněné příklady popudily a rozhořčily? Kde se v nás ony pocity berou? Nejjednodušší odpověď, která se nabízí, je, že plynou z nepatřičnosti a z jisté víceznačnosti. Více v druhém a závěrečném díle seriálu.

Dvoudílný článek je svého druhu přípiskem k textu Tomáše Sedláčka „O nezištnosti a tržních principech“. Opětovně připomíná některé základní a úhelné kameny ekonomie jako badatelské disciplíny. Táže se na jejich hranice a možnosti a – snad – poodhaluje některé jejich vnitřní rozpory a nedůslednosti. Především se však pokouší říci, že v rámci ekonomie nemá smysl uvažovat altruismus do té doby, dokud se ekonomie neprobere z oblouznění sama sebou