Tomáš Raputa

Spojeným státům a Evropské unii se povedlo ostřihnout Írán od pohádkových ropných příjmů. O to víc ale musejí platit zemím jako je Rusko či Venezuela. Kdo je tedy nakonec vítěz a kdo poražený?

Máte našetřeno na stavebním spoření nebo vám leží na spořicím účtu nějaká větší částka a chcete ji před odchodem do důchodu slušně zhodnotit? Kupte byt ve studentském městě a staňte se rentiérem.

Čínský způsob „manipulace“ úvěrového trhu jde proti srsti všem liberálním ekonomům. Zdá se ale, že svůj rozbujelý realitní sektor dokázali Číňané zchladit s mnohem menšími negativními následky, než se to svého času před krizí povedlo v USA. V čem bychom se tedy měli inspirovat?

České dráhy spolu se Správou železniční dopravní cesty loni vytvořily zisk přes dvě miliardy korun. Je to důvod k radosti? Ani omylem! Aby se společnosti dostaly účetně do černých čísel, stát do nich musel desítky miliard nasypat.

Japonský jen od nástupu globální recese strmě posiluje. Ne že by to bylo díky oslňujícímu výkonu jeho ekonomiky, spíše šlo o odklon od jiných světových měn směrem do Asie. Už se ale zdá být silně nadhodnocený.

Řecko stále zatíná sekeru státního dluhu hlouběji a už zase žádá mezinárodní věřitele o další peníze. Jak dlouho ale ještě bude trvat, než si začnou Řekové financovat svůj dluh sami přes úspory v bankách?

Od „nevstupu“ do eurozóny si tvůrci hospodářské politiky slibovali, že koruna bude fungovat jako stabilizátor ekonomiky. V časech zlých bude oslabovat a dávat výhodu našemu exportu a v časech dobrých se růst její hodnoty postará o nízkou inflaci. Pohledem na letošní data z ekonomiky u nás k žádnému boomu nedochází, koruna si ale sílu drží. Čím to?

Američané půjdou k volebním urnám už za necelé dva měsíce. Obhájí současný prezident svoji pozici, nebo bude muset vyklidit Bílý dům? Přichází čas si ukázat, na čem může Barack Obama stavět svoji kampaň.

Ve skladbě úspor českých domácností zoufale chybí akciový kapitál. Kdyby se česká vláda chystala prodat ČEZ, ani bychom nebyli ochotni si jej koupit. Místo toho bychom se spokojili s jistotou jednoprocentního výnosu na spořicím účtu a nechali bychom zahraniční investory užívat si sedmi- až desetiprocentní zhodnocení jejich kapitálu.

Proč západní státy v čele s Evropou a Japonskem tolik brojí proti změnám klimatu, když nás ve světě trápí mnohem větší problémy? Protože se nám to vyplatí!

Rok 2008 ukázal, jak moc je současný ekonomický systém křehký. Jak jej vylepšit, aby se podobným krizím a panikám dalo předejít nebo ještě lépe – aby k nim vůbec nedocházelo? Podstatná část těch, kteří o reformě přemýšlejí, hledá inspiraci v minulosti a požaduje opětovné navázání měn na zlato. Je to skutečně řešení?

Staré známé akciové pořekadlo říká „sell in May and go away“! Květen je pro výnosy z akcií opravdu historicky nejhorší měsíc, a proto se pověrčiví burziáni snaží na konci dubna akcií zbavovat. A jak vidno, letošek je už třetím rokem po sobě, který jim dává za pravdu.

Ač se Češi rádi řadí mezi vyspělé západní národy, jejich ekonomická mentalita tomu příliš neodpovídá. Stále se příliš spoléhají na ochrannou ruku státu a o tržní ekonomice a investicích do cenných papírů mají minimum znalostí, natož aby s nimi měli širší zkušeností.

Včera jsme se věnovali tradičnímu důvodu k výrobě nových peněz centrálními bankami: měnovým intervencím, které mají vést k oslabení domácí měny. Dnes nás čeká kvantitativní uvolňování.

Centrální banku by chtěl mít doma každý. Při každé nákupní horečce by stačilo připsat prodejci na účet příslušný obnos a mohlo by se utrácet dál.

V eurozóně nikdy nebyly takové ekonomické rozdíly mezi regiony jako dnes. Zatímco v Německu a Holandsku klesá nezaměstnanost k pěti procentům, na jihu se bojuje o každé pracovní místo. Největší překážkou k návratu rovnováhy je zajisté společná měna, která stanovuje stejná pravidla hry pro všechny země. Evropa ale postrádá také jeden důležitý prvek společného trhu – stěhování za prací.

Dokážete si představit, že byste si za každý rok studia na vysoké škole mimo ostatních výdajů připlatili také tři sta tisíc za školné? Nemyslitelné! Vždyť za takové peníze si koupíte slušně zařízený byt dřív, než dostudujete!

Když jste pozadu se splátkami hypotéky nebo spotřebitelského úvěru, exekutoři drahoty nedělají a na pokrytí půjčky vám zabaví klidně i psí boudu s vaším miláčkem uvnitř. Když je se splácením dluhu pozadu stát, může na věřitele dělat dlouhý nos: nenajde se exekutor, který by mu sáhl majetek. A že majetek by byl...

Takový centrální bankéř si nemůže jen tak veřejně polemizovat o budoucnosti eurozóny jako to děláme tady na Finmagu nebo s kamarády u piva. Každé jeho slovo je totiž několikrát prostudováno a pokud si finanční mudrcové usmyslí, že „bdělost“ centrální banky znamená budoucí zvýšení sazeb, začnou okamžitě prodávat a hnát akciové trhy dolů.

Že si nechcete vyvést tři procenta sociálního pojištění do fondu? A kdo si myslíte, že vás v stáří bude živit? Jen si pěkně naspořte… Co je pro našince v oblasti zabezpečení na důchod novota, to je pro obyvatele západních zemí záležitost stará přes 30 let. A za těchto 30 let se v penzijních fondech po celém světě uložilo nepředstavitelné množství peněz, za které se nakoupily státní dluhopisy. Proto se hodí podívat se na dnešní evropské dluhové patálie i z druhé strany barikády, z pohledu lidí, kteří problémovým zemím půjčili.

Průměrný Američan dnes tankuje do svého SUV na americké poměry předraženou naftu (17 Kč za litr), ve zprávách musí poslouchat, jak se v Evropě hroutí bankovní systém, a pokud neztratil práci, tak se během nedělního odpoledne dívá na baseball. Pokud ji ztratil, tak se také dívá na baseball, ale když ho vypne, vidí to s Amerikou mnohem víc černě.